Články na téma

Neurologický outcome po extrakorporální kardiopulmonální resuscitaci srdeční zástavy v nemocnici: systematický přehled a meta-analýza
Benjamin Yaël Gravesteijn, Marc Schluep, Maksud Disli, et al.

Srdeční zástava během hospitalizace (IHCA) je hlavní nežádoucí příhodou s vysokou mírou úmrtnosti pokud není správně léčena. Cílem této souhrnné studie je zhodnotit využití extrakorporální kardiopulmonální resuscitace (ECPR) při srdeční zástavě a její dopady na neurologický outcome. Primárním sledovaným parametrem byl neurologický outcome po provedení ECPR kdykoli po propuštění z nemocnice definované dle CPC skóre (the Cerebral Performance Category score). Skóre 1 a 2 bylo hodnoceno jako příznivý outcome. Sekundárním sledovaným parametrem byla úmrtnost v období po propuštění z nemocnice.

Výsledky: Do tohoto systematického přehledu bylo zahrnuto 19 studií, průměrná míra přežití byla 30% (95% CI 28–33%, I2 = 0%, p = 0.24).  U přeživších pacientů bylo procento příznivého neurologického outcome 84% (95% CI 80–88%, I2 = 24%, p = 0.90).

Závěr: ECPR jakožto terapie pro srdeční zástavu v nemocnici je spojena s vysokým poměrem pacientů s dobrým neurologickým outcome. Vysoký poměr příznivého neurologického outcome by mohl být vysvětlen výběrem pacientů pro provedení ECPR. Dále je v případě ECPR míra přežití vyšší než uvádí literatura pro konvenční kardiopulmonální resuscitaci. Pokud se budou indikační kritéria pro ECPR rozšiřovat i na starší a zranitelnější pacienty, měl by být proveden výzkum zaměřený na zvýšení míry přežití se současnou podporou optimálního neurologického outcome.

Gravesteijn et al. Critical Care (2020) 24:505

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Kombinovaná terapie septického šoku pomocí vitaminu C a thiaminu: multicentrická dvojitě zaslepená randomizovaná kontrolovaná studie
Sung Yeon Hwang, Seung Mok Ryoo, Jong Eun Park, et al.

Cílem této multicentrické dvojitě zaslepené randomizované kontrolní studie bylo vyhodnotit vliv časného podání kombinované terapie intravenózním vitaminem C a thiaminu na zotavení z orgánového selhání u pacientů se septickým šokem. Pacienti byli náhodně rozděleni v poměru 1:1 na skupinu testovanou, které byl podáván intravenózně vitamin C (v dávce 50 mg/kg s maximální jednotlivou dávkou 3 g) a thiamin (v dávce 200 mg). Léčiva byla podávána každých 12 hodin z celkových 48 hodin. Druhá referenční skupina dostávala placebo (fyziologický roztok o stejném objemu se stejným protokolem podávání). Primárním sledovaným parametrem byla změna skóre definovaná jako rozdíl hodnoty SOFA skóre při přijetí pacienta a po 72 hodinách. Bylo předdefinováno 18 sekundárních sledovaných parametrů zahrnujících zhoršení šokového stavu a úmrtnost v následujících 28 dnech.

Výsledky: Celkově bylo přijato 111 pacientů, z nichž 53 bylo zařazeno do testované skupiny a 58 do referenční placebo skupiny. Nebyl zjištěn významný rozdíl v SOFA skóre mezi sledovanými skupinami [3, interkvartilní rozsah (IQR) − 1 až 5 vs. 3, IQR 0–4, respektive, p = 0.96]. Ani předdefinované sekundární sledované parametry se mezi skupinami významně nelišily.

Závěr: Tato studie neprokázala zlepšení orgánových funkcí po podání vitaminu C a thiaminu v časné fázi septického šoku ve srovnání s podáním placeba, navzdory zlepšení hladin vitaminu C a thiaminu.

Intensive Care Med https://doi.org/10.1007/s00134-020-06191-3

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Epidemiologie a zátěž sepse získané na jednotkách intenzivní péče: systematický přehled a meta analýza
Robby Markwart, Hiroki Saito, Thomas Harder, et al.

Cílem tohoto systematického přehledu a meta analýzy bylo shrnout důkazy, týkající se zátěže v nemocnici získané sepse (HA) a sepse získané na JIP (ICU-A).

Výsledky: Celkem bylo zařazeno 28 studií z JIP, 13 na novorozeneckých JIP a 10 na různých nemocničních odděleních. Proporce HA sepse v rámci všech v nemocnici léčených sepsí byla 23.6% (95% CI 17–31.8%, rozsah 16–36.4%). Celkem 24.4% případů sepse s orgánovou dysfunkcí (95% CI 16.7–34.2%, rozsah 10.3–42.5%) bylo získáno během pobytu na JIP a 48.7% (95% CI 38.3–59.3%, rozsah 18.7–69.4%) bylo spojeno s pobytem v nemocnici. Celková incidence HA s orgánovou dysfunkcí na 1000 pacientů byla 56.5 (95% CI 35–90.2, rozsah 9.2–254.4) a byla zvláště vysoká na novorozeneckých JIP. Mortalita pacientů s HA a orgánovou dysfunkcí byla 52.3% (95% CI 43.4–61.1%, rozsah 30.1– 64.6%).

Závěr: V nemocnici získaná sepse je závažným problémem veřejného zdraví a zátěž je vysoká zejména na JIP. Je znát urgentní potřeba implementace globálních a lokálních strategií prevence a managementu infekcí, aby došlo ke snížení zátěže sepsí u hospitalizovaných pacientů.

 

Intensive Care Med (2020) 46:1536–1551

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Využití anestezie řízené elektroencefalografií pro prevenci postoperačního deliria u dospělých: aktualizovaná meta-analýza
Yi Sun, Fan Ye, Jing Wang, et al.

Cílem této aktualizované metaanalýzy bylo vyhodnotit současné poznatky výzkumů zaměřených na vliv monitorace pomocí EEG na výskyt pooperačního deliria. Vyhodnoceny byly randomizované kontrolované studie, u kterých bylo sledování vlivu EEG monitorace na postoperační delirium primárním sledovaným parametrem.

Výsledky: Kritériím metaanalýzy vyhovovalo 5 studií zahrnujících 3612 pacientů. Metaanalýza neodhalila žádný významný efekt EEG monitorace na výskyt postoperačního deliria (RR, 0.79, 95% CI, 0.60–1.05; I2 = 73%). Výsledky prokázaly statisticky významné zkrácení délky hospitalizace na oddělení JIP při využití monitorace EEG (3 studie, vážený střední rozdíl, WMD, −0.29 dne; 95% CI, −0.53 až −0.05).  U EEG řízené anestezie nebyl zaznamenán statisticky významný rozdíl v celkové úmrtnosti (3 studie, RR, 0.63; 95% CI, 0.31–1.29) ani v celkové délce hospitalizace (4 studie, WMD −0.61 dne; 95% CI, −1.34 až 0.11).  Několik studií sledovalo efekt EEG řízené anestezie na hlavní perioperační nonneurologické komplikace, avšak neobjevily žádné nadějné výsledky.

Závěr: Současné poznatky nejsou dostačující pro potvrzení vlivu EEG monitorace v prevenci výskytu pooperačního deliria. Je nutno provést další studie více zaměřené na toto téma.

Anesth Analg 2020;131:712–9

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
84 %

Míra dislokace perineurálních katétrů umístěných buď perpendikulárně, nebo paralelně k femorálnímu nervu: randomizovaná kontrolovaná studie
Konstantinos Kalimeris, Barbara Rupnik, Kathrin Allenspach, et al.

Cílem této randomizované kontrolované studie je srovnat míru dislokace femorálního katétru zavedeného buď perpendikulárně, nebo paralelně k femorálnímu nervu. Byla analyzována data od 78 pacientů indikovaných k operaci kolenního kloubu s femorálním katétrem. Pacienti byli náhodně rozděleni na skupinu 1 (40 pacientů) se zavedením perpendikulárním a skupinu 2 (38 pacientů) se zavedením paralelním. U skupiny 1 bylo využito short-axis zobrazení nervu a technika punkce v rovině, v případě skupiny 2 shodně short-axis zobrazení, avšak zavedení technikou mimo rovinu kombinovanou s rotací sondy k dlouhé ose nervu s jehlou v rovině. Primárním sledovaným parametrem byla míra dislokace katétru v prvních 48 hodinách. Sekundárním sledovaným parametrem bylo skóre bolesti a senzorická blokáda.

Výsledky: Mezi sledovanými skupinami nebyl prokázán významný rozdíl vlivu jednotlivých technik na míru dislokace katetrů po 24 ani po 48 hodinách (po 48 hod, skupina 1: 15%, skupina 2: 2.6%, P = 0.109). Dále nebyl rozdíl ve skórování bolesti, senzorické blokádě ani záchranné dávce ropivacainu. Nicméně u skupiny 2 trvalo zavedení katétru déle.

Závěr: Rotace ultrazvukové sondy k dlouhé ose při pohledu v rovině umožnilo zhodnotit pozici katetru při paralelním uložení k nervu. Paralelní uložení katetru vyžadovalo více času, ale významně nezlepšilo míru dislokace, skóre bolesti ani senzorickou blokádu.

Eur J Anaesthesiol 2020; 37:758–764

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Srovnání incidence gastrické insuflace při vysokém a nízkém tlaku manžety laryngeální masky první generace detekované pomocí ultrazvuku: randomizovaná cross over kontroloní studie
Johannes Hell, Holger Pohl, Johannes Spaeth, et al.

Tato randomizovaná dvojitě zaslepená kontrolovaná studie srovnává výskyt gastrické insuflace při tlaku manžety laryngeální masky 20 cmH2O (CP20) a 60 cmH2O (CP60) při rostoucím maximálním tlaku dýchacích cest. Dále byla hodnocena gastrická insuflace při doporučeném maximálním tlaku dýchacích cest 20 cmH2O a méně a během přerušovaného a kontinuálního pozitivního tlaku dýchacích cest. U 184 pacientů ventilovaných laryngeální maskou byl maximální tlak dýchacích cest postupně navyšován od 15 do 30 cmH2O při CP20  a CP60. Insuflace žaludku byla detekována real-time ultrazvukem a měřením velikosti příčného rozměru antra žaludku. Primárním sledovaným parametrem byla incidence gastrické insuflace při různých tlacích laryngeální manžety.

Výsledky: Analyzována byla data od 164 pacientů. Gastrická insuflace se vyskytovala s nižší frekvencí při CP20 ve srovnání s CP60 (P<0.0001). Gastrická insuflace byla detekována u 35% případů  při  CP20 a u 48% při CP60 při maximálním tlaku dýchacích cest 20 cmH2O a méně. Insuflace žaludku byla častější během kontinuálního než během přerušovaného pozitivního tlaku dýchacích cest (P<0.01).

Závěr: Při tlaku laryngeální manžety 20 cmH2O může být redukováno riziko gastrické insuflace během mechanické ventilace. Překvapivě maximální tlak dýchacích cest 20 cmH2O a méně už může významně potencovat vznik gastrické insuflace. Kontinuální pozitivní tlak dýchacích cest by neměl být použit z důvodu vyššího rizika gastrické insuflace.

Eur J Anaesthesiol 2020; 37:1–11

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Dostupnost dantrolenu pro zvládnutí maligní hypertermní krize: doporučení od Evropské skupiny pro maligní hypertermii
Klaus P. E. Glahn, Diana Bendixen, Thierry Girard, et al.

Okamžitý přístup k dostatečnému množství dantrolenu k léčbě maligní hypertermie je zásadní pro dosažení co nejlepšího stavu pacienta. Nicméně vzhledem k nízké incidenci maligní hypertermní krize může být v některých zemích administrativní tlak ke snížení skladových zásob dantrolenu popřípadě neskladovat dantrolen vůbec. Cílem práce 25 členů Evropské skupiny pro maligní hypertermii bylo vytvořit dosud chybějící doporučení, která by podpořila anesteziologická oddělení ve snaze zajistit dostatečné dostupné množství dantrolenu pro zvládnutí maligní hypertermní krize. Účastníci pomocí modifikované Delphi metody hodnotili vhodnost tvrzení o dávkovacích režimech dantrolenu v případě maligní hypertermní krize, typy zařízení a doporučená množství pro jeho skladování.

Závěr: Tato doporučení jsou založena na dostupných důkazech a názorech mezinárodních expertů pro maligní hypertermní krizi zastoupených širokou skupinou laboratoří pro maligní hypertermii z celého světa. Klíčová doporučení zahrnují dodržení dávkovacích režimů dle aktuální tělesné váhy pacienta, dále by měl být dantrolen dostupný všude, kde jsou používána těkavá anestetika nebo sukcinylcholin. Dantrolen by měl být okamžitě dostupný alespoň v množství 36 ampulí s dalšími 24 ampulemi dostupnými do jedné hodiny.

British Journal of Anaesthesia, 125 (2): 133e140 (2020)

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Perzonalizovaný pozitivní end expirační tlak u syndromu akutní respirační tísně: porovnání mezi optimální distribucí regionální ventilace a pozitivního transpulmonálního tlaku
Gaetano Scaramuzzo, Savino Spadaro, Francesca Dalla Corte

Tato cross over prospektivní studie zahrnovala 20 pacientů na JIP se syndromem akutní respirační tísně na umělé plicní ventilaci. Pacienti byli monitorováni jícnovým katétrem a 32 svodovým monitorem elektrické impedanční tomografie. Podle randomizace podstoupili titraci PEEP, aby se zjistila jeho asociace se 1) pozitivním end expiračním transpulmonálním  tlakem (PEEPPL) a 2) proporcí špatně ventilované nebo neventilované plíce- Silent Spaces (≤ 15% PEEPEIT dle elektrické impedanční tomografie). Každý PEEP byl udržován po dobu 20 minut a byla sesbírána data o plicní mechanice, výměně plynů a elektrické impedanční tomografii.

Výsledky: PEEPPL a PEEPEIT se lišily u všech pacientů a nebyla nalezena korelace mezi úrovněmi identifikovanými podle jednotlivých metod (Rs = 0.25; p = 0.29). PEEPEIT byl spojen s více homogenní distribucí ventilace a menším výskytem Silent Spaces, PEEPPL byl charakterizován nižšími tlaky v dýchacích cestách, avšak ne transpulmonálními driving tlaky. (p = 0.04). PEEPEIT byl signifikantně vyšší, jak PEEPPL u pacientů s extrapulmonální příčinou syndromu respirační tísně (p = 0.006), opak byl pravdou u pulmonální příčiny( p = 0.03).

Závěr: PEEP dle transpulmonálního tlaku v PEEPPL je spojen s menším dynamickým stresem, PEEP dle elektrické impedanční tomografie (PEEPEIT) napomáhá optimalizovat recruitment plic a homogenitu ventilace. Příčina vzniku syndromu respirační tísně může významně ovlivnit použití jednotlivých metod.

Crit Care Med 2020; 48:1148–1156

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Klinické známky, ventilační management a outcome ARDS způsobeného COVID 19 jsou podobné jako u jiných příčin ARDS
Carlos Ferrando , Fernando Suarez‑Sipmann, Ricard Mellado‑Artigas, et al.

Tato prospektivní multicentircká observační studie popisuje charakteristiky a outcome u pacientů s ARDS na umělé plicní ventilace s potvrzenou infekcí COVID 19.

Výsledky:Celkem bylo zařazeno 742 pacientů, u kterých autoři analyzovali kompletní data 28- denního outocme: 128 (17.1%) s mírným, 331 (44.6%) se středně závažným a 283 (38.1%) se závažným ARDS.  Jako základní hodnota byl definován první den invazivní mechanické ventilace (MV), medián hodnot byl (IQR): dechový objem 6.9 (6.3–7.8) ml/kg předpokládané tělesné hmotnosti, PEEP 12 cm H20 (11-14). Hodnoty compliance respiračního systému 35 (27–45) ml/cmH2O, plateau tlak 25 (22–29) cmH2O a driving pressure 12 (10–16) cmH2O byly podobné hodnotám u ARDS u COVID negativních pacientů z jiných studií. Recruitment manévr byl použit v 79% případů, pronační poloha v 76% a svalová relaxans v 72%. Riziko 28 denní mortality byla nižší u mírné ARDS [hazard ratio (RR) 0.56 (95% CI 0.33–0.93), p = 0.026] a středně závažné ARDS [hazard ratio (RR) 0.69 (95% CI 0.47–0.97), p = 0.035] v porovnání se závažnou formou. 28 ti denní mortalita byla podobná jiným observačním studií s COVID negativními pacienty.

Závěr: COVID 19 pozitivní pacienti měli v rámci této studie podobné rysy, jako pacienti s ARDS z jiné příčiny, compliance s protektivní plicní ventilací byla vysoká a 28 ti denní mortalita se zvyšovala se závažností ARDS.

Intensive Care Med https://doi.org/10.1007/s00134-020-06192-2

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Vliv rokuronia na ventilační únik a těsnící tlak při použití supraglotické pomůcky: randomizovaná klinická studie
Masafumi Fujimoto, Fumiyo Kubota, Tatsuo Yamamoto

Hypotézou v rámci této studie bylo pokles úniku ventilujících plynů díky zvýšení těsnícího tlaku po intravenózním podání rokuronia v dávce 0.15 a 0.30 mg/kg. Celkem 40 pacientů bylo náhodně rozděleno do kontrolní skupiny nebo jedné ze dvou testovaných skupin, kterým bylo podáno rokuronium ve dvou různých dávkách 0.15 nebo 0.30 mg/kg. Po úvodu do celkové anestezie byl před podáním rokuronia aplikován i-gel®. Okamžitě byl změřen ventilační únik a těsnící tlak. Následně bylo pacientovi intravenózně podáno rokuronium v dávce 0.15 nebo 0.30 mg/kg dle jeho zařazení do testované skupiny. Znovu byl změřen ventilační únik a těsnící tlak. U kontrolní skupiny bylo měření provedeno po zavedení supraglotické pomůcky a po uplynutí 5 minut bez podání léčiva.

Výsledky: U všech tří sledovaných skupin došlo k přibližně stejnému poklesu ventilačního úniku přibližně 3 %. U žádné skupiny nebyly zaznamenány změny v těsnícím tlaku. Nicméně výsledky mnohočetné logistické regresní analýzy ukazují snížení výšky odpovědi na první impulz v režimu TOF stimulace po podání rokuronia, což bylo klíčovým faktorem poklesu těsnícího tlaku (OR: 0.97, 95% CI: 0.95-0.99, P = 0.04).

Závěr: Výsledky studie naznačují pokles ventilačního úniku při použití supraglotické pomůcky nezávisle na neuromuskulární blokádě, avšak tato blokáda může potenciálně snížit těsnící tlak.

Acta Anaesthesiol Scand. 2020;64:1120–1127.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 3
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
80 %

Káva, kofein a zdraví
Rob M. van Dam, Frank B. Hu, Walter C. Willett

Cílem tohoto článku je podat souhrnný přehled o zdrojích kofeinu, jeho metabolizmu a pozitivních či negativních účincích na jednotlivé orgánové systémy včetně vlivu na těhotenství. Klíčovou ve výzkumu kávy a kofeinu se zdá být přítomnost stovky dalších biologicky aktivních fytosloučenin v kávě (polyfenoly, alkaloidy hořčík, vitamin B3 – niacin a další). Látky obsažené v kávě mohou snižovat oxidační stres, zlepšovat střevní mikrobiom a upravovat metabolismus glukózy a tuků. Proto by měly být výsledky studií o kávě a dalších zdrojích kofeinu interpretovány s opatrností, neboť účinky těchto přírodních zdrojů kofeinu nemusejí být způsobeny samotným kofeinem.

Závěr: Velké množství poznatků naznačuje, že konzumace kávy s obsahem kofeinu nezvyšuje riziko rakoviny ani kardiovaskulárních chorob. Ve skutečnosti konzumace 3 až 5 standardních šálků kávy denně (235 ml na šálek) je spojeno se snížením rizika některých chronických chorob. Nicméně denní vyšší dávky kofeinu mohou být pro zdraví škodlivé. Jako maximum je pro dospělého doporučováno 400 mg/den, pro těhotné a kojící ženy jen 200 mg/den. Na základě současných poznatků nelze konzumaci kofeinu či kávy přímo doporučit k prevenci chorob, ale pro zdravou dospělou populaci, vyjma těhotných a kojících žen, může být střídmá konzumace kávy či čaje součástí zdravého životního stylu.

N Engl J Med 2020;383:369-78. DOI: 10.1056/NEJMra1816604

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
80 %

Dekompresní kraniektomie je spojena s dobrou kvalitou života 10 let po rehabilitaci kvůli traumatickému poranění hlavy
Katrin Rauen,Lara Reichelt, Philipp Probst, et al.

Tato průřezová studie hodnotila se zdravým spojenou kvalitu života u pacientů s traumatickým poraněním hlavy s (n = 98) a bez (n=37)  kraniektomie během akutní léčby, 10 let po zranění. K vyhodnocení byl použit dotazník se skórem 0-100, nízké hodnoty značily špatnou kvalitu života a vysoké skóre značilo dobrou kvalitu života. Závažnost poranění byla hodnocena podle vstupního Glasgow Coma Scale, věku a časových proměnných.

Výsledky: Osm procent pacientů z původní kraniektomií označilo dobrou kvalitu života 10 let po zranění, s celkovým skórem v dotazníku více nebo rovno 60, v porovnání s pacienty bez dekompresní kraniektomie (p = 0.004). Celkové Brain Injury skóre bylo 82 u pacientů s dekompresní kraniektomií a 62 u pacientů bez kraniektomie(p = 0.028).

Závěr: Výsledky této studie naznačují, že kraniektomie je asociovaná s dobrou kvalitou života 10 let po zranění. Je proto možné, že je dekompresní kraniektomie podceňovanou terapeutickou možností při traumatickém poranění hlavy.

Crit Care Med 2020; 48:1157–1164

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Načasování intubace a mortalita u kriticky nemocných pacientů s COVID 19: monocentrická kohortová studie
Alfonso C. Hernandez-Romieu, Max W. Adelman, Maxwell A. Hockstein, et al.

Tato retrospektivní studie zahrnovala 231 pacientů přijatých na JIP, 109 (47.2%) bylo na terapii vysokoprůtokovou nosní kanylou a 97 (42.0%) bylo intubováno, bez předchozího použití vysokoprůtokové nazální kanyly. Cílem této studie bylo zjistit vliv časového intervalu, než bylo přistoupeno k intubaci, na klinický outcome pacientů.

Výsledky: Z pacientů na vysokoprůtokové nazální ventilaci potřebovalo nakonec 78 (71.6%) umělou plicní ventilaci, celkem bylo na umělé plicní ventilaci 175 pacientů. Během 8 hodin od přijetí na JIP bylo intubováno 75 pacientů (43.4%), 57 (32.6%) mezi 8 a 24 hodinami od přijetí, a 42 (24.0%) po 24 hodinách a více od přijetí.  Mortalita se nelišila mezi pacienty podle času k intubaci (≤ 8 hr: 38.2%; 8–24 hr: 31.6%; ≥ 24 hr:38.1%; p = 0.7).

Závěr: Podle výsledků této studie nebyl čas k intubaci, použití vysokoprůtokové nazální kanyly před intubací, spojeno se zvýšením mortality COVID pozitivních pacientů. Pacienti s COVID 19 by měli být léčeni podobně, jako hypoxické respirační selhání jiné etiologie.

Crit Care Med 2020; XX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Ultrazvukové měření rozměru pochvy optického nervu pro detekci intrakraniální hypertenze u dětí s neurologickým poraněním: systematický přehled
Vidit Bhargava, Daniel Tawfik, Yuan Jin Tan,et al.

Do tohoto systematického přehledu bylo zahrnuto 11 sudií pro finální meta analýzu. Cílem bylo shrnout současné důkazy o přesnosti ultrazvukového měření pochvy nervus opticus při detekci inrakraniální hypertenze u pediatrických pacientů.

Výsledky: Byla provedena bivariační metaanalýza náhodných efektů, která určila sdruženou senzitivitu vyšetření 93% (95% CI, 74–99%), specificitu 74% (95% CI, 52–88%), a diagnostické odds ratio 39.00 (95% CI, 4.16–365.32).

Závěr: Autoři nebyli schopni stanovit hraniční hodnotu pro ultrazvukové měření rozměru pochvy nervus opticus pro zhodnocení intrakraniální hypertenze u dětí. Přestože je toto měření vysoce senzitivní na přítomnost intrakraniální hypertenze, má pouze střední specificitu. Technika zřejmě nebude dostačující pro klinické použití, v nepřítomnosti dalších konfirmačních metod a výzkumu klinických protokolů pro její použití u dětí.

Pediatr Crit Care Med 2020; XX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 3
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
76 %

Účinnost a bezpečnost podání hořčíku v managementu chronické bolesti u dospělých: systematický přehled
Rex Park, Anthony M.-H. Ho, Gisele Pickering, et al.

Cílem tohoto přehledu je prozkoumat bezpečnost a vliv podání hořčíku v terapii chronické bolesti na základě vyhodnocení 9 randomizovaných kontrolovaných studií s celkovým počtem pacientů 418. V těchto studiích byl zkoumán účinek hořčíku v různých dávkách, frekvencích a způsobech podání s účinky placeba. Sledovaným parametrem bylo hodnocení bolesti účastníky. Z těchto studií 3 hodnotily neuropatickou bolest (62 pacientů), 3 studie migrenózní bolesti (190 pacientů), 2 studie syndrom komplexní regionální bolesti (86 pacientů) a jedna studie sledovala bolesti dolní části zad s neuropatickou komponentou (80 pacientů).

Výsledky: Různorodost zahrnutých studií znemožňovala jakoukoli metaanalýzu. Bezpečnost podání nelze hodnotit z důvodu nekonzistentního hlášení nežádoucích účinků ve studiích. Důkazy o účinku podání hořčíku v managementu chronické bolesti byly nejasné.

Závěr: Přestože vyhodnocení vybraných studií nepřineslo konkrétní výsledky v hodnocení bezpečnosti a účinnosti podání hořčíku v managementu chronické bolesti. Důkazy o analgetickém efektu hořčíku nejsou z výsledků studií jasné.

Anesth Analg 2020;131:764–75

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 3
76 %

Využití blokády femorálního nervu k přednemocniční léčbě akutní bolesti: systematický přehled a meta-analýza
Lasse Raatiniemi, Vidar Magnusson, Per K. Hyldmo

Cílem tohoto přehledu je zhodnotit účinek a bezpečnost blokády femorálního nervu (FNB) v porovnání s dalšími formami analgezie/bez analgezie pro zvládnutí akutní bolesti dolních končetin u dospělých pacientů v rámci přšednemocniční péče.

Výsledky: Do hodnocení byly zahrnuty čtyři studie s celkovým počtem 252 pacientů. Dvě studie (114 pacientů) prokázaly schopnost FNB efektivněji tlumit bolest než podání metamizolu (střední rozdíl 32 mm na škále bolesti VAS 100 mm; 95% CI, 24 až 40). Jedna randomizovaná kontrolovaná studie (48 pacientů), která srovnávala účinek FNB s lidokainem a magnesium sulfátem, byla zahrnuta pouze pro účely hodnocení nežádoucích účinků. V zařazených studií bylo hlášeno několik nežádoucích příhod. Jistota důkazu byla velmi nízká. Nebyly nalezeny žádné studie srovnávající FNB s inhalačními analgetiky, opioidy nebo ketaminem.

Závěr: Důkazy o účinnosti a nežádoucích účincích přednemocničního FNB jsou limitováné. Studie srovnávající prehospitalizační FNB s inhalačními analgetiky, opioidy či ketaminem jsou nedostačující.

Acta Anaesthesiol Scand. 2020;64:1038–1047

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 3
76 %

Hematom, absces nebo meningitida po neuroaxiální blokádě v USA a Nizozemí: analýza uzavřených žalob
Elke M.E. Bos, Karen L. Posner, Karen B. Domino, et al.

Cílem této observační studie bylo identifikovat znaky a preventabilní příčiny hematomu, abscesu nebo meningitidy po neuraxiální anestezii.  Pro účely studie byly prozkoumány uzavřené žaloby ze zanedbání lékařské péče. Jednalo se o 41 pacientů s hematomem, 18 pacientů s abscesem a 14 pacientů s meningitidou v souvislosti s neuraxiální blokádou při porodu, akutní a chronické bolesti. Byly sledovány potenciální preventabilní příčiny ze strany pacienta, procedury neuraxiální blokády, léčby a právní charakteristika daných komplikací.

Výsledky: Spinální hematom se vyskytoval přednostně u pacientů starších 60 let a při použití antikoagulační medikace, zatímco absces nebo meningitida se rozvinuly u pacientů středního věku, relativně zdravých častěji se rozvinuly při urgentních intervencích. Mezi preventabilní příčiny nežádoucích následků patří chybné načasování či preskripce antikoagulační medikace (10 případů, 14%), nesterilní postup (10 případů, 14%), pozdní diagnostika/léčba komplikací (18 případů, 25%). Počet případů končících zaplacením pokuty byly v obou sledovaných zemích podobný (USA n = 15, 38% vs. Nizozemí n = 17, 52%; P = 0.25). Medián výše odškodnění se ve sledovaných zemích lišil (€285 488, n = 14) v USA vs (€31 031, n = 17) v Nizozemí (P = 0.004). Nicméně vzhledem k rozdílným právním systémům a administraci nákladů v USA a Nizozemí nemá srovnání výše odškodnění dostatečnou vypovídající hodnotu.

Závěr: Obžaloby v případě spinálního hematomu byly častěji spojeny s chybnou antikoagulační medikací a s pozdní diagnostikou a/nebo léčbou. Spinální absces vznikal v souvislosti s urgentní intervencí a nesterilním postupem. Autoři tak zdůrazňují tyto preventabilní příčiny, které mohou vzniknout nejen v průběhu neuraxiální blokády, ale také v rámci následné péče.

Eur J Anaesthesiol 2020; 37:743–751

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Inhalační sedace těkavými anestetiky u pacientů s COVID-19 pneumonií a ARDS
Angela Jerath, Niall D. Ferguson, Brian Cuthbertson

V důsledku zvýšené potřeby základních intravenózních anestetik v souvislosti se vzrůstajícím počtem kriticky nemocných pacientů s COVID-19 infekcí, dochází celosvětově k nedostatku intravenózních anestetik v nemocnicích. Inhalační těkavá anestetika jsou v rámci oddělení JIP hojně zastoupena a jsou rychlým řešením k navození sedace. U pacientů s COVID-19 infekcí s ARDS navíc inhalační těkavá anestetika mohou zlepšit výměnu plynů a zkrátit délku ventilační podpory. Cílem článku bylo vytvořit přehled o užití těkavých anestetik a poskytnout technický souhrn a algoritmus podávání inhalačních těkavých anestetik k sedaci na odděleních JIP.

Závěr: V době nedostatku základních intravenózních anestetik mohou dobře trénované týmy bezpečně poskytovat sedaci pomocí inhalačních těkavých anestetik s dobrým profilem sedace a s příznivými účinky na plicní funkce.

Intensive Care Med (2020) 46:1563–1566

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Inhalační oxid dusičitý u pediatrického hypoxického respiračního selhání
John T. Berger, Aline B. Maddux, Ron W. Reeder, et al.

Tato observační studie si dala za cíl charakterizovat současné použití N2O u pediatrického respiračního selhání a zhodnotit vztahy mezi klinickými proměnnými a outcomy včetně dysfunkce pravé komory a klinické odpovědi na oxygenaci.

Výsledky: Do studie bylo zahrnuto 151 pacientů, kteří obdrželi inhalační N2O z primární respirační indikace. U 130 pacientů (86%) se zlepšila po inhalaci N2O oxygenace během 24 hodin. U pacientů s echokardiogramem mělo 27.9% známky plicní hypertenze,23.1% systolickou dysfunkci pravé komory a 22.1% komunikaci síní. Střední a závažná dysfunkce pravé komory byla spojena s větší mortalitou. Lékaři snížili Fi02 na méně jak 0.6 v odpovědi na klinické zlepšení u 71% pacientů.

Závěr: Včasná reakce kliniků na zlepšenou oxygenaci s inhalací N2O vedla ke zvýšení dnů bez ventilátoru, avšak nesnížila počty srdečních zástav, mortality nebo další morbidity.

Pediatr Crit Care Med 2020; 21:708–719

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
72 %

Protektivní strategie umělé plicní ventilace u pediatrického syndromu akutní respirační tísně
Judith Ju Ming Wong, Siew Wah Lee, Herng Lee Tan, et al.

Cílem této pilotní studie bylo zjistit, zda protokol protektivní strategie umělé plicní ventilace u pediatrického syndromu akutní respirační tísně, vede ke zlepšení klinických outcomů. Data z monitoru ventilátoru a krevních plynů byla porovnávána mezi skupinou se zavedeným protokolem (n = 63) a bez protokolu (n = 69).

Výsledky: Po implementaci protokolu byly: střední dechové objemy (6.4 mL/kg [5.4–7.8 mL/kg] vs. 6.0 mL/kg [4.8– 7.3 mL/kg]; p = 0.005), PaO2 (78.1 mm Hg [67.0–94.6 mm Hg] vs. 74.5 mm Hg [59.2–91.1 mm Hg]; p = 0.001), saturace kyslíkem (97% [95–99%] vs. 96% [94–98%]; p = 0.007), end expirační tlak (8 cm H2O [7–9 cm H2O] vs. 8 cm H2O [8–10 cm H2O]; p = 0.002]a PaCO2 (44.9 mm Hg [38.8–53.1 mm Hg] vs.46.4 mm Hg [39.4–56.7 mm Hg]; p = 0.033), při udržování protektivní ventilace.  Nebyl prokázán rozdíl v mortalitě 10/63 [15.9%] vs. 18/69 [26.1%];p = 0.152), dnech bez ventilátoru  (16.0 [2.0–23.0] vs. 19.0 [0.0–23.0];p = 0.697) a dnech bez nutnosti pediatrické JIP péče days (13.0 [0.0–21.0] vs. 16.0 [0.0–22.0]; p = 0.233). Po upřesnění k vztahu ke závažnosti onemocnění , orgánové dysfunkci a  oxygenačními indexu byla mechanická ventilace s protokolem spojena s nižší mortalitou

Závěr: Při pediatrickém syndromu akutní respirační tísně je protokol protektivní umělé plicní ventilace a adherence k protektivní plicní ventilaci spojena se snížením mortality.

Pediatr Crit Care Med 2020; 21:720–728

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Používání centrálního žilního katétru a komplikace na dětské kardiologické jednotce intenzivní péče: zpráva konsortia pediatrické kardiologické společnosti kritické péče
Lisa M. DiPietro, Michael Gaies, Mousumi Banerjee,et al.

Cílém této observační analýzy bylo popsat současné používání centrálního žilního katétru (CVK) v multiinstituionální kohortě a zhodnotit rizikové faktory spojené s trombózou CVK a infekcemi krevního řečiště.

Výsledky: Na 69% z celkových 17846 hospitalizací připadal ekvivalent jednoho použití CVK. Byl více zaváděn u mladších pacientů (86% u novorozenců). U chirurgických pacientů byl ekvivalent zavedení jednoho CVK u 88% pacientů. Nejčastějším místem zavedení byla vena jugularis interna (46%). CVK byl in situ po medián 4 dnů (interkvartální rozsah 2-10 dnů). Bylo 248 hospitalizací (2% z celkového počtu) asociovaných s trombózou CVK (celkem 271 případů trombóz). Ta byla diagnostikována v mediánu 7 dnů (interkvartální rozsah 4-14 dnů) po inserci katétru. Bylo zaznamenáno 127 hospitalizací (1% z celkového počtu) s infekcí krevního řečiště, spojenou s insercí CVK, bez návaznosti na typ katétru, nebo jeho umístění. Signifikantními rizikovými faktory pro výše zmíněné komplikace byl raný věk, komplexita chirurgického výkonu a celkový počet dní po inserci katétru.

Závěr: Používání a indikace zavedení centrálního žilního katétru se liší mezi nemocnicemi. Trombóza i infekce krevního řečiště jsou vzácnými komplikacemi inserce CVK, nicméně mohou mít závažné krátko-i dlouhodobé konsekvence pro pacienta. Jediným faktorem, který je možné ovlivnit je počet dnů, po které je katétr zaveden.

Pediatr Crit Care Med 2020; 21:729–737

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
72 %

Remimazolam pro anestezii nebo sedaci
J. Robert Sneyd a Ann E. Rigby-Jones

Tento článek přináší přehled dostupných informací o remimazolamu, novému krátce působícímu benzodiazepinu ve finálním stadiu klinického vývoje.

Výsledky: Klinické zkušenosti s remimazolem zahrnují studie provedené na dobrovolnících a limitované množství klinických výzkumů, dále laboratorní výzkumy klinických dopadů jeho “soft drug“ farmakologie.

Závěr: Remimazolam poskytuje efektivní procedurální sedaci s lepší úspěšností a profilem zotavení ze sedace ve srovnání s midazolamem. Je nutné provést srovnání s propofolem. Předběžné studie předpokládají potenciální použití remimazolamu jako hypnotické komponenty celkové anestezie. Definitivní studie jsou očekávány. Jakožto benzodiazepin by remimazol mohl být hodnocen jako antikonvulsivum a přípravek pro sedaci v intenzivní péči.

Curr Opin Anesthesiol 2020, 33:506–511

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Sedace dexmedetomidinem u dětských pacientů v kritické péči na umělé plicní ventilaci: Pilotní randomizovaná kontrolní studie
Simon J. Erickson, Johnny Millar, MB ChB, Brian J. Anderson,et al.

Cílem této studie bylo zhodnotit, zda je možné bezpečné a efektivní sedovat děti v kritické péči na umělé plicní ventilaci primárně dexmedetomidinem. Primárním sledovaným parametrem byla část sedačního skóre, která splňovala cílený rozsah sedace během prvních 48 hodin (State Behavoral-1 až +1).

Výsledky: Děti ve skupině sedované podle protokolu použití dexmedetomidinu, měly velkou proporci sedačních skóre v rozmezí lehké sedace(State Behavoral-1 až +1) během prvních 48 hodin (229/325 [71%] vs. konvenční péče 181/331 [58%]; p = 0.04) a prvních 24 hodin (66/103 [64%] vs konveční péče. 48/116 [41%]; p < 0.001.). Kumulativní dávka midazolamu byla signifikantně snížena u skupiny s podáváním dexmedetomidinu (p = 0.002). Bylo zaznamenáno více epizod bradykardie a hypotenze u podávání dexmedetomidinu (vřetně závažných nežádoucích účinků), ale bez nárůstu nutnosti podávání vazopresorů.

Závěr: Protokol sedace s primárním použitím dexmedetomidinu se zdá být možný, bezpečný, brzy dosažitelný lehké sedace a snižující potřebu midazolamu. Data této pilotní studie ospravedlňují další výzkum na toto téma u kriticky nemocných dětí.

Pediatr Crit Care Med 2020; XX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %

Diagnóza a terapie závažné infekce Clostridium difficile na jednotkách intenzivní péče
Benoit Guerya, Frédéric Barbut, Sarah Tschudin-Sutterf

Cílem tohoto přehledu je poskytnout recentní data, která se zaměřují na doagnostiku a terapii infekce Clostridium difficile u pacientů na JIP. Diagnostika zůstává komplikovaná s velkým počtem alternativních diagnóz. Terapie se spoléhá klasicky na vankomycin, ale fidaxomicin a fekální transplantace miktobiot mohou nyní být v určitých případech také potenciálním řešením.

Závěr: Data, týkající se infekce Clostridium difficile na jednotkách intenzivní péče zůstávají limitovaná a konfliktní. Kombinace klinických známek a dvoustupňového testovacího algoritmu zůstává doporučeným zlatým standardem. Vankomycin a fidaxomicin mohou být použiti v terapii. Přestože metronidazole může být stále diskutován jako terapeutická možnost u nízce rizikových pacientů s mírným průběhem infekce, jeho použití u pacientů na JIP se nezdá být vhodné. Výzkumy naznačují, že transplantace fekálních mikrobiot  je dobře tolerována a spojena s vysokým poměrem klinického zlepšení.

Curr Opin Crit Care 2020, 26:000–000 DOI:10.1097/MCC.0000000000000753

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %

Efekt nezkušenosti mladého lékaře na bezpečnost tracheální intubace napříč pediatrickými jednotkami intenzivní péče v Severní Americe: zpráva National Emergency Airway registry dětských pacientů
Aline Branca, David Tellez, John Berkenbosch, et al.

Cílem této retrospektivní kohortové studie je vyhodnotit vliv nezkušenosti maldých lékařů, tzv. New Trainee Effect, na bezpečnost tracheální intubace na pediatrických jednotkách intenzivní péče v souvislosti s fází zaučování těchto lékařů.

Výsledky: Bylo vyhodnoceno celkem 9 774 tracheálních intubací. Nebyl zaznamenán žádný rozdíl ve výskytu nežádoucích příhod v první čtvrtině akademického roku ve srovnání s jeho zbytkem (všechny PICUs, červenec – září 14.9% vs říjen-červen 15.2%, p = 0.76. U tracheálních intubací provedených mladými lékaři (n = 3,836) významně klesala míra nežádoucích příhod v průběhu praxe. Úspěšnost tracheální intubace na první pokus během praxe významně rostla: OR pro druhou čtvrtinu prvního roku 1.39 (95% CI, 1.04–1.85), OR pro třetí čtvrtinu prvního roku 1.59 (95% CI, 1.20–2.09) a OR pro čtvrtou čtvrtinu třetího roku stáže 2.11 (95% CI, 1.42–3.14).

Závěr: Nebyl zaznamenán vliv nezkušenosti začínajících lékařů na bezpečnostní parametry tracheální intubace na různých typech PICUs. V průběhu praxe významně klesala míra výskytu nežádoucích příhod spojených s intubací, naopak úspěšnost tracheální intubace na první pokus významně vzrostla, což naznačuje výrazné osvojení dovedností v průběhu stáže.

Pediatr Crit Care Med 2020; XX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 2
  • abstrakt: 3
68 %

Podpora metabolismu při sepsi: kortikosteroidy a vitamíny: proč, kdy a jak
Tomoko Fujii, Adam M. Deane, Priya Nair

Článek podává přehled o možnostech doplňkové terapie sepse pomocí podání kortikosteroidů a nově i vitaminu C, thiaminu (vitaminu B1) a vitaminu D.

Dosavadní poznatky: Studie APROCCHSS (N = 1241) and ADRENAL (N = 3800) přinesly nesourodé výsledky ve sledovaném parametru úmrtnosti, nicméně obě prokázaly snížení délky šokového stavu při podání nízkých dávek kortikosteroidů. Studie CITRIS-ALI (N = 170) zkoumala efekt podání vitaminu C 200mg/kg/den a nezjistila žádný efekt na orgánovou dysfunkci nebo biomarkery. Studie VITAMINS (N = 216) srovnávala kombinaci terapie vitaminem C 6 g/den, thiaminem 200 mg/den a hydrokortizonem 200 mg/d s monoterapií hydrokortizonem. Výsledkem bylo zjištění, že kombinovaná terapie nepřináší prodloužení času bez vazopresorů. Studie (N = 88) zkoumající pouze efekt thiaminu u pacientů se sepsí přinesla neutrální výsledky. Dvě randomizované studie (N = 475 a N = 1360) zaměřené na suplementaci vitaminu D u kriticky nemocných pacientů neprokázala významné snížení úmrtnosti.

Závěr: Stále chybí vysoce kvalitní studie, které by podpořily užití vitaminu C, thiaminu a vitaminu D v metabolické podpoře terapie sepse.

Curr Opin Crit Care 2020, 26:363–368 DOI:10.1097/MCC.0000000000000736

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %

Podání vasopresorů u kardiogenního šoku
Bruno Levy, Thomas Klein, Antoine Kimmoun

Data a intervenční studie zaměřené na užití vasopresorů při léčbě kardiogenního šoku jsou nedostatečné. Jejich užití je limitováno jednak nežádoucími účinky a jednak nedostatkem důkazů pro jejich účinnost ve zlepšování outcomes. Tento článek vytváří přehled současného užití vasopresorické terapie během kardiogenního šoku.

Dosavadní poznatky: Dvě současné Cochran analýzy neprokázaly v důsledku nedostatečných důkazů lepší účinek některého z vasopresorů na snížení úmrtnosti. Současná randomizovaná kontrolovaná studie a metaanalýza  doporučovala preferenčně podání noradrenalinu před adrenalinem u pacientů s kardiogenním šokem a zvláště po srdečním infarktu. U pacientů s pravostranným selháním a plicní hypertenzí je podání vasopresinu doporučeno za současně zvýšené monitorace.

Závěr: Pro zajištění krevního tlaku je lékem první volby noradrenalin. Informace zohledňující srovnání efektivních outcomes jsou nedostatečné a jejich užití by mělo být limitováno současnými poznatky jako spojnice mezi zotavením, mechanickou cirkulační podporou a srdeční transplantací.

Curr Opin Crit Care 2020, 26:411–416 DOI:10.1097/MCC.0000000000000743

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %

Použití inotropních látek u kardiogenního šoku
Eftihia Polyzogopoulou, Angelos Arfaras-Melainis, et al.

V léčbě kardiogenního šoku jsou inotropika základními terapeutickými prostředky. Přestože byly publikovány studie zaměřené na farmakologickou terapii kardiogenního šoku, je stále nedostatek zavedených a široce uznávaných rozhodovacích algoritmů pro správné použití inotropik v léčbě kardiogenního šoku.

Cílem tohoto článku je poskytnout souhrnný přehled o patofyziologii kardiogenního šoku, o farmakodynamice inotropních a vazopresorických léčiv. Pro každé léčivo jsou dále uvedeny indikace, potenciální nežádoucí účinky, jsou zdůrazněny zvláštní faktory ke zvážení a jsou shrnuta současná doporučení.

Závěr: Článek předkládá algoritmus použití inotropních a vasopresorických léčiv a jejich potenciální kombinace na základě klinických studií kardiogenního šoku. Tento algoritmus může být použit jako pomocný návod během úvodního zvládnutí kardiogenního 

Curr Opin Crit Care 2020, 26:403–410 DOI:10.1097/MCC.0000000000000744

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %

Progrese respirační podpory po extubaci u dětí
Johnny M. Krasinkiewicz, Matthew L. Friedman, James E. Slaven, et al.

Cílem této monocentrické retrospektivní kohortové studie bylo popsat použití vysokoprůtokových nazálních kanyl a neinvazivní plicní ventilace u dětí před a extubací.

Výsledky: Data byla sbírána 72 hodin po extubaci. Celkem bylo zahrnuto 427 pacientů, z toho 51 pacientů bylo extubováno na vzduchu (11.9%), 221 (51.8%) za požití nazální kanyly, 132 (30.9%) za použití vysokoprůtokové nazální kanyly a 23 (5.4%) za použití neinvazivní pozitivní tlakové ventilace. Po 72 hodinách bylo 314 pacientů (73.5%)pouze na vzduchu, 52 (12.2%)na nazální kanyle, 29 (6.8%)na high flow nazální kanyle, 8 (1.9%) na neinvazivní pozitivní tlakové ventilaci a 24 (5.6%) bylo reintubováno.

Závěr: High flow nazální kanyla je často používaným nástrojem těsně po extubaci u dětí, nicméně její použití strmě klesá s přibývajícím časem během 72 hodin po extubaci. Je třeba velké multicentrické studie, krerá by určila vysoce rizikové pacienty pro extubační selhání, kteří by mohli profitovat s použití high flow nazální kanyly a noninvazivní ventilace pozitivním tlakem po extubaci.

Pediatr Crit Care Med 2020; XX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
64 %

Kontinuální versus intermitentní podávání stravy kriticky nemocných: jak jsme pokročili?
Zoe´ Pletschette, Jean-Charles Preiser

Cílem tohoto přehledu je poskytnout argumenty ve prospěch kontinuáního i intermitentního podávání enterální výživy s důrazem na klinické i patofyziologické aspekty a jejich relevanci.

Závěr: Při pohledu na poslední data zůstává toto téma charakterizováno klinickou rovnováhou. Je třeba upřednostňovat bezpečnost a komfort pacientů v rámci každodenní klinické péče.

Curr Opin Crit Care 2020, 26:341–345

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
64 %