Články na téma

Predikce nepříznivého neurologického outcome u pacientů v kómatu po srdeční zástavě: systematický přehled
Claudio Sandroni, Sonia D’Arrigo, Sofia Cacciola, et al.

Cílem této studie je zhodnotit schopnost klinického vyšetření, krevních biomarkerů, elektrofyziologie, neuroimagingu provedených během 7 dní po návratu spontánní cirkulace (ROSC) předpovědět špatný neurologický outcome, definovaného jako úmrtí, vegetativní stav nebo závažné postižení (CPC 3-5) při propuštění nebo po 1 měsíci a déle, u pacientů v kómatu, kteří přežili srdeční zástavu.

Metody: Pro každý ukazatel byla stanovena senzitivita a míra falešné pozitivity (FPR). V důsledku rozdílnosti v časech záznamu, prahových hodnotách ukazatelů a definicích některých ukazatelů nebyla provedena meta analýza.

Výsledky: Celkem bylo zahrnuto 94 studií (30 200 pacientů). FPR 0% pro špatný neurologický outcome byl ve většině studií zaznamenán pro tyto ukazatele: bilaterálně nepřítomný korneální nebo pupilární reflex po 4 dnech od ROSC, vysoké hodnoty neuron-specifické enolázy po 24 hodinách a více od ROSC, nepřítomné N20 vlny krátké latence somatosenzoricky evokovaných potenciálů (SSEPs) nebo jasné záchvaty na EEG po 1 dni od ROSC nebo snížená difuze na mozkové MRI 2 až 5 den po ROSC. Riziko bias stanovené pomocí nástroje QUIPS bylo pro všechny ukazatele vysoké.

Závěr: U pacientů po resuscitaci v kómatu měly klinické, biochemické, neurofyziologické a radiologické testy potenciální předpovědní hodnotu špatného neurologického outcome s nulovou falešnou pozitivitou během prvního týdne po srdeční zástavě. Doporučení by měla zohlednit metodologické zájmy a limitovanou senzitivitu pro jednotlivé modality.

Intensive Care Med https://doi.org/10.1007/s00134-020-06198-w

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Proporcionální asistovaná ventilace versus podpůrná tlaková ventilace při odpojování z umělé plicní ventilace u dospělých: meta analýza a sekvenční analýza
Liang-Jun Ou-Yang, Po-Huang Chen, Hong-Jie Jhou, et al.

Cílem této meta analýzy bylo porovnat tlakově podporovanou ventilaci (PSV) a proporcionální asistonovanou ventilaci (PAV) při weningu z umělé plicní ventilace.

Výsledky: Celkem bylo zařazeno 7 studií, zahrnujících 634 pacientů. V porovnání s PSV byla PAV spojena se signifikantně vyšší mírou úspěchu při weaningu z umělé plicní ventilace (fixed-effect RR 1.16; 95% CI 1.07–1.26; I2 = 0.0%;  upravená sekvenční analýza CI 1.03–1.30). Pacienti s PAV vyžadovali v porovnání s pacienty s PSV méně často reintubaci (RR 0.49; 95% CI 0.28–0.87; I2 =0%), měli kratší pobyt na JIP (MD − 1.58 (dní), 95% CI − 2.68 to − 0.47; I2 = 0%) a kratší dobu umělé plicní ventilace (MD − 40.26 (hodin); 95% CI − 66.67 to − 13.84; I2 = 0%). Nebyl nalezen významný rozdíl v mortalitě mezi skupinami (RR 0.66; 95% CI 0.42–1.06; I2 = 0%), nebo dobou trvání weaningu (MD − 0.01(hodin); 95% CI − 1.30–1.28; I2 = 0%).

Závěr: Výsledky této meta analýzy naznačují, že PAV je superiorní PSV v rámci úspěchu weaningu dospělých pacientů z umělé plicní ventilace.

Ou-Yang et al. Critical Care (2020) 24:556

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
96 %

Rekruitovaný objem plic pomocí pozitivního end expiračního tlaku, měřený na tlakově objemově křivkách u pacientů s akutním respiračním selháním: systematický přehled a meta analýza
Emanuele Turbil, Nicolas Terzi, Martin Cour, et al.

Cílem této meta analýzy bylo vyhodnotit rekruitabilitu plic pomocí tlakově objemových křivek u pacientů s ARDS. Meta analýza zahrnula studie, kdy byla hodnocena změna objemu (Vrec) plic při zvýšeném PEEP vs., kdy nebyl rekruitmentem zvýšený objem.

Výsledky: Celkem bylo zařazeno 16 studií s  308 pacienty a 14 studií, zahrnující 384 pacientů pro individuální analýzu dat. Kvalita důkazů byla průměrná. V celkovém přehledu byla prevalence rekrutovaných 74 % a mortalita se významně nelišila mezi skupinami, kde byl použit, a kde použit nebyl (relativní riziko 1.20 [95%CI 0.88–1.63]). Jistota důkazů byla v tomto případě nízká a bias evidentní. V rámci individuálních dat byla prevalence rekrutovaných 70%. V multivariační logistické regresní analýze nebyl Vrec  spojen s mortalitou, ale zjednodušené Acute Physiolgy Score II a driving tlak při PEEP 5 cmH2O byly.

Závěr: Po navýšení PEEP byla většina pacientů rekruitovatelných. Změna objemu plic v rámci rekruitmentu nebyla asociována s JIP mortalitou. Podobná zjištění na úrovni individuální analýzy potvrdila, že driving tlak při PEEP 5cmH2O  byl spojen s mortalitou. Bias publikací a nedostatek prospektivních studií naznačuje, že je třeba dalšího výzkumu.

Intensive Care Med https://doi.org/10.1007/s00134-020-06226-9

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Centrální veno-arteriální rozdíl PCO2 a saturace centrální venózní krve kyslíkem v detekci extubačního selhání u kriticky nemocných pacientů
Jihad Mallat, Fawzi Ali Baghdadi, et al.

Tato multicentrická prospektivní observační studie zahrnovala 75 pacientů na umělé plicní ventilaci po dobu alespoň 48 hodin, tolerující test spontánního dýchání pomocí T spojky po dobu 60 minut. Primárním sledovaným parametrem bylo, zda je možné podle veno- arteriálního rozdílu v parciálním tlaku CO2, saturace centrální žilní krve a kombinací těchto parametrů odhalit extubační selhání u kriticky nemocných pacientů. Extubační selhání bylo definováno jako nutnost znovu napojení na umělou plicní ventilaci během 48 hodin po extubaci.

Výsledky: Extubační selhání bylo zaznamenáno u 18 pacientů (24%). Sledované parametry byly měřeny ihned po začátku testu spontánní ventilace a pak s 60 minutovým odstupem.  Index spotřeby kyslíku signifikantně vzrostl během testu spontánní ventilace u pacientů s extubačním selháním. Index dodávky kyslíku vzrostl u skupin s úspěšnou i neúspěšnou extubací. Extrakce kyslíku se zvýšila u skupiny s neúspěšnou extubací (p = 0.005) a snížila u skupiny s úspěšnou extubací (p = 0.001). Saturace centrální žilní krve se snížila u neúspěšné skupiny a zvýšila u pacientů s úspěšnou extubací (p = 0.014). Hodnota ΔPco2 se zvýšila u skupiny s úspěšnou extubací.

Závěr: Změny v ΔPco2 a saturaci centrální žilní krve byly nezávisle asociovány se selháním extubace. Kombinovaná analýza obou parametrů zlepšila jejich diagnostický potenciál a poskytla výbornou předpověď detekce extubačního selhání u kriticky nemocných pacientů.

Crit Care Med 2020; 48:1454–1461

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
84 %

Anestézie a cirkulující nádorové buňky u pacientů s primárním nádorem prsu: randomizovaná kontrolovaná studie
Frédérique Hovaguimian, Julia Braun, et al.

Cílem této studie je prozkoumat možný nepřímý vliv anestezie na prognózu onemocnění nádoru prsu. Studie byla prováděna paralelně na dvou pracovištích a zahrnovala pacienty ve věku 18 – 85 let bez metastáz, kteří byli operováni pro primární nádor prsu. Pacienti byli náhodně rozděleni na skupinu, které byl podán propofol a skupinu, které byl podán sevofluran.. Primárním zkoumaným parametrem byl počet nádorových buněk cirkulujících v čase 0, 48 a 72 hodin po operaci, hodnoceno pomocí CellSearch assay.

Výsledky: Do studie bylo zahrnuto 210 pacientů, z nichž u 107 byl k anestezii použit sevofluran a u 103 pacientů propofol. Typ anestezie neovlivnil počty cirkulujících nádorových buněk v čase (střední počet cirkulujících buněk [interkvartilní rozmezí]; pro propofol 1 [0 až 4] v 0 h, 1 [0 až 2] v 48 h, a 0 [0 až 1] v 72 h; a pro sevofluran: 1 [0 až 4] v 0 h, 0 [0 až 2] v 48 h, a 1 [0 až 2] v 72 h; poměr četnosti, 1.27 [95% CI, 0.95 až 1.71]; P = 0.103) ani pozitivitu. V jedné sekundární analýze vedlo podání sevofluranu k významnému nárůstu maxima počtu pooperačně cirkulujících nádorových buněk. Nebyla zaznamenána žádná asociace mezi aktivitou NK buněk a počty cirkulujících nádorových buněk.

Závěr: V této randomizované kontrolované studii, která zkoumala efekt anestezie na nezávislý prognostický faktor nádoru prsu, nebyl zaznamenán rozdíl mezi použitím sevofluranu a propofolu na počty cirkulujících nádorových buněk v čase.

ANESTHESIOLOGY 2020; 133:548–58

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Zhodnocení expozice vazopresorům a mortality u pacientů v septickém šoku
Jen-Ting Chen, Kristy M. Phillips, et al.

Cílem této multicentrické  prospektivní randomizované studie bylo zhodnotit asociaci mezi intenzitou dávkování vazopresorů pacientům během prvních 6 a 24 hodin od začátku septického šoku a 30 ti denní nemocniční mortalitou a dále zjistit, zda se efekt intenzity dávek vazopresorů mění s podáním tekutinové resuscitace.

Výsledky: Do studie bylo zařazeno 616 pacientů. Noradrenalin byl nejčastěji použitým vazopresorem (93%). Pacienti obdrželi medián 3400 ml (interkvartální rozmezí 1851-5338 ml) během prvních 24 hodin po stanovení diagnózy šoku. Medián intenzity dávkování během prvních 24 hodin od začátku šoku byl stanoven na 8 μg/min ekvivalentů noradrenalinu ( 3.4–18.1 μg/min ekvivalentů noradrenalinu). Během prvních 6 hodin byla zvýšená intenzita dávkování spojena se zvýšeným odds ratio 30 ti denní nemocniční mortality, kdy síla asociace závisela na konkomitantním podávání tekutin.

Závěr: Zvyšování vazopresorické podpory během prvních 24 hodin septického šoku bylo spojeno s nárůstem mortality. Asociace závisela na množství časně podaných tekutin a načasování titrace vazopresorů.

Crit Care Med 2020; 48:1445–1453

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Outcome pacientů s onemocněním COVID 19: systematický přehled a meta analýza observačních studií
R A Armstrong , A D Kane , T M Cook

V rámci PRISMA doporučení přináší tato meta analýza a systematický přehled hlášené mortality na JIP u pacientů s potvrzenou infekcí COVID 19. Primárním sledovaným parametrem byla proporce úmrtí dospělých pacientů na JIP, související s infekcí COVID 19 v rámci všech příjmů.

Výsledky: Bylo zahrnuto 24 observačních studií s celkem 10 150 pacienty. Mortalita na JIP se v rámci těchto studií pohybovala mezi 0-84.6%.  Sedm studií uvedlo data o outcomu u všech pacientů, ve zbývajících studiích bylo propuštění pacientů udáváno mezi 24.5 až 97.2%. U pacientů s COVID 19 byla kombinovaná JIP mortalita 41.6% (95CI%,34.0–49.7%, I2 = 93.2%). Analýza podskupin podle kontinentů ukázala, že mortalita je konzistentní na po celém světě.

Závěr: Mortalita pneumonie, spojené s COVID 19 je vyšší, než je běžné u příjmů pacientů na JIP z důvodu jiné virové pneumonie

Anaesthesia 2020, 75, 1340–1349

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
80 %

Klinický potenciál GDF15 jako „okamžitě použitelného indikátoru“ u kriticky nemocných pacientů
Lisa Van Dyck, Jan Gunst, Michaël P. Casaer, et al.

Hypotézou této studie bylo, že nízké hladiny cirkulujícího růstového diferencovaného faktoru 15 (GDF15), pomohou identifikovat kriticky nemocné pacienty, kteří by benefitovali z časného nasazené parenterální (PN) výživy, tolerovali enterální výživu (EN) a začali se spontánní perorálním příjmem.

Výsledky: V sekundární analýze  EPaNIC-RCT (načasování PN výživy- časná vs. pozdní) a prospektivní observační studie DAS, byl zaznamenán časový průběh hladin GDF15 na JIP (n = 1125) a 1 týden po JIP (n = 72), v porovnání se zdravými subjekty (n= 65). Hladiny GDF15  byly měřeny po celou dobu pobytu na JIP, v podobné míře u pacientů s časnou PN i s pozdní a zůstávaly vysoké po propuštění z JIP (p < 0.0001). Při přijetí neměly vyšší hladiny GDF15 interakci se zařazením pacientů do skupiny s časným nebo pozdním nasazením PN, avšak jednalo se o nezávislý faktor špatného outcomu pacientů (p ≤ 0.002). Nižší hladiny GDF15 je mírně korelovaly s gastrointestinální tolerancí (p < 0.0001) a strmější snížená GDF 15 s perorálním příjmem po propuštění z JIP(p = 0.05).

Závěr: Vysoké hladiny GFD15 u kriticky nemocných pacientů odráží špatnou prognózu pacienta a mohou být spojeny s averzivními odpověďmi na výživu. Nicméně potenciál GDF 15 jako „okamžitě použitelného indikátoru“ se zdají být omezené.

Van Dyck et al. Critical Care (2020) 24:557

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
80 %

Předběžné výsledky studie APSIT: intenzivisty prováděný ultrazvukový scereening u traumatických pacientů
Lloyd Roberts, Tom Rozen, Deirdre Murphy, et. al.

Cílem této prospektivní observační studie bylo zhodnotit míru shody mezi intenzivistou (IP-CUS) a sonografistou při dopplerovském vyšetření (DUS) dolních končetin u traumatického pacienta s vysokým rizikem rozvoje hluboké žilní trombózy (DVT).

Výsledky: Během období, kdy probíhala studie, mělo 117 pacientů 193 párů skenů, 45 pacientů (39%) mělo více než jeden pár skenů. Medián věku (IQR) byl 47 let (28-68), 77% byli muži, střední hodnota skóre závažnosti (SD) byla 27.5 (9.53) a medián (IQR) pobytu na JIP byl 7 dní (3.2-11.6). Bylo 16 případů proximální hluboké žilní trombózy (PLEDVT) s incidencí 2.6 případů (1.6-4.2) na 100 dní pobytu pacienta na JIP. Celková shoda hodnocení skenů byla 96.7 % (95% CI 94.15–99.33). Cohen Kappa mezi IP-CUS a DUS byla 0.77 (95% CI 0.59–0.95).

Závěr: Panuje značná shoda mezi intenzivistou a sonografistou prováděnými doplerovským vyšetřením u traumatických pacientů s vysokým rizikem hluboké žilní trombózy. Je však třeba multicentrických studií k potvrzení tohoto výsledku.

Roberts et al. Ann. Intensive Care (2020) 10:122

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Srovnání použití chloroprokainu versus lidocainu s epinefrinem, sodium bikarbonátem a fentanylem pro epidurální prodlouženou anestézii u plánovaného císařského řezu: randomizovaná, trojitě zaslepená noninferiorní studie
Nadir Sharawi, Prannal Bansal, Matthew Williams, et al.

Cílem tohoto článku je ověřit hypotézu, zda užití 3% chloroprokainu (CP) je stejně účinné co do nástupu chirurgické anestezie jako použití kombinace 2% lidokainu, 150 μg epinefrinu, 2 ml 8.4% bikarbonátu a 100 μg fentanylu (LEBF).

V rámci studie byly dospělé zdravé ženy podstupující císařský řez náhodně rozděleny do 2 skupin, kterým byla aplikována epidurální anestezie buď s použitím CP nebo LEBF. Před vstupem na operační sál byla provedena senzorická blokáda (pinprick) do úrovně T10. Po převozu na sál byla ženám podána studovaná epidurální medikace standardním způsobem pro přechod epidurální porodní analgezie v chirurgickou anestezii. Primárním sledovaným parametrem byl čas do ztráty taktilní cítivosti na úrovni Th 7. Aby byl účinek CP anestezie posouzen jako rovnocenný s LEBF, byla stanovena hranice nástupu chirurgické anestezie 3 minuty. Sekundárním parametrem bylo použití doplňující perioperační analgezie.

Výsledky: Do studie bylo zahrnuto celkem 70 žen. Průměrný čas do nástupu bilaterální senzorické blokády na dotyk v úrovni dermatomu Th7 byl 655 s (standardní odchylka [SD] = 258 s) pro skupinu s podáním CP a 558 s ([SD] = 269 s) pro skupinu s podáním LEBF, s rozdílem 97 s ( 90% [CI], SD = −10.6 až 204; P = 0.10 pro rovnocennost). Horní limit 90% CI pro střední rozdíl přesáhl stanované 3 minuty. Mezi skupinami nebyl významný rozdíl v nutnosti doplňující perioperační analgezie.

Závěr: Obě anestetické metody mají rychlý nástup anestezie, pokud jsou použity k prodloužení nízce dávkované epidurální senzorické blokády na chirurgickou anestézii. Data ze současných studií poskytují nedostatek důkazů, aby byla potvrzena rovnocenná účinnost užití CP a LEBF pro rychlé epidurální prodloužení anestezie u císařského řezu a je tedy nutný další výzkum.

Anesth Analg XXX;XXX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
80 %

Pooperační hypotenze po nekardiální operaci a asociace s myokardiálním poškozením
Victor G. B. Liem, Sanne E. Hoeks, Kristin H. J. M. Mol, et al.

Tato monocentrická observační kohortová studie zkoumá pooperační hypotenzi, přičemž pracuje s předpokladem, že závažnost a délka trvání hypotenze by měly mít spojitost s myokardiálním poškozením. Do studie bylo zařazeno celkem 1 710 pacientů, ve věku 60 let a starších, kteří podstoupili nekardiální operaci středního až vysokého rizika. Hemodynamické parametry byly opakovaně zaznamenávány s vysokou frekvencí prvních 24 hodin po operaci. Četné hodnoty středního arteriálního tlaku (MAP) dosahující prahu 50 – 75 mmHg byly užity k definici hypotenze, charakterizované kumulativními minutami, délkou trvání, oblastí a časem váženým průměrem pod MAP. Jako referenční skupina byl využit nulový čas pod hranicí hypotenze. Primárním sledovaným parametrem bylo myokardiální poškození (vrcholové hodnoty vysoce sensitivního troponinu T 50 ng/l a více) v průběhu prvních tří pooperačních dnů.

Výsledky: Postoperační hypotenze byla častým jevem, např. 2 kumulativní hodiny pod hranicí 60 mmHg se vyskytly u 144 (8%) pacientů, zatímco 4 hodiny pod 75 mmHg se vyskytly u 824 (48%) pacientů. S přihlédnutím ke confounderům, délka trvání postoperační hypotenze pod 75 mmHg více než 635 min byla asociována s myokardiálním poškozením (upravené OR, 2.68; 95% CI, 1.46 až 5.07, P = 0.002). Srovnáním četných prahů hypotenze bylo zjištěno, že kumulativní délky trvání 2 až 4 hodin pod hodnotu MAP 60 mmHg (upravené OR, 3.26; 95% CI, 1.57 až 6.48, P = 0.001) a délky trvání více než 4 hodiny pod méně než 65 mmHg (upravené OR, 2.98; 95% CI, 1.78 až 4.98, P < 0.001) a méně než 70 mmHg (upravené OR, 2.18; 95% CI, 1.37 to 3.51, P < 0.001) byly rovněž asociovány s myokardiálním poškozením. Asociace zůstává významná i po úpravě pro perioperační hypotenzi, která samostatně nebyla asociována s myokardiálním poškozením.

Závěr: V této studii byla pooperační hypotenze častým jevem a byla nezávisle asociována s myokardiálním poškozením.

ANESTHESIOLOGY 2020; 133:510–22

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Klinické guidelines sestavené týmem odborníků k managementu intravaskulárních katetrů na jednotkách intenzivní péče
Jean‑Francois Timsit, Julien Baleine, Louis Bernard, et al.

Tento článek podává na základě GRADE metodologie souhrn 36 doporučení k managementu intravaskulárních katetrů (centrálních venózních katetrů, arteriálních katetrů a dialyzačních katetrů) na jednotkách intenzivní péče a byly sestaveny týmem 22 odborníků. Doporučení se týkají prevence katétrové infekce preferencí kanylace podklíčkové žíly (GRADE 1), dezinfekce kůže v jednom kroku (GRADE 1) s použitím 2% chlorhexidin-alkoholu (GRADE 1) a zařazení programu pro zlepšení péče. CVK napuštěné antiseptiky či antibiotiky by neměly být používány (GRADE 2, pro děti a dospělé). Krytí katetrů by nemělo být měněno dříve jak po sedmi dnech, což neplatí v případě odlepení krytí, znečištění či nasáknutí krví (GRADE 2 - dospělí). CHG (chlorhexidin glukonát) krytí by mělo být používáno (GRADE 2+). Jak pro děti tak ro dospělé, by mělo být k zavádění využito ultrazvukové kontroly pro snížení mechanických komplikací v případě přístupu přes v. jugularis interna (GRADE 1), v. subclavia (GRADE 2) a v. femoralis, a. radialis a femoralis. U dětí je doporučen ultrazvukově naváděný supraklavikulární přístup do v. brachiocephalica, který snižuje počet pokusů kanylace a její mechanické komplikace.

Závěr: Článek je zdrojem informací pro správný management intravaskulárních katetrů, který byl sestaven na základě úzkého zdroje publikací o diagnostických a terapeutických strategiích a na základě vlastních zkušeností týmu odborníků.

Timsit et al. Ann. Intensive Care (2020) 10:118

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
80 %

Gasping v průběhu mimonemocniční refrakterní srdeční zástavy je prognostickým markerem pro příznivý neurologický outcome po extrakorporální kardiopulmonální resuscitaci
Naofumi Bunya, Hirofumi Ohnishi, Kenshiro Wada, et al.

Tato retrospektivní studie zkoumá, zda je gasping v průběhu resuscitace srdeční zástavy během transportu záchrannou službou nezávisle asociován s příznivým neurologickým outcome u pacientů, kteří podstoupili ECPR. Zdrojem informací byly zdravotní záznamy dospělých pacientů, kterým byla v důsledku refrakterní srdeční zástavy provedena  extrakorporální kardiopulmonální resusciací (ECPR). Primárním výstupním parametrem bylo přežití bez neurologických následků až do propuštění.

Výsledky: Do studie bylo zařazeno 166 pacientů, během transportu do nemocnice se gasping objevil u 38. U 20 pacientů se byl příznivý neurologický outcome (20/38; 52.6%). Ze 128 pacientů, u kterých se gasping neobjevil, byl příznivý neurologický outcome u 14 z nich (14/128; 10.9%). Gasping v průběhu transportu záchrannou službou byl nezávisle asociován s příznivým neurologickým outcomem nezávisle na typu provedené analýzy (mnohonásobná logistická regresní analýza, [OR] 9.52; IPTW s využitím propenzitního skóre, OR 9.14).

Závěr: Přítomnost gaspingu během transportu záchrannou službou byl nezávisle asociován s příznivým neurologickým outcome u pacientů, kterým byla poskytnuta ECPR. Asociace gaspingu s příznivým neurologickým outcome u pacientů s refrakterní srdeční zástavou navrhuje zvážení ECPR u takovýchto pacientů.

Bunya et al. Ann. Intensive Care (2020) 10:112

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Rozdíly v použití tekutin a vazopresorů při šoku s a bez hodnocení fyziologických faktorů: multicentrická observační studie
Jen-Ting Chen, Russel Roberts, et al.

Cílem této  multicentrické prospektivní kohortové studie bylo charakterizovat asociaci mezi použitím hodnocení fyziologických faktorů (centrální žilní tlak, tlak v zaklínění, změny  systolického objemu, variace pulzního tlaku, test pasivního zvednutí nohou a použití ultrazvuku v kritické péči) s podáním tekutin a vazopresorů během prvních 24 hodin po začátku šoku, s nemocniční mortalitou.

Výsledky: Bylo zahrnuto 1639 pacientů z 34 nemocnic, z nich mělo 39% zhodnocení fyziologických faktorů. Toto hodnocení nebylo spojeno s kumulativním podáním tekutin během 24 hodin od počátku šoku, po zhodnocení základních charakteristik a etiologie šoku, typu jednotky intenzivní péče, Acute Physiology and Chronic Health Evaluation III a nemocnice (beta koeficient, 0.04;95% CI, −0.07 to 0.15).  Při multivariační analýze bylo zhodnocení spojeno s vyšší pravděpodobností použití vazopresorů (upravené odds ratio, 1.98; 95% CI, 1.45−2.71) a vyšší kumulativní dávkou vazopresorů během 24 hodin v ekvivalentech noradrenalinu (beta koeficient, 0.37; 95% CI, 0.19−0.55). Podávání vazopresorů bylo spojeno s vyšší nemocniční mortalitou (upravené odds ratio, 1.88; 95% CI, 1.27−2.78).

Závěr: Použití hodnocení fyziologických faktorů během 24 hodin po začátku šoku bylo spojeno s vyšším podáváním vazopresorů, ale ne s podáváním tekutin.

Crit Care Med 2020; 48:1436–1444

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Plasmaferéza: efektivní záchranná terapie u kriticky nemocných pacientů s nákazou Coronavirovým onemocněním 2019
Javier Fernandez, Jordi Gratacos-Ginès, et al.

Cílem této studie bylo zhodnotit, zda plasmaferéza může, skrze odstranění cirkulujících mediátorů, být použita jako záchranná terapie pro pacienty s COVID 19.

Výsledky: Studie zahrnovala 4 kriticky nemocné dospělé pacienty s pneumonií způsobenou onemocněním COVID 19, kteří nereagovali na konvenční terapii. U těchto pacientů byla provedena plazmaferéza (1.2 objem plasmy ve 2 až 6 cyklech), lidský 5% albumin byl použit jako tekutinová náhrada a imunoglobuliny a čerstvě mražená plasma byly podávány po každém cyklu, aby se předešlo koagulopatii a hypogamaglobulinemii. Byly měřeny markry systémového zánětu a aktivace makrofágů. Pacienti vykazovaly dramatické snížení v zánětlivých parametrech, včetně hlavních cytokinů a zlepšení ve skóre závažnosti onemocnění. Všichni pacienti přežili do propuštění z JIP.

Závěr:  Plasmaferéza snižuje cytokinovou bouři, může zvrátit orgánové poškození a zlepšit přežití u kriticky nemocných pacientů s infekcí COVID 19.

Crit Care Med 2020; XX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 2
  • abstrakt: 3
76 %

Zvýšení mortality u pacientů se závažným onemocněním SARS-CoV-2 přijatých během sedmi dní od počátku onemocnění
Elie Azoulay, Muriel Fartoukh, Michael Darmon, et al.

Tato multicentrická retrospektivní studie se zaměřila na pochopení determinantů mortality u COVID 19 pacientů v rámci optimalizace intenzivní péče o tyto pacienty a identifikace cílů k zlepšení přežití.

 Výsledky: Věkový medián pacientů byl 66 let (53-68) a 292(77%) bylo mužů. Nejčastějšími komorbiditami byla obezita a nadváha (67%), hypertenze (49.6%) a diabetes (30.1%). Medián času od počátku symptomů k přijetí na JIP byl 8 dní (6-11), 16 (42.5%) 161 pacientů bylo přijato během týdne od počátků onemocnění, 173 (45.6%) mezi 8 a 14 dny a 42 (11.1%) > 14 dní od počátku onemocnění. 28 ti denní mortalita byla 26.4% (22–31) a snižovala se s prodloužením času od začátku symptomů k přijetí na JIP z 37% k 21% až na 12 u pacientů přijatý > 14 dní od počátku onemocnění. Pacienti, přijatí během prvního týdne od začátku onemocnění měli vyšší SOFA skóre, častěji měli trombocytopenii a akutní renální selhání. Věk, CHOPN, imunokompromitace, hladiny troponinu při počátku onemocnění a akutní renální poškození byly nezávislými faktory mortality.  

Závěr: Vyšší mortalita u pacientů přijatých během prvního týdne od počátku onemocnění odrážela vyšší non respirační závažnost. Terapeutické intervence proti SARS-CoV-2 mohou ovlivnit různé výstupy podle času od nástupu onemocnění.

Intensive Care Med (2020) 46:1714–1722

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Podávání kyslíku vysoko průtokovou nazální kanylou u pacientů s infekcí COVID 19 a akutním hypoxickým respiračním selháním: multicentrická retrospektivní kohortová studie
Jingen Xia, Yi Zhang, Lan Ni, et al.

Cílem této studie bylo analyzovat efektivitu vysoko průtokové nazální oxygenoterapie a identifikovat prediktory jejího selhání u pacientů s akutním hypoxemickým respiračním selhání v rámci COVID 19.

Výsledky: Do studie bylo zahrnuto 43 pacientů s potvrzeným onemocněním COVID 19, stření věk u pacientů byl 63.0 ± 9.7 let. Selhání vysoko průtokové nazální oxygenoterapie (definované jako změna ventilační podpory na ventilaci pozitivním tlakem, nebo smrt), bylo pozorováno u 20 pacientů (46.5%), z nich 13 vyžadovalo intubaci (30.2%). Selhání vysoko průtokové oxygenoterapie bylo častější u starších pacientů (p =0.030) a u mužů (p = 0.037). Nemocniční mortalita skupiny byla 32.5 %, nicméně u skupiny se selháním vysoko průtokové nazální oxygenoterapie byla mortalita 65%.

Závěr: Oxygenoterapie vysoko průtokovou nazální kanylou může být vhodná pro pacienty s mírným až středně závažným průběhem onemocnění COVID. Selhání vysoko průtokové nazální oxygenoterapie je spojeno se špatnou prognózou. Mužské pohlaví a nízká saturace kyslíku při přijetí jsou dva silné nezávislé prediktory selhání vysoko průtokové nazální terapie.

Crit Care Med 2020; XX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 2
  • abstrakt: 3
72 %

Bakteriální a virové koinfekce u pacientů se závažnou SARS-CoV-2 pneumonií, přijatých na JIP ve Francii
Damien Contou, Aurore Claudinon, Olivier Pajot, et al.

Cílem této monocentrické retrospektivní studie bylo zjistit četnost výskytu bakteriální a virové koinfekce  a zjistit nejčastější kauzální mikroorganismy, zahrnuté u těchto koinfekcí u pacientů s těžkou SARS-CoV-2 pneumonií.

Výsledky: Celkem bylo zařazeno 92 pacientů, jejichž medián věku byl 61 let (interkvartálnní rozmezí 1 a 3 kvartilu 55-70), 73 z nich (79%) bylo mužů, vstupní SOFA skóre bylo 4 (3-7) a SAPS II 31 (21-40), umělá plicní ventilace byla u 83 (90%) pacientů a mortalita na JIP n = 45 (49%). Z těchto pacientů bylo u 26 (28%) zvažována koinfekce patogenní bakterií při přijetí na JIP. Nejčastější izolované bakterie z PCR byly: methicillin-senzitivní Staphylococcus aureus (n = 10/32, 31%), Haemophilus influenzae (n = 7/32, 22%), Streptococcus pneumoniae (n = 6/32, 19%), Enterobacteriaceae (n = 5/32, 16%), Pseudomonas aeruginosa (n = 2/32, 6%), Moraxella catarrhalis (n = 1/32, 3%) and Acinetobacter baumannii (n = 1/32, 3%). Z uvedených bakterií byly 2 (8%) rezistentní na 3. generaci cefalosporinů a 5 (21%) rezistentní ke kombinaci amoxicilin+klavulanát.

Závěr: U 28% pacientů se závažnou SARSCoV-2 pneumonií byla potvrzena bakteriální koinfekce, nejčastěji se jednalo o Staphylococcus aureus, Haemophilus influenzae, Streptococcus pneumoniae and Enterobacteriaceae. Autoři doporučují u pacientů s těžkou SARSCoV-2 nasadit empirickou antibiotickou profylaxi 3. generací cefalosporirů s rychlou deeskelací, jakmile to bude možné. Je třeba větších studií k potvrzení reálné prevalence a prediktorů koinfekce, společně s prognostickým ovlivněním pacientů s SARSCoV-2 pneumonií.

Contou et al. Ann. Intensive Care (2020) 10:119

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 2
  • abstrakt: 4
72 %

Riziko závažných komplikací v důsledku perioperačního podání infuze noradrenalinu periferní intravenózní linkou: multicentrická studie
Carlo Pancaro, Nirav Shah, Wietze Pasma, et al.

Cílem této retrospektivní kohortové studie je stanovit míru výskytu nežádoucích účinků podání noradrenalinu periferní intravenózní linkou, mezi které patří nekróza kůže vyžadující chirurgické ošetření v důsledku periferní extravazace léčiva.

Výsledky: Z celkového počtu 14 385 pacientů, u kterých byl noradrenalin podán do periferní i.v. linky kontinuální infuzí se extravazace objevila u 5 pacientů (0.035 %),  95% CI, 0.011% - 0.081%, s odhadovaným rizikem 1-8 nežádoucích příhod na 10 000 pacientů. Žádná z vyskytnuvších se komplikací nevyžadovala chirurgický či jiný lékařský zákrok (95% CI, 0% - 0.021%, s rizikem přibližně 0 – 2 případy na 10 000 pacientů).

Závěr: Analýza současné databáze nepřinesla žádnou významnou souvislost mezi použitím noradrelinu v periferní intravenózní infuzi a nežádoucími účinky.

Anesth Analg 2020;131:1060–5

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Prospektivní observační kohortová studie zkoumající management dýchacích cest u pacientů s COVID-19 provedená týmy specialistů v tracheální intubaci
Imran Ahmad, Jeyanjali Jeyarajah, Ganeshkrishna Nair, et al.

Tato studie podává informace o zkušenostech a aktivitách intubačního týmu (MERIT) a o outcomech pacientů v době pandemie COVID-19. Členové MERIT týmu se řídili schváleným modelem časné tracheální intubace. V průběhu sedmi týdnů v období vrcholící pandemie byla prospektivně shromážděna data o aktivitách MERIT týmu, symptomech nebo diagnózách COVID-19 u členů týmu, demografické, procedurální a klinických outcomech pacientů.

Výsledky: Data byla analyzována na základě 150 případů primárních intubací, z nichž 101 (67.3%) byli muži v průměrném věku 55.7 (13.8) let. Černoši, Asiaté a menšinové etnické skupiny čítali 55.7% pacientů. 91.3 % tracheálních intubací bylo provedeno s využitím videolaryngoskopie a míra úspěšnosti intubace na první pokus byla 88.0%. Míra přežití 30denního intervalu byla 69.2% a střední [interkvartilní rozmezí] délka nutnosti kritické péče byla 11 [6–20] dnů, střední délka hospitalizace byla 12 [7–22] dnů. Z týmu MERIT bylo 7 (11.1%) členů izolováno z důvodu symptomů infekce COVID-19 s celkovou absencí 41 pracovních dnů. Byl zaznamenán jeden případ poškození osobních ochranných pomůcek a četné humorné případy protržení ochranných pomůcek při jejich svlékaní.

Závěr: Autoři prokázali, že vysoce školený intubační tým postupující dle schváleného modelu tracheální intubace může být přínosem ke zlepšení bezpečnosti pacienta a personálu a jeho zřízení by mohlo být zváženo příslušnými organizacemi v případných budoucích pandemických vlnách.

Can J Anesth/J Can Anesth https://doi.org/10.1007/s12630-020-01804-3

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Neuraxiální anestezie a periferní nervová blokáda během pandemie COVID-19: přehled literatury a praktická doporučení
V. Uppal, R. V. Sondekoppam, R. Landau, et al.

Celková anestezie, spojená s manipulací v dýchacích cestách, vede k produkci infekčního aerosolu jak během intubace, tak při extubaci. Z tohoto hlediska může být regionální anestezie klíčovým řešením v době pandemie díky snížení potřeby celkové anestezie a s ní spojených aerosol produkujících zákroků. Poskytuje aktuální, na důkazech založená doporučení nebo názory odborníků pro poskytování regionální anestezie u pacientů se suspektní nebo potvrzenou nákazou infekcí COVID-19. Doporučení se zaměřují na sedm specifických oblastí: plánování zdrojů a personální obsazení, úprava klinického prostředí, příprava vybavení, materiálu a léčiv, výběr vhodných osobních ochranných pomůcek, poskytování adekvátní oxygenoterapie, správné posouzení a bezpečné provedení kroků regionální anestezie a monitorace vedení anestezie a poanesteziologické péče.

Závěr: Tento článek tedy reaguje na nedostatek doporučení v oblasti provádění bezpečné regionální anestezie v době pandemie COVID-19 a klade důraz na zachování bezpečnosti pacienta za současné ochrany zdravotníků během možné expozice.

Anaesthesia 2020, 75, 1350–1363

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Využití vysokoprůtokové nazální kanyly (NHF) u akutního respiračního selhání
Jean‑Damien Ricard, Oriol Roca, et al.

Tento přehled, vypracovaný skupinou expertů, hodnotí benefity NHF z hlediska jednotlivých oblastí managementu akutního respiračního selhání. Analýza fyziologických efektů NHF naznačuje na průtoku závislé zlepšení různých dechových funkčních parametrů. Tyto přednosti NHF umožňují, aby u některých pacientů s akutním hypoxemickým respiračním selháním nebylo nutné přistoupit k intubaci a zároveň zlepšují jejich outcome. Je však nutná pečlivá monitorace pacientů, aby nedošlo k promeškání nutnosti intubace. Takovéto prodlení by pak mělo nepříznivý vliv na pacientův outcome. Při rozhodování zda intubovat může klinikům pomoci ROX index. U imunokompromitovaných pacientů sice NHF snižuje nutnost intubace, neovlivňuje však nijak mortalitu. Příznivé fyziologické vlivy NHF byly zaznamenány taktéž u pacientů s chronickým respiračním selháním s předpokládanou možnou indikací v případě akutního hyperkapnického respiračního selhání. Pokud je intubace vyžadována, může být NHF využito jako pre-oxygenace pacientů buď samostatně, nebo v kombinaci s neinvazivní ventilací (NIV). Podobně NHF snižuje potřebu reintubace samostatně u nízce rizikových pacientů nebo v kombinaci s NIV u vysoce rizikových pacientů. NHF může být využita i na oddělení urgentního příjmu u pacientů, kterým by nebyla provedena intubace a současně by bylo NHF lépe tolerováno než NIV.

Závěr: Použití NHF se uplatňuje v řešení akutního respiračního selhání s příznivými účinky i na outcome pacientů s chronickým respiračním selháním. Nikdy však nesmí být podceněna monitorace pacienta, aby byla v případě nutnosti provedena intubace. 

Intensive Care Med https://doi.org/10.1007/s00134-020-06228-7

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Komplikace krikotyroidotomie versus tracheostomie v rámci urgentního chirurgického managementu dýchacích cest: systematický přehled
Fabricio Batistella Zasso, Kong Eric You-Ten, et al.

Chirurgické zajištění dýchacích cest v urgentních CICO (“Can’t Intubate, Can’t Oxygenate”) situacích je dle guidelines doporučováno jako potenciálně život zachraňující řešení. Cílem tohoto systematického přehledu je prozkoumat komplikace v důsledku krikotyroidotomie a tracheostomie v urgentních situacích. Komplikace byly klasifikované jako mírné (se spontánní úpravou nebo bez nutnosti intervence nebo nepřecházející do chronicity), vážné (vyžadující intervenci nebo chronicky přetrvávající), časné (od počátku zákroku do 7 dnů po něm) a pozdní (nastupující po více jak 7 dnech od zákroku).

Výsledky: Pro účely přehledu vybráno 21 studií. Mezi zkoumanými dvěma technikami managementu zajištění dýchacích cest nebyl nalezen žádný rozdíl v mírných, vážných ani časných komplikacích. Nicméně pozdní komplikace se výrazně častěji vyskytovaly v případě tracheostomie [OR (95% CI) 0.21 (0.20–0.22), p < 0.0001].

Závěr: Tento systematický přehled dokládá nižší výskyt pozdních komplikací v případě užití krikotyroidotomie v urgentních situacích než v případě tracheostomie. Toto zjištění je v souladu s nejnovějšími doporučeními společnosti DAS (Difficult airway society), která považuje krikotyroidotomii jako metodu první volby urgentního chirurgického zajištění dýchacích cest. Nicméně jelikož není dostatečný důkaz, že krikotyroidotomie je metodou pro dlouhodobé zajištění dýchacích cest, je možné ji převést v tracheostomii.

Zasso et al. BMC Anesthesiology (2020) 20:216

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 2
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
72 %

Srovnání metody dynamické detekce pozice (dynamic needle tip positioning) a techniky úhel-vzdálenost (angle-distance technique) při ultrazvukově naváděné kanylaci radiální tepny u dospělých: randomizovaná kontrolovaná studie
Bing Bai, Yuan Tian, Yuelun Zhang, et al.

Cílem této studie je srovnat míru úspěšnosti a výskyt komplikací při ultrazvukově naváděné kanylaci pomocí metody dynamické detekce pozice (DNTP) nebo techniky úhel-vzdálenost (AD).

Metoda: Celkový počet 131 chirurgických pacientů bylo náhodně rozděleno na skupinu, které byla radiální arterie kanylována pomocí DNTP metody a na skupinu kanylovanou pomocí AD. Primárním hodnoceným parametrem byla úspěšnost kanylace na první pokus bez punkce zadní stěny tepny. Mezi sekundární parametry patřily úspěšnost kanylace na první pokus, celková úspěšnost kanylace do 10 minut, čas kanylace, punkce zadní stěny tepny a počet kožních vpichů.

Výsledky: Úspěšnost kanylace na první pokus bez punkce zadní stěny dosahovala 53.8% u DNTP a 44.6% u AD skupiny (RR = 1.22, 95% CI: 0.86–1.72; P = 0.26). Kanylační čas byl výrazně delší (P = 0.01) v případě DNTP skupiny [79.65 (54.3–109.4) sekund] než u AD skupiny [47.6 (24.9–103.8) sekund]. Punkce zadní stěny radiální tepny se vyskytovala výrazně méně (P = 0.002) u DNTP skupiny (29.2%) než u skupiny AD (56.1%; RR = 0.56, 95% CI: 0.42–0.82).

Závěr: Mezi skupinami DNTP a AD nebyl zaznamenán výrazný rozdíl v úspěšnosti kanylace na první pokus bez nebo s punkcí zadní stěny radiální tepny ani v celkové úspěšnosti kanylace do 10 minut. Nicméně kanylace trvala déle a k punkci zadní stěny docházelo méně častěji v případě DNTP metody.

Bai et al. BMC Anesthesiology (2020) 20:231

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 2
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
64 %