Články na téma

ECMO pro závažné ARDS: systematický přehled a meta-analýza individuálních dat pacientů
Alain Combes , Giles J. Peek, David Hajage, et al.

Tento systematický přehled a meta-analýza individuálních dat pacientů randomizovaných kontrolních studií si dala za cíl zhodnotit efektivitu veno-venózní extrakorporální membránové oxygenace (ECMO) oproti konvenčním metodám u pacientů s těžkým syndromem akutní respirační tísně (ARDS). Primárním sledovaným parametrem byla 90 ti denní mortalita. Primární analýza byla založena na úmyslu léčit (intend to treat).

Výsledky: Identifikovány byly dvě randomizované kontrolní studie (CESAR a EOLIA) s celkem 429 pacienty. Do 90. dne zemřelo v ECMO skupině 77 z 214 pacientů (36%) a 103 pacientů z 215 (48%) u kontrolní skupiny (RR, 0.75, 95% CI 0.6–0.94; P = 0.013; I2 = 0%). Rescue ECMO bylo použito u 36 (17%) z 215 pacientů v kontrolní skupině (35 v EOLIA a 1 v CESAR). Relativní riziko 90-ti denní selhání terapie bylo 0.65 (95% CI 0.52–0.8; I2 = 0%). Pacienti na ECMO měli více dní při životě mimo JIP a bez respiračního, kardiovaskulárního, renálního selhání nebo neurologického zhoršení. Jediná signifikantní kovariační interakce ve skupinách byla nižší mortalita v ECMO skupině u pacientů s dvěma a méně selhávajícími orgánovými systémy při randomizaci.

Závěr: V této meta-analýze individuálních dat pacientů při závažném ARDS byla 90 ti denní mortalita významně snížena u ECMO skupiny v porovnání s konvenční terapií.

Intensive Care Med https://doi.org/10.1007/s00134-020-06248-3

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
96 %

Vyhodnocení a management fyziologicky obtížně zajistitelných dýchacích cest: konsenzuální doporučení od Společnosti pro management dýchacích cest (Society for Airway Management)
Rebecca L. Kornas, Clark G. Owyang, John C. Sakles, et al.

Cílem tohoto článku je vytvořit doporučení pro management fyziologicky obtížně zajistitelných dýchacích cest jako praktický postup pro intubaci u kriticky nemocných. Na vypracování se podílelo 12 specialistů (členové Society for Airway Management’s Special Projects Committee), kteří se zabývali tématy fyziologických dýchacích cest na základě modifikované Delphi metody. Autoči se zabývali tématy hypoxémie, hypotenze, zvláštních okolností (jako je například dysfunkce pravé komory, závažná metabolická acidóza nebo pacienti s neurologickým postižením). Ke každému tématu vydali sérii doporučení pro obtížné zajištění dýchacích cest.

Závěr: Doporučení předkládají praktická využití fyziologických principů pro management dýchacích cest dostupných v době vypracování analýzy.

Anesth Analg XXX;XXX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Vysokoprůtoková nazální kanyla v porovnání s konveční oxygenoterapií nebo neinvazivní ventilací ihned po extubaci: systematický přehled a meta analýza
David Granton, Dipayan Chaudhuri, Dominic Wang, et al.

Cílem této meta analýzy a systematického přehledu randomizovaných kontrolních studií bylo určit bezpečnost a efektivitu použití vysokoprůtokové nazální kanyly po extubaci u kriticky nemocných pacientů.

Výsledky: Zahrnuto bylo 8 studií (n=1594 pacientů). V porovnání s konvenční oxygenoterapií, vysokoprůtoková nazální kanyla snížila nutnost reintubace (RR, 0.46; 95% CI, 0.30–0.70; střední jistota) a postextubačního respiračního selhání (RR, 0.52; 95% CI, 0.30–0.91; velmi nízká jistota). Nebyl nalezen žádný efekt na mortalitu (RR, 0.93; 95% CI, 0.57–1.52 střední jistota), nebo délkou pobytu na  JIP (střední rozdíl o, 0.05 dnů méně; 95% CI, 0.83 dnů méně až 0.73 dne více, vysoká míra jistoty). Použití vysokoprůtokové nazální kanyly může snížit nutnost neinvazivní ventilace (RR, 0.64; 95% CI, 0.34–1.22; střední jistota) a zkrátit délku hospitalizace (střední jistota).

Závěr: Vysokoprůtoková nazální kanyla snižuje nutnost reintubace v porovnání s konvenční oxygenoterapií, ale ne v porovnání s neinvazivní ventilací.

 

Crit Care Med 2020; 48:e1129–e1136

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Efekt antivirotikové terapie na outcome pacientů na umělé plicní ventilaci s detekovaným herpesvirem v respiračním traktu: systematický přehled a meta-analýza
Stefan Hagel , André Scherag, Lukas Schuierer, et al.

Cílem této studie bylo popsat dostupné důkazy a zjistit, zda je antivirotiková terapie spojena se zlepšení outcome pacientů na umělé plicní ventilaci, u kterých byla detekována infekce herpes simplex virem (HSV) v respiračním traktu. Primárním sledovaným parametrem byla povšechná nemocniční mortalita.

Výsledky: Do meta-analýzy bylo zahrnuto 9 studií (jedna randomizovaná kontrolní studie a 8 kohortových studií.) Antivirotiková terapie byla asociována s nižší nemocniční mortalitou (s terapií, 40.6% , 189 z 465 pacientů); bez antivirotikové terapie, 52.7%, 193 z 366 pacientů); RR 0.74 [0.64, 0.85], výsledky 8 studií s velmi nízkou kvalitou důkazů. Také byla terapie antivirotiky asociovaná s nižší 30 ti denní mortalitou (RR 0.75 [0.59, 0.94];3 studie s nízkou kvalitou důkazů).

Závěr: Meta-analýza dostupných dat ukazuje, že terapie antivirotiky může vést ke snížení nemocniční a 30 ti denní mortality u pacientů na umělé plicní ventilaci na JIP, u kterých byl identifikován herpes simplex virus v respiračním traktu. Nicméně tyto výsledky musejí být interpretovány s velkou opatrností, kvůli vysokému riziku bias a limitovanému počtu pacientů.

Hagel et al. Critical Care (2020) 24:584

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Farmakokinetika ketaminu: systematický přehled literatury, meta-analýza a populační analýza
Jasper Kamp, Erik Olofsen, Thomas K. Henthorn, et al.

Cílem tohoto článku je na základě systematického přehledu literatury a meta-analýzy farmakokinetických dat kvalitativně a kvantitativně vyhodnotit současné farmakokinetické modely ketaminu a vytvořit jeho obecný famakokinetický model.

Výsledky: Meta-analýza zkoumala 18 studií (11 provedených u zdravých dospělých, 3 u dospělých pacientů a 5 u pediatrických pacientů). Vážený střední distribuční objem byl 252 l/70 kg (95% CI, 200 až 304 l/70 kg). Vážená střední hodnota clearance byla 79 l/h (u 70 kg; 95% CI, 69 až 90 l/h na 70 kg). Nebyl pozorován žádný vliv kovariací, simulace prokázaly, že modely založené na venózních odběrech  zaznamenaly významně vyšší kontext senzitivní poločas, než modely z arteriálních vzorků. Farmakokinetický model vytvořený na základě 14 souborů primárních dat se skládal z jednoho centrálního arteriálního kompartmentu a dvou periferních kompartmentů  spojených se dvěma zpožděnými venózními kompartmenty. Simulace ukázaly, že výstupní data farmakokinetické analýzy primárních dat a meta-analýzy jsou srovnatelné.

Závěr: Meta-analytická analýza farmakokinetiky ketaminu byla úspěšně dokončena navzdory značné heterogenitě v charakteristice studií. Rozdíly ve výstupních hodnotách metaanlytického přístupu a kombinované analýzy 14 souborů primárních dat byly malé, což poukazuje na skutečnost, že metaanlytický přístup podává klinicky použitelné aproximace odhadů populačních parametrů ketaminu a může být využit v případě nedostupnosti souborů primárních dat.

ANESTHESIOLOGY 2020; XXX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 3
84 %

Účinek dexmedetomidinu na pooperační změnu chování u dětí: randomizovaná kontrolovaná studie
P. F. Lee-Archer, B. S. von Ungern-Sternberg, M. Reade, et al.

Cílem této studie je prověřit, zda použití dexmedetomidinu snižuje negativní změny chování v důsledku celkové anestezie v rámci jednodenní chirurgie u dětí od 2 do 7 let. Děti byly náhodně rozděleny do tří skupin. U premedikační skupiny byl podán dexmedetomidin intranazálně v dávce 2 mg/kg, u perioperační skupin byl dexmedetomidin 1 mg/kg podán intravenózně, třetí skupina byla kontrolní. Primárním sledovaným parametrem byla incidence negativního chování hodnocená třetí pooperační den s využitím dotazníku posthospitalizačního chování pro ambulantní chirurgii (PHBQ-AS) a dotazníku SDQ (Strength and Difficulties Questionnaire.)

Výsledky: Pro studii byla analyzována data 247 pacientů. Negativní změny chování byly 3 pooperační den u všech tří skupin srovnatelné, dle PHBQS-AS (47%, 44% and 51%; upravené p=0.99) a dle SDQ (medián skóre 7.5, 6.0 a 8.0; upravené p=0.99). Incidence negativního chování u skupiny dětí, která obdržela dexmedetomidin během operace byla nižší 28. den (15% ve srovnání s 36% u premedikační skupiny a s 41% u kontrolní skupiny, p<0.001).

Závěr:  Dexmedetomidin nesnižuje incidenci negativního chování ve 3. pooperačním dni u dětí od 2 do 7 let po jednodenním operačním zákroku.

Anaesthesia 2020, 75, 1461–1468

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Doporučení pro anestezii a sedaci u kojících 2020
J. Mitchell, W. Jones, et al.

Z důvodu obav z přechodu léčiv do mateřského mléka, se zdravotníkům nedostává jednoznačných doporučení. V důsledku toho je pak u kojících žen po anestezii někdy přerušeno kojení na 24 hodin i déle nebo je mateřské mléko odstříknuto a zlikvidováno. Takovýto přístup však může vést k časné zástavě kojení. Nicméně existují data týkající se přestupu většiny anestetik do mateřského mléka. Cílem tohoto článku je poskytnout evidence-based  informace o farmakokinetice léčiv běžně užívaných během anestézie, na základě kterých mohou lékaři s ženami zodpovědně prodiskutovat zákrok s ohledem na jeho riziko/benefit.

Závěr: Kojení po anestezii je podle autorů přípustné a mělo by být podporováno co nejdříve poté, co je žena při vědomí a schopná kojení, aniž by bylo nutné první mléko znehodnotit.

Anaesthesia 2020, 75, 1482–1493

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Časná versus pozdní tracheostomie u pacientů s traumatickým poškozením míchy: systematický přehled a meta analýza
Talha Mubashir, Abdul A. Arif, Prince Ernest, et al.

Cílem toho systematického přehledu a meta analýzy bylo zhodnotit optimální načasování tracheostomie u pacientů s traumatickým poškozením míchy (SCI) s potencionálními benefity časné versus pozdní tracheostomie.

Výsledky:  Kritéria pro zařazení splnilo 8 studií, zahrnující celkem 1220 pacientů. U většiny studií byla časná tracheostomie provedena do 7 dnů od zranění, nebo od intubace. Pacienti s traumatickým poraněním krční páteře měli 2x vyšší pravděpodobnost podstoupení časné tracheostomie (OR = 2.13; 95% CI, 1.24–3.64; P = .006), než pacienti s traumatickým poraněním hrudní páteře. Časná tracheostomie snížila střední počet dní na JIP o 13 dnů (95% CI, −19.18 to −7.00; P = .001) a střední dobu trvání umělé plicní ventilace o 18.30 dne (95% CI, −24.33 to −12.28; P = .001). Přestože v souhrnu bylo riziko mortality nižší s časnou tracheostomií v porovnání s pozdní, nebyly výsledky signifikantní (OR = 0.56; 95% CI, 0.32–1.01; P = .054). V analýze podskupin byla mortalita významně nižší u skupiny s časnou tracheostomií (OR = 0.27; P = .006).

Závěr: Na základě dostupných dat, měli pacienti s časnou tracheostomií, během 7 dnů od úrazu, nebo od intubace, častěji traumatické postižení krční páteře, kratší délku pobytu na JIP a kratší trvání umělé plicní ventilace v porovnání s pozdní tracheostomií.  Nicméně kvůli kvalitě studií a nedostatečným dostupným klinickým údajům je náročné činit  konkluzivní interpretace. Jsou potřeba další prospektivní studie s velkým množstvím pacientů pro zhodnocení krátko a dlouhodobých outcomů načasování tracheostomie u pacientů s akutním traumatickým poškozením míchy.

Anesth Analg XXX;XXX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Efekt elektrické stimulace svalů horní a dolní končetiny u kriticky nemocných pacientů: randomizovaná kontrolní studie ve dvou centrech
Nobuto Nakanishi, Jun Oto, Rie Tsutsumi,et al.

Cílem této randomizované kontrolní studie bylo zjistit, zda elektrická stimulace svalů může zabránit atrofii svalů a zlepšit fyzické funkce u kriticky nemocných pacientů. Primárním sledovaným parametrem byla změna v tloušťce a průřezu musculus biceps brachii a musculus rectus femoris od dne 1 do dne 5. Sekundárními sledovanými parametry byla slabost spojená s pobytem na JIP, JIP skóre mobility, délka hospitalizace a hladiny aminokyselin.

Výsledky: Celkem bylo zařazeno 42 dospělých pacientů, u kterých byla předpokládaná doba umělé plicní ventilace delší jak 48 hodin. Tito pacienti byli randomizováni do skupiny s elektrickou stimulací svalů (n= 17) a do kontrolní skupiny (n=19). Změna v tloušťce musculus biceps brachii byla –1.9% u skupiny s elektrickou stimulací  versus –11.2% u kontrolní skupiny (p = 0.007) a průřezu –2.7% versus –10.0% (p = 0.03). Změna v tloušťce m rectus femoris byla–0.9%  u skupiny s elektrickou stimulací versus –14.7% u kontrolní skupiny (p = 0.003) a v průřezu  –1.7% u skupiny s elektrickou stimulací  versus –10.4% u kontrolní skupiny (p = 0.04). Nebyl nalezen významný rozdíl u slabosti spojené s pobytem na JIP (13% vs 40%; p = 0.20) a JIP skóre mobility (3 vs 2; p = 0.42). Délka hospitalizace byla kratší u skupiny s elektrickou stimulací 23 dnů [19–34 dnů] vs. 40 dnů [26–64 dnů])(p = 0.04).

Závěr: U kriticky nemocných pacientů elektrická stimulace svalů horní a dolní končetiny zabraňuje atrofii svalů a zeslabuje proteolýzu a zkracuje délku hospitalizace.

Crit Care Med 2020; 48:e997–e1003

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
84 %

Awake polohování do pronace nesnižuje riziko intubace u COVID-19 pacientů na terapii vysokoprůtokovou nazální oxygenoterapií
Carlos Ferrando, Ricard Mellado-Artigas, Alfredo Gea,et al.

Cílem této prospektivní, multicentrické observační kohortové studi bylo určit, zda kombinace polohování do pronace u pacientů při vědomí (awake prone positioning-awake PP) u neintubavaných COVID-19 pozitivních pacientů a vysokoprůtokové nazální oxygenoterapie (HFNO) snižuje nutnost intubace oproti samotné HFNO.

Výsledky: Z celkového počtu COVID -19 pozitivních pacientů s akutním respiračním selháním, 199 obdrželo HFNO. Z toho 55 (27.6%) bylo polohováno do pronace během HFNO, 60 (41%) ze skupiny HFNO bylo intubováno a 22 (40%) ze skupiny HFNO + awake PP bylo intubováno. Použití PP jako přídavek k HFNO nesnížilo riziko intubace [RR 0.87 (95% CI 0.53–1.43), p = 0.60]. U pacientů s awake PP + HFNO se prokázal trend pozdější intubace, v porovnání se samotnou HFNO [medián 1 den (IQR 1.0–2.5) vs. 2 IQR 1.0–3.0] dny (p = 0.055), ale awake PP neovlivnila 28 ti denní mortalitu[RR 1.04 (95% CI 0.40–2.72), p = 0.92.

Závěr: U COVID -19 pacientů s akutním respiračním selháním, na vysokoprůtokové oxygenoterapii nazální kanylou nevedlo awake polohování do pronace ke snížení nutnosti intubace, ani neovlivnilo mortalitu.

Ferrando et al. Critical Care (2020) 24:597

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
84 %

Chirurgická maska na vysokoprůtokové nazální kanyle zlepšuje oxygenaci u COVID-19 kriticky nemocných pacientů s hypoxemickým respiračním selháním
Virginie Montiel , Arnaud Robert, Annie Robert, et al.

Primárním sledovaným parametrem této prospektivní studie bylo zhodnotit efekt přidání chirurgické masky na systém vysokoprůtokové nazální kanyly na oxidační parametry u hypoxemických pacientů s COVID 19 na JIP, kteří nevyžadovali urgentní intubaci.

Výsledky: Zhodnocení bylo provedeno u 21 pacientů, u kterých, přestože FiO2 zůstalo nezměněno, byl demonstrován signifikantní nárůst v PaO2, když byli pod chirurgickou maskou (z 59 (± 6), na 79 mmHg(± 16), p < 0.001),  PaO2/FiO2 z 83 (± 22), na 111 (± 38), p < 0.001) a SaO2 (z 91% (± 1.5), na 94% (± 1.6),p < 0.001). SpO2 se vrátila na hodnoty před intervencí, pokud byla chirurgická maska sundána, což potvrzuje efekt přístroje, spíše než spontánní pozitivní evoluce.

Závěr: Umístění chirurgické masky na obličej COVID-19  pacienta, který byl přijat na JIP pro závažné hypoxemické respirační selhání, a který byl již předtím na terapii kyslíkem vysokoprůtokovou nazální kanylou, zlepšuje pacientovu oxygenaci bez klinicky relevantních nežádoucích účinků.

Montiel et al. Ann. Intensive Care (2020) 10:125

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
84 %

Srovnání premedikace dexmedetomidinem intranazálně a midazolamem perorálně v prevenci vzniku emergentního deliria u dětí podstupujících operaci strabismu
Yusheng Yaom, Yang Sunm, Jiancheng Lin, et. al.

Cílem této dvojitě zaslepené prospektivní randomizované placebem kontrolované studie bylo identifikovat efektivitu předoperačního nazálního podání dexmedetomidinu na emergentní delirium u pediatrických pacientů po celkové anestezii. Primární sledovaným výsledkem byla četnost vzniku emergentního deliria hodnocena pomocí Paediatric Anaesthesia Emergence Delirium Scale (PAED).

Výsledky: Incidence vzniku emergentního deliria byla nižší u pacientů, kterým byl podán dexmedetomidin ve srovnání s pacienty, kterým byl podán  midazolam (11,5 versus 44%, relativní RR = 0,262, 95% CI 0,116 až 0,592) nebo 0,9% NaCl (11,5 versus 49%, RR = 0,235, 95% CI 0,105 až 0525). Stejně tak byla incidence PONV nižší ve skupině s dexmedetomidinem (3,8%) než ve skupině s midazolamem (22%; P = 0,006) nebo s placebem (29,4%; P<0,001). V případě pooperační bolesti a délky pobytu na jednotce pooperační péče však mezi skupinami nebyl žádný rozdíl.

Závěr: Premedikace dexmedetomidinem 2mg/kg intranazálně u pediatrických pacientů podstupujících operaci strabismu snižuje incidenci vzniku emergentního deliria a PONV a zvyšuje spokojenost rodičů, v porovnání s perorálním midazolamem.

Eur J Anaesthesiol 2020; 37:1-7

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
80 %

Anestézie u maternálně-fetálních intervencí: Konsenzuální prohlášení Americké společnosti anesteziologické komise pro porodnickou a pediatrickou anesteziologii a Severoamerické sítě pro fetální terapii
Debnath Chatterjee, Katherine W. Arendt, Julie S. Moldenhauer, et al.

Maternálně-fetální chirurgie představuje rychle se rozvíjející odvětví s významným pokrokem v rámci posledních tří desetiletí. Velký rozsah těchto zákroků byl prováděn v různém stupni těhotenství v centrech pro fetální terapii napříč celým světem, přičemž technika anestezie se během let vyvíjela. Americká společnost pro anestezilogii (ASA) rozlišuje významnou roli anestezilogů v rámci multidisciplinárního přístupu k těmto specifickým zákrokům a proto vytvořila skupinu složenou ze zástupců ASA komisí pro porodnickou a pediatrickou anesteziologii a správní rady Severoamerické sítě fetální terapie.

Závěr: Tato konsenzuální prohlášení popisují komplexní preoperační zhodnocení, intraoperační management anestezie a pooperační péči pro různé typy maternálně-fetálních intervencí.

Anesth Analg XXX;XXX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
80 %

Celková anestezie v raném dětství a neurovývojový outcome ve studii ALSPAC (the Avon Longitudinal Study of Parents and Children): kohortová studie rodičů a dětí
Graham J. Walkden, Hannah Gill, Neil M. Davies, et al.

Cílem této kohortové studie je zkoumat vliv celkové anestezie a operace provedené u dětí do věku 4 let na jejich neurovývojový outcome ve věku od 7 do 16 let.  Děti byly rozděleny do skupin dle žádné, jedné nebo několika podstoupenými celkovými anesteziemi a operacemi do věku 4 let. Ve věku od 7 do 16 let byly hodnoceny jejich motorické, kognitivní, lingvistické, studijní, sociální a behaviorální vývojový outcome na základě studijních výsledků, validovaných dotazníků rodič/učitel nebo klinických hodnocení.

Výsledky: Tato studie čítá 13 433 dětí zapojených do dlouhodobé prospektivní kohortové studie ALSPAC, populačně založené kohorty dle narození mezi lety 1991 a 1993 Srovnáváno bylo 46 neurovývojových outcomů u 13 433 dětí, z nichž 8.3% (1 110) byly vystaveny jedné a 1.6% (212) více celkovým anesteziím a operacím. Z těchto dosáhlo předefinovaných hodnot statistické významnosti (upravené P < 0.00652): dynamická balanční skóre byla nižší u dětí s mnohačetnými expozicemi 0.3 SD (95% CI, 0.1, 0.5; P < 0.001), pravorukost byla nižší u skupiny s jedinou expozicí 0.1 SD (95% CI, 0.0, 0.2; P = 0.006) a nižší u mnohačetných expozic 0.3 SD (95% CI, 0.1, 0.4; P < 0.001), skóre sociální komunikace bylo nižší u dětí s jedinou 0.1 SD (95% CI, 0.0, 0.2; P = 0.001) a několika expozicemi 0.4 SD (95% CI, 0.3, 0.5; P < 0.001).

Závěr: Celková anestezie a operace v raném dětství nebyly asociovány s celkovým obrazem klinicky a statisticky významných neurodegenerativních účinků, což usměrňuje pochybnosti o potenciálním neurotoxickém účinku celkových anestetik. Expozice celkové anestezii a operaci byla asociována s významně nižšími motorickými a sociálními jazykovými schopnostmi.

Anesthesiology 2020; 133:1007–20

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
80 %

Riziko ohrožení zdravotníků při tracheální intubaci pacientů s COVID-19: mezinárodní multicentrická prospektivní kohortová studie
K. El-Boghdadly, D. J.N.Wong, R. Owen, M. D. Neuman et al.

Cílem této mezinárodní multicentrické prospektivní kohortové studie je zkoumat riziko nákazy u zdravotníků, podílejících se na tracheální intubaci pacientů se suspektní nebo potvrzenou nákazou COVID-19. Účastníci studie sami nahlašovali informace týkající se počtu tracheálních intubací, osobních ochranných pomůcek (OOP) a následný zdravotní stav zdravotníků. Primárním sledovaným parametrem byla incidence laboratorně potvrzených infekcí COVID-19 nebo výskyt nových symptomů vyžadujících domácí izolaci nebo hospitalizaci, které následovaly po rizikové tracheální intubaci. Pro vyhodnocení asociace primárního výstupního ukazatele s charakteristikami zdravotníka, OOP a faktory spojenými s prováděním tracheální intubace byla využita regresní Cox analýza.

Výsledky: Zúčastnilo se 1718 zdravotníků z 503 nemocnic ze 17 zemí, kteří nahlásili 5148 intubací. Celková incidence primárního výstupního ukazatele byla 10.7% nad medián(IQR) folow up  32 (18–48 [0–116]) dnů. Kumulativní incidence v průběhu 7, 14 a 21 dnů po první tracheální intubaci byla 3.6%, 6.1% a 8.5%. Riziko primárního výstupního ukazovatele se lišilo v závislosti na zemi a vyšší u žen, ale s jinými faktory asociována nebyla. Přibližně 1 z 10 zdravotníků, kteří se podílejí na tracheální intubaci pacientů se suspektní nebo potvrzenou nákazou následně hlásili COVID-19 outcome, což mělo dopady na zajištění dostatečné kapacity personálu pro poskytování základních zdravotních služeb a širší sociální dopady vzhledem k přenosu COVID-19 nákazy.

Závěr: V důsledku provádění rizikové tracheální intubace dochází k nákaze přibližně 1 z 10 zdravotníků s dopadem na zajištění kapacity personálu pro poskytování základních zdravotních služeb.

Anaesthesia 2020, 75, 1437–1447

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
80 %

Postupy pro zvládnutí závažného traumatického krvácení rozšířené o viskoelastické hemostatické testy (ITACTIC): randomizovaná kontrolovaná studie
K. Baksaas‑Aasen, L. S. Gall, J. Stensballe, et al.

Cílem studie je prověřit, zda by rozšíření protokolů závažného krvácení (MHPs) o viskoelastické hemostatické testy (VHA) zlepšilo outcome pacientů v porovnání s konvenčními koagulačními testy (CCTs). Primárním zkoumaným parametrem byl podíl pacientů, kteří po 24 hodinách od traumatu byli živí a bez masivních transfúzí (10 a více transfúzí erytrocytů). Sekundárním sledovaným parametrem byla 28denní mortalita. Předem stanovené podskupiny zahrnovaly pacienty se závažným traumatickým poraněním mozku (TBI).

Výsledky: Do studie bylo zařazeno 396 pacientů. U 201 pacientů bylo využito VHA a u 195 CCT-řízené terapie. V čase 24 hodin po traumatu nebyl pozorován rozdíl v podílu pacientů, kteří byli živí a bez masivních transfúzí (VHA:67%, CCT: 64%, OR 1.15, 95% CI 0.76–1.73). 28denní mortalita byla bez rozdílu (VHA: 25%, CCT: 28%, OR 0.84,95% CI 0.54–1.31), stejně jako sekundární stanovené parametry a závažné nepříznivé události. V předdefinovaných podskupinách nebyl přítomen rozdíl v primárních zkoumaných parametrech. V předdefinované podskupině o 74 pacientech s TBI bylo 64% pacientů živých a bez podaných masivních transfúzí po 24 hodinách ve srovnání s 46% u CCT skupiny (OR 2.12, 95% CI 0.84–5.34).

Závěr: Nebyl prokázán žádný rozdíl v celkovém outcome mezi MHPs rozšířenými o VHA nebo CCT.

Intensive Care Med https://doi.org/10.1007/s00134-020-06266-1

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
80 %

Blokáda musculus quadratus lumborum v pooperační analgezii: systematický přehled a meta-analýza
Vishal Uppal, Susanne Retter, et al.

Cílem přehledového článku je stanovit účinnost bloku musculus quadratus lumborum (BLQ) při poskytování analgezie po operacích stěny břišní a kyčle ve srovnání s placebem a jinými analgetickými metodami.

Výsledky: Přehled vychází ze 42 studií, u 8 studií bylo vyhodnoceno vysoké riziko chybovosti  alespoň v jedné oblasti. Zahrnuté studie vykazovaly významnou heterogenitu z hlediska typu operace, srovnávaných skupin a měřených parametrů a z tohoto důvodu byla provedena limitovaná kvantitativní analýza pro srovnání QLB vs žádná blokáda nebo podání placeba u pacientek podstupujících pouze císařský řez. U císařského řezu využití QLB snížilo spotřebu opioidů o 24.1% (95% CI, 17.3 až 30.9) mg ekvivalentů perorálního morfinu v prvních 24 hodinách po operaci ve srovnání s žádnou blokádou nebo placebem, u kterých nebyl rozdíl ve skóre klidové bolesti. V případě jiných chirurgických zákroků skóre bolesti i podání opioidů bylo nižší ve srovnání s placebem nebo metodou bez regionální anestezie. Ve srovnání s jinými regionálními anestetickými technikami byl analgetický benefit z provedení QLB minimální.

Závěr: QLB poskytuje analgetický benefit ve srovnání s placebem při operacích stěny břišní a kyčle, avšak s minimálním přínosem ve srovnání s jinými regionálními analgetickými metodami. Vyhledané studie používaly různé varianty QLB u rozdílných typů operací. Z tohoto důvodu by zjištění a závěry přehledu měly být považovány jako předběžné.

Can J Anesth/J Can Anesth (2020) 67:1557–1575

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 3
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
80 %

Předpověď opioidy navozeného útlumu dýchání u hospitalizovaných pacientů s využitím kontinuální kapnografie a oxymetrie: mezinárodní prospektivní observační studie
Ashish K. Khanna, Sergio D. Bergese, Carla R. Jungquist, et al.

Cílem této studie bylo vyvodit a ověřit nástroje pro předpověď rizika útlumu dýchání u pacientů, kterým jsou podávány opioidy, s využitím kontinuální kapnografie a oxymetrie (PRODIGY metoda). Jako epizoda dechového útlumu byla definována dechová frekvence ≤ 5 dechů/min, saturace kyslíkem ≤ 85% nebo oxid uhličitý na konci výdechu  ≤15 nebo ≥ 60 mm Hg s trváním ≥3 minuty; apnoická epizoda delší jak 30 sekund nebo jakýkoliv opioidy navozený dechový nežádoucí účinek

Výsledky:  Do analýzy bylo zahrnuto 1335 pacientů, kterým byly parenterálně podávány opioidy a kteří byli kontinuálně monitorováni. Jedna nebo více epizod dechového útlumu byla pozorována u 614 (46%) z 1335 pacientů (43% muži, střední věk 58 ± 14 let) kontinuálně monitorovaných v mediánu 24 hodin (IQR, 17–26). Model multivariabilní predikce dechového útlumu s oblastí 0.740 pod křivkou byl vytvořen pomocí 5 nezávislých proměnných: věk ≥60 (v dekádách),  pohlaví,  předchozí období bez podání opioidu, poruchy spánku a chronické srdeční selhání. Nástroj PRODIGY pro předpověď rizika významně rozlišoval pacienty s nebo bez dechového útlumu (P < 0.001), OR 6.07 (95% [CI], 4.44–8.30; P <0.001) mezi vysoce a nízce rizikovými skupinami.

Závěr: PRODIGY model předpovědi rizika založený na kontinuální oxymetrii a kapnografii přesně predikuje epizody útlumu dýchání u pacientů, kterým jsou podávány opioidy.  PRODIGY skóre ke stanovení potřeby kontinuální monitorace může být prvním krokem ke snížení incidence a následků poruchy dýchání u pacientů, kterým jsou podávány opioidy.

Anesth Analg 2020;131:1012–24

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
80 %

Ultrazvukové vyšetření plic predikuje průběh a outcome u pacientů s COVID-19
Yael Lichter, Yan Topilsky, Philippe Taieb, et al.

Cílem této studie bylo systematicky zhodnotit ultrazvukové vyšetření plic (LUS) u pacientů hospitalizovaných s onemocněním COVID-19 a popsat nálezy a jejich asociaci s klinickým průběhem onemocnění a outcomem.

Výsledky: Medián základního LUS skóre byl 15,IQR [7–20]. Základní LUS skóre bylo 0-18 u 80 (67%ú pacientů a 19-36 u 40 (33% pacientů). Většina z nich měla nerovnoměrné pleurální ztluštění (n=100, 83%, nebo nerovnoměrné subpleurální konsolidace alespoň v jedné zóně a celkové LUS skóre korelovalo se závažností onemocnění při příjmu. Klinické zhoršení bylo asociováno s vyššími LUS skóre (p = 0.0009) zejména kvůli ztrátě provzdušnění v předních plicních segmentech. Optimální cut off hodnota pro LUS skóre bylo 18 (sensitivita = 62%, specificita = 74%). Nad hodnotu 18 se zvyšovala mortalita i potřeba napojení na umělou plicní ventilaci. Neupravená hodnota hazard ratio LUS skóre pro úmrtí byla 1.08 na bod [1.02–1.16], p = 0.008

Závěr: Pacienti hospitalizovaní s COVID-19 všech klinických kategorií měli patologický nález na ultrazvukovém vyšetření plic. Základní LUS skóre silně korelovalo s eventuální potřebou invazivní umělé plicní ventilace a bylo prediktorem mortality. Rutinní použití ultrazvukového vyšetření plic může vést management pacientů, stejně jako alokaci zdrojů v případě nedostatečných kapacit.

Intensive Care Med (2020) 46:1873–1883

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
80 %

Charakteristika a outcome u pacientů se syndromem akutní respirační tísně, spojené s COVID 19, na belgických a francouzských jednotkách intenzivní péče podle antivirových strategií: COVADIS multicentrická observační studie
David Grimaldi , Nadia Aissaoui, Gauthier Blonz, et al.

Primárním cílem této observační multicentrické kohortové studie bylo porovnat strategie antivirové terapie při léčbě pacientů se syndromem akutní respirační tísně, spojené s COVID 19:  žádná, hydroxychlorquinolon (OHQ), lopinavir/ritonavir (L/R), další (kombinace nebo remdesivir). Sledovaným parametrem byl počet dní bez ventilátoru 28. den (d28 VFD). Pacienti, kteří do 28 dne zemřeli, měli VFD 0.

Výsledky: Analyzováno bylo 415 pacientů (85 ve standardní péči (SOC), 57 na L/R s OQH a 53 na jiné terapii). Medián d28 VFD byl 0 (IQR 0-13), s tím, že pacienti se standardní péčí měli nejvyšší d28 VFD. I při zohlednění dalších faktorů (věk, pohlaví, Charlsonova Indexu komorbidit, PaO2/FiO2 poměr a plateau tlaků) nezvyšovala žádná terapie antivirotiky šanci na přežití a na weaning s umělé plicní ventilace, v porovnání se standardní péčí (OR 0.48 CI95% (0.18–1.25) pro L/R; OR 0.96 (0.47–2.02) pro OHQ a OR 1.43 (0.53–4.04.) pro další. Po zohlednění věku, pohlaví, BMI, chronické hypertenze a chronického renálního onemocnění bylo podání L/R spojeno se zvýšeným rizikem nutnosti renální substituční terapie (RRT),(OR 2.52 CI95% 1.16–5.59).

Závěr: Tato multicentrická observační studie středně závažných až závažných případů COVID-19 pacientů s ARDS neprokázala benefit v podobě více dní bez ventilátoru během 28 dní při podání žádného antivirotika, v porovnání se standardní péčí. Podání lopinaviru/ritonaviru bylo spojeno se zvýšeným rizikem nutnosti renální substituční terapie.

 

Grimaldi et al. Ann. Intensive Care (2020) 10:131

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
80 %

Riziko závažných komplikací po perioperačním infuzním podání noradrenalinu periferním venózním vstupem, multicentrická studie
Carlo Pancaro, Nirav Shah, Wietze Pasma, et. al.

Cílem této multicentrické retrospektivní kohortová studie bylo určit četnost výskytu nežádoucích účinků, spojených s podáváním léků, včetně nekrózy kůže, vyžadující chirurgickou intervenci při extravazaci noradrenalinu při podání do periferního žilního vstupu.

Výsledky: Bylo identifikováno celkem 14 385 pacientů, kteří dostávali kontinuální periferní infuze noradrenalinu (20mcg/ml). Extravazace léku byla pozorována u 5 pacientů (5/14 385= 0,035%). Interval spolehlivosti  95%(CI) pro extravazaci infuze byl 0,011% - 0,081%, což poukazuje na odhadované riziko 1-8 případů na každých 10 000 pacientů.  Nevyskytovaly se žádné komplikace, vyžadující chirurgickou nebo lékařkou intervenci, 95% CI 0%–0.021%, poukazující na riziko přibližně 0-2 příhod na  10 000 pacientů.

Závěr: V současné analýze databáze nebyla zjištěna žádná významná souvislost mezi aplikací periferních nitrožilních infuzí naradrenalinu a nežádoucími účinky.

Anesth Analg 2020;131:1060-5

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Management dýchacích cest a plicní izolaci při hrudních operacích v době pandemie COVID-19
M. Thornton, D. Reid, et al.

Doporučení pro klinickou praxi schválená Asociací pro kardiothorakální anestezii a Kritickou péči a Společností pro kardiothorakální chirurgii ve Velké Británii a Irsku. Perioperační procedury, při kterých vzniká aerosol, jsou zřejmě nevyhnutelné v rámci rutinního poskytování hrudní anestezie. Management dýchacích cest pro takové pacienty v době pandemie COVID-19, zahrnující tracheální intubaci, plicní izolaci, ventilaci jednou plící a flexibilní bronchoskopie mohou znamenat významné riziko pro zdravotníky a pacienty. Stále zůstává potřeba včasné hrudní operace pro pacienty s plicním nádorem nebo hrudní traumatem. Vzhledem k riziku nákazy infekcí COVID-19 je nutnost k úpravě současných technik hrudní anestezie s cílem maximalizovat bezpečnost pacientů a zdravotníků. Pomocí patřičných modifikací může být produkce aerosolu za většiny okolností zmírněna. Autoři vytvořili soubor praktických doporučení pro management dýchacích cest pacientů s hrudním výkonem.

Závěr: Článek předkládá soubor doporučení, která mají za cíl snížit produkci aerosolu při zajišťování dýchacích cest v rámci kardiothorakálních výkonů a tím zvýšit bezpečnost pacientů a zdravotníků.

Anaesthesia 2020, 75, 1509–1516

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Ultrazvukově řízená periferní cévní katetrizace u pediatrických pacientů: narativní přehled
Yoshinobu Nakayama, Jun Takeshita, et al.

Ultrazvukové navádění se dočkalo největšího zájmu v perioperační a intenzivní péči díky zobrazení přesné lokalizace malých cév a menší invazivitě oproti jiným technikám. Počet studií, které se věnují problematice ultrazvukově řízená periferní cévní katetrizace (PVC) s nebo bez obtížného přístupu u pediatrických pacientů stále roste a většina prokazuje nadřazenost této techniky oproti ostatním. Existují různé přístupy ultrazvukové navigace, přičemž pro úspěšné zvládnutí této techniky je nezbytná důkladná znalost základů, předchozí zkušenost a výběr vhodné techniky.

Závěr: Tento narativní přehled stručně shrnuje literaturu pojednávající o principech ultrazvukově řízené PVC, přístupech a skrytým nástrahám procedury s cílem zlepšit jeho klinické využití u pediatrických pacientů.

Nakayama et al. Critical Care (2020) 24:592

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Mezinárodní stanovisko konference Společnosti kritické péče v medicíně (Society of Critical Care Medicine’s) o predikci a identifikaci dlouhodobého poškození po kritickém onemocnění
Mark E. Mikkelsen, Mary Still, Brian J. Anderson, et al.

Na tomto pragmatickém doporučení pro kliniky, pečující o dospělé pacienty přeživší kritické onemocnění, se podílelo 31 mezinárodních expertů. Cílem bylo dokončit systematický přehled na téma syndromu post intenzivní péče.

Výsledky: Bylo zjištěno, že existující nástroje nejsou dostatečně schopné hodnocení syndromu post intenzivní péče. Byly identifikovány faktory před kritickým onemocněním (např. křehkost, preexistující funkční zhoršení), během onemocnění (např. trvání deliria, sepse, syndrom akutní respirační tísně) a po kritickém onemocnění (např. syndom časné anxiety, deprese a post traumatická stresová porucha), které mohou být použity u pacientů s vysokým rizikem kognitivního a fyzického zhoršení po kritickém onemocnění, a u kterých je doporučen screening. Autoři doporučují opakované zhodnocení, počínající 2-4 týdny po propuštění z nemocnice za použití následujících hodnotících nástrojů: Montrealský kognitivní test, Nemocniční škála deprese a anxiety; Impact of Event Scale-Revised (post-traumatická stresová porucha); 6-miutový test chůze; a/nebo  EuroQol-5D-5L, měření se zdravím spojené kvality života (fyzické funkce).

Závěr: Vyhodnocením pacientových schopností před přijetím na JIP, je možné koordinovat strategii pro identifikaci a management zhoršování pacienta. S blížícím se propuštěním pacienta by měli klinici používat krátká, standardizovaná zhodnocení a porovnat výsled s pacientovým stavem před přijetím. S hodnocením by se mělo pokračovat 2-4 týdny po propuštění s tím, že prioritu mají vysoce rizikoví pacienti.

Crit Care Med 2020; 48:1670– 1679

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

SARS-CoV—2 detekce v dolním respiračním traktu u invazivně ventilovaných pacientů s ARDS
Niccolò Buetti , Paul-Henri Wicky, Quentin Le Hingrat, et al.

Cílem této mezinárodní studie, shrnující prospektivně data COVID-19 center, bylo popsat vylučování viru a virovou nálož v dolním respiračním traktu (LRT) a určit jejich asociaci s mortalitou COVID-19 pozitivních pacientů.

Výsledky: Celkem bylo odebráno 267 vzorků z LRT u 90 ti pacientů. Medián času do negativity byl 29 dní (IQR 23; 34). Prolongované vylučování viru nemělo souvislost s věkem, pohlavím, kardiovaskulárními komorbiditami, diabetem, imunosupresí, užíváním kortikosteroidů, nebo terapii antivirotiky. LRT virová nálož byla vyšší u pacientů, kteří nepřežili. Rozdíl byl statisticky významný po přizpůsobení intervalu mezi začátkem symptomů a odběrem vzorku (OR 3.78, 95% CI 1.13–12.64, p = 0.03).

Závěr: Medián vylučování viru v dolním respiračním traktu byl u kriticky nemocných pacientů téměř 30 dní a virová nálož v LRT byla asociována s 6 týdenní mortalitou.

Buetti et al. Critical Care (2020) 24:610

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Ultrazvukově řízená supraklavikulární vs. retroklavikulární blokáda brachiálního plexu: srovnání ipsilaterální diafragmatické funkce: randomizovaná klinická studie
Paige L. GeorgiadisM, Kamen V. VlassakovM, Megan E. Patton, et al.

Cílem této dvojitě zaslepené randomizované studie je srovnat vliv supraklavikulární (SCB) a retroklavikulární blokády brachiálního plexu na funkci bránice.

Výsledky:  Do studie bylo zařazeno 40 pacientů, kteří podstoupili chirurgický zákrok na horní končetině pod úrovní axily.Frenický blok byl hodnocen měřením diafragmatické exkurze pomocí M-mode ultrazvuku a maximalního inspiračního objemu v čase 15 a 30 minut po provedení blokády a pooperačně. Incidence frenické blokády u SCB skupiny byla vyšší jak dle ultrazvukového zobrazení (70 vs. 15%), tak dle hodnocení funkce plic (55 vs. 5%), s výrazným poklesem exkurze bránice a maximálního inspiračního objemu po SCB ve srovnání s RCB po 15, 30 minutách a pooperačně (repeated  measures analysis of variance, P<0.001). Nebyl prokázán rozdíl v načasování a rozsahu distální blokády paže, avšak supraskapulární a axilární nervy byly konzistentněji blokovány u SCB než u RCB.

Závěr: Současná studie potvrzuje hypotézu, že retroklavikulární blok má významně menší tendenci ovlivňovat ipsilaterální funkci bránice než supraklavikulární blok.

Eur J Anaesthesiol 2020; 37:1–9

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Praktické strategie k redukci nozokomiálního přenosu COVID-19 na zdravotnický personál, poskytující péči o dýchací cesty u těchto pacientů
Ramandeep Kaur, Tyler T. Weiss, Andrew Perez, et al.

Cílem tohoto přehledového článku bylo vyhledat praktické nástroje k prevenci nozokomiálního přenosu COVID-19. Doporučení se týkají úkonů spojených s respiračním systémem. Například při oxygenoterapii doporučují autoři použití nazální kanyly nebo obličejové masky, naopak nedoporučují použití obličejové masky s Venturiho tryskou ani masky s rezervoárem, pokud není zahrnut filtr. Dalšími úkony, kterými se autoři zabývali, byla například nebulizace, neinvazivní ventilace, intubace a invazivní ventilace, weaning z umělé plicní ventilace, extubace, transport nebo bronchoskopie.

Kaur et al. Critical Care (2020) 24:571

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Extrakorporální membránová oxygenace pro pediatrické pacienty s onemocněním spojených s Coronavirem 2019
Robert M. MacGregor, Ryan M. Antiel, Tasnim Najaf, et al.

Cílem této dotazníkové studie bylo popsat aktuální doporučení a možnosti extrakorporální membránové oxygenace (ECMO) u  COVID-19 pozitivních dětských pacientů. Dotazníkem bylo osloveno 127 ECMO pediatrických center s požadavkem, aby uvedly svá aktuální doporučení pro ECMO u COVID-19 pozitivních pacientů. Respondenti byli také tázáni na jejich názor na 3 etnická dilemata zahrnující: prioritizaci dětí před dospělými pro použití ECMO, zavedení do not resuscitate a použití ECMO u COVID-19 pozitivních pacientů.

Výsledky:  Zavedená doporučení mělo 47 center, 46 z nich na veno-venózní ECMO a 42(82%) na veno arteriální pro COVID 19 pozitivní pacienty. Celkem 44 center (94%) uvedlo, že indikace pro ECMO v době COVID-19 jsou podobné, jako při jiných virových onemocněních. Většina vedoucích programů (98%) nepodporuje zařazení COVID-19 pozitivních dětí do do not resuscitate a jejich názory na prioritizaci dětí při napojování na ECMO před dospělými se lišily. Více jak polovina (60%) nepodporuje ECMO jako resuscitační techniku u  COVID – 19 onemocnění.

Závěr: ECMO centra proaktivně stanovila doporučení na použití ECMO pro onemocnění spojené s infekcí COVID-19. Je třeba další práce pro pomoc při rozhodování o spravedlivé alokaci ECMO zdrojů a určení přiměřených resuscitačních postupů za použití ECMO.

Pediatr Crit Care Med 2020; 21:893–897

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 2
  • abstrakt: 3
68 %

Platinoví partneři

Zlatí partneři

Další partneři

Adresa:

Nadační fond AKUTNĚ.CZ
Kamenice 5
625 00 Brno
IČ: 29211719, DIČ: CZ29211719
Spisová značka: N 347
vedená u rejstříkového soudu v Brně

Kontakt:

Číslo účtu: 555 000 100/5500 (Raiffeisenbank)
Telefon: +420 728 573 580
(pracovní dny Po–Pá 15:00–17:00)
E-mail: sekretariat@akutne.cz

AKUTNĚ.CZ ISSN 1803-179X

Lidé | Spolupráce a odkazy | Sponzoři

Vytvořil Institut biostatistiky a analýz LF MU

Edukační portál AKUTNĚ.CZ je součástí vzdělávacího obsahu sítě lékařských fakult MEFANET