Články na téma

Remdesivir pro léčbu COVID-19 - závěrečná zpráva
J.H. Beigel, K.M. Tomashek, L.E. Dodd, et al.

Primárním sledovaným parametrem této dvojitě zaslepené, randomizované kontrolní studie byl čas k uzdravení, definovaný, jako propuštění z nemocnice, nebo hospitalizece pouze z důvodů kontroly infekce u dospělých pacientů s COVID-19 se známkami infektu dolních cest dýchacích. Pacienti byli randomizováni do skupiny s intravenózním podáním  remdesiviru (200 mg dávka první den následovaná 100 mg denně až po dalších 9 dní) nebo placeba, po dobu 10 dní.

Výsledky: Celkově bylo zařazeno 1062 pacientů (541 byl přidělen remdesivir a 521 placebo). Ti, kteří dostali remdesivir měli medián doby zotavení 10 dní (95% CI, 9 - 11), v porovnání s 15 dny (95% CI, 13 - 18) u pacientů s placebem (rate ratio zotavení, 1.29; 95% CI, 1.12 - 1.49; P<0.001). V analýze, která použila proportional-odds model se stupnicí o 8 kategoriích, u pacientů, kteří obdrželi remdesivir, se pravděpodobněji objevilo klinické zlepšení 15. den (odds ratio, 1.5; 95% CI, 1.2 - 1.9, po úpravě pro skutečnou vážnost nemoci), oproti kontrolní skupině. Odhady mortality podle Kaplan-Meiera byly 15. den 6.7% s remdesivirem a 11.9% s placebem a 29. den 11.4% s remdesivirem a 15.2% s placebem (hazard ratio, 0.73; 95% CI, 0.52 - 1.03). Závažné nepříznivé události byly nahlášeny u 131 pacientů z 532, kteří obdrželi remdesivir (24.6%) a u 163 z 516 pacientů s placebem (31.6%).

Závěr: Data ukazují, že remdesivir byl superiorní k placebu v rámci zkrácení doby do uzdravení u pacientů s COVID-19 a známkami infekce dolních cest dýchacích

N Engl J Med 2020;383:1813-26

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
92 %

Účinek hydroxychlorochinu na klinický stav 14. den hospitalizace u pacientů s COVID-19: multicentrická, zaslepená, placebem kontrolovaná, randomizovaná klinická studie
Wesley H. Self, Matthew W. Semler, Lindsay M. Leither, et al.

Cílem bylo určit, zda je hydroxychlorochinin efektivní léčbou pro dospělé hospitalizované s COVID-19. Primárně byl sledován klinický stav 14 dní po randomizaci pomocí stupnice od 1(smrt) do 7(propuštěn z nemocnice a schopen provádět normální aktivity). Dále bylo sledováno dalších 12 parametrů včetně 28denní mortality.

Výsledky: Bylo zahrnuto 479 pacientů, jimž byl náhodně přidělen buď hydroxychlorochin (400 mg dvakrát denně pro 2 dávky, poté 200 mg dvakrát denně pro 8 dávek), n=242 nebo placebo (n=237). Medián trvání symptomů před randomizací byl 5 dní (medián [IQR] 3 - 7 dní). Klinický stav na stupnici po 14 dnech se významně nelišil mezi skupinou s hydroxychlorochinem a placebo skupinou (medián [IQR], 6 [4-7] vs. 6 [4-7]; aOR (adjusted odds ratio), 1.02 [95%CI, 0.73 až 1.42]). Žádný z dalších sledovaných parametrů se mezi skupinami významně nelišil. Po 28 dnech od randomizace 25 z 241 pacientů (10.4%) ve skupině s hydroxychlorochinem a 25 z 236 (10.6%) v placebo skupině zemřelo (absolutní rozdíl, -0.2% [95%CI, −5.7% až 5.3%]; aOR, 1.07 [95%CI, 0.54 až 2.09]).

Závěr: Mezi dospělými hospitalizovanými s respiračním onemocněním kvůli COVID-19, léčba hydroxychlorochinem, v porovnání s placebem, významně nezlepšila klinický stav po 14dnech. Tato zjištění nepodporují užití hydroxychlorochinu pro léčbu COVID-19 u hospitalizovaných dospělých.

 

JAMA. doi:10.1001/jama.2020.22240

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 5
96 %

Doporučení pro hemodynamický monitoring u kriticky nemocných dětí – expertní konsenzuální prohlášení vydané oddělením kardiovaskulární dynamiky Evropské společnosti pro pediatrickou a neonatální invazivní péči (ESPNIC)
Yogen Singh, Javier Urbano Villaescusa, Eduardo M. da Cruz, et al.

Doposud nebyly publikovány žádné guidelines pro monitoring hemodynamiky u kriticky nemocných dětí, proto si ESPNIC vzala za cíl vytvořit taková doporučení na základě konsensu expertů.

Výsledky: Ze 100 navrhovaných doporučení napříč 12 podskupinami týkajícími se monitoringu hemodynamiky u kriticky nemocných dětí dosáhlo 72 silné shody, 20 slabé shody a 2 bez shody. Následně bylo 72 odsouhlasených prohlášení sloučeno do 36, které detailně popisují čtyři klíčové oblasti monitoringu hemodynamiky v hlavním manuskriptu. V důsledku nedostatku publikovaných důkazů k vytvoření evidence-based gudelines, jsou většina doporučení založena na konsensu expertů. Zahrnují například otázku monitorace arteriálního krevního tlaku, centrálního venózního tlaku, oxygenace centrální žilní krve, objemovou resuscitace a odpověď na tekutiny a další.

Závěr: Tato expertní konsenzuální doporučení mohou být využita jako pomocný návod v klinické praxi pro monitoring hemodynamiky u kriticky nemocných dětí a může posloužit pro zvýraznění mezer ve znalostech vedoucí k budoucímu výzkumu v oblasti monitoringu hemodynamiky.

Singh et al. Critical Care (2020) 24:620

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
96 %

Provedení cuff leak testu u dospělých v rámci predikce postextubačních komplikací v dýchacích cestách: systematický přehled a meta analýza
Akira Kuriyama, Jeffrey L. Jackson a Jun Kamei

Cílem tohoto systematického přehledu a metaanalýzy bylo zhodnotit diagnostickou přesnost cuff leak testu v predikci postextubačních komplikací v dýchacích cestách u intubovaných dospělých pacientů v kritické péči. Primárními výstupními parametry byla postextubační obstrukce dýchacích cest a reintubace.

Výsledky: Bylo zahrnuto 28 studií s celkově 4493 extubacemi. Celková senzitivita cuff leak testu pro postextubační obstrukci dýchacích cest byla 0.62 (95% CI 0.49–0.73; I2 = 81.6%), specificita byla 0.87 (95% CI 0.82–0.90; I2 = 97.8%). Celková senzitivita cuff leak testu pro reintubaci byla 0.66 (95% CI 0.46–0.81; I2 = 48.9%), specificita byla 0.88 (95% CI 0.83–0.92; I2 = 87.4%). Podskupinová analýza předpokládala, že typ cuff leak testu a délka intubace mohou být příčinou statistické heterogenity v senzitivitě a specificitě pro postextubační obstrukci dýchacích cest.

Závěr: Cuff leak test prokázal výbornou specificitu avšak mírně silnou senzitivitu pro postextubační obstrukci dýchacích cest. Vysoká specificita naznačuje, aby byla v praxi zvážena intervence u pacientů s pozitivním testem, avšak nízká senzitivita stále předpokládá nutnost přísné monitorace pacientů po extubaci.

Kuriyama et al. Crit Care (2020) 24:640

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Neuromuskulární blokáda u pacientů s ARDS: rychlá praktická doporučení
Waleed Alhazzani, E. Belley-Cote, M. H. Møller, et al.

Cílem těchto rychlých praktických doporučení (Intensive Care Medicine Rapid Practice Guideline)je formulovat na důkazech založené postupy pro použití neuromuskulárních blokátorů (NMBA) u dospělých pacientů se syndromem akutní respirační tísně (ARDS). Při hodnocení jistoty důkazů, doporučení a návrhů se postupovalo podle klasifikace doporučení (GRADE). Důkazy se použily k rozhodnutí rámce pro vytvoření doporučení. Tým poskytl data o realizaci doporučení a monitorování, a dále navrhl budoucí priority výzkumu. 

Závěr: Celková jistota důkazů byla nízká. Panel ustanovil jedno doporučení a dva návrhy, týkající se použití neuromuskulárních relaxans u dospělých pacientů s ARDS. Současné důkazy nepodporují časné rutinní podání infuze NMBA u dospělých s ARDS jakékoli závažnosti. Upřednostňuje se zamezení podání kontinuální infuze NMBA pacientům, kteří jsou ventilování pomocí lehčí sedační strategie. Nicméně pro pacienty, kteří potřebují hlubokou sedaci pro usnadnění plicní ochranné ventilace nebo pacienty v pronační poloze, kteří vyžadují neuromuskulární blokádu, je infuze NMBA po dobu 48 hodin rozumnou možností.

Intensive Care Med (2020) 46:1977-1986

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 5
88 %

Srovnání programovaného intermitentního epidurálního bolusu versus pacientem kontrolované epidurální analgesie pro udržení porodní analgezie: dvoucentrická, dvojitě zaslepená, randomizovaná studie
E. Roofthooft, A. Barbé, J. Schildermans, et al.

Primárním sledovaným parametrem této studie byl výskyt průlomové bolesti vyžadující podání dodatečné dávky anesteziologem. Sekundární parametry zahrnovaly: motorickou blokádu, skóre bolesti, spokojenost pacientky, lokální spotřebu anestetik, porodnické a neonatální výsledky.

Výsledky: Do studie bylo přijato 130 prvorodiček, které dostaly počáteční spinální analgezii a ta byla dále udržována buď naprogramovaným intermitentním bolusem nebo pacientem kontrolovanou epidurální za použití 0.12% ropivacainu se sufentanylem 0.75 μg/ml. Skupina pacientů s naprogramovaným bolusem měla méně časté průlomové bolesti ve srovnání s pacienty kontrolovanou analgezií: 7 (10,9 %) vs. 38 (62,3 %; p < 0,0001). Mezi skupinami byl významný rozdíl v četnosti motorické blokády (modifikované skóre Bromage ≤ 4), naprogramovaná intermitentní epidurální bolusová skupina 1 (1,6 %) vs. pacienty kontrolovaná epidurální analgetická skupina 8 (13,1 %); p = 0,015. U naprogramované skupiny s intermitentními bolusy byla vyšší lokální spotřeba anestetik než u pacienty kontrolované skupiny. Skóre spokojenosti pacientů, porodnické a neonatální výsledky se mezi skupinami nelišily.

Závěr: Bylo zjištěno, že programovaná intermitentní epidurální bolusová technika používající 10 ml naprogramovaných bolusů  a 5 ml pacientem kontrolovaných epidurálních analgetických bolusů byla superiorní pacientem kontrolovaná epidurální analgetická technika používající 5 ml bolusů bez základní infuze.

Anaesthesia 2020, 75, 1635-1642

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Efektivita a bezpečnost kyseliny tranexamové u akutního traumatického poranění mozku: systematický přehled a meta-analýza randomizovaných kontrolovaných studií
Kumait Al Lawati, Sameer Sharif, Said Al Maqbali, et al.

Cílem tohoto systematického přehledu a meta analýzy bylo zhodnotit bezpečnost a efektivitu kyseliny tranexamocé (TXA) u akutních traumatických poranění mozku (TBI).

Výsledky: Bylo zahrnuto 9 randomizovaných kontrolních studií s celkem 14 747 pacienty. V porovnání s placebem, TXA neměla žádný vliv na mortalitu (RR 0.95; 95% CI 0.88–1.02; RD 1.0% redukce; 95% CI 2.5% redukce až 0.4% zvýšení, střední jistota) nebo postižení hodnocené podle Disability Rating Scale (MD, − 0.18 bodů; 95% CI − 0.43 až 0.08, střední jistota). TXA může redukovat expanzi hematomu na následném zobrazení (RR 0.77; 95% CI 0.58–1.03, RD 3.6%, 95% CI 6.6% redukce až 0.5% zvýšení, nízká jistota). Riziko nepříznivých událostí bylo podobné u placeba i TXA.

Závěr: U pacientů s akutním TBI, TXA nejspíše nemá žádný efekt na mortalitu nebo postižení. TXA může snížit expanzi hematomu na následném zobrazení, avšak tento výsledek má pravděpodobně menší význam pro pacienty. Užití TXA nejspíše nezvyšuje riziko nepříznivých událostí.

Intensive Care Med, https://doi.org/10.1007/s00134-020-06279-w

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Léčba 5 nebo 10 dní remdesivirem u pacientů s těžkou infekcí Covid-19
Jason D. Goldman, David C.B. Lye, David S. Hui, et al.

Cílem této randomizované, open-label studie je zhodnotit vliv délky terapie remdesivirem u pacientů s infekcí COVID-19 se saturací 94% a méně při vdechování okolního vzduchu a s radiologicky potvrzenou pneumonií. Pacienti byli náhodně rozděleni do dvou stejně velkých skupin, kterým byl intravenózně podáván remdesivir po dobu 5 nebo 10 dnů. Primárním sledovaným parametrem byl klinický stav ve 14. dni, ohodnocený dle 7stupňové škály.

Výsledky: Celkově bylo do studie zahrnuto 397 pacientů, 200 pacientů bylo léčeno remdesivirem 5 dnů, 197 pacientů 10 dnů. U pacientů z 5denní skupiny bylo 14. den zaznamenáno zlepšení klinického stavu o 2 stupně a více u 64% pacientů, u 10denní skupiny bylo takovéto zlepšení zaznamenáno u 54% pacientů. Po úpravě výsledků vzhledem k počátečnímu klinickému stavu bylo rozvrstvení klinického stavu 14. den u pacientů 10denní skupiny podobné jako u pacientů 5denní skupiny (P = 0.14). Nejčastějším nežádoucími účinky byly nauzea (9% pacientů), zhoršení respiračního selhání (8%), zvýšení hladin alanin aminotransferázy (7%) a zácpa (7%).

Závěr: Studie neprokázala rozdíl v účinnosti 5 a 10denní terapie remdesivirem u pacientů se závažnou infekcí Covid-19 nevyžadující mechanickou ventilaci. Vzhledem k tomu, že nebyla zařazena kontrolní placebo skupina, nelze stanovit velikost přínosu terapie.

N Engl J Med 2020;383:1827-37

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Mechanická ventilace u pacientů s akutním poraněním mozku: konsenzuální doporučení Evropské společnosti pro intenzivní medicínu
Chiara Robba, Daniele Poole, Molly McNett, et al.

Cílem tohoto článku je podat klinická praktická doporučení a vytvořit výzkumnou agendu o mechanické ventilaci a respirační podpoře u pacientů s akutním poraněním mozku (ABI).

Výsledky:  GRADE rating vycházel napříč oblastmi jako nízký, velmi nízký nebo chybějící. V rámci konsensu bylo vytvořeno 36 prohlášení (19 silných, 6 slabých doporučení) zaměřené na oblast managementu dýchacích cest, neinvazivní respirační podpory, strategií mechanické ventilace, záchranné intervence respiračního selhání, odpojení ventilátoru a tracheostomie u pacientů s mozkovým poraněním.

Závěr: Tento konsensus poskytuje pomocný návod pro péči o pacienty s ABI přijaté na oddělení intenzivní péče. Důkazy byly obecně nedostatečné nebo chyběly a je potřeba výzkumu, aby byla zjištěna proveditelnost, bezpečnost a účinnost odlišných přístupů k managementu.

Intensive Care Med https://doi.org/10.1007/s00134-020-06283-0

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Srovnání nežádoucích respiračních účinků sevofluranu a desfluranu v ambulantní chirurgii: systematický přehled a meta analýza
Wei-Shan Chen, Min-Hsien Chiang, Kuo-Chuan Hung, et al.

Cílem této meta analýzy a systematického přehledu randomizovaných kontrolních studií bylo porovnat nežádoucí respirační účinky a výsledky zotavení u pacientů podstupujících anestézii na bázi desfluranu nebo sevofluranu v ambulantní chirurgii.

Výsledky: Bylo zahrnuto a analyzováno 13 studií. Celkem bylo do skupiny s desfluranem zahrnuto 634 pacientů a do skupiny se sevofluranem 633 pacientů. Výskyt respiračních komplikací byl významně vyšší při anestézii na bázi desfluranu, než u anestézie na bázi sevofluranu (celkem n = 673; 20,0 vs. 12,8%, RR, 1,59, 95%Cl 1,15 až 2,20) s nízkou heterogenitou I2 = 20%. Nebyl zjištěn žádný rozdíl ve výskytu agitace (celkem n = 626; 29,1 vs. 27,2%, RR 1,05, 95%Cl 0,84 až 1,30), nebo četnosti výskytu pooperační nevolnosti a zvracení (PONV) mezi skupinami desfluranu a sevofluranu (celkem n = 989; 19,0 vs. 21,0%, RR 0,95, 95%Cl 0,71 až 1,26). Doba, než pacient otevřel oči, byla významně kratší u desfluranu než u sevofluranu (celkem n = 1072, průměrný rozdíl = -3,32 min (95% Cl -4,02 až -2,61) s výraznou heterogenitou (I2 = 72,6%). Při srovnání doby, kterou pacient strávil na operačním sále, nebyl žádný významný rozdíl (celkem n = 1056, průměrný rozdíl = -0,45 min (95% Cl -5,89 až 4,99).

Závěr: Navzdory nedávným zprávám, že mezi desfluranem a sevofluranem není významný rozdíl v nežádoucích respiračních účincích, souhrnná analýza odhalila, že u desfluranu májí vyšší četnost výskytu než u sevofluran. Proto by se neměly zanedbávat výsledky týkající se desfluranu a měly by se vzít v úvahu jeho dráždivé účinky na dýchací cesty.

Eur J Anaesthesiol 2020; 37:1093-1104

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
84 %

Léky k prevenci pooperační nevolnosti a zvracení u dospělých po celkové anestezii: zkrácená Cochrane meta analýza a systematický přehled
Weibel, M. S. Schaefer, D. Raj, et al.

Cílem tohoto systematického přehledu a meta analýzy bylo porovnání a seřazení podle účinnosti a bezpečnosti jednotlivá antiemetik a jejich kombinace, včetně 5hydroxytryptaminu-3, dopaminu-2, antagonistů neurokinin-1 receptorů, kortikosteroidů, antihistaminik a anticholinergik používaných k prevenci pooperační nevolnosti a zvracení u dospělých po celkové anestézii.

Výsledky: Bylo zahrnuto 585 studií (97 516 účastníků, 83% žen), které testovaly 44 samostatných léků a 51 kombinací léků. Z toho u 282 studií snížilo 29 z 36 kombinací a 10 z 28 jednotlivých léků riziko zvracení alespoň o 20 % ve srovnání s placebem.  Jednotliví antagonisté neurokinin-1 receptorů byly stejně účinní, jako jiné lékové kombinace. Z 10 účinných jednotlivých léků byla vysoká jistota důkazů u aprepitantu RR (95% Cl) 0,26 (0,18-0,38); ramosetronu 0,44 (0,32-0,59); granisetronu 0,45 (0,38-0,54); dexamethasonu 0,51 (0,44-0,57); a ondansetronu 0,55 (0,51-0,60). Středně vysoká jistota byla u fosaprepitantu 0,06 (0,02-0,21) a droperidolu 0,61 (0.54-0,69).

Závěr: V případě hodnocení léčby byly kombinace léků účinnější než odpovídající jednotlivé léky. Dále bylo zjištěno, že antagonisté neurokinin-1 receptorů jsou nejúčinnější lékovou třídou pro prevenci zvracení a zároveň mají srovnatelnou účinnost jako většina kombinací léků.  Je třeba zohlednit nedostatek důkazů ohledně bezpečnosti léčiv. Je přesvědčivě prokázáno profylaktické podání nejméně 7 léčiv pro prevenci PONV, je pravděpodobné, že budoucí studie nezmění po prokoumání léků tuto jejich indikaci z hlediska jasného převažujícího benefitu.

Anaesthesia 2020 doi:10.1111/anae.15295

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Doplňování tekutin k prevenci spinální hypotenze u žen podstupujících elektivní císařský řez Srovnávací meta-analýza a sekvenční analýza
Koen Rijs, Frederic J. Mercier, D. Nuala Lucas, et al.

Cílem této studie bylo zhodnotit současné důkazy o doplňování tekutin v prevenci spinální hypotenze navozené anestezií. Zařazeny byly ženy podstupující elektivní císařský řez, kterým byla podána tekutinová terapie buď krystaloidy nebo koloidy jako preload či coload. K porovnání sloužila kombinace buď jiné tekutiny, nebo času infúze.

Výsledky: Celkem bylo zahrnuto 49 randomizovaných kontrolních studií (4 317 pacientů). Network meta-analýza ukázala, že koloidy podávány jako coload a preload poskytly nejvyšší šanci úspěchu (97 a 67%). Konvenční meta-analýza ukázala, že krystaloidový preload je asociován se značně vyšší incidencí mateřské hypotenze než koloidový: RR 1.48 (95% CI 1.29 až 1.69, P<0.0001, I 2 =60%). Avšak, tento výsledek nebyl podpořen sekvenční analýzou. Bl  významný efekt dávka- odpověď pro krystaloidový objemový preload (regresní koeficient=-0.073), který nebyl přítomen v analýze pouze dvojitě zaslepených studií. U ostatních tekutinových režimů nebyl žádný efekt dávka-odpověď.

Závěr: Na rozdíl od předchozích meta-analýz nebyl nalezen dostatek dat potřebných k doporučením založeným na důkazech. Ve většině studií nebyly vazopresory podány profylakticky, jak je doporučeno. Je třeba studie nejlepšího tekutinového režimu v kombinaci s profylaktickými vazopresory. Kvůli oficiálním evropským restrikcím užití nejstudovanějšího koloidu (HES) doporučujeme krystaloidový coload jako nejvhodnější tekutinový režim.

Eur J Anaesthesiol 2020; 37:1126–1142

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
84 %

Kortikosteroidní terapie ARDS sdruženého s COVID-19: kohortová studie s analýzou propenzitního skóre
Chaomin Wu, Dongni Hou, Chunling Du, et al.

 Cílem této  monocentrické retrospektivní observační studie je srovnat riziko úmrtí u pacientů s COVID-19 přidruženým ARDS léčených kortikosteroidy a pacienty bez kortikosteroidní terapie. Primárním sledovaným parametrem bylo úmrtí do 60 dnů za hospitalizace.

Výsledky: Celkový počet pacientů byl 382 [60.7 ± 14.1 roků (medián ± SD), 61.3% muži]. Medián SOFA skóre byl 2.0 (interkvartilní rozmezí, IQR 2.0–3.0). Na umělou plicní ventilaci bylo napojeno 94 pacientů (24.6%). Systémovou léčbu kortikosteroidy obdrželo 226 (59.2%) pacientů, 156 (40.8%) pacientů podstoupilo standardní léčbu. Maximální dávka kortikosteroidů byla 80.0 (IQR 40.0–80.0) mg ekvivalentu metylprednisolonu denně a délka kortikosteroidní terapie byla celkově 7.0 (4.0–12.0) dnů. V rámci Cox regresní analýzy s použitím kortikosteroidní léčby jako časově proměnné, byla kortikosteroidní terapie asociována s významnou redukcí rizika 60denní smrti během hospitalizace po korekci dle věku, pohlaví, SOFA skóre při přijetí, propenzitního skóre kortikosteroidní terapie, komorbidit, antivirové terapie a respirační podpory (míra rizika, HR 0.42; 95% CI 0.21, 0.85; p = 0.0160). Ve sledované kohortě nebyla pozorována souvislost mezi kortikosteroidní terapií a prodlouženou clearance virové RNA.

Závěr: Za nastavených klinických podmínek, terapie nízkými dávkami kortikosteroidů byla asociována se snížením rizika úmrtí během 60denní hospitalizace COVID-19 pozitivních pacientů s rozvinutým ARDS.

Wu et al. Crit Care (2020) 24:643

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
84 %

Efekt cílení na kapilární návrat vs. tekutinová resuscitace cílená na laktát, na regionální mikrocirkulaci a s hypoxií spojenými parametry v septickém šoku: randomizovaná kontrolní studie
Ricardo Castro, Eduardo Kattan, Giorgio Ferri, et al.

Cílem této randomizované kontrolované studie bylo zhodnotit efekt strategie tekutinové resuscitace cílené na kapilární návrat (CRT-T) vs. cílené na laktát (LAC-T) na bilanci tekutin během 24 hodin od diagnózy septického šoku. U CRT-T skupiny bylo cíleno na normalizaci kapilárního návratu (≤ 3 s), ve skupině LAC-T byla cílem normalizace hladiny laktátu (≤ 2 mmol/L), nebo pokles alespoň o 20 % každé 2 hodiny.  Dále porovnávala tato studie efekt obou strategií na orgánovou dysfunkci, regionální a mikrocirkulačního toku a hypoxii tkáně.

Výsledky: V rámci studie bylo randomizováno 42 fluid-responsivních pacientů v septickém šoku. Tekutiny byly podávány, než byly dosaženy cíle během 6ti hodinového časového intervalu, nebo dokud nebyla splněna bezpečnostní kritéria. Nebyl pozorován rozdíl mezi skupinami v rámci bolusů tekutin v prvních 6ti hodinách (875 [375–2625] vs. 1500 [1000–2000], p = 0.3, nebo bilancích tekutin (982[249–2833] vs. 15,800 [740–6587, p = 0.2]). CRT-T bylo spojeno s vyšší mírou dosažení predefinovaného perfuzního cíle (62 vs. 24, p = 0.03).

Závěr: Terapie cílená na normalizaci kapilárního návratu nebyla superiorní terapii cílené na hladinu laktátu v rámci podávání tekutin a tekutinové bilance. Byla spojena se srovnatelnými efekty na parametry mikrocirkulačních toků a hypoxie. Dosahovala častěji predefinovaných cílů. Data z této studie prokazují, že zastavení podávání tekutin u pacientů s kapilárním návratem ≤ 3 s je bezpečné, co se týká perfuze tkáně.

Castro et al. Ann. Intensive Care (2020) 10:150

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Ultrazvuk zvyšuje míru úspěchu umístění spinální jehly skrze epidurální jehlu během kombinované spinální-epidurální anestezie: randomizovaná kontrolní studie
Bingdong Tao, Kun Liu, Mengmeng Ding, Hang Xue, et al.

Tato monocentrická randomizovaná, dvojitě zaslepená studie si dala za cíl zjistit, zda zapojení ultrazvukové asistence může zvýšit míru úspěchu prvního umístění spinální jehly do požadovaného prostoru při kombinované spinální-epidurální anestezii (CSEA).

Výsledky: Celkem bylo zahrnuto 185 pacientek (ve věku od 24 do 52 let, ASA II-III, 38.-40. gestační týden), přijatých k elektivnímu císařskému řezu. Pacientky byly rozděleny do skupiny s použitím ultrazvuku, kdy místo punkce bylo ozřejměno ultrazvukem a palpační skupiny, kdy byl proveden ultrazvukový sken, avšak místo punkce bylo určeno konvenční palpací.  Ultrazvukové zobrazení významně zvýšilo míru prvního úspěšného pokusu o umístění spinální jehly, oproti konvenční palpační metodě (93.8 vs. 68.8%, P<0.001). Preprocedurální ultrazvukové zobrazení rovněž zkrátilo celkovou dobu, nutnou pro zavedení CSEA a (186.9 ±37.1 vs. 213 ±60.4 s, P=0.0015), a rovněž čas, nutný k úspěšnému umístění spinální jehly (78.3 ±22.9 vs. 100.1 ±53.7 s,P<0.01), oproti standardní palpaci. U méně pacientek v ultrazvukové skupině bylo nutné měnit směr epidurální jehly pro umístění spinální jehly, oproti palpační skupině (4 vs. 20, P<0.01).

Závěr: Pro zkušené anesteziology zlepší preproceedurální ultrazvukové vyšetření míru prvního úspěšného zavedení spinální jehly skrze jehlu epidurální při kombinované spinální-epidurální anestezii u pacientek podstupující císařský řez.

Eur J Anaesthesiol 2020; 37:1–8

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Rescue terapie oxidem dusnatým a almitrinem u pacientů s COVID-19 se závažným syndromem akutní respirační tísně
François Bagate , Samuel Tuffet, Paul Masi, et al.

V rámci této monocentrické preliminární pilotní studie u intubovaných pacientů se závažným syndromem akutní respirační tísně (ARDS) se autoři snažili zhodnotit kapacitu kombinace inhalovaného oxidu dustatého (iNO) a almitrinu pro obnovení oxygenace u pacienta s ARDS a COVID-19 (C-ARDS).  Respirační mechanika byla zhodnocena po pronaci, pacienti obdrželi iNO samotný, anebo v kombinaci a almitrinem (10 mg/ kg/min) během 30 minut v každém kroku. Primárním sledovaným parametrem byla variace v oxygenaci  (PaO2/FiO2 ratio).

Výsledky: Bylo zhodnoceno 10 pacientů (7 mužů a 3 ženy), medián jejich věku byl 60 [52–72] let. Kombinace iNO a almitrinu překonala samotný iNO v rámci zlepšení oxygenace. Medián PaO2/FiO2 ration se lišil od [89–134] mmHg jako základní hodnoty, až po 124 [108–146] mmHg po iNO (p = 0.13) a 180 [132–206]mmHg po podání iNO a almitrinu (p < 0.01). Autoři nenašli žádnou korelaci mezi zlepšením oxygenace podáním kombinace iNO a almitrinu a zlepšením, způsoben pronační polohou.

Závěr: V této pilotní studii COVID-19 pozitivních pacientů se závažným ARDS vedlo podání kombinace inhalačního NO k rychlému a signifikantnímu zlepšení oxygenace. Tato data zdůrazňují funkci plicní vaskulatury v patofyziologii COVID-19.

Bagate et al. Ann. Intensive Care (2020) 10:151

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Závažné krátkodobé komplikace arteriální kanylace pro účely monitorování u dětí
Stephen J. Gleich, Ashley V. Wong, Kathryn S. Handlogten, et al.

Cílem této retrospektivní kohortové studie bylo popsat způsob provedení a výskyt závažných krátkodobých komplikací spojených s arteriální kanylací při peroperačním monitorování dětí a dále popsat míru závažnosti komplikací podle anatomického místa a věkové kategorie pacienta.

Výsledky:  Bylo provedeno 5142 arteriálních kanylací u 4178 pacientů. Nejčastějším místem pro arteriální kanylaci byla a. radialis (N = 3,395 [66,0%]) a a. femoralis (N = 1,528 [29,7%]). Vyskytlo se 11 závažných komplikací: 8 vaskulárních a 3 infekční (celkový výskyt 0,2%; četnost 2 z 1000 linek; 95% Cl, 1 až 4) a všechny tyto komplikace byly spojeny s kanylací arteria femoralis u dětí mladších 5 let (0,7%, četnost 7 z 1000 linek; 95% Cl, 4 až 13). Většina femorálních kanyl byla zavedena kvůli zákrokům na srdci (91%). Nejvyšší míra komplikací byla u kojenců a novorozenců (16 a 11 na 1000 linek; 95% Cl, 7 až 34 a 3 až 39).

Závěr: Celková míra závažných komplikací arteriální kanylace pro účely monitorování dětí je nízká (0,2%). Všechny komplikace se vyskytly u kanylace arteria femoralis u dětí mladších 5 let s největší mírou komplikací u kojenců a novorozenců. Při kanylaci distálních arterií se neobjevily žádné komplikace, včetně více než 3000 kanylací arteria radialis.

ANESTHESIOLOGY 2020; XXX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Porovnání účinků použití fyziologického roztoku s 5 % albuminu oproti samotnému fyziologickému roztoku na outcome kriticky nemocných pacientů při velkoobjemové resuscitaci
Gomez Hernando, Priyanka Priyanka, Ayham Batainech, et al.

Tato retrospektivní kohortová studie byla zaměřena na porovnání účinků 5% albuminu s 0,9% fyziologickým roztokem pro velkoobjemovou resuscitaci (> 60 ml/kg během 24 h), na mortalitu a rozvoj akutního renálního poškození. Analyzovány byly dvě nezávislé kohorty v letech 2000-2008 (H08) a v letech 2008-2014 (H15).

Výsledky: Po vyloučení pacientů s akutním renálním poškozením již před zahájením velkoobjemové resuscitace obdrželo 673 z 2428 pacientů (27,7%) ve skupině H08 a 1814 z 16201 pacientů (11,2%) ve skupině H15 5% albumin. Použití 5% albuminu bylo spojeno se sníženou 30 denní mortalitou u skupiny H08 (OR 0,65; 95%Cl 0,49-0,85; p = 0,002) a u skupiny H15 (0,52; 95% Cl 0,44-0,62; p < 0,0001), ale zároveň bylo spojeno se zvýšením akutním renálním poškozením u skupiny H08 (OR = 1,98; 95% Cl 1,56-2,51; p < 0,001) a u skupiny H15 (OR = 1,75; 95% Cl 1,58-1,95; p < 0,001). Nicméně 5% albumin nebyl spojen s přetrvávajícím akutním reálním poškozením a vedl ke snížení závažného nežádoucích událostí, spojených s ledvinami ve 30., 90. a 365. den. Analýza shody účinků potvrdila podobné asociace s mortalitou a akutním renálním poškozením.

Závěr: Během probíhající velkoobjemové resuscitace bylo podání 5% albuminu spojeno se sníženým výskytem mortality a závažným nežádoucím účinkem na ledviny ve 30., 90. a 365. den. Byl však pozorován vyšší výskyt akutního renálního poškození jakéhokoli stádia, které se nepřeklopilo v přetrvávající renální dysfunkci.

Critical Care Medicine XXX DOI: 10.1097/CCM.0000000000004706

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Srovnání přístupu ultrazvukem vedené centrální žilní katetrizace v dlouhé ose a in plane zobrazení a v krátké ose out of plane zobrazení u dětských pacientů
Jun Takeshita, Kazuya Tachibana, Yasufumi Nakajima, et al.

V této randomizované kontrolované studii bylo cílem porovnat výskyt punkce zadní cévní stěny při přístupech v dlouhé ose in plane a v krátké ose out of plane zobrazení u dětských pacientů podstupujících kardiovaskulární operaci v celkové anestézii.

Výsledky: Vybraných 97 pacientů bylo náhodně zařazeno do skupin se zobrazením v dlouhé ose (n = 49) a krátké ose (n = 48) a dále podstoupili pod ultrazvukem vedenou centrální žilní katetrizace  vena jugularis interna. Výskyt punkce zadní stěny veny u skupiny se zobrazením v dlouhé ose byl 8,2% (4/49), u skupiny se zobrazením v krátké ose byl výskyt 39,6% (19/48), (RR 0,21; 95% Cl, 0,076 až 0,56; p = 0,0003). Úspěšnost prvního pokusu u skupiny byla 67,3% (33/49) a u skupiny se zobrazením v krátké ose 64,6% (31/48), (RR 1,04; 95% Cl 0,78 až 1,39; p = 0,77). Celková úspěšnost do 20 minut byla u první skupiny 93,9% (46/49) a u druhé skupiny 93,8% (45/48), (RR 0,99; 95% Cl 0,90 až 1,11; p = 0,98).

Závěr: Ultrazvukem vedená centrální žilní katetrizace se zobrazením v dlouhé ose in plane se ukázala jako užitečná technika, jak se u dětských pacientů vyhnout punkci zadní cévní stěny ve srovnání s přístupem v krátké ose out of plane zobrazení.

Pediatr Crit Care Med 2020; 21:e996-e1001

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
76 %

Měření expozice vzduchem přenášených částic v průběhu simulované tracheální intubace pomocí různých navrhovaných zařízení zadržujících aerosol během pandemie COVID-19
J. P. Simpson, D. N. Wong, L. Verco, et al.

Cílem této monocentrické prospektivní studie bylo zjistit množství a velikost vzduchem přenášených částic měřených na úrovni hlavy člověka, provádějícího laryngoskopii v době 30, 60, 120 a 300 sekund za použití 5 různých zařízení zadržujících aerosol a také 360 sekund (60 sekund po odstranění zařízení).

Výsledky: Částice o velikosti 0,3; 0,5; 1,0; 2,5 a 5,0 mikronů byly kvantifikovány pomocí elektrického počítadla částic. Výsledné hodnoty se porovnávaly vůči naměřeným hodnotám při použití zařízení zadržujícího aerosol a bez použití tohoto zařízení. Při použití uzavřeného intubační boxu se sáním byl pokles expozice všech částic kromě 5,0 mikronů a to ve všech časových obdobích (p = 0,003 pro všechna časová období). Při použití aerosolového boxu byl zaznamenán nárůst expozice částic o velikosti 1,0; 2,5 a 5,0 mikronů po 300 s (p = 0,002; 0,008; 0,002). V případě použití horizontálního a vertikálního závěsu nebyl v žádném časovém období prokázán rozdíl v expozici částic.

Závěr: Nová zařízení určená k ochraně osoby provádějící laryngoskopii vyžadují objektivní testování, k potvrzení jejich účinnosti, aby nedocházelo ke zvýšené expozici vzduchem přenášených částic.

Anaesthesia 2020, 75, 1578-1595

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Účinnost přednemocničního podání koncentrátu fibrinogenu u traumatických pacientů s krvácením nebo předpokládaným krvácením (FlinTIC): multicentrická, dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná randomizovaná pilotní studie
Bernhard Ziegler, Mirjam Bachler, Hubert Haberfellner, et al.

Cílem studie bylo podat fibrinogenový koncentrát (FC) v přednemocničním prostředí ke zlepšení stability krevní sraženiny u traumatických pacientů s krvácením, nebo u kterých je krvácení předpokládáno. Primárním sledovaným parametrem bylo určení stability sraženiny odrážející se od maximální pevnosti sraženiny ve FIBTEM (FIBTEM MCF) před a po administraci studované látky.

Výsledky: Celkově bylo zahrnuto 53 dospělých pacientů se závažným krvácením a s potřebou objemové terapie, z nichž 28 dostalo koncentrát fibrinogenu a 25 placebo. Medián FIBTEM MCF klesl u placebo skupiny ze základních hodnot (před podáním dobou sledované léčby) a přijetím na pohotovost, z mediánu 12.5 [IQR 10.5 to 14] mm na 11 [9.5 to 13] mm (PĽ0.0226), ale zvýšil se u skupiny s FC z 13 [11 to 15] mm na 15 [13.5 to 17] mm (P=0.0062). Medián meziskupinového rozdílu ve změně FIBTEM MCF byl 5 [3 to 7] mm (P<0.0001). Medián koncentrace fibrinogenu v plazmě u FC skupiny byl udržován nad doporučenou kritickou hranicí 2.0 g l -1 po celou dobu pozorování.

Závěr: Časné podání koncentrátu fibrinogenu je možné v komplexním a časově omezeném prostředí přednemocniční úrazové péče. Chrání proti časné depleci fibrinogenu a podporuje rychlou iniciaci krevní sraženiny a její stabilitu.

Eur J Anaesthesiol 2020; 37:1–10

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
76 %

Pronační poloha u ARDS pacientů: proč, kdy, jak a pro koho
Claude Guérin , Richard K. Albert, Jeremy Beitler, et al.

U ARDS pacientů změna z polohy na zádech na polohu na břiše vytváří rovnoměrnější distribuci vzdušné tkáně v dependentních a nondependentních osách a více homogenní distribuci stresu a napětí plic. Změna do pronační polohy je obecně doprovázena zřetelným zlepšením arteriálních krevních plynů, což je především díky lepší celkové rovnováze mezi ventilací a perfuzí. Zlepšení okysličení a redukce mortality jsou hlavními důvody k zavedení polohy na břiše u pacientů s ARDS. Hlavní příčina vysvětlující sníženou mortalitu je menší rozpětí v nondependentních plicních oblastech a méně cyklického otevírání a zavírání v dependentních oblastech plic. Jedinou absolutní kontraindikací pro polohu na břiše je nestabilní fraktura páteře. Manévr pro změnu z polohy na zádech na břicho a opačně vyžaduje zkušený tým 4-5 pečovatelů. Nejčastější nepříznivé události jsou otlaky a otok obličeje. Nedávno se využití pozice na břiše rozšířilo na neintubované spontánně dýchající pacienty postižené COVID-19 ARDS. Efekt tohoto zákroku na outcome je stále nejistý.

Závěr: Pronační poloha se ukazuje efektivní u pacientů se středně závažnou, až závažnou formou ARDS, kteří jsou na umělé plicní ventilaci, s kontinuálním podáváním neuromuskulárních relaxans a s malými dechovými objemy. Pronační poloha má své místo v managementu ARDS a je důležité potvrdit, zda z ní benefitují také neintubovaní pacienti.

Intensive Care Med, https://doi.org/10.1007/s00134-020-06306-w

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
76 %

Srovnání dexmedetomidinu a midazolamu k sedaci při endobronchiálně ultrazvukem vedené aspiraci transbronchiální jehly (EBUS-TBNA)
Junghyun Kim, Sun Mi Choi, Young Sik Park, et al.

Primárním sledovaným parametrem této randomizované, dvojitě zaslepené kontrolní studie byla přítomnost desaturace při porovnávání dexmedetomidinu (DEX) a midazolamu (MDZ) k sedaci  pro EBUS-TNBA. Sekundárními parametry byly hladina sedace (Ramsay Sedation Scale skóre), skóre kašle, sedace a skóre spokojenosti s procedurou.

Výsledky: Celkem 102 pacientů bylo náhodně rozděleno do skupiny DEX(n= 48) a MZD (n=54). Základní charakteristiky pacientů, doba trvání procedury EBUS-TBNA a použití záchranné dávky midazolamu se mezi skupinami nelišily. Mezi skupinami dexmedetomidinu a midazolamu nebyl výrazný rozdíl v hodnotách desaturace (56,3 a 68,5 %, respektive; P = 0,020). Hladina sedace a skóre spokojenosti se sedací byly u obou skupin podobné. U skupiny dexmedetomidinu však bylo skóre kašle významně nižší (41,9 versus 53,4; P = 0,02).

Závěr: Použití dexmedetomidinu v průběhu EBUS-TBNA nebylo s ohledem na desaturaci  superiorní podání midazolamu.

Eur J Anaesthesiol 2020; 37:1-7

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
72 %

Invazivní kandidózy v kritické péči: výzvy a budoucí pokyny
C.Logan, I. Martin‑Loeches a T. Bicanic

Invazivní kandidózy jsou nejčastější plísňové infekce spojené s kritickou péčí s přibližnou mortalitou 40–55%. Důležité faktory, přispívající k riziku invazivních kandidóz na JIP, zahrnují použití širokospektrých antimikrobiotik, imunosupresivních léků a totální parenterální výživy spolu s iatrogenními intervencemi, které narušují přirozené bariéry pro infekce. Tento přehled diskutuje tři klíčové výzvy v tomto poli. První je posun v epidemiologii Candidy na celém světě k více rezistentním non-albicans druhům, konkrétně objevení se multirezistentní Candida glabrata a Candida auris, které představují významné výzvy při léčbě a kontrole infekcí v kritické péči. Druhá leží ve včasném a správném započetí a ukončení antifungální terapie. Byly vyvinuty časné antifungální strategie (profylaxe, empirické a preemptivní) za užití prostředků jako Candida kolonizační index, pravidla klinické předpovědi a fungální non-culture-based testy. Třetí výzvou je výběr nejvhodnějších antifungálních léků pro pacienty kritické péče.

Závěr: Zatímco existující doporučení pomáhají při volbě, tato heterogenní a komplexní skupina pacientů vyžaduje více na míru šitý přístup, zejména v případech akutního poškození ledvin, jater u pacientů na  ECMO. Zdůrazňujeme klíčové priority výzkumu, aby byly tyto výzvy v budoucnosti překonány.

Intensive Care Med (2020) 46:2001–2014

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Point-of-care srdeční ultrazvuk v průběhu srdeční zástavy: spolehlivý nástroj pro ukončení resuscitace?
Joshua C. Reynolds a Marina Del Riosb

Cílem tohoto přehledu je informovat o současných poznatcích v rámci užití point-of-care ultrazvuku (POCUS) při srdeční zástavě, dále pomáhá začlenit POCUS do klinického managementu a nastiňuje jak zvýšit spolehlivost nálezů. Mnohé koncepty zařazují POCUS během srdeční zástavy. Ačkoliv mnohé představují důkazy pro tento koncept, několik bylo prospektivně vyhodnoceno. Nepřímý důkaz na základě nediferencovaného šoku předpokládá u POCUS vyšší specificitu než senzitivitu jakožto pomocného diagnostického nástroje. Přesnost prognózy následných klinických outcomes pomocí POCUS během srdeční zástavy je lépe charakterizováno, ale zůstává předmětem typických odchylek a confoundingu. Malá jistota přímých důkazů předpokládá, že POCUS nabízí lepší specificitu než senzitivitu jakožto diagnostická pomoc.

Závěr: Nálezy pomocí POCUS mohou naznačovat určitou diagnózu popř. podpořit neukončování resuscitace, ale zároveň jejich absence není sama o sobě postačující k vyloučení určité diagnózy nebo ukončení resuscitace. Dokud nebudou přesvědčivější důkazy, které by podpořily využití  POCUS během srdeční zástavy, uplatní se lépe jako diagnostická a prognostická doplňková metoda.

Curr Opin Crit Care 2020, 26:603–611 DOI:10.1097/MCC.0000000000000766

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
72 %

Transkraniální doppler jako neinvazivní nástroj pro hodnocení průměru pochvy optického nervu k detekci zvýšeného intrakraniálního tlaku u dětí
Indar Kumar Sharawat, Ananthanarayanan Kasinathan, Arun Bansal, et al.

Cílem této monocentrické prospektivní kohortové studie bylo porovnat diagnostickou přesnost měření průměru pochvy nervus opticus vedenou ultrasonografií a měření indexů průtoku arteria cerebri media transkraniálně vedeným dopplerem oproti invazivnímu intraparenchymálnímu zlatému standardu za účelem měření hodnot intrakraniálního tlaku u dětí.

Výsledky: U 30 dětí bylo provedeno 144 pozorování:  106 bylo případovou skupinou, 38 byla neurologickou kontrolní skupinou a dalších 66 byla zdravou kontrolní skupinou. Průměrný průměr pochvy n. opticus byl 5,71 ± 0,57 mm v případové skupině, 4,21 ± 0,66 mm v neurologické kontrolní skupině a 3,71 ± 0,27 mm ve zdravé kontrolní skupině (p < 0,001 pro případovou skupinu versus neurologická kontrolní/zdravá kontrolní skupina). Průměrný pulsační index (PI) v případové skupině byl 0,92 ± 0,41 ve srovnání s kontrolami 0,79 ± 0,22 (p = 0,005) a průměrný odporový index (RI) byl 0,56 ± 0,13 v případové skupině ve srovnání s 0,51 ± 0,09 (p = 0,007) u neurologické a zdravé kontrolní skupiny. Pro zvýšený intrakraniální tlak definovaný hodnotou tlaku ≥ 20 mmHg byla plocha pod křivkou pro průměr pochvy n. opticus 0,976, zatímco pulsační index byl 0,571 a odporový index byl 0,579. Kromě toho měl řez průměru pochvy n. opticus o velikosti 4 mm 98% senzitivitu a 75% specificitu pro zvýšený intrakraniální tlak, zatímco podle studií průtoku a. cerebri media měl pulsační index o hodnotě 0,51 89% senzitivitu a 10% specificitu. Senzitivita a specificita odporového indexu o hodnotě 0,40 byla při zvýšeném intrakraniálním tlaku 88% a 11%.

Závěr: Na rozdíl od transkraniálně dopplerem měřených indexů průtoku a. cerebri media bylo ultrasonografií vedené měření průměru pochvy n. opticus uznáno jako dobře diagnosticky přesné při identifikaci dětí s intrakraniálním tlakem vyšším nebo rovným 20 mmHg.

Pediatr Crit Care Med 2020; 21:959-965

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %

Evropské minimální normy pro oddělení porodnické analgezie a anestezie: konsenzus expertů
Emilia Guasch, Nicolas Brogly, Frederic J. Mercier, et al.

Byla zjištěna výrazná variabilita anestetických norem v porodnictví u mnoha zemí evropské unie. Po diskuzi na několika setkáních rady Evropské společnosti anesteziologie (ESA) a její porodnické části, se Evropská rada anesteziologie Evropské unie lékařských specialistů (EBA-UEMS) a jejich výkonní členové, členové ESA porodnického podvýboru a evropští experti v porodnické anesteziologii podíleli na zpracování tohoto dokumentu. Je zmiňováno například téma lidských zdrojů, technického vybavení, léčiv dostupných na operačním sále/ porodním boxu, před a poporodního anesteziologického zhodnocení, iniciace a udržení porodní epidurální analgezie, konverze epidurální analgezie do anestezie pro císařský řez, management vysoce rizikové pacientky a další.

Závěr: Dokument obsahuje seznam témat považovaných za relevantní a příslušná doporučení. K několika klinickým aspektům běžné porodnické praxe navíc tato doporučení pokryla některé klíčové strategické oblasti EBA-UEMS.

Eur J Anaesthesiol 2020; 37:1115–1125

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %

Adrenalin při zástavě srdce: známé, neznámé a kontroverze
Jasmeet Soar

Cílem článku bylo popsat naše znalosti o užití adrenalinu při zástavě srdce a diskutovat o neznámých a kontroverzích v současnosti.

Výsledky: Nedávná rozsáhlá, dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná studie, zahrnující více než 8000 pacientů s mimonemocniční zástavou srdce (PARAMEDIC-2) ukázala, že adrenalin zvýšil návrat spontánní cirkulace a přežití do propuštění z nemocnice. Sekundární sledované parametry studie vyvolaly obavy, že adrenalin zvyšuje počet přeživších s postižením mozku. Systematické přezkoumání a meta-analýza naznačují, že adrenalin má výraznější efekty na nedefibrilovatelné rytmy, pokud je podán časně a nejspíše zvyšuje počet pacientů s příznivým i nepříznivým outcomem.  Přetrvává nejistota o optimálním užití adrenalinu v rámci skupin pacientů, rytmů, dávky a načasování.

Závěr: Adrenalin má stále roli v léčbě srdeční zástavy, nejlepší způsob jeho užití zůstává nejistý.

Curr Opin Crit Care 2020, 26:590–595

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
64 %

Nová léčiva pro akutní selhání ledvin
Jean-Maxime Côté, Patrick T. Murray a Mitchell H. Rosner

Cílem tohoto článku je popsat současné pokroky ve vývoji terapeutických prostředků u akutního selhání ledvin (AKI).

Tradiční péče o pacienty s AKI je převážně podpůrná. V současnosti nebyla vyvinuta žádná specifická terapie pro prevenci a léčbu AKI. Nicméně vzhledem ke zlepšení porozumění patofyziologie AKI byly v poslední době identifikovány a testovány nové farmakologické prostředky, cílící na různé biologické dráhy, mezi něž patří oxidační a mitochondriální stres, buněčný metabolismus a reparace, zánět, apoptóza a hemodynamika. Mnohé z těchto potenciálních prostředků jsou nyní testovány v rámci časné fáze klinických studií, přičemž cílem tohoto přehledu je předložit souhrn těch s největším potenciálem.

Závěr: Navzdory chybění specifické léčby pro AKI vstupuje nyní mnoho potenciálních léčiv do klinických studií s příslibem změnit péči u pacientů s AKI.

Curr Opin Crit Care 2020, 26:525–535 Ddoi:10.1097/MCC.0000000000000778

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
64 %

Nil per os (NPO) doporučení: čas na jejich revizi?
Sabine Friedrich, Patrick Meybohm a Peter Kranke

Míra prodlouženého lačnění s konzumací čirých tekutin (>4 h) před operací je zaznamenána až u 80% pacientů s průměrnou délkou lačnění až 16 hodin i více. Prodloužené hladovění může vyústit v nežádoucí účinky jako intraoperační hemodynamická nestabilita, pooperační delirium, dyskomfort pacienta, prodloužená pooperační hospitalizace. Liberální přístupy povolující konzumaci čirých tekutin až do 1 hodiny před anestezií nebo do podání premedikace/povolání na operační sál neprokázaly zvýšené riziko nežádoucích příhod u dětí. Rozdílné anesteziologické společnosti nyní vybízejí k zavedení konzumace čirých tekutin až do 1 hodiny před plánovanou anestezií u dětí. Podobné zprávy v kohortě dospělých jsou však vzácné.

Závěr: Umožnění popíjení vody až do chvíle povolání pacienta na operační sál může pomoci snížit prodloužené hladovění a zlepšit pacientův komfort bez narušení flexibility rozpisu operačních sálů. Proveditelnost a bezpečnost uvolněného režimu lačnění s konzumací čirých tekutin u dospělých podstupujících plánovanou anestezii musí být vyhodnocena v budoucích studiích.

Curr Opin Anesthesiol 2020, 33:740–745

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
64 %

Náhrada funkce ledviny v rámci precizní medicíny
Zaccaria Ricci, Ashita Tolwani a Nuttha Lumlertgul

Cílem tohoto článku je nabídnout přehled současných důkazů podporujících využití precizní medicíny  (PM) v případě zajištění akutní náhrady funkce ledviny (RRT) kriticky nemocným pacientům se zaměřením na správné načasování, kontroly hladin rozpuštěných látek, antikoagulační a technologické inovace. Nedávno provedené randomizované kontrolované studie nedokázaly přinést konsensus ohledně načasování zahájení akutní RRT, proto by rozhodnutí o započetí RRT mělo být založeno na individuálních klinických aspektech daného pacienta (závažnost onemocnění, vývoj klinických parametrů, atd.) a logistice (organizační záležitosti, dostupnost přístrojů, atd.). Podání dynamické dialyzační dávky je dalším možným využitím PM, vzhledem k individuálním nárokům pacienta na odlišné a proměnné dialyzační dávky dle specifických faktorů pacienta a jeho klinického stavu. Vývoj RRT technologie zlepšil preciznost dialýzy díky zvýšené přesnosti přístrojů, propojení s elektronickými zdravotními záznamy a automatická redukce fenoménu “downtime“.

Závěr: RRT představuje komplexní léčebnou metodu kriticky nemocných pacientů, která umožňuje nastavit terapii na míru dle odlišných klinických požadavků.

Curr Opin Crit Care 2020, 26:574–580

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
64 %

Platinoví partneři

Zlatí partneři

Další partneři

Adresa:

Nadační fond AKUTNĚ.CZ
Kamenice 5
625 00 Brno
IČ: 29211719, DIČ: CZ29211719
Spisová značka: N 347
vedená u rejstříkového soudu v Brně

Kontakt:

Číslo účtu: 555 000 100/5500 (Raiffeisenbank)
Telefon: +420 728 573 580
(pracovní dny Po–Pá 15:00–17:00)
E-mail: sekretariat@akutne.cz

AKUTNĚ.CZ ISSN 1803-179X

Lidé | Spolupráce a odkazy | Sponzoři

Vytvořil Institut biostatistiky a analýz LF MU

Edukační portál AKUTNĚ.CZ je součástí vzdělávacího obsahu sítě lékařských fakult MEFANET