Články na téma

Účinnost filtrace alternativních nemocničních obličejových masek při použití během pandemie COVID-19
Emily E. Sickbert-Bennett, James M. Samet, Phillip W. Clapp, et al.

Cílem této studie za účelem zlepšení kvality bylo posoudit vhodnou filtrační účinnost (FFE) respirátorů běžně nošených lékaři a dalšími zdravotnickými pracovníky a dostupných alternativ respirátorů během pandemie COVID-19.

Výsledky: Z 29 různých alternativ obličejových masek testovaných na ženských a mužských dobrovolnících, měly exspirované respirátory N95 bez porušených elastických ramínek a respirátory podrobené sterilizaci ethylenoxidem a peroxidem vodíku, nezměněné FFE (>95%). Výkon respirátorů N95 ve špatné velikosti mírně poklesl (90-95% FFE). U všech respirátorů, které nebyly v tomto hodnocení schváleny (n = 6), se nepodařilo dosáhnout 95% FFE. Ani jeden z 2 dovezených respirátorů schválených pro použití Centrem pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC), které nebyly v této studii testovány se schválením NIOSH, nedosáhl 95% FFE, přičemž účinnější fungoval při přibližně 80% FFE. Chirurgické a procedurální obličejové masky měly filtrační výkon, který byl nižší ve srovnání s respirátory N95 (98,5% celkového FFE), kdy procedurální obličejové masky zajištěné elastickými ušními poutky vykazovaly nejnižší účinnost (38,1% celkového FFE).

Závěr: Tato studie hodnotící 29 alternativ obličejových masek pro použití kliniky, interagujícími s pacienty v průběhu pandemie COVID-19 zjistila, že respirátory N95 s prošlou expirační dobou a sterilizované, použité respirátory N95 mohou být použity, pokud nové respirátory N95 nejsou k dispozici. Jiné alternativy mohou zajistit méně účinnou filtraci.

JAMA Intern Med. 2020;180(12):1607-1612. doi:10.1001/jamainternmed.2020.4221

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Epidurální analgesie vs. TAP blok (transversus abdominis plane) v břišní chirurgii: systematická analýza, meta analýza a sekvenční analýza
N. Desai, K. El-Boghdadly, E. Albrecht

Tato studie byla zaměřena na porovnání analgetické účinnosti a profilu vedlejších účinků TAP bloku s epidurální analgesií.

Výsledky: Prvním sledovaným parametrem bylo skóre pooperační bolesti v klidu po 12 hodinách, byl snížení o průměrný rozdíl (95% CI) 0,69 (0,12-1,27; p = 0,02) u epidurální analgesie ve srovnání s TAP blokem, kdy kvalita důkazů byla hodnocena jako nízká. Nebyl zjištěn žádný rozdíl v druhém sledovaném parametru- skóre pooperační bolesti v klidu po 24 hodinách, kdy kvalita důkazů byla hodnocena jako velmi nízká. Ve srovnání s TAP blokem, epidurální analgezie dále snížila nutnost podání nitrožilních morfinového ekvivalentu během intervalu 0-24 hodin s průměrným rozdílem (95% CI) 5,91 mg (2,34-9,49; p = 0,001) na úkor zvýšeného výskytu hypotenze po 72 hodinách, s poměrem rizika (95% CI) 5,88 (2,08-16,67; p < 0,001).

Závěr: Vzhledem k minimálnímu klinickému významnému rozdílu ve skóre pooperační bolesti byla epidurální analgezie interpretována tak, že se klinicky neliší od TAP bloku pro operaci břicha. Při TAP bloku by měl být nárůst nitrožilní spotřeby morfinového ekvivalentu za 24 hodin vyvážen sníženým rizikem hypotenze za 72 hodin. Při volbě mezi epidurální analgesií a TAP blokem by měl být potenciální přínos srovnán s rizikem, ačkoli se míra síly důkazů různí, což podtrhuje nejistotu v našich odhadech.

Anaesthesia 2021, 76, 101-117

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Dexmedetomidin a delirium u dospělých pacientů na ICU: systematický přehled a meta-analýza
Shuo Wang, Yishun Hong, Shiyong Li, et al.

Cílem studie bylo porovnat efekt sedačních protokolů s a bez dexemedetomininu na riziko deliria a jeho trvání u dospělých pacientů na jednotkách intenzivní péče (JIP).

Výsledky: Bylo zahrnuto 36 studií s celkem 9 623 účastníky. Užití dexmedetomidinu bylo spojeno se sníženým rizikem deliria (RR, 0.63; 95% CI, 0.54–0.75;velmi nízká kvalita důkazů), ale s vyšší incidencí hypotenze a bradykardie v průběhu pobytu v nemocnici. Dexmedetomidin byl také asociován s kratším trváním pobytu na JIP, v nemocnici a trváním umělé plicní ventilaci. Neovlivnil mortalitu na JIP (RR, 1.01; 95% CI, 0.89–1.14; nízká kvalita důkazů), nemocniční mortalitu (RR, 1.01; 95% CI, 0.91–1.12; velmi nízká kvalita důkazů), nebo 30-ti denní mortalitu (RR, 0.77; 95% CI, 0.58–1.01; střední kvalita důkazů), nebo dobu trvání deliria (střední rozdíl, 0.74 dní; 95% CI, 1.83 až 0.36 dní; velmi nízká kvalita důkazů).

Závěr: Nízká nebo velmi nízká kvalita důkazů naznačuje, že dexmedetomidin byl spojen s klinicky malou redukcí rizika deliria, JIP/nemocničního pobytu a trváním umělé plicní ventilace. Avšak nebyl spojen se zlepšením mortality či kratším trváním deliria u pacientů JIP. Tato zjištění byla neprůkazná kvůli bias, heterogenitě a omezené velikosti vzorku. Významné nežádoucí účinky dexmedetomidinu zahrnují hypotenzi a bradykardii.

Journal of Clinical Anesthesia 69 (2021) 110157

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Aplikace kyslíku vysokoprůtokovou nasální kanylou k prevenci postextubačních atelektáz u dětí podstupujících operační výkon: randomizovaná kontrolovaná studie
Ji-Hyun Lee, Sang-Hwan Ji, Young-Eun Jang, et al.

Tato studie se soustředila na zhodnocení preventivních účinků vysokoprůtokové nasální kanyly (HFNC) na pooperační atelektázu a respirační komplikace u kojenců a malých dětí.

Výsledky: Děti (≤2 roky) byly uvedeny do celkové anestezie (>2 hodiny) a náhodně rozděleny do skupiny kontrolní nebo HFNC. Na konci operace bylo u obou skupin provedeno ultrazvukové zhodnocení plic. Kontrolní skupina obdržela konvenční kyslíkovou terapii, zatímco HFNC skupina dostávala kyslík skrz HFNC, s rychlostí proudu 2 l/kg x min. Před propuštěním byl proveden druhý ultrazvuk. Primárním sledovaným parametrem bylo ultrazvukové skóre při propuštění. Sekundární sledovaný parametr zahrnoval plicní ultrazvukové skóre na konci operace, incidence pooperační atelektázy a další. Plicní ultrazvukové skóre a incidence atelektázy na konci operace se významně nelišily mezi kontrolní (n=38) a HFNC (n=40) skupinou. Po pobytu na jednotce postanestetické péče (PACU) obě skupiny vykazovaly snížené UZ skóre a incidenci atelektázy. Avšak, HFNC skupina měla značně nižší kosolidační skóre než kontrolní skupina (0; interquartile range [IQR] = 0–1 vs 3; IQR = 2–4; P< .001). Navíc, žádný pacient v HFNC skupině neměl výraznou atelektázu oproti 6 pacientům v kontrolní skupině (0% vs. 15.8%; OR = 0.444; 95% CI pro OR, 0.343–0.575; P = 0.011). Incidence desaturace (Spo2 ≤ 95%), pooperační komplikace a délka nemocničního pobytu se mezi skupinami nelišila.

Závěr: Preventivní použití HFNC po operaci zlepšuje plicní UZ skóre a snižuje pooperační atelektázu v porovnání s běžnou kyslíkovou terapií u kojenců a malých dětí.

Anesth Analg XXX;XXX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Použití rozdílu (gap) mezi venózní a arteriální tenzí oxidu uhličitého pro předpověď outcome u kriticky nemocných pacientů: systematický přehled a meta analýza
Zainab Al Duhailib, Ahmed F. Hegazy, Raj Lalli, et al.

Studie posuzuje, zda vysoký CO2 gap předpovídá mortalitu u dospělých, kriticky nemocných pacientů v šoku. Primárně sledovaným parametrem byla mortalita (28denní a nemocniční). Sekundárně sledovaným parametrem byla délka pobytu na JIP, délka pobytu v nemocnici, délka umělé plicní ventilace, užití náhrady funkce ledvin, užití vasopresorů a inotropů a asociace se srdečním indexem, laktátem a centrální venózní saturací.

Výsledky: Bylo zahrnuto 21 studií (n = 2,155 pacientů) z medicínských (n = 925), kardiovaskulárních (n = 685), chirurgických (n = 483) a smíšených (n = 62) JIP.  Vysoký Co2 gap byl spojen se zvýšenou mortalitou (odds ratio, 2.22; 95% CI, 1.30–3.82; p = 0.004) u pacientů v šoku, ale jen na zdravotních a chirurgických JIP. Vysoký CO2 gap byl asociován s vyššími hladinami laktátu (střední rozdíl 0.44 mmol/l; 95% CI, 0.20–0.68 mmol/l; p = 0.0004), nižším srdečním indexem (střední rozdíl, – 0.76 l/min/m2; 95% CI, –1.04 to –0.49 l/min/m2; p = 0.00001) a centrální venózní kyslíkovou saturací (střední rozdíl, – 5.07; 95% CI, – 7.78 až–2.37; p = 0.0002). Vysoký CO2 gap nebyl spojen s delším pobytem na JIP ani v nemocnici, potřebou náhrady funkce ledvin, delším trváním umělé plicní ventilace, nebo vyšším podáním vasopresorů a inotropik.

Závěr: Budoucí studie by měly zhodnotit, zda zaměřená na uzavření CO2 gap sníží mortalitu u šokových stavů.

Crit Care Med 2020; 48:1855–1861

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 3
88 %

Zajištění dýchacích cest pomocí laryngeální masky při novorozenecké resuscitaci: randomizovaná studie
Nicolas J. Pejovic, Susanna Myrnerts Höök, Josaphat Byamugisha, et al.

Cílem této studie bylo sledovat kombinaci úmrtí v průběhu 7 dnů nebo přijetí na novorozeneckou JIP (NICU) v Ugandě se středně těžkou až těžkou hypoxicko-ischemickou encefalopatií v průběhu 1. až 5. dne hospitalizace u novorozenců nad ukončený 34 gestační týden a s porodní hmotností alespoň 2000g, kteří vyžadovali ventilaci pozitivním tlakem buď obličejovou maskou, nebo za použití laryngeální masky (LMA).

Výsledky: Ke sledované události došlo u 154 z 563 novorozenců (27,4%) ve skupině s LMA a u 144 z 591 novorozenců (24,4%) ve skupině s obličejovou maskou (adjusted odds ratio 1,16; 95% CI, 0,90-1,51; P = 0,26). K úmrtí v průběhu 7 dnů došlo ve skupině s LMA u 21,7% novorozenců a ve skupině s obličejovou maskou u 18,4% novorozenců (adjusted odds ratio, 1,21; 95% CI, 0,90-1,63) a k přijetí na NICU se středně těžkou až těžkou hypoxicko-ischemickou encefalopatií v průběhu prvních 5 dnů hospitalizace došlo u 11,2% a 10,1% novorozenců (adjusted OR, 1,27; 95% CI, 0,84-1,93). Četnost předem definovaných nežádoucích účinků souvisejících s intervencí byla u obou skupin podobná.

Závěr: U novorozenců s asfyxií byla inserce LMA porodními asistentkami bezpečná, ale tato varianta nebyla vyhodnocena superiorní běžné ventilaci obličejovou maskou s ohledem na časnou novorozeneckou úmrtnost a středně těžkou až těžkou hypoxicko-ischemickou encefalopatii.

N Engl J Med 2020;383:2138-47 DOI: 10.1056/NEJMoa2005333

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Prediktivní hodnota poměru neutrofilů k lymfocytům v závažnosti onemocnění a mortalitě u COVID-19 pacientů: systematický přehled a metaanalýza
Xiaoming Li, Chao Liu, Zhi Mao, et al.

V klinické praxi byla zaznamenána vyšší hodnota poměru neutrofilů k lymfocytům (NLR) u vážně nemocných pacientů s COVID-19 infekcí oproti pacientům s mírným průběhem. Cílem tohoto systematického přehledu a metaanalýzy je vyhodnotit výpovědní hodnotu NLR  jako predikci závažnosti onemocnění a mortality u pacientů s infekcí COVID-19.

Výsledky:  Celkem bylo zařazeno 13 studií, zahrnujících 1579 pacient. Studie uváděly prediktivní hodnotu NLR o závažnosti onemocnění. Hodnota souhrnné senzitivity (SEN) byla 0.78 (95% CI 0.70–0.84), specificity (SPE) 0.78 (95% CI 0.73–0.83) a oblast pod křivkou (AUC) byla 0.85 (95% CI 0.81–0.88). Deset studií zahrnujících 2967 pacientů uvádělo prediktivní hodnotu NLR v rámci mortality. Hodnota souhrnné SEN byla 0.83 (95% CI 0.75–0.89),  SPE 0.83 (95% CI 0.74–0.89) a AUC byla 0.90 (95% CI 0.87–0.92).

Závěr: Poměr  neutrofilů k lymfocytům (NLR) má dobrou výpovědní hodnotu o závažnosti onemocnění a mortalitě pacientů s infekcí COVID-19. Vyhodnocení NLR může pomoci lékařům v klinické praxi dříve určit potenciálně závažné případy, provádět časnou triage a zahájit efektivní management včas, což může snížit celkovou úmrtnost na onemocnění COVID-19.

Li et al. Crit Care (2020) 24:647

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 3
88 %

Role extrakorporální membránové oxygenace u dětí se sepsí: systematický přehled a metaanalýza
Kollengode Ramanathan, Nicholas Yeo, et al.

Benefity extrakorporální membránové oxygenace u dětí v sepsi jsou stále považovány za kontroverzní a současná doporučení managementu septického šoku doporučují zvážit ECMO jako záchrannou metodu. Cílem článku je předložit přehled publikací o účinnosti ECMO u dětí v sepsi.

Výsledky: Do přehledu byly zahrnuty studie, které pojednávají o úmrtnosti dětí v sepsi s podporou ECMO od roku 1972 do února 2020. Primárním hodnoceným parametrem bylo přežití do propuštění, sekundárními parametry byla délka hospitalizace, podskupinová analýza novorozeneckých a pediatrických skupin, typy a délka ECMO podpory a komplikace. Pro systematický přehled a meta analýzu bylo identifikováno 23 původních článků. Kumulativní odhad přežití (13 studií, 2559 pacientů) v kohortě byl 59% (95%CI: 51–67%). Střední délka hospitalizace byla 28.8 dnů, střední délka hospitalizace na JIP byla 13.5 dne a střední délka ECMO podpory byla 129 hodin. U dětí s potřebou venoarteriální ECMO (9 studií, 208 pacientů) se prokázalo celkové přežití 65% (95%CI: 50–80%). Novorozenci (<4 týdny věku) v sepsi s potřebou ECMO (7 studií, 85 novorozenců) měli souhrnnou míru přežití 73% (95%CI: 56- 87%). Nejčastějším patogenem u dětí v sepsi s podporou ECMO byly Gram pozitivní bakterie.

Závěr: Míra přežití u dětí v sepsi s potřebou podpory ECMO byla 59%. Míra přežití u novorozenců byla vyšší (73%). Gram pozitivní bakterie byly nejčastějšími patogeny u dětí v sepsi s podporou ECMO. Navzdory limitacím naznačují souhrnná data z těchto studií zvážení ECMO v případě refrakterního septického šoku pro všechny věkové pediatrické skupiny.

Ramanathan et al. Crit Care (2020) 24:684

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Poranění laryngu a symptomy horních cest dýchacích po endotracheální intubaci během operace: systematický přehled a meta analýza
Martin B. Brodsky, Lee M. Akst, Erin Jedlanek, et al.

Tento systematický přehled a meta analýza si dali za cíl posoudit typy poranění laryngu a jejich symptomy nahlášené pacienty a klinické známky vyplývající z endotracheální intubace u pacientů intubovaných kvůli operaci a lépe porozumět celkové frekvenci s jakou se tato zranění vyskytují.

Výsledky: Zahrnuto bylo 21 článků  s celkem 6 140 pacienty. Průměrný věk pacientů napříč studiemi byl 49 let (95% CI, 45-53) s průměrnou dobou intubace 132 minut (95% CI, 106-159). Studie neuváděly žádné poranění u 80% pacientů (95% CI, 69-88). Všech 21 studií uvádělo typ poranění. Nejčastějších lehkým poraněním byl edém, s prevalencí 9-84%. Hematomy hlasivek byly nejčastěji hlášeným středně těžkým poraněním s prevalencí 4% (95% CI, 2-10). Těžká poranění, která zahrnují subluxaci arytenoidních chrupavek a paralýzu hlasivek, jsou vzácná(<1%). Stížnosti pacientů s největší prevalencí byly dysfagie(43%), bolest(38%), kašel(32%), bolest v krku(27%) a chrapot(27%). Celkově, poranění laryngu krátkodobou intubací je běžné a nejčastěji lehké.

Závěr: Nejsou k dispozici žádné guidelines pro postextubační posouzení laryngu po operaci a chrapot není vhodným indikátorem laryngeálního poranění ani dysfagie. Protokolizovaný screening dysfonie a dysfagie po extubaci by mohl vést ke zlepšení identifikace poranění a k lepším výsledkům u pacientů a tím k redukci využití zdravotní péče.

Anesth Analg XXX;XXX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 3
84 %

Zlepšení oxygenace po pronační poloze by mohlo být ukazatelem přežití pacientů se syndromem akutní respirační tísně: retrospektivní kohortní studie
Hong Yeul Lee, Jaeyoung Cho, Nakwon Kwak, et al.

Cílem studie bylo zjistit, zda je zlepšení oxygenace po pronační poloze spojeno s přežitím a zaměřila se na určení pacientů s ARDS, kteří by mohli z pronačního polohování nejvíce profitovat. Sledovaným parametrem byla mortalita na JIP a 28denní mortalita.

Výsledky: Celkem bylo zahrnuto 116 pacientů, kteří byli polohováni do pronace, z nichž 45 (38.8%) bylo JIP přeživších. Ačkoliv nebyl rozdíl mezi PaO2:FiO2 poměrem před prvním polohováním mezi JIP přeživšími a nepřeživšími, JIP přeživší měli vyšší PaO2:FiO2  poměr po pronační poloze než nepřeživší, s významným meziskupinovým rozdílem (p < 0.001). Pacienti, odpovídající na pronační polohu, byli definováni jako ti s cutoff nárůstem PaO2:FiO2 poměru vyšší nebo roven 53.5%.  V Coxově multivariační regresní analýze byla odpověď na pronační polohu (hazard ratio – HR, 0.11; 95% CI, 0.05–0.25), imunosuprese (HR, 2.15; 95% CI, 1.15–4.03) a SOFA skóre (HR, 1.16; 95% CI, 1.06–1.27) signifikantně spojeny s 28 denní mortalitou.

Závěr: PaO2:FiO2 poměr po prvním pronačním polohování se výrazně lišil mezi JIP přeživšími a nepřeživšími. Zlepšení oxygenace po prvním polohování do pronace byl významným ukazatelem přežití u pacientů se středně těžkým až těžkým ARDS.

Crit Care Med 2020; 48:1729–1736

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
84 %

Poškození mozku je častější u venoarteriální extrakorporální membránové oxygenace, než u venovenózní extrakorporální membránové oxygenace: systematický přehled a meta analýza
Aaron Shoskes, Ibrahim Migdady, Cory Rice, et al.

Tento systematický přehled a meta analýza porovnávala prevalenci poškození mozku u pacientů podstupujících veno-arteriální a veno-venózní extrakorporální membránovou oxygenaci (ECMO). Byly zahrnuty observační a randomizované kontrolní studie u dospělých pacientů.

Bylo zahrnuto 23 studií s 8 211 pacienty (51.2%) podstupujícími veno-arteriální ECMO (VA ECMO) a 7 842 (48.8%) podstupujících veno-venózní ECMO(VV ECMO). Pacienti s VA ECMO měli celkově více mozkových poškození, než pacienti s VV ECMO (19% vs. 10%;p = 0.002). Pacienti s VA ECMO prodělali více ischemických mozkových příhod (10% vs. 1%; p < 0.001), hypoxických ischemických poškození (13% vs 1%; p < 0.001) a mozkovou smrt (11% vs. 1%; p = 0.001). Oproti tomu četnost intracerebrálního krvácení (6% vs. 8%; p = 0.35) se nelišila. Přežití bylo nižší u VA ECMO (48%) oproti u VV ECMO (64%), (p < 0.001). Po vyřazení studií, které zahrnovaly extrakorporální kardiopulmonární resuscitaci, nebyl zaznamenán žádný významný rozdíl ve výskytu celkových akutních poranění mozku mezi VA a VV ECMO (13% vs.10%; p = 0.4).

Závěr:  Poškození mozku je běžnější u veno-arteriální ECMO v porovnání s veno-venózním. Zatímco ischemická poranění mozku bylo běžnější u veno-arteriální ECMO, výskyt intrakraniálního krvácení byl podobný u obou typů.

Crit Care Med 2020; 48:1799–1808

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 3
84 %

Srovnání vlivu krátkodobě působících a standardních anestetik na obstrukční spánkovou apnoi: randomizovaná, kontrolovaná, trojitě zaslepená studie
E. Albrecht, V. Bayon, C. Hirotsu, et al.

Cílem této studie bylo otestovat hypotézu, zda se kombinací krátkodobě působících látek (desfluran-remifentanil) sníží pooperační dopad celkové anestézie na závažnost spánkové apnoe ve srovnání se standardními látkami (sevofluran-fentanyl). Primárním sledovaným parametrem byl index apnoe-hypopnoe pacientů ležících na zádech při první pooperační noci. Sekundárním sledovaným parametrem byl index apnoe-hypopnoe pacientů ležících na zádech během třetí pooperační noci a index desaturace kyslíku při první a třetí pooperační noci. Další výsledky zahrnovaly intravenózní spotřebu morfinového ekvivalentu a skóre bolesti v 1., 2. a 3. pooperačním dnu.

Výsledky: Data z předoperačních spánkových studií byla mezi skupinami podobná. Průměrné hodnoty (95% CI) indexu apnoe-hypopnoe vleže první pooperační noc byly ve skupině s krátkodobou anestezií 18,9 (12,7-25,0) příhod/h a ve skupině se standardní anestézií 21,4 (14,2-28,7) příhod/h, (p = 0,64). Odpovídající hodnoty třetí pooperační noci byly 28,1 (15,8-40,3) a 38,0 (18,3-57,6) příhod/h, (p = 0,34). Sekundární outcome, týkající se spánku a bolesti byly obecně v obou skupinách podobné.

Závěr: Lze říci, že krátkodobě působící látky nesnížily vliv celkové anestézie na závažnost spánkové apnoe ve srovnání se standardními látkami. Tato data by měla být podnětem k aktualizaci současných doporučení.

Anaesthesia 2021, 76, 45-53

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Porovnání 20% manitolu vs. 3% hypertonického fyziologického roztok u dětí se zvýšeným intrakraniálním tlakem kvůli akutní infekci CNS: randomizovaná klinická studie
Ramachandran Rameshkumar, Arun Bansal, Sunit Singhi, et al.

Cílem této studie bylo porovnat účinky 3% hypertonického roztoku oproti účinkům 20% manitolu (v běžných dávkovacích strategiích) na zvýšený intrakraniální tlak u dětských akutních infekcí CNS.

Výsledky: Pacienti ve věku od 0 do 12 let byli náhodně rozděleni do skupiny s podáním 0,5 mg/kg 20% manitolu (n = 28) a 10 ml/kg zahajovací dávky, následované 0.5–1 ml/kg/h infúze 3% hypertonického roztoku (n = 29).  Podíl pacientů s cílovým průměrným intrakraniálním tlakem (< 20 mm Hg) byl vyšší ve skupině s hypertonickým  fyziologickým roztokem v porovnání se skupinou s manitolem (79,3 % vs. 53,6%; adjusted OR 2,63; 95% CI 1,23-5,61. Průměrné (± SE) snížení intrakraniálního tlaku (-14,3 ± 1,7 vs. -5,4 ± 1,7 mm Hg; p ≤ 0,001) a zvýšení mozkového perfúzního tlaku (15,4 ± 2,4 vs. 6 ± 2,4 mm Hg; p = 0,007) oproti výchozímu stavu byly významné u skupiny s hypertonickým fyziologickým roztokem. Průměrný (± SE) intrakraniální tlak v průběhu 72 hodin byl nižší (14 ± 2 vs. 22 ± 2 mm Hg; p = 0,009) a mozkový perfúzní tlak byl vyšší (65 ± 2,2 vs. 58 ± 2,2; p = 0,032) u skupiny s hypertonickým fyziologickým roztokem. Skupina s hypertonickým fyziologickým roztokem měla vyšší skóre modifikovaného Glasgow Coma Scale po 72 hodinách (medián, mezikvartální rozmezí 10; 7-11 vs. 7; 3-9; p = 0,003), nižší mortalitu (20,7% vs. 35,7%; p = 0,21), kratší dobu umělé plicní ventilace (5 vs. 15 d; p = 0,002), kratší pobyt na dětské JIP (11 vs. 19 d; p = 0,016) a méně závažné neuro postižení při propuštění (31% vs. 61%; p = 0,049).

Výsledky: U dětských akutních infekcí CNS byl 3% hypertonický fyziologický roztok spojen s vyšším snížením intrakraniálního tlaku ve srovnání s 20% manitolem.

Pediatr Crit Care Med 2020; 21:1071-1080

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
80 %

Porovnání účinnosti kaudálního vs. intravenózního podání α2-adrenergních agonistů k prodloužení analgesie u kaudální blokády u dětí: systematický přehled a meta analýza
Manyu Xing, Xia Liang, Lin Li, et al.

Cílem této meta analýzy bylo porovnat analgetickou účinnost α2-adrenergních agonistů kaudálně a intravenózně při kaudálním bloku u dětí.

Výsledky: V pěti studiích bylo identifikováno 244 pacientů. Ve srovnání s intravenózní skupinou (9,56 ± 4,23 hodin) u skupiny s kaudálním podáním α2-adrenergních agonistů byla doba do první záchranné analgesie prodloužena (12,72 ± 5,99 hodin) o vážený průměrný rozdíl 2,98 hodin (95% CI, 0,59-5,36 hodin; P = 0,01). Počet dětí ve skupině kaudálního podání, vyžadujících záchrannou analgezii (64, 66,67%) byl nižší než v intravenózní skupině (80, 81,63%) [RR = 0,82; 95% CI, 0,69-0,97; P = 0,02]. Mezi nežádoucími účinky nebyly žádné významné rozdíly.

Závěr: Kaudální α2-adrenergní agonisté jsou jako doplněk k lokální anestezii v průběhu kaudální blokády u dětí účinnější, než jejich intravenózní aplikace. Výsledky však byly ovlivněny malou velikostí vzorku a významnou různorodostí.

Pediatric Anesthesia. 2020;30:1322–1330

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 3
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
80 %

Závažné projevy SARS-CoV-2 u dětí a dospívajících: od COVID-19 pneumonie k multisystémovému zánětlivému syndromu: multicentrická studie na odděleních intenzivní péče ve Španělsku
Alberto Garcia‑Salido, Juan Carlos de Carlos Vicente, Sylvia Belda Hofheinz, et al.

Multisystémový zánětlivý syndrom v současné době spojený s infekcí COVID-19 (MIS-C) byl popsán jako nový a častý projev SARS-CoV-2 infekce u dětí. Cílem této studie je podat charakteristiku onemocnění u dětí přijatých na jednotky pediatrické intenzivní péče (PICUs) ve stavu MIS-C ve srovnání s dětmi přijatými s infekcí SARS-CoV-2 s jinými projevy, jako např. COVID-19 pneumonií.

Výsledky: Do studie bylo zahrnuto 74 dětí, 61% splňovalo MIS-C definici. MIS-C pacienti byli starší než pacienti non-MIS-C (p = 0.002): 9.4 let (interkvartilní rozmezí, IQR 5.5–11.8) vs 3.4 let (IQR 0.4–9.4).  Většina pacientů měla nevýznamnou osobní anamnézu (88.2% vs. 51.7%, p = 0.005). U non-MIS-C pacientů se častěji vyskytovala respirační tíseň (60.7% vs. 13.3%, p < 0.001). U pacientů MIS-C byla zaznamenána vyšší prevalence horečky (95.6% vs. 64.3%, p < 0.001), průjmů (66.7% vs. 11.5%, p < 0.001), zvracení (71.1% vs. 23.1%, p = 0.001), únavy (65.9% vs. 36%, p = 0.016), šoku (84.4% vs. 13.8%, p < 0.001) a kardiální dysfunkce (53.3% vs. 10.3%, p = 0.001). Skupina MIS-C pacientů měla nižší hodnoty počtu lymfocytů (p < 0.001) a LDH (p = 0.001), ale vyšší počty neutrofilů (p = 0.045), poměr neutrofily/lymfocyty (p < 0.001), dále hodnoty CRP (p < 0.001) a prokalcitoninu (p < 0.001). U pacientů MIS-C skupiny bylo méně často přistoupeno k invazivní ventilaci (13.3% vs. 41.4%, p = 0.005), ale byli častěji léčeni pomocí vazoaktivních léčiv (66.7% vs. 24.1%, p < 0.001), kortikosteroidů (80% vs. 44.8%, p = 0.003) a imunogobulinů (51.1% vs. 6.9%, p < 0.001). Většina pacientů MIS-C skupiny byla propuštěna z PICU do konce sběru dat se střední délkou hospitalizace 5 dnů (IQR, 2.5 – 8 dnů). Tři pacienti zemřeli, žádný z nich nepatřil do skupiny MIS-C.

Závěr: Multisystémový zánětlivý syndrom se zdá být nejčastějším příznakem u kriticky nemocných dětí s infekcí SARS-CoV-2. MIS-C pacienti jsou starší a před propuknutím nemoci obvykle zdraví. U těchto pacientů je vyšší prevalence gastrointestinálních příznaků a šoku a jsou jim častěji podávána vazoaktivní léčiva a imunomodulátory, naopak je v této skupině pacientů menší potřeba umělé plicní ventilace než u pacientů non-MIS-C skupiny.

Garcia‑Salido et al. Crit Care (2020) 24:666

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
80 %

Klinické příznaky pro kategorizace šoku a zaměření se na vazoaktivní medikaci při porovnání teplého a studeného septického šoku u dětí
Sarah B. Walker, Thomas W. Conlon, Bingqing Zhang, et al.

Cílem této retrospektivní observační studie bylo určit míru shody mezi klinickými příznaky typu šoku; identifikovat, které příznaky klinici upřednostňují k určení typu šoku; jakou vazoaktivní medikaci zvolí a určit souvislost mezi typem šoku s prodlouženou orgánovou dysfunkcí nebo úmrtím (komplikovaný průběh) s neshodou ve vazoaktivní medikaci.

Výsledky: Ze 469 pacientů, lékaři vyhodnotili u 307 (65%) pacientů přítomnost teplého šoku a u 162 (35%) pacientů studený šok. Shoda napříč všemi klinickými příznaky byla nízká (κ, 0.25; 95% CI, 0,20-0,30), i když shoda mezi teplotou končetin, kapilární náplní a silou pulzu byla lepší než u pulzního tlaku a diastolického krevního tlaku. S klinicky dokumentovaným typem šoku byla spojena pouze teplota končetin (adjusted odds ratio OR, 26,6; 95% CI, 15,5-45,8), kapilární návrat (adjusted OR, 15,7; 95% CI, 7,9 - 31,3) a síla pulzu (adjusted OR, 21,3; 95% CI, 8,6-52,7). Z 86 pacientů, u kterých byla zahájena léčba vazoaktivními léky, byl typ šoku v rozporu s vazoaktivní medikací (κ, 0,14; 95% CI, -0,03 až 0,31), typ šoku a neshoda s vazoaktivní medikací nebyla spojena s komplikovaným průběhem (adjusted OR, 0,3; 95% CI, 0,1-1,02).

Závěr: Shoda mezi běžnými klinickými příznaky charakterizující typ šoku byla nízká, kdy klinici upřednostnili teplotu končetin, kapilární náplň a sílu pulzu. Ačkoli lékařem přiřazený typ šoku byl často v rozporu s volbou vazoaktivní medikace, typ šoku a neshoda s vazoaktivní medikací nebyla spojena s komplikovaným průběhem. Rozdělení šoku na základě klinických příznaku je třeba provádět opatrně.

Pediatr Crit Care Med 2020; 21:1051-1058

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Apnoická oxygenace v pediatrické anestézii: narativní review
C. Lyons, M. Callaghan

Apnoická oxygenace je metoda oxygenace bez jakékoli snahy pacienta nebo ventilátoru pohybovat plícemi. V této analýze byly zkoumány důkazy podporující oxygenaci skrze tracheální trubici, modifikovanými laryngoskopy a nosními kanylami. Dále byly hodnoceny důkazy o prodloužení bezpečné doby apnoe při indukci anestezie. Zkoumala se clearance oxidu uhličitého, volba rychlosti průtoku při inhalaci kyslíku nosem s vysokým průtokem a komplikace spojené s technikou.

Závěr: Zůstává nejasné, zda apnoická oxygenace u dětských pacientů vede ke smysluplnému klinickému přínosu v porovnání se standardní péčí s ohledem na výsledky, jako je počet pokusů o tracheální intubaci nebo výskyt hypoxémie. Především úloha apnoické oxygenace při obtížné průchodnosti dýchacích cest u dětí je nejasná, protože to dosud nebylo předmětem žádného publikovaného výzkumu.

Anaesthesia 2021, 76, 118-127

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Rutinní rentgenový snímek hrudníku po ultrazvukem vedené katetrizaci vena jugularis interna u kriticky nemocných dětí: prospektivní observační studie
Avichai Weissbach, Yulia Gendler, Yaniv Lakovsky, et el.

Primární cílem této studie bylo zhodnotit užitečnost rutinního rentgenového snímku hrudníku po zavedení ultrazvukem vedeného centrálního žilního katetru do vena jugularis interna u kriticky nemocných dětí.

Výsledky: Ze 105 pokusů o zavedení centrálního žilního katetru bylo zavedeno 99 centrálních žilních katetrů (94,3%). Všechny byly umístěny v žilním systému. U žádného nebyl na hrudním rentgenu diagnostikován pneumothorax ani hemothorax. 20 katetrů (20,2%; 95% CI 12,8-29,5%) bylo podle přísných kritérií definováno jako chybně umístěné, avšak pouze jeden katetr (1%) byl klinickým týmem hodnocen jako významně nevhodně uložený, což vedlo k jeho přemístění.

Závěr: V této kriticky nemocné pediatrické kohortě mohly být všechny centrální žilní katetry zavedené pod vedením ultrazvuku bezpečně použity před pořízením rentgenu hrudníku. Ve výsledku ovlivnil rentgen hrudníku léčbu pouze v 1 % případů. Naše výsledky nepodporují odklad urgentního použití centrálního žilního katetru před dokončením rentgenového snímku hrudníku u kriticky nemocných dětí.

Pediatric Anesthesia. 2020;30:1378–1383

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
76 %

Anakinra v léčbě kriticky nemocných pacientů s infekcí COVID-19: prospektivní kohortová studie
Emma J. Kooistra, Nicole J. B. Waalders, Inge Grondman, et al.

U části pacientů s COVID-19 infekcí se rozvine hyperinflamatorní stav. Anakinra je rekombinantní antagonista receptorů pro interleukin 1 a je efektivní při léčbě některých hyperinflamatorních onemocnění. Cílem této studie je zkoumat účinky anakinry na zánětlivé parametry a klinické outcomes u kriticky nemocných pacientů s COVID-19 infekcí na umělé plicní ventilaci s klinickými známkami hyperinflamatorní odpovědi.

Výsledky: V této prospektivní kohortové studii byla srovnána skupina 21 kriticky nemocných pacientů s COVID-19 léčených anakinrou se skupinou pacientů léčených standardní terapií. Základní charakteristiky pacientů a klinické parametry při přijetí na JIP byly mezi skupinami podobné. Jako důsledek bias z důvodu indikace byly plazmatické koncentrace AST (p = 0.0002), ferritinu (p = 0.009) a teplota (p = 0.001) výrazně vyšší u testované skupiny léčené anakinrou. Po následující léčbě nebyly zjištěny významné rozdíly v kinetice cirkulujících cytokinů mezi oběma skupinami. Pokles klinických parametrů zahrnujících teplotu (p = 0.03), počet leukocytů (p = 0.02), plasmatické hladiny ferritinu (p = 0.003), prokalcitoninu (p = 0.001), kreatininu (p = 0.01) a bilirubinu (p = 0.007) byl výraznější u skupiny léčené anakinrou. Mezi skupinami nebyl pozorován významný rozdíl v délce umělé plicní ventilace ani délce hospitalizace na JIP oddělení.

Závěr: Anakinra má efektivní účinek na snížení klinických známek hyperinflamace u kriticky nemocných pacientů s COVID-19. Pro vyvození závěrů o efektu anakinry na klinické outcomes je nutné provést randomizovanou kontrolní studii.

Kooistra et al. Crit Care (2020) 24:688

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Užití aspirinu je spojeno se sníženou mechanickou ventilací, přijetím na JIP a nemocniční mortalitou u hospitalizovaných pacientů s COVID-19: retrospektivní, observační, kohortová studie
Jonathan H. Chow, Ashish K. Khanna, Shravan Kethireddy, et al.

Coronavirus 2019 (COVID-19) je spojen s hyperkoagulací a zvýšeným rizikem trombózy u kriticky nemocných pacientů. Primárním sledovaným parametrem byla potřeba umělé plicní ventilace. Sekundárním sledovaným parametrem bylo přijetí na JIP a nemocniční mortalita.

Výsledky: Do studie bylo zahrnuto 412 pacientů. Z toho 314 (76.3%) neobdrželo aspirin, zatímco 98 pacientům (23.7%) byl aspirin podán během 24 hodin od přijetí nebo 7 dní před přijetím. Aspirin měl ne zcela přesnou asociaci s menší mechanickou ventilací (35.7% aspirin vs. 48.4% non-aspirin, p=0.03) a přijetím na JIP (38.8% aspirin vs. 51.0% non-aspirin, p=0.04), ale žádnou spojitost s mortalitou v nemocnici (26.5% aspirin vs. 23.2% non-aspirin, p=0.51). Po úpravě pro 8 matoucích proměnných byl aspirin nezávisle asociován se sníženým rizikem umělé plicní ventilace (upravené HR 0.56, 95% CI 0.37-0.85, p=0.007), přijetím na JIP (upravené HR 0.57, 95% CI 0.38-0.85, p=0.005) a mortalitou v nemocnici (upravené HR 0.53, 95% CI 0.31-0.90, p=0.02). Nebyly zaznamenány žádné rozdíly v závažném krvácení (p=0.69), nebo trombóze (p=0.82) mezi uživateli aspirinu a pacientů bez něj.

Závěr: Užití aspirinu může být spojeno se zlepšení outcome u hospitalizovaných COVID-19 pacientů. Avšak, je potřeba dostatečná randomizovaná kontrolovaná studie ke stanovení vztahu mezi užitím aspirinu a menším plicním poraněním a mortalitou u COVID-19 pacientů.

Anesthesia & Analgesia Journal Publish Ahead of Print DOI: 10.1213/ANE.0000000000005292

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 2
  • abstrakt: 3
72 %

Platinoví partneři

Zlatí partneři

Další partneři

Adresa:

Nadační fond AKUTNĚ.CZ
Kamenice 5
625 00 Brno
IČ: 29211719, DIČ: CZ29211719
Spisová značka: N 347
vedená u rejstříkového soudu v Brně

Kontakt:

Číslo účtu: 555 000 100/5500 (Raiffeisenbank)
Telefon: +420 728 573 580
(pracovní dny Po–Pá 15:00–17:00)
E-mail: sekretariat@akutne.cz

AKUTNĚ.CZ ISSN 1803-179X

Lidé | Spolupráce a odkazy | Sponzoři

Vytvořil Institut biostatistiky a analýz LF MU

Edukační portál AKUTNĚ.CZ je součástí vzdělávacího obsahu sítě lékařských fakult MEFANET