Články na téma

Podání kortikosteroidů pacientům s COVID-19 infekcí: systematický přehled a meta-analýza outcome
Judith van Paassen, Jeroen S. Vos, Eva M. Hoekstra, et al.

Cílem tohoto systematického přehledu a meta analýzy je vyhodnocení účinnosti a bezpečnosti podání kortikosteroidů pacientům s COVID-19. Primárním hodnoceným parametrem byla úmrtnost v krátkodobém horizontu a virová clearance (založena na RT-PCR respiračních vzorků). Sekundárními hodnocenými parametry byly nutnost mechanické ventilace, nutnost další oxygenační terapie, délka hospitalizace a sekundární infekce.

Výsledky: Zdrojem dat bylo 44 studií s celkem 20 197 pacienty Ve 22 studiích byl kvantifikován účinek podání kortikosteroidů na úmrtnost. Celkový souhrnný odhad (observační studie a RCTs) prokázal významné snížení úmrtnosti ve skupině pacientů, kterým byly kortikosteroidy podány (OR 0.72 (95% CI 0.57–0.87). Virová clearance se pohybovala od 10 do 29 dnů u kortikosteroidní skupiny a od 8 do 24 dnů u skupiny se standardní terapií. 14 studií hlásilo pozitivní účinek kortikosteroidů na potřebu a délku umělé plicní ventilace. Byl zaznamenán trend směřující k více infekcím a použití antibiotik.

Závěr: Zjištění z observačních studií a randomizovaných kontrolních studií potvrzují příznivý efekt kortikosteroidů na úmrtnost v krátkém čase a snížení potřeby umělé plicní ventilace. Ačkoli data byla nedostatečná pro vytvoření jakéhokoli jistého závěru, je zde náznak opožděné virové clearance a nárůst počtu sekundárních infekcí.

van Paassen et al. Crit Care (2020) 24:696

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Bezpečnost a účinnost vakcíny BNT162b2 mRNA COVID-19
Fernando P. Polack, Stephen J. Thomas, Nicholas Kitchin, et al.

Primárními sledovaným parametry této nadnárodní, placebem kontrolované studie byla účinnost vakcíny BNT162b2 proti laboratorně potvrzenému vzorku COVID-19 a její bezpečnost.

Výsledky: Celkem bylo randomizováno 43 548 účastníků z nichž 43 448 byla aplikována látka: 21 720 vakcína BNT162b2 (30 μg/dávku, 2 dávky s 21 odstupem) a 24 728 s placebem. Mezi účastníky zařazenými do skupiny s vakcínou BNT162b2 bylo 8 případů nástupu onemocnění COVID-19 do 7 dnů po druhé dávce a 162 případů mezi účastníky zařazenými do skupiny s placebem; vakcína BNT162b2 byla v prevenci COVID-19 z 95% účinná (95% CI,  90,3 až 97,6). Podobná účinnost vakcíny (obecně 90 až 100%) byla pozorována napříč podskupinami definovanými věkem, pohlavím, rasou, etnikem, výchozím indexem tělesné hmotnosti (BMI) a přítomností koexistujících potíží. Z 10 případů těžkého průběhu onemocnění COVID-19 s nástupem po první dávce se 9 vyskytlo u skupiny příjemců placeba a 1 ve skupině s vakcínou BNT162b2. Bezpečnostní profil vakcíny BNT162b2 byl charakterizován krátkodobou, mírnou až střední bolestí v místě vpichu, únavou a bolestí hlavy. Výskyt závažných nežádoucích účinků byl nízký a mezi skupinami s vakcínou a placebem byl podobný.

Závěr: Dvoudávkový režim vakcíny BNT162b2 poskytl 95% ochranu před onemocněním COVID-19 osobám ve věku 16 let a starším. Bezpečnost v mediánu 2 měsíců byla podobná jako u jiných virových vakcín.

N Engl J Med 2020;383:2603-15.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Srovnání podávání kyslíku matce se vzduchem při nitroděložní resuscitaci: systematický přehled a metaanalýza
Nandini Raghuraman, Lorene A. Temming, Michelle M. Doering, et al.

Cílem studie bylo porovnat souvislost peripartálního podání kyslíku matce a ventilace pouze vzduchu s hodnotami plynů z pupečníkové krve (UA) a neonatální outcome. Primárně bylo hodnoceno pH UA. Sekundárně sledovanými parametry byli pH UA nižší než 7.2, PaO2 UA, UA base excess, Apgar skóre v 1 a 5 minutách a příjmy novorozenců na JIP.

Výsledky: Metaanalýza zahrnovala 16 randomizovaných studií (n = 1078 skupina s kyslíkem a n = 974 skupina se vzduchem). Mezi studiemi byla významná heterogenita (I2 = 49.88%; P = .03). Celkově, podání kyslíku nebylo spojeno s žádným významným rozdílem v pH UA (vážený průměrný rozdíl, 0.00; 95%CI, −0.01 až 0.01). Užití kyslíku bylo spojeno se zvýšením PaO2 UA (vážený průměrný rozdíl, 2.57mmHg; 95%CI, 0.80-4.34mmHg), ale žádným značným rozdílem v base excess, pH UA menším než 7.2, Apgar skóre nebo přijetích novorozenců na JIP. Hodnoty pH umbilikální arterie zůstaly mezi skupinami podobné po zvážení rizika bias, typu zařízení dodávajícího kyslík a frakce vdechovaného kyslíku.

Závěr: Tento systematický přehled a meta analýza naznačují, že dosavadní studie neukazují žádnou spojitost mezi podáním kyslíku matce a klinicky relevantním zlepšením pH UA nebo jinými neonatálními outcome.

 

JAMA Pediatr. doi:10.1001/jamapediatrics.2020.5351

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
96 %

Multiorgánový point-of-care ultrazvuk pro COVID-19 (PoCUS4COVID): mezinárodní konsensus expertů
Arif Hussain, Gabriele Via, Lawrence Melniker, et al.

Multiorgánový point-of-care ultrazvuk (PoCUS) zahrnující ultrazvuk plic (LUS) a cílený ultrazvuk srdce (FoCUS) hrály, jako klinické doplňující metody, významnou roli v triáži, diagnostice a léčebném managementu pacientů s COVID-19 infekcí. Cílem tohoto článku je poskytnout lékařům v první linii doporučení pro využití multiorgánového PoCUS u COVID-19 pacientů. Konsensus byl vypracován dle GRADE metodologie a ověřený procesem modifikované Delphi metody.

Závěr: Tým expertů z 27 zemí a 6 kontinentů, kteří jsou náležitě zkušení v přímém užití PoCUS u COVID-19 pacientů, předkládají evidence-based konsensus využití multiorgánového PoCUS, který sestává z 36 doporučení uspořádaných do 9 základních domén. Použití ultrazvuku je doporučováno v mnoha klinických situacích souvisejících s respiračními, kardiovaskulárními a trombembolickými aspekty COVID-19 infekce. Limitace z důvodu nedostatečných dat jsou zdůrazněny jako příležitosti pro další výzkum.

Hussain et al. Crit Care (2020) 24:702

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 5
92 %

Načasování zahájení léčby náhradou funkce ledvin (RRT) kvůli akutnímu poškození ledvin u kriticky nemocných pacientů: systematická přehled randomizovaných klinických studií s meta-analýzou a sekvenční analýzou
Xiaoming Li, Chao Liu, Zhi Mao, et al.

Tato systematická revize byla provedena za účelem porovnání účinků časného zahájení náhradou funkce ledvin (RRT), oproti pozdnímu zahájení RRT.

Výsledky: Bylo identifikováno 11 studií, které celkem zahrnovaly 5086 pacientů. 2 studie zahrnovaly pacienty se sepsí, 1 studie zahrnovala pacienty s šokem po kardiochirurgickém výkonu  a 8 dalších studií zahrnovalo smíšenou populaci. Kritéria pro zahájení RRT, definice akutního poškození ledvin (AKI) a modality RRT se mezi studiemi velmi lišily. Medián pro dobu zahájení RRT se mezi studiemi pohyboval v rozmezí od 2 do 7,6 hodin ve skupině s časnou RRT a od 21 do 57 hodin ve skupině s poudní RRT. Souhrnné výsledky ukázaly, že časné zahájení RRT nemohlo snížit povšechnou 28ti denní mortalitu v porovnání s pozdní RRT (RR 1,01; 95% CI 0,94-1,09; P = 0,77; I2 = 0%). Mimo t časné zahájení RRT mohlo u některých pacientů vést ke zbytečnému vystavení RRT a bylo spojeno s vyšším výskytem hypotenze (RR 1,42; 95%CI 1,23-1,63; P < 0,00001; I2 = 8%) a s vyšším výskytem infekce spojené s provedenou RRT (RR 1,34; 95%CI 1,01-1,78; P = 0,04; I2 = 0%).

Závěr: Tato meta-analýza naznačila, že časné zahájení RRT nebylo spojeno s přínosem pro přežití u kriticky nemocných pacientů s AKI. Navíc mohlo časné zahájení RRT vést u některých pacientů ke zbytečnému vystavení RRT s výsledkem plýtvání zdravotnickými prostředky a vyšším výskytem nežádoucích příhod souvisejících s RRT. Je možné, že jen kriticky nemocní pacienti s jasnou indikací, jako je těžká acidóza, plicní edém a hyperkalémie mohou mít prospěch z časného zahájení RRT.

Li et al. Crit Care (2021) 25:15

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Srovnání perioperačního intravenózního a perorálního podání paracetamolu: systematický přehled a sekvenční analýza
M. Mallama, A. Valencia, K. Rijs, et al.

Cílem tohoto článku je srovnání analgetického účinku intravenózně a perorálně podaného paracetamolu na pooperační bolest.

Výsledky: Celkem bylo zkoumáno 14 studií s 1695 pacienty staršími 15 let. Nebyl zaznamenán přesvědčivý průkaz vlivu způsobu podání paracetamolu na pooperační bolest v čase 0 – 2 hodiny (734 osob), 2 – 6 hod (766 osob), 6 – 24 hod (1115 osob) a >24 hod (248 osob), přičemž rozdíly ve standardizovaných průměrných skóre bolesti (95% CI) pro intravenózní a perorální podání dosahovaly pro jednotlivé časové intervaly hodnot -0.17 (-0.45 až 0.10), -0.09 (-0.24 to 0.06), 0.06 (-0.12 to 0.23) respektive 0.03 (-0.22 to 0.28). Sekvenční analýza studie naznačovala, že by byl potřeba celkový počet 3948 účastníků, aby byl prokázán významný rozdíl mezi výskytem a absencí bolesti v intervalu 0 – 2 hodiny po operaci. Rovněž nebyl zaznamenán významný rozdíl v sekundárních hodnocených parametrech (spotřeba opioidů v prvních 24 hodinách, doba do první žádosti o analgetikum nebo záchrannou dávku, spokojenost účastníků, čas do propuštění z dospávací jednotky a z nemocnice, nauzea nebo zvracení, svědění, sedace a plazmatické hladiny paracetamolu).

Závěr: Nebyl prokázán významný rozdíl účinku intravenózně a perorálně podaného paracetamolu na pooperační bolest ani na další sledované parametry (spotřeba opioidů v prvních 24 hodinách, doba do první žádosti o analgetikum nebo záchrannou dávku, spokojenost účastníků, čas do propuštění z dospávací jednotky a z nemocnice, nauzea nebo zvracení, svědění, sedace a plazmatické hladiny paracetamolu).

 

Anaesthesia 2021, 76, 270–276

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Tocilizumab u pacientů hospitalizovaných s COVID-19 asociovanou pneumonií
Carlos Salama, Jian Han, Linda Yau, et al.

Primárním sledovaným parametrem této randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studie byla potřeba umělé plicní ventilace a mortalita u pacientů s COVID-19 asociovanou pneumonií bez předchozí nutnost napojení na umělou plicní ventilaci a s přidělenou dávkou tocilizumabu nebo placeba.

Výsledky: Celkem 389 pacientů podstoupilo randomizaci a modifikovaná populace s léčebným záměrem zahrnovala 249 pacientů ve skupině léčené tocilizumabem (8mg na kg i.v-jedna nebo dvě dávky) a 128 pacientů ve skupině s placebem. (randomizace2:1) Kumulativní procento pacientů, kteří byli napojeni na umělou plicní ventilaci, nebo kteří zemřeli do 28. dne, bylo 12,0% (95% CI, 8,5 až 16,9) ve skupině s tocilizumabem a 19,3% (95% CI, 13,3 až 27,4) ve skupině s placebem (OR pro umělou plicní ventilaci nebo úmrtí, 0,56; 95% CI, 0,33 až 0,97; P = 0,04 podle log-rank testu). Klinické selhání hodnocené v analýze času do příhody upřednostňovalo tocilizumab před placebem (HR, 0,55; 95% CI, 0,33 až 0,93). Povšechná 28ti denní mortalita byla 10,4% pacientů ve skupině s tocilizumabem a 8,6% pacientů ve skupině s placebem (vážený rozdíl, 2,0 procentního bodu; 95% CI, -5,2 až 7,8).

Závěr: U hospitalizovaných pacientů s COVID-19 asociovanou  pneumonií, kteří nebyli napojeni na umělou plicní ventilaci, snížil tocilizumab pravděpodobnost progrese sledovaného kombinovaného výsledku napojení na umělou plicní ventilaci nebo úmrtí, ale nezlepšil přežití. Nebyly zjištěny žádné nové bezpečnostní signály.

N Engl J Med 2021;384:20-30. DOI: 10.1056/NEJMoa2030340

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Akcelerované versus standardní zahájení léčby náhrady funkce ledvin (RRT) u kriticky nemocných pacientů s akutním poškozením ledvin (AKI): systematická review a meta-analýza randomizovaných kontrolovaných studií
Heng-Chih Pan, Ying-Ying Chen, I-Jung Tsai, et al.

Cílem této review bylo najít všechny relevantní randomizované kontrolované studie (RCT), které přímo porovnávaly akcelerované a standardní zahájení RRT. Byly z nich extrahovány charakteristika a outcome bez dialýzi, závislosti na dialýze a mortalitě.

Výsledky: Do této meta analýzy bylo zahrnuto 10 RCT studií s celkem 4753 kriticky nemocnými AKI pacienty na JIP. V rámci  této studie nebyla akcelerovaná ani standardní RRT spojována s mortalitou z jakékoli příčiny (poměr log šancí [OR]: -0,04; 95% CI - 0,16 až 0,07, p = 0,46) a outcomem  bez dialýzy (log OR: -0,03, 95% Cl - 0,14 až 0,09, p = 0,65). V analýzách podskupin byla skupina akcelerované RRT významně spojená se sníženým rizikem úmrtí z jakékoli příčiny na chirurgické JIP a u pacientů, kteří podstoupili kontinuální substituční renální terapii (CRRT). Navíc pacienti z těchto dvou podskupin měli vyšší pravděpodobnost, že nakonec nebudou potřebovat dialýzu. Nicméně akcelerované zahájení RRT zvýšilo riziko závislosti na dialýze u podskupin pacientů léčených jinou metodou než CRRT a jejichž SOFA skóre bylo větší než 11.

Závěr: V této meta-analýze by kriticky nemocným pacientům se závažným AKI mohlo prospět akcelerované zahájení RRT, pokud jde o úmrtí z jakékoli příčiny a outcome  bez dialýzy v případě, že by se jednalo o pacienty na chirurgické JIP nebo pokud by podstoupili léčbu CRRT. Nicméně riziko závislosti na dialýze bylo zvýšené u skupiny akcelerované RRT v případě, že tito pacienti podstoupili jinou metodu léčby než CRRT nebo měli vysoké SOFA skóre. Všechna zkoumaná literatura v této studii byla vysoce heterogenní a potenciálně s bias.

Pan et al. Crit Care (2021) 25:5

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Přenos SARS-CoV-2 od asymptomatických osob s COVID-19
Michael A. Johansson; Talia M. Quandelacy; Sarah Kada; et al.

Cílem studie bylo zhodnotit podíl komunitního přenosu SARS-CoV-2, který pravděpodobně nastává od bezpříznakových osob. Pro odhady inkubačních dob byla použita data z metaanalýz s výsledným mediánem 5 dnů. Trvání infekční periody bylo stanoveno na 10 dní a vrchol infekčnosti se pohyboval mezi 3 a 7 dny (-2 a + 2 dny v závislosti na mediánu inkubační doby). Analytický model zhodnotil relativní množství přenosů od presymptomatických, asymptomatických a symptomatických jedinců.

Výsledky: Předpoklady pro tento model byly, že vrchol infekčnosti nastává v mediánu doby od propuknutí příznaků, a že 30 % jedinců nikdy nerozvine příznaky a jsou v 75 % tak infekční, jako symptomatičtí jedinci. Přepočteno, naznačují, že osoby s infekcí, u kterých se nikdy neobjeví příznaky, mohou představovat přibližně 24% všech přenosů. V tomto případě 59% veškerého přenosu pocházelo z asymptomatického přenosu, zahrnující 35% od presymptomatických jedinců a 24% od jedinců, u kterých se nikdy nerozvinou příznaky. Díky širokému rozsahu hodnot pro každý z těchto předpokladů bylo stanoveno, že nejméně 50 % nových infekcí SARS-CoV-2 pochází z expozice infekčních jedinců bez příznaků.

Závěr: V tomto analytickém modelu, který zahrnoval různé scénáře podílu asymptomatických osob s nemocí COVID-19 a dob infekčnosti, byl přenos od asymptomatických osob stanoven na více než polovinu všech nákaz. Pro efektivní kontrolu přenosu bude navíc potřeba krom identifikace a izolace symptomatických jedinců s COVID-19 snižovat riziko z přenosu od asymptomatických osob. Výsledky naznačují, že opatření jako nošení roušek, hygiena rukou, sociální distancování se a testování zdravých osob bude zásadní pro zpomalování výskytu COVID-19 do té doby, než bude dostupné a široce užívané očkování.

 

JAMA Network Open. 2021;4(1):e2035057.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Praxe a komplikace použití midline katetrů: systematický přehled
Sandeep Tripathi, Shruti Kumar, Shubhi Kaushik

Cílem tohoto systematické přehledu je prozkoumat současnou praxi, čas do výměny katetru a míru komplikací u midline katetrů.

Výsledky: Pro účely přehledu bylo vybráno 31 článků, z nichž většinu tvořily kohortové studie. Zařazena byla také jedna pediatrická a jedna novorozenecká studie. Analýza byla vypracována na základě dat o zavedení 18 972 midline katetrů.

Průměrný čas ponechání katetru do jeho výměny byl 16.3 dnů (n = 4 412). Upravená průměrná míra infekce byla 0.28/1000 dnů se zavedeným katetrem, přičemž 64% studií neuvádělo žádnou infekci v důsledku zavedeného midline katetru. Míra selhání midline katetrů byla 12.5%. Průměrná míra výskytu byla stanovena také u dalších významných komplikací: hluboká žilní trombóza (4.1%), dislokace katetru (5.0%), okluze (3.8%), flebitida (3.4%) a infiltrace (1.9%).

Závěr: Doba ponechání zavedeného katetru a míra jeho selhání hovoří v prospěch midline katetrů v porovnání s daty o jiných typech katetrů. Míra infekce je u midline katetrů nižší, než uváděné míry pro centrální žilní katetry, nicméně mají midline katetry vyšší míru mechanických komplikací. Je doporučován aktivní dohled nad infekcemi v důsledku midline katetrů a dále je potřeba zajistit více dat z pediatrické a novorozenecké populace.

Critical Care Medicine DOI: 10.1097/CCM.0000000000004764

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Časné podání kortikosteroidů je spojeno s nižší mortalitou kriticky nemocných pacientů s COVID-19: kohortová studie
Pablo Monedero, Alfredo Gea, Pedro Castro, et al.

Cílem této prospektivní multicentrickou observační kohortovou studii u kriticky nemocných dospělých kriticky nemocných pacientů s COVID-19 je prověřit účinek časného podání kortikosteroidů u kriticky nemocných pacientů s COVID-19 infekcí. Pacienti byli rozděleni do skupiny, která byla léčena časnou dávkou kortikosteroidů (před nebo v prvních 48 hodinách od přijetí na JIP), dále na skupinu, které byly podány kortikosteroidy později a na skupinu, kde nebyly podány vůbec. Primárním výstupním parametrem byla úmrtnost na JIP, sekundární výstupní parametry zahrnovaly sedmidenní úmrtnost, dny bez ventilační podpory a komplikace.

Výsledky: Z celkového počtu 882 pacientů 691 (78.3%) pacientů obdrželo kortikosteroidy v průběhu hospitalizace. U pacientů léčených časným podáním kortikosteroidů (n = 485) byla zaznamenána nižší úmrtnost na JIP (30.3% vs. 36.6% u pacientů, kteří neobdrželi kortikosteroidy vůbec a 44.2% u pacientů, kterým byly podány později) a nižší sedmidenní mortalita (7.2% vs. 15.2% bez podání kortikosteroidů) ve srovnání s pacienty léčenými pozdějším podáním kortikosteroidů. Zároveň bylo v případě časného podání zaznamenáno více dnů bez ventilační podpory, kratší doba hospitalizace na JIP a méně sekundárních infekcí oproti skupině s pozdějším podáním kortikosteroidů. Mezi skupinami nebyl zaznamenán žádný rozdíl ve zdravotních komplikacích. Časné střední až vysoké dávky kortikosteroidů byly spojeny s lepšími outcome, než režimy s nízkými dávkami.

Závěr: Časné podání kortikosteroidů u kriticky nemocných pacientů s COVID-19 infekcí je spojeno s nižší mortalitou než pozdější nebo žádné podání kortikosteroidů a dále je spojeno s méně komplikacemi než v případě pozdějšího podání.

Monedero et al. Crit Care (2021) 25:2

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
84 %

Rychlý úvod do anestezi se standardní intubační dávkou rocuronia po předchozím podání magnézia v porovnání se sukcinylcholinem: randomizovaná klinická studie
Christoph Czarnetzki, Eric Albrecht, Philippe Masouye et al.

Tato studie se zaměřila na to, zda intravenózní podání MgSO4 s následným podáním standardní intubační dávky rocuronia dosáhne lepších intubačních podmínek v porovnání se sukcinylcholinem. Primárně byly sledovány intubační podmínky 60 vteřin po administraci neuromuskulárního blokátoru. Sekundárně byl sledován krevní tlak, tepová frekvence před indukcí, před a po intubaci a nežádoucí účinky až 24 hodin po výkonu.

Výsledky: Mezi 280 randomizovanými pacienty, mohly být intubační podmínky analyzovány u 259 (133 s MgSO4-rocuroniem a 126 se sukcinylcholinem). Poměr výborných intubačních podmínek byl 46% s MgSO4-rocuroniem a 45% se sukcinylcholinem. Analýza neprokázala lepší výsledky MgSO4-rocuronia oproti sukcinylcholinu (RR 1.06, 95% CI, 0.81-1.39, P = .659). Výskyt vynikajících intubačních podmínek byl vyšší u žen (54% [70 z 130]) v porovnání s muži (37% [48 z 129]; upravené RR 1.42, 95% CI, 1.07-1.91, P = .017). Mezi skupinami nebyl pozorován žádný významný rozdíl v systolickém a diastolickém tlaku. Průměrná tepová frekvence byla výrazně vyšší u skupiny s MgSO4-rocuroniem. Procento pacientů s alespoň 1 nežádoucím účinkem bylo nižší u MgSO4-rocuronia (11%) než u sukcinylcholinu (28%) (RR 0.38, 95% CI, 0.22-0.66, P < .001). Mezi nežádoucí účinky sukcinylcholinu patřila především pooperační bolest svalů (n = 26 [19%]) a známky uvolnění histaminu (n = 13 [9%]). Několik pacientů pociťovalo bolesti při podání MgSO4-rocuronia, nauseu a zvracení nebo vyrážku během infuze MgSO4 (n = 5 [4%]).

Závěr: Intravenózní podání MgSO4 následováno standardní intubační dávkou rocuronia neposkytlo lepší intubační podmínky než sukcinylcholin, avšak vyskytlo se u něj méně nežádoucích účinků.

Anesth Analg XXX;XXX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Pooperační analgetická účinnost quadratus lumborum blokády pro císařský řez pod spinální anestezií: systematický přehled a meta-analýza
Nasir Hussain, Richard Brull, Tristan Weaver, et al.

Cílem studie bylo zhodnotit analgetickou účinnost quadratus lumborum blokády u císařského řezu s a bez současného podání spinálního morfinu. Dvěma koprimárními sledovanými parametry byla pooperační 24 hodinová spotřeba ekvivalentů orálního morfinu a bolest po4 až 6 hodinách. Sekundární sledované parametry zahrnovaly plochu pod křivkou bolesti, dobu do požádání o analgezii, komplikace bloku a nežádoucí účinky opioidů.

Výsledky: Bylo analyzováno dvanáct studií (924 pacientů). Průměrné rozdíly (95% CIs) v 24-hodinové spotřebě morfinu a bolesti po 4 až 6 hodinách mezi spinálním morfinem versus spinálním morfinem a quadratus lumborum blokádou byly 0 mg (−2 až 1) a −0.1 cm (−0.7 až 0.4), nenaznačující žádné výhody. U spinálního morfinu vs. quadratus lumborum blokády, tyto rozdíly byly 7 mg (−2 až 15) a 0.6 cm (−0.7 až 1.8), neindikující žádné výhody. Naproti tomu, při neužití žádného bloku či spinálního morfinu vs. quadratus lumborum blokády, byla pozorována zlepšení −18 mg (−28 až −7) a −1.5 cm (−2.4 až −0.6) při quadratus lumborum blokádě. Konečně, u žádné blokády či spinálního morfinu versus quadratus lumborum blokády, quadratus lumborum blokáda zlepšila plochu pod křivkou 48hodinové bolesti o -4.4 cm · h (−5.0 až −3.8), překračujíc klinicky důležitý práh (3.96 cm · h), ale žádné další rozdíly nebyly pozorovány v ostatních porovnáních.

Závěr: Výsledky se střední kvalitou důkazů naznačují, že quadratus lumborum blokáda nezlepšuje analgetické výsledky při kombinaci se spinálním morfinem nebo v porovnání s ním. Avšak blokáda zlepšuje analgesii po císařském řezu při současné absenci spinálního morfinu. Klinické využití této blokády se zdá limitováno na situace, v nichž není spinální morfin použit.

                                                           

ANESTHESIOLOGY 2021; 134:72–87

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Doporučení pro management fraktur kyčle 2020 Guidelines Association of Anaesthetists
R. Griffiths, S. Babu, P. Dixon, et al.

Byly aktualizovány guidelines pro perioperační management pacientů s frakturami kyčle. Tyto guidelines popisují základní cíle a principy perioperačního mamagementu a doporučují větší standardizaci  anestetických postupů v rámci multidisciplinární péče. Ačkoliv lze většinu doporučení z roku 2011 aplikovat na současné postupy, jsou v tomto dokumentu uvedena i dodatečná doporučení. Konkrétní změny guidelines z roku 2011 se vztahují k analgesii, lékařsko-právním postupům, posuzování rizik, syndromu implantace kostního cementu a regionálním kontrolním sítím. Stále zůstávají oblasti kontroverzí, které jsou nadále detailně diskutovány a týkají se způsobu anestezie, odkladů operací, krevního managementu a transfúzí, echokardiografie, antikoagulačního managementu a destinace pooperačního přeložení. Konečně, tyto guidelines poskytují odkazy na doplňkové online materiály perioperační péče o pacienty s frakturami během pandemie COVID-19.

 

Anaesthesia 2021, 76, 225–237

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Mortalita u septických pacientů léčených vitamínem C: systematická meta-analýza
Sean S. Scholz, Rainer Borgstedt, Nicole Ebeling, et al.

Cílem této analýzy bylo zhodnotit důkazy o potenciálních účincích léčby vitamínem C na mortalitu u dospělých septických pacientů.

Výsledky: Celkem 17 studií zahrnujících 3133 pacientů splnilo předem definovaná kritéria a bylo analyzováno. Souhrnná analýza nenaznačila žádné snížení mortality u pacientů léčených vitamínem C ve srovnání s refefenční skupinou (rozdíl rizik - 0,05 [95% CI - 0,11 až - 0,01]; p = 0,08; p pro Cochranův Q = 0,002; I2 = 56%). Především analýza podskupin odhalila zlepšení přežití, pokud byla léčba vitamínem C aplikována po dobu 3-4 dnů (rozdíl rizik, -0,10 [95% CI - 0,19 až - 0,02]; p = 0,02) ve srovnání s pacienty léčenými po dobu 1-2 nebo více než 5 dnů. Rovněž načasování souhrnného hodnocení mortality naznačilo snížení krátkodobé mortality (<30 dnů; rozdíl rizik, -0,08 [95% CI - 0,15 až - 0,01]; p = 0,02; p pro Cochranův Q = 0,02; I2 63%). Byla zaznamenána přítomnost statistické heterogenity bez známek významné bias publikací.

Závěr: Přestože podání vitamínu C nesnížilo souhrnnou mortalitu, pacienti mohou profitovat, pokud je jim vitamín C podáván po dobu 3-4 dnů. V důsledku toho je zapotřebí další výzkum k určení podskupin pacientů, které by mohly mít prospěch z intravenózní suplementace vitamínu C.

Scholz et al. Crit Care (2021) 25:17

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 3
84 %

Kvantitativní vyhodnocení produkce aerosolu během tracheální intubace a extubace
J. Brown, F. K. A. Gregson, A. Shrimpton, et al.

Potenciální přenos SARS-CoV-2 aerosolem je v popředí globální pozornosti. Aktuálně však chybí kvantitativní důkazy o počtu a velikosti částic produkovaných během zákroků vytvářejících aerosol. Cílem této studie je provést real-time monitoring s vysokým rozlišením částic v ultra čistých ventilovaných operačních sálech během tracheální intubace a extubace pomocí kontinuálního vzorkování optickým měřičem v prostoru mezi pacientem a anesteziologem.

Výsledky: Monitorace aerosolu prokázala velmi nízké počty částic na pozadí (0.4 částic.l-1) umožňující rozlišení přechodného zvýšení počtu vzdušných částic asociovaných s managementem dýchacích cest. Jako pozitivní referenční kontrola byl počítán aerosol produkovaný během volního kašle (průměrná koncentrace, 732 (418) částic.l-1, n = 38). Tracheální intubace zahrnující ventilaci s obličejovou maskou produkovala velmi nízké počty aerosolových částic (průměrná koncentrace, 1.4 (1.4) částic.l−1, n = 14, p < 0.0001 vs. kašel). Tracheální extubace, zvláště pokud pacient kašlal, produkovala detekovatelný aerosol (21 (18) l−1, n = 10), což bylo 15krát více než v případě intubace (p = 0.0004), ale 35krát méně než během volního kašle (p < 0.0001).

Závěr: Tato studie nepodporuje označení elektivní tracheální intubace jakožto výkon produkující aerosol. Extubace produkuje více detekovatelných aerosolových částic než intubace, avšak zároveň se nachází mimo současná kritéria pro označení procedury jako vysoce rizikové z důvodu produkce aerosolu. Tato nová zjištění z real-time měření během rutinního poskytování zdravotní péče přináší kvantitativní metodologii pro posouzení rizik, která může být rozšířena na další techniky a klinická nastavení managementu dýchacích cest. Zároveň naznačují potřebu pro přehodnocení posuzování procedur jako aerosol generujících a s tím souvisejících opatření pro rutinní anesteziologický management dýchacích cest.

Anaesthesia 2021, 76, 174–181

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
80 %

Účinnost pronační polohy u neintubovaných pacientů na jednotkách intenzivní péče se středním až těžkým syndromem akutní dechové tísně způsobeným onemocněním corononavirem 2019
Manuel Taboada, Mariana González, Antía Álvarez, et al.

Cílem této studie bylo zhodnotit potenciál pronační polohy zlepšit oxygenaci u bdělých pacientů na JIP se středním či těžkým ARDS způsobeným COVID-19.

Výsledky: Bylo zahrnuto sedm pacientů se středním nebo těžkým ARDS. Všichni byli alespoň jednou uvedeni do pronační polohy. Celkově byla pronační poloha u těchto 7 pacientů po dobu trvání studie16krát. Medián jejího trvání byl 10 hodin. U všech byl podáván k lehké sedaci dexmedetomidine. Oxygenace stoupla ve všech 16 případech. Poměr parciálního tlaku arteriálního kyslíku k inspirační koncentraci kyslíku (Pao2/Fio2) výrazně stoupl během pronační polohy (změna z baseline 110 s 97.5% CI, 19-202) a po pronační poloze, ačkoliv ne výrazně (změna z baseline 38 s 97.5% CI, -9.2 až 85), v porovnání s předchozí polohou na zádech. Podobně se při pronační poloze lehce zlepšila i oxygenace tkání (změna z baseline 2.6% s 97.5% CI, 0.69-4.6) bez významných změn po pronační poloze. U dvou pacientů byla potřeba intubace. Všichni pacienti byli propuštěni z JIP.

Závěr: Bylo zjištěno, že pronační poloha zlepšila oxygenaci u pacientů JIP s COVID-19 a středním či těžkým ARDS. Pronační poloha byla pacienty poměrně dobře tolerována a mohla by být snadnou strategií zlepšení okysličování při snaze o snížení počtu pacientů na umělé plicní ventilaci a zkrácení doby pobytu na JIP, zvláště během COVID-19 pandemie.

Anesth Analg 2021;132:25–30

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Péče o kriticky nemocné děti s podezřením na nákazu nebo s prokázanou nákazou coronavirem 2019: doporučení Scientific Sections’ Collaborative of the European Society of Pediatric and Neonatal Intensive Care
Peter C. Rimensberger, Martin C. J. Kneyber, Akash Deep, et al.

Onemocnění coronavirem 2019 je u dětí většinou lehké, ale může se vyvinout těžké hypoxické selhání nebo syndrom těžkého multisystémového zánětu, který je považován za postinfekční syndrom. Vzhledem k novému ARDS coronaviru 2, původci pandemie onemocnění coronaviru 2019, je známo málo o patofyziologii a fenotypové expresi tohoto nového infekčního onemocnění nebo o optimálním přístupu k léčbě.

Výsledky: Ačkoliv základní terapie a orgánová podpora se zásadně neliší od jiných kritických nemocí, jako pediatrický septický šok a multiorgánové selhání, musí být při péči o děti s těžkým onemocněním coronavirem 2019 brány v úvahu některé specifické problémy.

Závěr: V tomto článku jsou posouzeny současné klinické znalosti o coronaviru 2019 u kriticky nemocných dětí a diskutovány některé koncepty specifické léčby založené hlavně na názorech expertů vycházejících z limitovaných zkušeností a současného nedostatku jakýchkoliv kompletních kontrolovaných studií u dětí.

Pediatric Critical Care Medicine DOI: 10.1097/PCC.0000000000002599

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
80 %

Doporučení k managementu dýchacích cest při endemické fázi COVID-19
T. M. Cook, B. McGuire, M. Mushambi, et al.

V současné době je zjevné, že akutní respirační syndrom coronaviru-2 (SARS-CoV-2) a coronaviru 2019 (COVID-19) zůstanou po nějaký čas endemickými. Zlepšením léčby a vakcinací by mohlo dojít ke zkrácení této doby, to ale není jisté. Je třeba zavést plán předpokládající ovlivnění péče o pacienty a bezpečnosti zaměstnanců virem. To bude mít vliv především na management dýchacích cest, při němž se do rizika dostávají hlavně zaměstnanci. Je potřeba výzkum k vyjasnění povahy a rizika respiračních procedur generujících aerosol. Bližší znalost dynamiky infekce SARS-CoV-2 a imunity je taktéž potřeba. Do té doby tato studie popisuje současný stav managementu dýchacích cest během endemické fáze pandemie COVID-19. Některé spory zůstávají nevyřešeny, ale bezpečnost pacientů a personálu zůstávají prioritou. Současné důkazy nevyžadují dramatické změny volby anestetik pro management dýchacích cest.

Anaesthesia 2021, 76, 251–260

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Ventilátorová pneumonie (VAP) u kriticky nemocných pacientů s COVID-19
Mailis Maes, Ellen Higginson, Joana Pereira-Dia, et al.

Cílem této retrospektivní observační studie bylo zkoumat výskyt ventilátorové pneumonie a bakteriální složení plicního mikrobiomu u ventilovaných pacientů s COVID-19 a pacientů bez COVID-19.

Výsledky: U pacientů s COVID-19 byla významně vyšší pravděpodobnost vzniku VAP než u pacientů bez COVID-19 (Coxův proporcionální poměr rizik 2,01 95% CI 1,14-3,54, p = 0,0015) s incidencí výskytu 28/1000 dní na ventilaci oproti 13/1000 dní u pacientů bez COVID-19 (p = 0,009). Ačkoli byla distribuce organismů způsobujících VAP mezi oběma skupinami podobná a plicní mikrobiom byl podobný, identifikovali jsme 3 případy invazivní aspergilózy mezi pacienty s COVID-19, ale žádný ve skupině pacientů bez COVID-19. Aktivace herpesvirů byla také numericky častější u pacientů s COVID-19.

Závěr: Onemocnění COVID-19 je spojeno se zvýšeným rizikem výskytu VAP, což není plně vysvětleno prodlouženou dobou ventilace. Plicní dysbióza způsobená onemocněním COVID-19 a pozorované kauzativní organismy způsobující sekundární pneumonii jsou podobné jako u kriticky nemocných pacientů ventilovaných z jiných důvodů.

Maes et al. Crit Care (2021) 25:25

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Plicní ultrazvukové skóre předpovídá výsledky u COVID-19 pacientů přijatých na pohotovost
Julio Cesar Garcia de Alencar, Julio Flavio Meirelles Marchini, Lucas Oliveira Marino, et al.

Tato prospektivní kohortová studie vznikla za účelem zhodnocení, zda plicní ultrazvuk, který má vysokou přesnost v diagnostice plicních onemocnění, může mít i využití v predikci outcomu u COVID-19 pacientů. Jejím primárním sledovaným parametrem bylo úmrtí z jakékoli příčiny. Sekundárními parametry bylo přijetí na JIP a endotracheální intubace pro respirační selhání. 

Výsledky: Mezi 180 pacienty s potvrzeným COVID-19 onemocněním, kteří byli přijati (průměrný věk, 60 let; 105 mužů); bylo průměrné plicní ultrazvukové skóre (LUS) 18,7 ± 6,8. Výsledky LUS korelovaly s nálezy z hrudního CT a mohly předpovídat odhadovaný rozsah parenchymálního postižení (průměrný LUS s <50% postižení na hrudním CT, 15 ± 6,7 oproti 21 ± 6,0 s >50% postižením; p < 0,001), úmrtí (AUC 0,72, OR 1,13, 95% CI 1,07 až 1,21;  <0,001), endotracheální intubace (AUC 0,76, OR 1,17, 95% CI 1,09 až 1,26; p < 0,001) a přijetí na JIP (AUC 0,71, OR 1,14, 95% CI 1,07 až 1,21; p < 0,001).

Závěr: U COVID-19 pacientů přijatých na pohotovost byl LUS dobrým ukazatelem úmrtí, přijetí na JIP a endotracheální intubace.

de Alencar et al. Ann. Intensive Care (2021) 11:6

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Charakteristiky a outcome pacientů s COVID-19 přijatých na JIP oddělení nemocnice terciární péče ve Stockholmu, Švédsko
Emma Larsson, Olof Brattström, Christina Agvald-Öhman, et al.

V rámci studie byla hodnocena charakteristika, klinický stav a časný outcome pacientů s COVID-19 přijatých na JIP. Primární hodnocený parametr bylo úmrtí v nemocnici u pacientů s jednoznačnými outcome (propuštění z JIP nebo úmrtí), sekundárními hodnocenými parametry byla délka hospitalizace na JIP, podíl pacientů na umělé plicní ventilaci a s náhradou funkcí ledvin a cílové umístění po propuštění z nemocnice.

Výsledky: Do studie bylo zahrnuto 260 pacientů, 208 (80.0%) byli muži, střední věk 59 let (IQR 51 – 65), 154 (59.2%) pacientů mělo alespoň jednu komorbiditu a střední doba symptomů předcházejících přijetí na JIP byla 11 dnů (IQR 8 - 14). 62 (23.8%) pacientů zůstalo na JIP v době ukončení sběru dat. Mezi 198 pacienty s jednoznačnými outcomee, byla délka hospitalizace na JIP 12 dnů (IQR 6 – 18), 163 (82.3%) pacientů bylo připojeno na umělou plicní ventilaci, u 28 (14.1%) pacientů byla zahájena náhrada funkce ledvin, 60 (30.3%) pacientů zemřelo, 62 (31.3%) pacientů bylo propuštěno domů, 47 (23.7%) bylo propuštěno na standardní oddělení a 29 (14.6%) pacientů bylo přeloženo do jiného zdravotního zařízení. Z multivariabilní regresní analýzy vyplynulo, že vyšší věk a přijetí z urgentního příjmu bylo asociováno s vyšší úmrtností.

Závěr: Tato studie prezentuje detailní data o klinických charakteristikách a časných outcome pacientů s COVID-19 přijatých na JIP v nemocnici terciární péče ve Švédsku.

 

Acta Anaesthesiol Scand. 2021;65:76–81.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
72 %

Charakteristiky, intervence a dlouhodobé outcome pacientů s COVID-19 na JIP v Dánsku – celonárodní observační studie
Nicolai Haase, Ronni Plovsing, Steffen Christensen, et al.

Cílem této studie je poskytnout přehled charakteristik, intervencí a dlouhodobých outcome celé neselektované kohorty všech pacientů na JIP s COVID-19 v Dánsku, kde kapacita JIP oddělení nebyla překročena. Z dokumentace pacientů byl zjištěn zdravotní stav, demografická data, informace o chronických komorbiditách, použití orgánové podpory a délka hospitalizace. S použitím Cox regresní analýzy byly analyzovány rizikové faktory úmrtí.

Výsledky: Celkem bylo do studie zahrnuto 323 JIP pacientů s potvrzenou COVID-19 infekcí. Střední věk byl 68 let, 74% byli muži, 50% pacientů mělo hypertenzi, 21% diabetes a 20% chronické plicní onemocnění, 29% nemělo žádnou komorbiditu. Invazivní mechanická ventilace byla použita u 82% pacientů, vazopresory byly podány u 83%, náhrada funkce ledvin využita u 26% a ECMO provedeno u 8% pacientů. Medián délky hospitalizace na JIP byl 13 dnů (IQR 6 – 22) a délka hospitalizace 19 dnů (11 – 30). Medián následného pozorování (follow-up) byl 79 dnů. Na konci tohoto období 118 osob zemřelo (37%), 15 osob (4%) bylo stále v nemocnici, z toho 4 na JIP. Mezi rizikové faktory mortality patřily mužské pohlaví, věk, chronické plicní onemocnění, aktivní nádorové onemocnění a počet komorbidit.

Závěr: V této celonárodní populační kohortové studii JIP pacientů s COVID-19 bylo zaznamenáno vysoké dlouhodobé přežití navzdory vyššímu věku a podstatného použití orgánové podpory. Mužské pohlaví, věk, chronické komorbidity, zvláště chronické plicní onemocnění, byly asociovány s vyšším rizikem úmrtí.

Acta Anaesthesiol. Scand.. 2021;65:68–75.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
72 %

Pilotní studie o vysokých dávkách vitamínu C u kriticky nemocných COVID-19 pacientů
Jing Zhang, Xin Rao, Yiming Li, et al.

Primárním sledovaným parametrem této randomizované kontrolní klinické studie byla doba 28 dní bez invazivní mechanické ventilace (IMVFD28). Sekundárními parametry byly 28denní mortalita, orgánové selhání (SOFA skóre) a progrese zánětu (interleukin-6). Pacienti ve skupině vysokodávkového i.v podání vitamínu C obdrželi 12mg/50 ml každých 12 hodin po dobu 7 dní rychlostí 12ml/hodiu.

Výsledky: Bylo zařazeno 56 pacientů. U IMVFD28 parametru nebyl mezi oběma skupinami žádný rozdíl (26,0 [9,0-28,0] u skupiny s vysokými dávkami vitamínu C (HDIVC) oproti 22,0 [8,50-28,0] u kontrolní skupiny s placebem (p = 0,57). U HDIVC skupiny se nepodařilo snížit 28denní mortalitu (P = 0,27). Během 7denního léčebného období došlo u pacientů ve HDIVC skupině k ustálenému vzestupu PaO2/FiO2 indexu (den 7: 229 oproti 151 mmHg; 95% CI 33 až 122, P = 0,01), což nebylo v kontrolní skupině pozorováno. Hodnota IL-6 měřená  7. den byla u HDIVC skupiny nižší než u kontrolní skupiny (19,42 oproti 158,0; 95% CI  -301,72 až -29,79; P = 0,04).

Závěr: Pilotní studie ukázala, že se u HDIVC skupiny nepodařilo zlepšit IMVFD28 parametr, ačkoli může ukazovat potenciální signál přínosu při oxygenaci kriticky nemocných COVID-19 pacientů zlepšující Pa02/FiO2 index.

Zhang et al. Ann. Intensive Care (2021) 11:5

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Hemofagocytující lymfohistiocytóza na pediatrických JIP vyvíjející se ekonomiky: klinický profil, potřeby intenzivní péče, výsledek a prediktory mortality
Biraj Parajuli, Suresh Kumar Angurana, Puspraj Awasthi, et al.

Cílem studie bylo popsat klinický profil, potřeby intenzivní péče, výsledek a prediktory mortality u kriticky nemocných dětí s hemofagocytující lymfohistiocytózou (HLH).

Výsledky: Bylo zahrnuto 62 dětí s HLH (60 sekundární a 2 primární). Medián věku studované skupiny byl 82 měsíců (50.5-124). Medián skóre Pediatrického Rizika Mortality III (Pediatric Risk of Mortality III score) bylo 16 (10-23). Většina HLH byla asociována s infekcí (n = 51; 82.3%). Mezi nimi břišní tyfus zodpovídal za 29% případů (n = 18), horečka dengue 17.7% (n =n 11), bakteriální sepse 14.5% (n = 9), enterická horečka 6.5% (n = 4) a ostatní infekce 14.5% (n = 9). Systémový nástup juvenilní idiopatické artritidy byl zodpovědný za 9.7% případů (n = 6) a malignity za 4.8% (n = 3). Většina případů byla léčena steroidy (77.4%) a IV imunoglobulinem (25.8%). Byly zaznamenány různé komplikace jako šok (71%), akutní poškození ledvin (66.1%), syndrom akutní dechové tísně (41.9%), diseminovaná inravaskulární koagulace (54.8%), dysfunkce CNS (54.8%), syndrom multiorgánového selhání (82.3%) a infekce spojené se zdravotní péčí (14.5%). Potřeby intenzivní péče pro primární nemoc a/nebo HLH zahrnovaly umělou plicní ventilaci (74.2%); transfúze erymasy (72.3%), čerstvě zmražené plazmy (40.3%), krevních destiček (48.4%); vazoaktivní látky (71%); a náhradu funkce ledvin (24.2%). Medián délky pobytu na JIP byl 5 dní (2.5-9.5 dní) a mortalita byla 59.7% (n = 37). Nepřeživší měli vyšší skóre Pediatrického Rizika Mortality III; větší podíl šoku, akutního poškození ledvin, syndromu akutní dechové tísně, diseminované intravaskulární koagulace a multiorgánového selhání; potřebu krve a krevních složek, umělé plicní ventilace, vasoaktivních látek a náhrady funkce ledvin; vyšší Vasoaktivní-Inotropní Skóre; a delší trvání umělé plicní ventilace v porovnání s přeživšími.

Závěr: Hemofagocytární lymfohistiocytóza na JIP je běžně sekundární k tropickým infekcím a asociována s vysokou mortalitou. Vyšší závažnost nemoci; šok a syndrom multiorgánové dysfunkce; potřeba krve a krevních složek, umělé plicní ventilace, vazoaktivních látek a náhrady funkce ledvin, protrahovaná umělá plicní ventilace byly prediktory mortality. Navrhovanými možnostmi jsou léčba základní infekce a méně intenzivní imunosupresivní terapie (steroidy ± IV imunoglobulin). U dětí s déle trvající horečkou, cytopenií, organomegalií a orgánovou dysfunkcí, neodpovídajícími na konvenční léčbu je třeba s vysokým podezřením pomýšlet na komplikující hemofagocytující lymfohistiocytózu.

Pediatric Critical Care Medicine DOI: 10.1097/PCC.0000000000002539

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %

Platinoví partneři

Zlatí partneři

Další partneři

Adresa:

Nadační fond AKUTNĚ.CZ
Kamenice 5
625 00 Brno
IČ: 29211719, DIČ: CZ29211719
Spisová značka: N 347
vedená u rejstříkového soudu v Brně

Kontakt:

Číslo účtu: 555 000 100/5500 (Raiffeisenbank)
Telefon: +420 728 573 580
(pracovní dny Po–Pá 15:00–17:00)
E-mail: sekretariat@akutne.cz

AKUTNĚ.CZ ISSN 1803-179X

Lidé | Spolupráce a odkazy | Sponzoři

Vytvořil Institut biostatistiky a analýz LF MU

Edukační portál AKUTNĚ.CZ je součástí vzdělávacího obsahu sítě lékařských fakult MEFANET