Články na téma

Redukce mortality u pacientů s ARDS léčených kortikosteroidy: meta-analýza
Ping Lin, Yuean Zhao, Xiaoqian Li, et al.

Primárním sledovaným parametrem byla nemocniční mortalita. Sekundární sledované parametry zahrnovaly počet dní bez ventilátorů 28. den, zlepšení oxygenace (poměry PaO2 / FIO2) a nežádoucí účinky.

Výsledky: Bylo analyzováno devět studií s celkem 1371 účastníkem. Souhrnná analýza odhalila, že použití glukokortikoidů bylo spojeno se sníženou úmrtností [RR 0,83; 95% CI 0,74–0,93; P <0,01; I2 = 37] a statistická síla byla potvrzena sekvenční analýzou. Glukokortikoidy mohou také významně zvýšit počet dnů bez ventilátoru ve 28. den (průměrná odchylka 3,66 dne, 95% CI 2,64–4,68; P <0,01) a zlepšit oxygenaci (standardizovaný průměrný rozdíl 4,17; 95% CI 2,32–6,02; P <0,01). Užívání glukokortikoidů navíc nebylo spojeno se zvýšeným rizikem nové infekce (RR 0,84; 95% CI 0,70–1,01; P = 0,07) a hyperglykemií (RR 1,11; 95% CI 0,99–1,23; P = 0,06).

Závěr: Použití glukokortikoidů může vést ke snížení mortality pacientů s ARDS. Glukokortikoidy můžou být doporučeny jako doplněk ke standardní péči při ARDS; optimální dávka a doba trvání léčby zůstává neznámá a jsou zapotřebí další studie.

Lin a kol. Crit Care (2021) 25: 122

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
96 %

Výsledky extrakorporální kardiopulmonální resuscitace v pediatrii: systematický přehled a meta-analýza
Abdelaziz Farhat, Ryan Ruiyang Ling, Christopher L Jenks et al.

Cílem tohoto přehledu a analýzy bylo poskytnout náhled na přežití a neurologické výsledky pediatrických pacientů podporovaných extrakorporální kardiopulmonální resuscitací.

Výsledky: Bylo zahrnuto 28 studií (1348 pacientů). Od 90. let až do roku 2020 plynule rostl výskyt extrakorporální kardiopulmonální resuscitace. Mezi roky 1990 a 2000, 2001 a 2010, 2010 a 2020 bylo jednotlivě vydáno 32, 338 a 1094 článků o pacientech. Více než 70% bylo kanylováno kvůli primární srdeční zástavě. Míra celkového přežití po extrakorporální kardiovaskulární resuscitaci u pediatrických pacientů byla 46% (CI 95% = 43-48%; p < 0,01). Míra přežitý s příznivým neurologickým výsledkem byla 30% (CI 95% = 27-33%; p < 0,01).

Závěr: Použití extrakorporální kardiopulmonální resuscitace se rychle rozšiřuje, především u dětí se základním srdečním onemocněním. Celkové přežití 46% a příznivé neurologické výsledky dodávají této terapii na důvěryhodnosti.

Critical Care Medicine: doi:10.1097/CCM.0000000000004882

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Doporučení Evropské Resuscitační rady (ERC) a Evropské společnosti intenzivní medicíny (ESICM) 2021: postresuscitační péče
Jerry P. Nolan, Claudio Sandroni, Bernd W. Böttiger et al.

Evropská Resuscitační rada a Evropská společnost intenzivní medicíny spolupracovaly na vypracování těchto doporučení postresuscitační péče pro dospělé, která vycházejí z Mezinárodního konsensu o vědě kardiopulmonální resuscitace z roku 2020 s doporučeními pro léčbu. Témata zahrnují postcardiac arrest syndrom, diagnózu příčiny srdeční zástavy, kontrolu oxygenace a ventilace, koronární reperfuzi, hemodynamický monitoring a management, kontrolu záchvatů, kontrolu teploty, celkový management intenzivní péče, prognostiku, dlouhodobé výsledky, rehabilitaci a dárcovství orgánů.

 

Intensive Care Med (2021) 47:369–421

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Vliv načasování intubace na klinický outcome kriticky nemocných pacientů s COVID ‑ 19: systematický přehled a metaanalýza nerandomizovaných kohortních studií
Eleni Papoutsi, Vassilis G. Giannakoulis, Eleni Xourgia, et al.

Cílem bylo prozkoumat účinek (pokud existuje) načasování intubace na klinický outcome kriticky nemocných pacientů s COVID-19. Jako „časná“yla označena intubace do 24 hodin od přijetí na jednotku intenzivní péče (ICU), zatímco jako „pozdější“ jako intubace kdykoli po 24 hodinách od přijetí na JIP.

Výsledky: Bylo zahrnuto celkem 12 studií s celkem 8944 kriticky nemocnými pacienty s COVID-19. Nebyl statisticky zjistitelný rozdíl v úmrtnosti z povšechné mortality mezi pacienty podstupujícími časnou versus pozdější intubaci (3981 úmrtí; 45,4% oproti 39,1%; RR 1,07, 95% CI 0,99–1,15, p = 0,08). To byl také případ trvání UPV (1892 pacientů; střední odchylka - 0,58 dne, 95% CI - 3,06 až 1,89 dne, p = 0,65). V analýze citlivosti pomocí alternativní definice časné / pozdní intubace, intubace bez versus s předchozí zkouškou nosní kanyly s vysokým průtokem nebo neinvazivní mechanické ventilace, stále nebyl statisticky zjistitelný rozdíl v povšechné mortalitě (1128 úmrtí; 48,9% vs. 42,5%; RR 1,11, 95% CI 0,99–1,25, p = 0,08).

Závěr: Důkazy naznačují, že načasování intubace nemusí mít žádný vliv na mortalitu a morbiditu kriticky nemocných pacientů s COVID-19. Tyto výsledky by mohly ospravedlnit wait-and-see  přístup, který může vést k menšímu počtu intubací. Je proto nutné zaktualizovat stávající doporučení.

Papoutsi a kol. Crit Care (2021) 25: 121

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
92 %

Strategie postextubační oxygenace při akutním respiračním selhání: systematický přehled a network meta-analýza
Hideto Yasuda, Hiromu Okano, Takuya Mayumi, et al.

Tato network metaanalýza byla provedena k porovnání efektivity tří postextubačních pospůrných metod oxygenace- oxygenace vysokoprůtokovou nasální kanylou (HFNC), neinvazivní ventilace (NPPV) a konvenční kyslíková terapie (COT) v rámci snížení mortality a rizika reintubace.

Výsledky: Bylo zahrnuto 15 studií s celkem 2 600 pacienty. Hlavní příčinou akutního hypoxického respiračního selháním byla pneumonie. Ačkoli použití NPPV / HFNC významně nesnížilo riziko úmrtí (RR [95% CI] 0,75 [0,53–1,06] a 0,92 [0,67–1,27]; nízká a střední jistota), použití HFNC významně snížilo riziko reintubace (0,54 [0,32–0,89]; vysoká jistota) ve srovnání s použitím COT. Úmrtnost při použití NPPV a HFNC se u obou výsledků významně nelišila (krátkodobá úmrtnost a reintubace, RR [95% CI] 0,81 [0,61–1,08] a 1,02 [0,53–1,97]; mírná a velmi nízká jistota).

Závěr: Použití NPPV nebo HFNC nemusí snížit riziko krátkodobé mortality; mohou však snížit riziko nutnosti reintubace.

 

Yasuda a kol. Crit Care (2021) 25: 135

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Bezpečnost a účinnost kombinace propofolu a ketaminu při procedurální sedaci a anestezii u pediatrické populace: systematický přehled a meta-analýza
Jason A. Hayes, Talal Aljuhani, Kyle De Oliveira et al.

Cílem tohoto systematického přehledu bylo srovnat bezpečnost a účinnost propofolu a ketaminu oproti ostatním lékovým režimům. Primárními hodnocenými parametry v rámci metaanalýzy byly hemodynamické a respirační nežádoucí příhody.

Výsledky: Pro potřeby analýzy bylo zahrnuto 29 studií. Na základě nízké až střední kvality důkazu dospěli autoři k závěru, že použití propofolu a ketaminu může vést k nepatrnému až malému snížení rizika hypotenze, bradykardie a apnoe a naopak může vést k nepatrnému nárůstu rizika tachykardie, hypertenze a k respiračním nežádoucím příhodám, jako např. kašli nebo laryngospasmu. Poměr propofolu a ketaminu a účinky srovnávaných podskupin lékových režimů byly důležité z hlediska desaturace a dalších sekundárních hodnocených parametrů.

Závěr: Použití propofolu a ketaminu mělo minimální účinek na výskyt nežádoucích příhod a dalších sekundárních sledovaných parametrů. Pro přesnější odhad míry nežádoucích příhod a účinků propofolu a ketaminu na důležité outcomy pacientů je potřeba studií o velkém rozsahu.

 

Anesth Analg 2021;132:979–92

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Nižší nebo vyšší cíl oxygenace při akutním hypoxemickém respiračním selhání
Olav L. Schjørring, Thomas L. Klitgaard, Anders Perner et al.

Cílem této multicentrické studie je prověřit hypotézu, zda použití nižšího cíle parciálního tlaku arteriálního kyslíku (PaO2) by mělo za následek nižší mortalitu, než při použití vyššího cíle. Primárním sledovaným parametrem byla 90 denní mortalita. 

Výsledky: Po 90 dnech zemřelo 618 z 1441 pacientů (42,9%) ve skupině s nižší oxygenací a 613 z 1447 pacientů (42,4%) ze skupiny s vyšší oxygenací (upravený poměr rizika 1,02; 95% CI 0,94 až 1,11; P = 0,64). Po 90 dnech nebyl mezi skupinami významný rozdíl v procentu dní, kdy byli pacienti naživu bez podpory životních funkcí, ani v procentu dní, kdy byli naživu po propuštění z nemocnice. Procento pacientů, kteří prodělali nové epizody šoku, ischémie myokardu, ischemické cévní mozkové příhody, nebo střevní ischémie bylo v obou skupinách podobná (P = 0,24).

Závěr: Nižší cíl oxygenace nevedl ke snížení mortality u dospělých pacientů s akutním hypoxemickým respiračním selháním na JIP po 90 dnech.

N Engl J Med 2021;384:1301-11. DOI: 10.1056/NEJMoa2032510

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Vliv techniky punkce dury kombinované s programovaným intermitentním epidurálním bolusem na nástup a průběh porodní analgezie: randomizovaná kontrolovaná studie
Yujie Song, Weijia Du, Shuangqiong Zhou et al.

Technika punkce dury při epidurální analgezii (DPE) je spojena s rychlejším nástupem analgetického účinku při porodu než konvenční epidurální technika (EP). Režim programované intermitentní bolusové epidurální analgezie (PIEB) v průběhu porodu umožňuje použití nižších dávek anestetik než v režimu kontinuální epidurální infuze (CEI). Zůstává však otázkou, zda PDE technika v režimu PIEB nabízí další výhody v úvodu analgezie, ve spotřebě lokálních anestetik a ve výskytu nežádoucích účinků ve srovnání s EP nebo DPE technikou v režimu CEI. Primárním hodnoceným parametrem byl čas do nástupu adekvátní analgezie, sekundární hodnocené parametry zahrnovaly VAS skóre, spotřebu ropivacainu, stupeň senzorické blokády pro chladové čití, pacientkou kontrolovaná epidurální analgezie a bolusy podané lékaři, způsob vedení porodu, délka porodu, Bromage skóre, Apgar skóre, výskyt nežádoucích účinků a spokojenost matky s anestezií.

Výsledky: Do studie bylo zařazeno 116 nulipar s VAS skóre >50mm a dilatací čípku <5 cm, které byly náhodně rozděleny do skupin s analgezií v režimu EP + CEI (38 žen), DPE + CEI (40 žen) nebo DPE + PIEB (38 žen). Analgezie byla ve všech skupinách zahájena 10 ml 0.1% ropivacainu s 0.3 μg/ml sufentanilu a udržována stejným roztokem v dávce 8 ml/h. Pacientkou kontrolovaná epidurální analgezie PCEA byla nastavena na bolus 5 ml s lock-out intervalem 20 minut. Průlomová bolest bez reakce na PCEA byla řešena lékařem podaným bolusem 5 ml 0.125% ropivacainu. Adekvátní anestezie bylo dosaženo rychleji u skupin DPE + CEI a DPE + PIEB než u skupiny EP + CEI (HR = 1.705; 95% [CI], 1.039–2.800; P = 0.015; respektive HR = 1.774; 95% CI, 1.070–2.941; P = 0.012). Režim DPE + PIEB byl spojen s nejmenším počtem PCEA bolusů a nejnižší hodinovou spotřebou ropivacainu (v obou případech P < 0.001). Nebyl zaznamenán žádný rozdíl v délce porodu, způsobu vedení porodu, Bromage skóre, Apgar skóre, výskytu vedlejších účinků ani míře spokojenosti rodiček mezi skupinami.

Závěr: Použití DPE techniky pro neuroaxiální analgezii bylo spojeno s rychlejším nástupem účinku než při použití EP techniky. DPE technika v režimu PIEB dosáhla nejlepšího účinku při současném snížení spotřeby analgetik bez nárůstu vedlejších účinků u matky nebo novorozence.

Anesth Analg 2021;132:971–8

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
84 %

Použití plicního ultrazvuku pro časnou diagnózu pneumonie asociovanou s COVID-19: mezinárodní multicentrická studie
Giovanni Volpicelli, Luna Gargani, Stefano Perlini et al.

V této multicentrické studii bylo analyzováno využití diagnostického přístupu založeného na plicním ultrazvuku (LUS) u pacientů s podezřením na COVID-19, který kombinuje LUS pravděpodobnost pneumonie asociovanou s COVID-19 se symptomy a klinickou historií pacienta. Primárním cílem bylo popsat diagnostickou přesnost kombinace LUS pravděpodobnosti a klinických fenotypů v predikci výsledků testu PCR s reverzní transkripcí (RT-PCR) u velké mezinárodní multicentrické populaci s podezřením na COVID-19. Sekundárním sledovaným parametrem bylo vyzkoušet online školení k zavedení standardizovaného LUS přístupu ke COVID-19 v centrech s různou úrovní odbornosti LUS. Byla definována LUS pravděpodobnost pneumonie asociované s COVID-19 podle čtyř různých vzorců: vysoká (HighLUS), střední (IntLUS), alternativní (AltLUS) a nízká (LowLUS) pravděpodobnost.

Výsledky: Bylo zkoumáno 1462 pacientů klasifikovaných jako mírné (n=400), závažné (n=727) a smíšené (n=335) fenotypy. Skupiny HighLUS a IntLus prokázaly celkovou senzitivitu 90,2% (95% CI 88,23 - 91,97%) při identifikaci pacientů s pozitivním RT-PCR, s vyššími hodnotami u smíšeného (94,7%) a závažného (97,1%) fenotypu, a dokonce vyšší u pacientů s objektivním respiračním selháním (99,3%). Skupina HighLUS prokázala specifitu 88,8% (CI 85,55 - 91,65%), která byla vyšší u mírného fenotypu (94,4%; CI 90,0-97,0%). Při multivariační analýze byla skupina HighLUS silným nezávislým prediktorem pozitivity RT-PCR (OR 4,2; CI 2,6 - 6,7, p < 0,0001).

Závěr: Kombinace LUS vzorců pravděpodobnosti s klinickými fenotypy při příjmu může zrychlit identifikaci pacientů bez nebo s COVID-19 asociovanou pneumonií u lůžka. Tento přístup by mohl podpořit a urychlit management pacientů během pandemické vlny.

Intensive Care Med (2021) 47:444–454

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
84 %

Mohou změny v odchylce pulzního tlaku (PPV) a distenzi vena cava inferior (IVCDV) během pasivního zvedání nohou (PLR) a ve výzvě dechového objemu zjistit odezvu preloadu v případě ventilace s nízkým dechovým objemem?
Temistocle Taccheri, Francesco Gavelli, Jean‑Louis Teboul et al.

Cílem této studie bylo zjistit, zda v případě Vt = 6 ml/kg lze hodnotit účinky PLR prostřednictvím změn PPV (ΔPPVPLR) nebo IVCDV (ΔIVCDVVt) než změnami srdečního výdeje a zda lze hodnotit účinky výzvy dechového objemu spíše změnami IVCDV (ΔIVCDVVt) než změnami PPV (ΔPPVVt).

Výsledky: Ve výchozím stavu se IVCDV nelišila mezi preload respondéry (n = 15) a non-respondéry. Ve srovnání s non-respondéry se hodnoty PPV a IVCDV respondérů během PLR snížily (o -38 ± 16% a - 26 ± 28%) a během výzvy Vt se zvýšily (o 64 ± 42% a 91 ± 72%). ΔPPVPLR, vyjádřena buď jako absolutní nebo jako relativní procentuální změna, detekovala odezvu preloadu (plocha pod ROC křivkou, AUROC: 0,98 ± 0,02 pro oba). Δ IVCDCPLR detekovala odezvu preloadu pouze tehdy, pokud byla vyjádřena v absolutních změnách (AUROC: 0,76 ± 0,10), ne v relativních změnách. ΔPPVVt, vyjádřená buď jako absolutní nebo relativní procentuální změna, detekovala odezvu preloadu (AUROC: 0,98 ± 0,02 a 0,94 ± 0,04). Tak tomu bylo i v případě ΔIVCDVVt, ale diagnostická prahová hodnota (1 bod nebo 4%) byla nižší, než nejméně významná změna IVCDV (9 [3-18]%).

Závěr: V průběhu umělé plicní ventilace s dechovými objemy Vt = 6 ml/kg mohou být účinky PLR hodnoceny změnami PPV. Pokud je použita IVCDV, měla by být vyjádřena v procentech, nikoli v absolutních změnách. Účinky výzvy Vt lze posoudit na PPV, nikoli však na IVCDC, protože diagnostický práh je ve srovnání s reprodukovatelností této proměnné příliš malý.

 

Taccheri et al. Crit Care (2021) 25:110

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
84 %

Časné účinky ventilačních rescue terapií na systémovou a mozkovou oxygenaci u pacientů s COVID ‑ 19 se syndromem akutní dechové tísně na umělé plicní ventilaci: prospektivní observační studie
Chiara Robba, Lorenzo Ball, Denise Battaglini, et al.

Primárním cílem studie bylo posoudit časné účinky různých ventilačních rescue terapií na systémové a mozkové okysličení. Sekundárním cílem bylo vyhodnotit korelaci mezi systémovým a cerebrálním okysličováním u pacientů s COVID-19.

Výsledky: U 22 pacientů bylo provedeno 45 záchranných terapií. Medián (IQR) věku populace byl 62 [57–69] let a 18/22 [82%] byli muži. Po RM (recruitment manévr) nebyly pozorovány žádné významné změny v systémových PaO2 a PaCO2 hodnotách, ale cerebrální oxygenace významně poklesla (52 [51–54]% vs. 49 [47–50]%, p <0,001). Po PP (pronační poloha) byl pozorován významný nárůst v PaO2 (od 62 [56–71] do 82 [76–87] mmHg, p = 0,005) a rSO2 (cerebrální oxygenace) (od 53 [52–54]% do 60 [59–64]%, p = 0,005). Použití iNO (inhalovaný NO) ​​zvýšilo PaO2 (od 65 [67–73] do 72 [67–73] mmHg, p = 0,015) a rSO2 (od 53 [51–56]% do 57 [55–59]%, p = 0,007). Použití ECCO2R snížilo PaO2 (z 75 [75–79] na 64 [60–70] mmHg, p = 0,009), se snížením rSO2 hodnot (59 [56–65]% vs. 56 [53–62]%, p = 0,002). V celé populaci, byl nalezen významný vztah mezi SpO2 a rSO2 (R = 0,62, p <0,001) a mezi PaO2 a rSO2 (R0 0,54, p <0,001).

Závěr: Rescue terapie využívají specifické patofyziologické mechanismy, což vede k různým účinkům na systémové a cerebrální oxygenaci u kriticky nemocných COVID-19 pacientů s ARDS. Mozková a systémová oxygenace spolu vzájemně korelují. Volba rescue strategie, která má být využita, by měla zohledňovat potřeby plic i mozku.

Robba a kol. Crit Care (2021) 25: 111

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Pronační poloha u pacientů s COVID ‑ 19 na umělé plicní ventilaci: multicentrická studie s více jak 1 000 pacienty
Thomas Langer, Matteo Brioni, Amedeo Guzzardella, et al.

Cílem této studie je prozkoumat použití a účinek pronační polohy v populaci během první pandemické vlny roku 2020.

Výsledky: Z 1057 zahrnutých pacientů byl mírný, středně těžký a těžký ARDS přítomen u 15, 50 a 35% pacientů a výsledná mortalita byla 25, 33 a 41%. Pronační poloha byla použita u 61% pacientů. Pacienti polohovaní na břicho měli závažnější onemocnění a umírali významně více (45% oproti 33%, p <0,001). Celkově pronační poloha vyvolala významné zvýšení poměru PaO2 /FiO2, aniž by došlo ke změně v compliance respiračního systému nebo ventilačním poměru. Efekt na respirační systém byl hodnocen u podskupiny 78 pacientů, jako oxygenační respondeři byli označeni ti, u kterých PaO2/FiO2 poměr vzrostl alespoň ≥ 20 mmHg během pronační polohy a jako CO2 respondeři, pokud byl snížen ventilační poměr.  Z této podskupiny bylo 78% oxygenační respondeři. Neodpovídající měli závažnější respirační selhání a umírali častěji na JIP (65% vs. 38%, p = 0,047) a 47% pacientů bylo CO2 respondentů. Tito pacienti byli starší a měli více komorbidit; avšak nebyl pozorován rozdíl z hlediska mortality na JIP (51% vs. 37%, p = 0,189 pro CO2 respondenty a nereagující).

Závěry: Během pandemie COVID-19 byla pronační poloha široce využívána u pacientů na umělé plicní ventilaci s respiračním selháním. Většině pacientů se zlepšilo okysličení během polohy na břiše, pravděpodobně kvůli zlepšení poměru ventilace a perfúze.

Langer a kol. Crit Care (2021) 25: 128

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Incidence a rekurence nově vzniklé fibrilace síní během hospitalizace pro nekardiální výkon: systematické přehled a meta analýza
William F. McIntyre, Maria E. Vadakken, Anand S. Rai et al.

Cílem tohoto systematického přehledu bylo shrnout zprávy o výskytu a dlouhodobé rekurenci nově vznikající fibrilace síní (AF), spojené s nekardiální chirurgií.

Výsledky: Bylo zavzato 346 studií, s celkem 5 829 758 pacientů. Pouze 27 studií použilo prospektivní, kontinuální nemocniční elektrokardiografické vyšetření k zachycení incidentu AF. Celkově se incidence pooperační AF během hospitalizace pohybovala od 0,004 až 50,3 %, s mediánem [IQR] 8,7 [3,8–15,0] %. Incidence fibrilace síní se lišila podle typu výkonu. Prospektivní studie, využívající kontinuální EKG, hlásily významně vyšší výskyt AF než ty, které jej nevyužívaly (13,9 % proti 1,9 %; P = 0,001). Celkem 13 studií (25 726 pacientů) s následným sledováním až 5,4 roku reportovalo rekurenci AF po propuštění z nemocnice; pouze jedna studie použila prospektivní systematický monitorovací protokol. Míra rekurence se pohybovala od 0 do 37,3 %.

Závěr: Míry výskytu AF poprvé zjištěných po nekardiálních výkonech a dlouhodobé recidivy AF se výrazně liší. Rozdíly v intenzitě monitorování EKG a typu operace zřejmě mohou za tuto variaci.

 

Can J Anesth/J Can Anesth https://doi.org/10.1007/s12630-021-01944-0

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 3
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
76 %

Synergický účinek dexmedetomidinu a propofolu při hluboké sedaci u dětí: randomizovaná studie
Keira P. Mason, Raymond Seungjoon Park, Cornelius A. Sullivan et al.

Primárním cílem této prospektivní randomizované studie bylo srovnat spotřebu propofolu samotného (skupina P) a při jeho podání v kombinaci s dexmedetomidinem (skupina PD) při hluboké sedaci u dětí během endoskopických výkonů v horní a/ nebo dolní etáži gastrointestinálního traktu. Hloubka sedace byla titrována pro cílený bispektrální index (BIS). Primárním sledovaným parametrem byla spotřeba propofolu v každé skupině, sekundárními sledovanými parametry byl čas do dosažení cílové hloubky sedace, čas do dosažení Aldrete recovery score o hodnotě 9, délka sedace, střední hodnoty BIS, nežádoucí příhody, PAED skóre a čas do propuštění z dospávací jednotky (PACU).

Výsledky: Do studie bylo zařazeno 39 pacientů, 20 ve skupině DP a 19 ve skupině P. Ve skupině PD byl podán dexmedetomidin 0.5 mg/kg během 1 min následován kontinuální infuzí 0.15 mg/kg/h. V obou skupinách byla bolusově navyšována dávka propofolu s cílem titrovat do hodnot BIS 40 až 50 s následnou kontinuální infuzí pro udržení těchto hodnot. Medián celkové dávky propofolu ve skupině PD byl 0.23 (0.10 až 0.50) mg/kg/min, (P = 0.0004), a ve skupině P 0.40 (0.20 až 0.50) mg/kg/min, (P = 0.0004).

Závěr: Kombinace propofolu a dexmedetomidinu při hluboké sedaci u dětí dosáhla významného snížení mediánu dávky propofolu a mírného zkrácení mediánu času do propuštění z PACU. Studie o větším rozsahu by mohly určit, zda toto snížení dávky snižuje riziko významných nežádoucích příhod.

Eur J Anaesthesiol 2021; 38:541–547

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
76 %

Surviving Sepsis Campaign: priority výzkumu tekutinové resuscitace a vasopresorické terapie u dospělých pacientů
Ishaq Lat, Craig M Coopersmith, Daniel De Backer et al.

Cílem této analýzy bylo rozšířit zjistit priority výzkumu v oblasti tekutinové resuscitace a vasopresorické terapie, které určili členové výboru Surviving Sepesis Campaign.

Závěr: V druhém z řady rukopisů navazujících na originální článek členové s odbornými znalostmi předmětů objasňují 3 vytýčené priority související s tekutinovou resuscitací a vasopresorickou terapií a to: jaké jsou ideální endpoity pro objemovou resuscitaci a jak titrovat objemovou resuscitaci, jaká je optimální tekutinová resuscitaci při sepsi a jaký je optimální postup při výběru. titraci dávky a eskalaci vazpresorické terapie. Tato analýza shrnuje dostupná data, možnosti budoucího výzkumu u jednotlivých otázek.

Critical Care Medicine DOI: 10.1097/CCM.0000000000004864

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Předpověď odpovědi na tekutiny za použití recruitment manévru (LRM) u pediatrických pacientů na protektivní umělé plicní ventilaci: prospektivní observační studie
Eun-Hee Kim, Ji-Hyun Lee, Young-Eun Jang et al.

Cílem této studie je prověřit hypotézu, zda změny dynamických proměnných vyvolané recruitment manévrem zlepšují jejich schopnost předpovědět odpověď na podání tekutin (fluid responsiveness) u dětí. Primárním sledovaným parametrem byla schopnost dynamických proměnných předpovědět fluid responzivitu , která byla vyhodnocena plochou pod ROC křivkou (receiver operating charachteristic) [ AUC]. Odpověď na tekutiny byla definována jako zvýšení srdečního indexu o více než 15% při podání krystaloidů (10 ml/kg).

Výsledky: Do konečné analýzy bylo zahrnuto 30 pacientů, z nichž 19 bylo fluid responsivních. Výchozí pleth variační index (PVI) (AUC 0,794, 95% CI 0,608 až 0,919, P < 0,001) a LRM indukovaný PVI (AUC 0,711, 95% CI 0,517 až 0,861, P = 0,026) by mohly předpovědět tekutinovou reaktivitu. Respirační odchylka fotopletysmografické křivky pulzní oxymetrie a odchylka pulzního tlaku nepředpovídaly odpověď n tekutiny bez ohledu na LRM.

Závěr: PVI je efektivní v předpovědi fluid responsiveness u pediatrických pacientů na protektivní umělé plicní ventilaci bez ohledu na LRM. LRM však nezlepšil schopnost ostatních dynamických proměnných předvídat odpověď na tekutiny u těchto pacientů.

Eur J Anaesthesiol 2021; 38:452–458

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Shoda mezi kontinuální a intermitentní termodilucí pulmonální arterií u měření srdečního výdeje v perioperační a intenzivní medicíně: systematický přehled a meta-analýza
Karim Kouz, Frederic Michard, Alina Bergholz et al.

Cílem této analýzy bylo posoudit, zda metody kontinuální a intermitentní termodiluce pulmonální arterií, které se v klinické praxi běžně používají na měření srdečního výdeje, mohou být klinicky zaměnitelné.

Výsledky: Heterogenita napříč studiemi byla vysoká. Celkový souhrnný odhad průměru rozdílů odvozený z modelu náhodných efektů byl 0,08 l/min (95% CI 0,01 až 0,16) se souhrnnými 95% limity shody - 1,68 až 1,85 l/min a souhrnnou procentuální chybou 29,7% (95% CI 20,5 až 38,9).

Závěr: Heterogenita napříč klinickými studiemi porovnávajícími kontinuální a intermitentní termodiluci pulmonální arterií u chirurgických a kriticky nemocných dospělých pacientů je vysoká. Celková pravdivost/přesnost kontinuální termodiluce ve srovnání s intermitentní termodilucí je dobrá (indikována souhrnným poolem střeních rozdílů < 0,1 l/min). Souhrnné 95% limity shody - 1,68 až 1,85 l/min a souhrnná procentuální chyba 29,7% naznačují, že kontinuální termodiluce sotva splňuje kritéria zaměnitelnosti s intermitentní termodilucí.

 

Kouz et al. Crit Care (2021) 25:125

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Mezinárodní průzkum užití aminoglykosidů (AG) u kriticky nemocných pacientů: AMINO III studie
Claire Roger, Benjamin Louart, Loubna Elotmani, et al.

Studie zkoumala mezinárodní praktiky používání AG, zejména pokud jde o dávkování a monitorování terapeutického účinku (TDM) u kriticky nemocných pacientů.

Výsledky: Bylo zařazeno 931 septických pacientů na JIP [průměr ± standartní odchylka, věku 63 ± 15 le, ženy 364 (39%), medián (IQR) SAPS II 51 (38–65)] dostávající AG jako součást empirické (761, 84%) nebo cílené (147, 16%) terapie. Použitým  AG byl amikacin u 614 (66%), gentamicin u 303 (33%) a tobramycin u 14 (1%) pacientů. Medián (IQR) trvání terapie byl 2 (1–3) dny, počet dávek byl 2 (1–2), střední dávka byla 25 ± 6, 6 ± 2, 6 ± 2 mg/kg  pro amikacin, gentamicin a tobramycin a medián intervalu dávkování byl 26 (23,5–43,5) h. TDM Cmax a Cmin bylo provedeno u 437 (47%) a 501 (57%) pacientů po první dávce u 295 (68%) pacientů dosahovalo Cmax / MIC> 8 a u 353 (71%) byly koncentrace nad doporučenými prahovými hodnotami pro Cmin. JIP úmrtnost byla 27% s multivariační analýzou nevykazující žádnou korelaci mezi dávkováním AG nebo dosažením farmakokinetického/farmakodynamického cíle a klinickými výsledky.

Závěr: Krátké cykly vysokých dávek AG se používají hlavně u pacientů na JIP se septickým šokem, i když je hlášena široká variabilita užívání AG. Studie nemohla prokázat žádnou korelaci mezi dosažením farmakokinetických a farmakodynamických cílů a klinickým výsledkem. Úsilí o optimalizaci první dávky AG zůstává nezbytné.

Roger a kol. Ann. Intensive care (2021) 11:49

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
76 %

Vývoj změn v mortalitě 13 301 kriticky nemocných dospělých pacientů s COVID 19 během 8 měsíců
Pedro Kurtz, Leonardo S. L. Bastos, Leila F. Dantas et. al

Cílem této multicentrické kohortové studie bylo analyzovat asociaci mezi charakteristikami a strategiemi ventilační podpory a 60 denní nemocniční mortalitou pomocí Coxovy regresní analýzy.

Výsledky: Z 13 301 potvrzených pacientů s COVID-19 byla 60 denní nemocniční mortalita 13 %. Napříč čtyřmi identifikovanými časovými obdobími byl postupně častější výskyt mladších pacientů, neinvazivní respirační podpora byla stále častěji používána a 60 denní nemocniční mortalita se v posledních dvou obdobích snížila. Z uvedených pacientů jich 4188 pacientů dostávalo pokročilou respirační podporu (neinvazivní nebo invazivní), z toho 42 % jen ve formě invazivní umělé plicní ventilace, 37% jen neinvazivní respirační podporu a 21% bylo intubováno kvůli nedostatečnosti neinvazivní podpory. Po úpravě pro skóre orgánové dysfunkce a premorbidní stavy byl mladší věk, absence fragility a použití neinvazivní respirační podpory jako první podpůrné strategie nezávisle spojeny s lepším přežitím (hazard ratio pro non invazivní respirační podporu první [95%CI], 0,59 [0,54–0,65], p <0,001).

Závěr: Během prvních 8 měsíců pandemie poklesl věk hospitalizovaných pacientů a jejich nemocniční mortalita. Použití neinvazivní respirační podpory, jako prvního kroku v rámci respirační podpory bylo spojeno s lepším přežitím, ale kauzální závěr je omezen observační povahou dat.

Intensive Care Med https://doi.org/10.1007/s00134-021-06388-0

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Kontrola bolesti a dušnosti během fibrooptické bronchoskopie při vědomí u kriticky nemocných pacientů: bezpečnost a účinnost target controlled remifentanilové infuze
Margot Caron, Antoine Parrot, Alexandre Elabbadi et al.

Cílem této monocentrické prospektivní observační studie je zhodnotit proveditelnost a toleranci sedace během fibrooptické bronchoskopie s použitím infuze remifentanilu. Primárním hodnoceným parametrem byla míra úspěšných procedur bez nutnosti přídatné analgezie nebo anestezie. Sekundárními hodnocenými parametry byly klinická tolerance a komfort pacienta (hodnocené od velmi nepříjemné po velmi příjemné) a dále komfort zdravotníků provádějících úkon (na stupnici od 0 do 10).

Výsledky: Do studie bylo zahrnuto 72 pacientů, většina z nich (69 %) byla hypoxemických a byli přijati pro akutní respirační selhání. U 96 % pacientů nebyla potřeba žádná přídatná medikace. Neobjevily se žádné závažné vedlejší účinky. 78 % pacientů popsalo výkon jako komfortní až velmi komfortní. Lékaři popsali výkon z hlediska jejich komfortu se středním skóre [IQR] o hodnotě 9 [8–10].

Závěr: Target controlled infuze remifentanilu použitá v průběhu fibrooptické bronchoskopie při vědomí u kriticky nemocných pacientů byla vyhodnocena jako proveditelná metoda bez nutnosti přídatné analgezie či sedace. Klinická tolerance stejně jako komfort pacientů a lékařů během výkonu byly hodnoceny jako dobré až vynikající. Tato metoda může být ku prospěchu prožitku pacienta ze zákroku.

Caron et al. Ann. Intensive Care (2021) 11:48 https://doi.org/10.1186/s13613-021-00832-6

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Délka analgezie interskalenické blokády po ambulantní operaci ramene při intravenózním podání dexametasonu, dexmedetomidinu nebo jejich kombinace: randomizovaná kontrolovaná studie
Daniel Rodrigues, Ryan J. J. Amadeo, Scott Wolfe et al.

Jak intravenózně podaný dexametason tak dexmedetomidin prodlužují analgetický účinek interskalenické blokády (ISB) po artroskopické operaci ramene. Cílem této monocentrické randomizované dvojitě zaslepené studie je srovnat jejich relativní účinnost a benefit jejich použití v kombinaci. Primárním sledovaným parametrem byla délka analgetického účinku blokády. Sekundární hodnocené parametry zahrnovaly hodnocení zotavení dle skóre kvality zotavení (Quality of Recovery 15-QoR-15, v rozmezí 0 – 150) a pooperační neurologické příznaky v operované končetině.

Výsledky: Do studie bylo zařazeno 198 pacientů, kterým byla provedena preoperační ISB pomocí 30 ml 0.5% bupivacainu a intravenózně bylo podáno 50 mg dexmedetomidinu nebo 4 mg dexametasonu nebo jejich kombinace. Délka trvání blokády (n = 195) s dexametasonem (střední rozmezí 24.5 [2.0–339.5] hodin) a s kombinací obou léčiv (24.0 [1.5-157.0] hodin) byla delší v porovnání se semotným dexmedetomidinem (16.0 [1.5–154.0] hodin). Po provedení lineární regresní analýzy dosahovalo odpovídající prodloužení hodnoty 59% (95% [CI], 28 až 97) při použití dexametasonu a 46% (95% CI, 18 až 80) v případě kombinace (pro obě situace P = 0.001).  Kombinace léčiv nedosáhla lepšího účinku než samotné podání dexametasonu (-8%; 95% CI, -26 až 14; P = 0.42). Medián [IQR] skóre QoR-15 (n = 197) se významně lišil pouze mezi dexametasonem (126 [79–149]) a dexmedetomidinem (118.5 [41–150], P = 0.004), rozdíl však byl menší než hranice minimální klinické významnosti (8 bodů).

Závěr: Dexametason dosahuje lepšího účinku než dexmedetomidin jako intravenózní adjuvans k prodloužení analgetického účinku ISB s použitím bupivacainu. Nebyl zaznamenán žádný další benefit při použití kombinace obou adjuvans.

Can J Anesth/J Can Anesth https://doi.org/10.1007/s12630-021-01942-2

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
72 %

Klinický význam plicního ultrazvuku při predikci morfologie ARDS
Andrea Costamagna, Emanuele Pivetta, Alberto Goffi, et al.

Cílem bylo posoudit diagnostickou výkonnost plicního ultrazvuku (LUS) při identifikaci morfologie ARDS (fokální vs. nefokální) ve srovnání se zlatým standardem počítačové tomografie. Byli zařazeni pacienti s ARDS na umělé plicní ventilaci, kteří podstoupili plicní počítačovou tomografii a ultrazvuk.

Výsledky: Bylo zařazeno 47 pacientů s ARDS (25 tréninková skupina a 22 validační skupina). LUSTOT, LUSV (ventrální) a LUSI (intermediální), ale ne LUSD (dorsální) skóre byla významně nižší u fokálních než u nefokálních morfologií ARDS (p <0,01). Křivky AU-ROC  pro LUSTOTA, LUSV, LUSI a LUSD pro identifikaci nefokální morfologie ARDS byly 0,890, 0,958, 0,884 a 0,421, resp. LUSV hodnota ≥ 3 měla nejlepší prediktivní hodnotu (citlivost = 0,95, specificita = 1,00) při identifikaci nefokální ARDS morfologie. Ve validační skupině bylo LUSV skóre ≥ 3 potvrzeno jako vysoce predikční pro nefokální morfologii ARDS, s citlivostí a specificitou 94% a 100%.

Závěr: LUS měl cenný význam při rozlišování morfologie ARDS.

Costamagna a kol. Ann. Intensive care (2021) 11:51

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Intravenózní imunoglobulin u septického šoku: kanadský národní výzkum specialistů intenzivní péče a infekčních nemocí
Murdoch Leeies, Hayley B. Gershengorn, Emmanuel Charbonney et al.

Tato národní cross-sectional dotazníková studie mezi lékaři intenzivní péče a infektolgy si dala za cíl zhodnotit efektivitu a bezpečnost intravenózně podávaného imunoglobulinu (IVIG) u pacientů v septickém šoku. Souhrnné odpovědi na jednotlivé položky byly shrnuty jako počty a proporce a vyhodnoceny za pomoci multivariačního logistického regresního modelu.

Výsledky: Průzkum byl rozšířen k 674 způsobilým respondentům s konečnou mírou odpovědí 60 %. Většina (91 %) respondentů uvedla, že pacientům se septickým šokem předepisovali IVIG alespoň jednou, 86 % pro septický šok kvůli nekrotizující fascilitidě, 52 % u ostatních bakteriálních, toxiny mediovaných septických šoků a 5 % pro nediferencovaný septický šok. Většina respondentů vyjádřila nejistotu ohledně efektu IVIG na moralitu (97%) a bezpečnost (95%) při septickém šoku. Respondenti byli v 98% ochotni účastnit se dalšího IVIG výzkumu a zvážili registraci jejich pacientů do studie IVIG při septickém šoku. Znalost publikovaných výsledků byla jediným největším prediktorem použití IVIG u septického šoku (OR 10,2; 95% CI, 3,4 až 30,5; p=0,001).

Závěr: Většina lékařů respondentů uvedla předchozí zkušenosti s použitím IVIG u septického šoku. Respondenti identifikovali nedostatečnost stávajícího výzkumu jako největší překážku rutinního používání IVIG při septickém šoku. Většina respondentů podporuje vznik dalších studií o IVIG při septickém šoku a zvážili by zařazení svých pacientů do studie ohledně IVIG při septickém šoku.

Can J Anesth/J Can Anesth https://doi.org/10.1007/s12630-021-01941-3

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 2
  • abstrakt: 4
68 %

Cévní přístup pro náhradu funkce ledvin u 459 kriticky nemocných pacientů: pragmatická analýza randomizované AKIKI studie
Nicolas Benichou, Said Lebbah, David Hajage, et al.

Cílem studie bylo stanovit místo zavedení katetru pro náhradu funkce ledviny (RRT), důvody pro výměnu katetru a komplikace podle místa u velké populace kriticky nemocných pacientů s akutním poškozením ledvin.

Výsledky: Z 619 pacientů zahrnutých do AKIKI podstoupilo 462 RRT a 459 bylo nakonec zahrnuto, celkem bylo zavedeno 598 RRT  katetrů. Přednostně bylo vybráno femorální zavedení (n = 319, 53%), následované jugulárním (n = 256, 43%) a podklíčkovým (n = 23, 4%). V multivariační analýze byla kontinuální modalita RRT významně spojena s femorálním místem zavedení (OR = 2,33 (95% CI (1,34–4,07), p = 0,003) a vyšší hmotnost s jugulárním [88,9 vs. 83,2 kg, OR = 0,99 (95% CI 0,98–1,00), p = 0,03]. Kumulativní výskyt náhrady katetru se mezi jugulárním a femorálním místem zavedení nelišil [sHR 0,90 (95% CI 0,64—1,25), p = 0,67]. Dysfunkce katetru byla hlavním důvodem pro náhradu (n = 47), následovaná suspektní infekcí (n = 29), která bylo ve skutečnosti zřídka prokázána (n = 4). K žádné mechanické komplikaci (pneumotorax nebo hemothorax) nedošlo.

Závěr: Femorální místo zavedení bylo přednostně použito v této prospektivní studii RRT katetrů na 31 francouzských jednotkách intenzivní péče. Volba místa inzerce závisela na návycích centra, hmotnosti, modalitě RRT. Vysoký výskyt suspektních katetrových infekcí vedl k nepřiměřenému množství výměn.

 

Benichou a kol. Ann. Intensive care (2021) 11:56

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %

Srovnání metod používaných k zajištění pediatrické endotracheální kanyly (ETT) pomocí živého lidského dermálního modelu humain vivant
Jonathan J. Gamble, William P. McKay, Andrew Peeling et al.

Cílem této intervenční studie bylo zjistit, která z mnoha metod upevnění endotracheální kanyly bude nejvíce rezistentní k dislokaci. Byl proveden experiment, měřící potřebnou sílu k vychýlení ETT připevněné k živému dermálnímu modelu s 24 různými způsoby zajištění ETT, zahrnující šest typů pásky samostatně a v kombinaci s jedním ze tří doplňkových lepidel. Primárním měřením byla maximální síla (Newtony), potřebná k vychýlení zajištěné ETT o 3 cm.

Výsledky:  Bylo provedeno celkem 1 164 měření. Průměrná síla potřebná k vychýlení ETT se pohybovala od 7,8 do 21,8 Newtonů. Kombinace lepidel Cloth Adhesive™ + Mastisol® vykazovala při pozorování největší průměrnou sílu potřebnou k vychýlení, stejně jako největší odhadovanou dolní a horní limitu spolehlivosti.

Závěr: Existují signifikantní rozdíly v síle, potřebné k vychýlení ETT s použitím náplastí.

Can J Anesth/J Can Anesth (2021) 68:645–652

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
64 %

Platinoví partneři

Zlatí partneři

Další partneři

Adresa:

Nadační fond AKUTNĚ.CZ
Kamenice 5
625 00 Brno
IČ: 29211719, DIČ: CZ29211719
Spisová značka: N 347
vedená u rejstříkového soudu v Brně

Kontakt:

Číslo účtu: 555 000 100/5500 (Raiffeisenbank)
Telefon: +420 728 573 580
(pracovní dny Po–Pá 15:00–17:00)
E-mail: sekretariat@akutne.cz

AKUTNĚ.CZ ISSN 1803-179X

Lidé | Spolupráce a odkazy | Sponzoři

Vytvořil Institut biostatistiky a analýz LF MU

Edukační portál AKUTNĚ.CZ je součástí vzdělávacího obsahu sítě lékařských fakult MEFANET