Články na téma

Bezpečnost a účinnost BNT162b2 mRNA Covid-19 vakcíny po dobu 6 měsíců
S.J. Thomas, E.D. Moreira, Jr., N. Kitchin, et al.

Cílem této probíhající, placebem kontrolované, pro pozorovatele zaslepené nadnárodní studie bylo zhodnotit účinnost a bezpečnost vakcíny BNT162b2. Celkem 44165 účastníků ve věku 16 let nebo starších a 2264 účastníků ve věku 12 až 15 let bylo náhodně přiřazeno k obdržení buď dvou 30μg dávek BNT162b2 (s rozestupem 21 dní), nebo placeba. Primárními sledovanými parametry byla účinnost vakcíny proti laboratorně potvrzenému Covid-19 a bezpečnost, oba parametry byly hodnoceny během 6 měsíců po očkování.

Výsledky: Několik účastníků mělo nežádoucí účinky vedoucí k vyřazení ze studie. Účinnost vakcíny proti Covid-19 byla 91,3 % (95% CI 89,0 až 93,2) během 6 měsíců u účastníků bez průkazu předchozí infekce SARS-CoV-2. Došlo k postupnému poklesu účinnosti vakcíny. Účinnost vakcíny 86 až 100 % byla pozorována napříč zeměmi u populace různého věku, pohlaví, ras a etnických skupin a rizikovými faktory pro Covid-19 mezi účastníky bez průkazu předchozí infekce SARS-CoV-2. Účinnost vakcíny proti závažnému průběhu onemocnění byla 96,7 % (95% CI 80,3 až 99,9). V Jižní Africe, kde převládala obávaná varianta SARS-CoV-2 B.1.351 (neboli beta), byla pozorována 100% účinnost vakcíny (95% CI 53,5 až 100).

Závěr: Během 6 měsíců sledování měla vakcína BNT162b2 navzdory postupnému poklesu účinnosti příznivý bezpečnostní profil a byla vysoce účinná v prevenci onemocnění Covid-19.

N Engl J Med 2021;385:1761-73. DOI: 10.1056/NEJMoa2110345

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Účinnost a bezpečnost intrathékálního podávání morfinu k analgezii po artroplastice kloubů dolní končetiny: systematický přehled a meta-analýza s meta-regresí a sekvenční analýza studie
E. Gonvers, K. Boghdadly, S. Grape, et al.

Primárním cílem bylo stanovit účinnost a bezpečnost intrathékálního podávání morfinu, sekundárním sledovaným parametrem pak bylo určení dávky s nejlepší bezpečností a účinností. Dále byl zhodnocen vliv morfinu na útlum dechového centra. Hodnoceným parametrem bylo skóre klidové bolesti (0-10) po 8 a 12 hodinách, míra pooperační nevolnosti a zvracení v průběhu 24 hodin. Oba parametry byly porovnávány s kontrolní skupinou pacientů s artroplastikou operovaných ve spinální anestezii.

Výsledky: Bylo nalezeno 29 studií zahrnujících 1814 pacientů. Skóre klidové bolesti bylo výrazně nižší ve skupině s intrathékálním morfinem, se středním rozdílem (95%CI) 1.7 (2.0 až 1.3), p 0.0001 (19 studií; 1420 pacientů; vysoce kvalitní důkazy). Intrathékální morfin zvyšoval riziko pooperační nauzey a zvracení RR (95%CI) 1.4 (1.3-1.6), p 0.0001 (24 studií; 1603 pacientů; vysoce kvalitní důkazy). Nicméně, sub-group analýza podle dávek ukázala, že nauzea a zvracení v prvních 24 hodinách byla podobná u skupin s dávkou 100 μg, zatímco riziko značně narostlo u vyšších dávek (p hodnota pro sub-group rozdíl = 0.02). Pacienti na intrathékálním morfinu neměli vyšší riziko dechového útlumu, risk-ratio (95%CI) činilo 0.9 (0.5 1.7), p 0.78 (16 studií; 1173 pacientů; vysoce kvalitní důkazy).

Závěr: Existují dobré důkazy, že intrathékálně podávaný morfin navozuje účinnou analgezii po arthropplastice kloubů dolní končetiny, bez zvýšeného rizika dechového útlumu, avšak za cenu vyšší míry pooperační nauzey a zvracení.

 

Anaesthesia . 2021 Dec;76(12):1648-1658. doi: 10.1111/anae.15569

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Tlaková podpora vs. spontánní ventilace během anesteziologické emergence – vliv na pooperační atelektázu: randomizovaná kontrolovaná studie
Heejoon Jeong, Pisitpitayasaree Tanatporn, Hyun Joo Ahn, et al.

Cílem této dvojitě zaslepené studie bylo zjistit, zdali tlaková podpůrná ventilace usnadňuje odpojení od mechanické ventilace na jednotce intenzivní péče. Studie se účastnilo 97 dospělých pacientů, kteří podstoupili laparoskopickou kolektomii nebo roboticky asistovanou prostatektomii, byli zařazeni do skupiny s tlakovou podporou (n = 50), nebo do kontrolní skupiny (n = 50). Během emergence (tj. od konce operace do extubace) byla používána ventilace s tlakovou podporou ve skupině s tlakovou podporou oproti přerušované manuální asistence aplikované v kontrolní skupině. Primárním sledovaným parametrem byla incidence atelektáz diagnostikovaných ultrazvukem plic na jednotce post-anestetické péče (PACU). Sekundární sledované parametry byly Pao2 na PACU a saturace kyslíkem, měřená pulzní oxymetrií, nižší než 92 % během 48 hodin po operaci.

Výsledky: Délka trvání emergence byla 9 minut ve skupině s tlakovou podporou a 8 minut v kontrolní skupině. Incidence atelektáz na PACU byla nižší ve skupině s tlakovou podporou ve srovnání s kontrolní skupinou (tlaková podpora vs. kontrolní skupina, 16 ze 48 [33 %] vs. 28 ze 49 [57 %]; poměr rizika 0,58; 95 % CI, 0,35 až 0,91; P = 0,024). Na jednotce PACU byla hodnota Pao2 ve skupině s tlakovou podporou vyšší než v kontrolní skupině (92 ± 26 mmHg vs. 83 ± 13 mmHg; P = 0.034).
Incidence saturace kyslíkem nižší než 92 % během 48 hodin po operaci mezi sledovanými skupinami se nelišila (9 ze 48 [19 %] vs. 11 ze 49 [22 %]; P = 0,653). Nebyly zaznamenány žádné nežádoucí příhody související se studijním protokolem.

Závěr: Incidence pooperačních atelektáz byla nižší u pacientů s tlakově podporovanou ventilací během probouzení z celkové anestezie ve srovnání s pacienty, kteří obdrželi přerušovanou manuální asistenci.

Anesthesiology . 2021 Dec 1;135(6):1004-1014. doi: 10.1097/ALN.0000000000003997.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Kvantitativní zhodnocení vzniku aerosolu během zavádění a odstraňování supraglotické pomůcky k zajištění dýchací cesty
A. J. Shrimpton, F. K. A. Gregson, J. M. Brown, et al.

Cílem studie bylo kvantifikovat vznik aerosolu při použití supraglotických pomůcek pro zajištění dýchací cesty. Guidelines považují tento proces za zdroj aerosolu, nicméně žádná studie tvorbu nekvantifikovala.Primárním sledovaným parametrem byla koncentrace aerosolu (částic 0.3 – 10 μm v průměru) a její změny v čase při dýchání, zavádění a odstraňování supraglotické pomůcky, a kašli. Měření probíhalo na ultračistém operačním sále s velmi nízkou koncentrací aerosolu před měřením (medián (IQR [range]) 1.6 (0-3.1 [0-4.0]) částic. I-1).

Výsledky: Při klidném dýchání pacienta činila koncentrace částic na sále (4.0 (1.3–11.0 [0–44]) částic. l−1, p = 0.048). Průměrná koncentrace částic při zavádění pomůcky (1.3 (1.0–4.2 [0–6.2]) částic. l−1, n = 11), a odstraňování pomůcky (2.1 (0–17.5 [0–26.2]) částic.l−1, n = 12) se nelišila od klidného dýchání pacienta (p = 0.31, respektive p = 0.84). Srovnání zavádění a odstraňování pomůcky s koncentrací částic při volním zakašlání (104 (66–169 [33–326]), n = 27) ukázalo, že používání pomůcky vytváří <4 % aerosolu vytvořeného při jednom zakašlání. Při jednom obtížném zajišťování dýchací cesty došlo k přechodnému nárůstu v koncentraci částic. Podrobná analýza ukázala atypickou velikost částic a následně byly identifikovány nerespirační zdroje aerosolu, které vznikají při zajišťování dýchací cesty a lze je považovat za artefakty.

Závěr: Zjištění ukázala, že při zavádění a odstraňování supraglotické pomůcky vzniká srovnatelné množství aerosolu jako při dýchání a výrazně nižší než při kašli.

 

Anaesthesia 2021, 76, 1577–1584, https://doi.org/10.1111/anae.15542

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
84 %

Kyselina tranexamová při krvácení do zažívacího traktu: systematický přehled a meta-analýza
Joanna C. Dionne, Simon J. W. Oczkowski, Beverley J. Hunt, et al.

Cílem tohoto přehledu randomizovaných kontrolovaných studií bylo srovnání kyseliny tranexamové s obvyklou péčí nebo placebem u dospělých s gastrointestinálním krvácením. Kyselina tranexamová je navrhována pro léčbu krvácení z gastrointestinálního traktu. Hlavními sledovanými parametry byly mortalita, krvácení a nežádoucí příhody.

Výsledky: Pět studií hodnotilo podávání vysokých dávek kyseliny tranexamové intravenózně a sedm studií hodnotilo podávání nízkých dávek intravenózní či enterální kyseliny tranexamové. Prodloužená doba u podávání vysokých dávek intravenózní kyseliny tranexamové nesnížila mortalitu (relativní riziko 0,98 %; 95% CI 0,88-1,09; I2 = 63 %; vysoká jistota) ani krvácení (relativní riziko 0,92; 95% CI 0,82-1,04; p = 0,17,  rozdíly v absolutním riziku -0,7 %; 95% CI -1,5 až 0. 3; vysoká jistota), ale vedly k malému zvýšení výskytu hluboké žilní trombózy (relativní riziko, 2,01; 95% CI, 1,08-3,72; I2 = 0%), plicní embolie (relativní riziko, 1,78; 95% CI, 1,06-3,0; I2 = 0%) a záchvatu (relativní riziko, 1,73; 95% CI, 1,03-2,93). Nízké dávky intravenózní/enterální kyseliny tranexamové nesnížily mortalitu (relativní riziko, 0,62; 95% CI, 0,36-1,09; I2 = 0 %), ale snížily riziko opětovného krvácení (relativní riziko, 0,5; 95% CI, 0,33-0,75; I2 = 9 %) a potřebu chirurgického zákroku (relativní riziko, 0,58; 95% CI, 0,38-0,88; I2 = 11 %).

Závěr: Prodloužená doba podávání vysokých dávek intravenózní kyseliny tranexamové nesnižuje mortalitu, nezlepšuje následky krvácení a zvyšuje počet nežádoucích příhod. Nízké intravenózní dávky či enterální forma kyseliny tranexamové mohou být účinné při snižování krvácení; k prokázání její bezpečnosti je zapotřebí více důkazů.

Crit Care Med. 2021 Oct 27. doi: 10.1097/CCM.0000000000005362

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Kritéria pro dětskou sepsi – systematický přehled a metaanalýza provedená pracovním týmem pro definici dětské sepse
Kusum Menon, Luregn J. Schlapbach, Samuel Akech

Cílem tohoto systematického přehledu bylo určit, zda existují asociace mezi demografickými, klinickými, laboratorními ukazateli a závažnými onemocněními s 1) sepsí, těžkou sepsí nebo septickým šokem u dětí s infekcí a 2) multiorgánovou dysfunkcí nebo úmrtím dětí se sepsí, těžkou sepsí či se septickým šokem.

Výsledky: Z 81 studií zahrnuté do této metaanalýzy, šestnáct studií (9 629 pacientů) poskytlo údaje o sepsi, těžké sepsi nebo septickém šoku a 71 studií (154 674 pacientů) poskytlo údaje o mortalitě.  U dětí s infekcí byla snížená úroveň vědomí a vyšší  Pediatric Risk of Mortality skóre asociována se sepsí/těžkou sepsí. U dětí se sepsí/ těžkou sepsí/ v septickém šoku byly prokázány významné a konzistentní asociace s mortalitou, pokud jsou v chronickém stavu, mají onkologickou diagnózu, užívaly vasoaktivní nebo inotropní agens, byly napojeni na umělou plicní ventilaci, vysoké PIMS-3 skóre, Pediatric Logistic Organ Dysfunction skóre, nebo u nich byly vysoké hladiny sérového laktátu, abnornormální počet trombocytů, hladiny fibrinogenu, prokalcitoninu, či vykazovaly syndrom multiorgánové dysfunkce.Souhrnná míra úmrtnosti se u pacientů se sepsí, těžkou sepsí a septickým šokem lišila mezi zeměmi s vysokým, vyšším středním a nižším středním příjmem (p < 0,0001).

Závěr: Silné asociace několika markerů orgánové dysfunkce se sledovanými výsledky u infikovaných a septických dětí podporují jejich zařazení do fáze validace dat pracovní skupiny pro definici dětské sepse.

Crit Care Med . 2021 Oct 6. doi: 10.1097/CCM.0000000000005294

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Analgetická účinnost intravenózního dexametasonu u bolesti po císařském řezu systematický přehled s meta-analýzou a sekvenční analýzou studií
Narinder Pal Singh, Jeetinder Kaur Makkar, Neha Yadav, et al.

Cílem tohoto přehledu randomizovaných kontrolovaných studií (RCT) bylo zhodnotit vliv peroperačního podávání dexametazonu na pooperační bolest po císařském řezu. Primárně sledované parametry byly skóre časné klidové bolesti (4 až 6 hodin) a doba do podání první rescue analgezie.

Výsledky: Do studie bylo zařazeno 988 rodiček podstupujících císařský řez. Pacientky, které dostávaly dexametason, měly nižší skóre klidové bolesti za 4 až 6 hodin po operaci, průměrný rozdíl 1,29 [95% CI, −1.85 až −0.73], P méně než 0,0001, s nízkou kvalitou důkazů (I2 = 94%). Důkazy střední kvality (I2 = 17%) naznačují, že doba do podání první analgezie ve skupině pacientek užívající dexametason byla významně delší, průměrný rozdíl 2,64 h (95% CI, 1,85 až 3,42), P <0,0001. Při použití dexametasonu bylo pozorováno významné snížení bolesti a spotřeby opioidů, přičemž o nežádoucích účincích bylo podáno jen málo zpráv.

Závěr: Peroperační intravenózní podávání dexametasonu bylo spojeno s významným snížením pooperační klidové bolesti a s delší dobou do podání první analgezie, spolu se sníženou spotřebou opioidů po porodu císařským řezem ve srovnání s neaktivní kontrolou.

European Journal of Anaesthesiology: November 11, 2021, doi: 10.1097/EJA.0000000000001626

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
84 %

Účinnost a bezpečnost IL-6 inhibitorů u pacientů s pneumonií způsobenou virem COVID-19: systematická review a metaanalýza multicentrických randomizovaných studií
Alessandro Belletti, Corrado Campochiaro, Marilena Marmiere, et. al.

Cílem této meta-analýzy randomizovaných kontrolovaných studií (RTC) bylo otestovat hypotézu, zda u dospělých pacientů s COVID-19 pneumonií může zlepšit jejich následný stav podání inhibitorů IL-6 (tocilizumab nebo sarilumab). Primárním sledovaným parametrem byla mortalita při nejdelším možném sledování a sekundárními parametry byla četnost intubací a incidence vedlejších účinků.

Výsledky: Posouzeno bylo 763 multicentrických studií (včetně 15 RTC, tedy 9 320 pacientů) z nichž většina byla tzv. open-label vs. standardní léčba. Byla prokázána asociace mezi IL-6 inhibitory a celkovou mortalitu v nejdelším možném sledování (1315/5,380 [24.4%] u skupiny dostávající IL-6 inhibitor vs. 1080/3,814 [28.3%] u kontrolní skupiny RR = 0.90; 95% CI 0.84 to 0.96; p pro efekt = 0.003, I2 = 0%, se zahrnutím 13 studií) a zároveň i redukce 28/30 denní mortality a četnosti intubací bez významného zvýšení četnosti vedlejších účinků a sekundárních infekcí.

Závěr: IL-6 inhibitory snížily nejdelší sledovanou mortalitu a četnost intubací u pacientů s pneumonií způsobenou COVID-19. Výsledky nicméně musí být potvrzeny randomizovanou kontrolovanou studií s vysokou kvalitou.

Annals of Intensive Care (2021) 11:152

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Transfúzní strategie u krvácejících kriticky nemocných dospělých pacientů: guideline pro klinickou praxi od Evropské společnosti intenzivní lékařské péče
Alexander P. J. Vlaar, Joanna C. Dionne, Sanne de Bruin, et al.

Cílem tohoto projektu bylo vyvinout doporučení založená na důkazech pro klinickou praxi týkající se transfúzních postupů a transfúzí u krvácejících kriticky nemocných pacientů. Pracovní skupina použila k tvorbě guideline přístup GRADE a zabývala se třemi hlavními tématy: transfúze u masivně a nemasivně krvácejících kriticky nemocných pacientů (transfúzní poměry, krevní produkty a point of care testing) a užití kyseliny tranexamové. Skupina si položila a následně zodpověděla na strukturované guideline otázky prostřednictvím formátu PICO (population, intervention, comparison, outcomes).

Výsledky: Pracovní skupina vytvořila 26 doporučení pro klinickou praxi (2 silná doporučení, 13 podmíněných doporučení, 11 bez jasného doporučení) a identifikovala10 PICO otázek s nedostatečnými důkazy pro vytvoření doporučení.

Závěr: Tento guideline pro klinickou praxi poskytuje doporučení založená na důkazech pro management masivně a nemasivně krvácejících kriticky nemocných dospělých pacientů a identifikuje oblasti, kde je potřeba další výzkum.

Intensive Care Med https://doi.org/10.1007/s00134-021-06531-x

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Předpověď výsledku extubace u kriticky nemocných pacientů: systematický přehled a meta-analýza
Flavia Torrini, Ségolčne Gendreau, Johanna Morel, et al.

Cílem této meta-analýzy bylo prozkoumat faktory spojené se selháním extubace u pacientů na umělé plicní ventilaci, kteří prošli testem spontánní ventilace a podstoupili plánovanou extubaci. Zahrnuty byly observační studie zabývající se rizikovými faktory spojenými se selháním extubace u dospělých pacientů.

Výsledky: Analyzováno bylo 49 proměnných a mezi nimi bylo identifikováno 26 faktorů, které jsou významně spojeny se selháním extubace. Rizikové faktory byly rozděleny do tří oblastí (komorbidity, závažnost akutní nemoci a charakteristiky v čase extubace) zahrnujících především tři funkce (oběhové, respirační a neurologické). Mezi nimi byly nejvíce zastoupeny fyziologické respirační charakteristiky v čase extubace. Management sekrece měl nejvyšší počet proměnných. Podle Bayesovské multivariabilní meta-analýzy bylo významně spojeno se selháním extubace 12 faktorů: věk, srdeční onemocnění v anamnéze, respirační onemocnění v anamnéze, zjednodušené akutní fyziologické skóre II (SAPS II - Simplified Acute Physiologic Score II), pneumonie, délka trvání umělé plicní ventilace, srdeční frekvence, index rychlého mělkého dýchání (RSBI – Rapid Shallow Breathing Index), maximální inspirační podtlak, nižší PaO2/FiO2 poměr, nižší hladina hemoglobinu a nižší Glasgow Coma Scale před extubací, přičemž poslední faktor má největší souvislost s výsledkem extubace.

Závěr: Řada faktorů je spojena se selháním extubace u kriticky nemocných pacientů, kteří prošli testem spontánní ventilace. Velký počet multiparametrických klinických skóre a/nebo algoritmů umělé inteligence by měl být testován na základě vybraných nezávislých proměnných za účelem zlepšení predikce výsledku extubace v klinickém scénáři.

Torrini et al. Critical Care (2021) 25:391 https://doi.org/10.1186/s13054-021-03802-3

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Hloubka anestezie a delirium po velkém chirurgickém zákroku: randomizovaná klinická studie
Lisbeth A. Evered, Matthew T. V. Chan, Ruquan Han, et al.

Cílem této multicentrické klinické studie bylo zjistit, zdali naměření bispektrálního indexu BIS 50 (lehká anestezie) souvisí s nižším výskytem pooperačního deliria (POD), než hodnota indexu BIS 35 (hluboká anestezie). Studie hodnotila postoperační delirium u 655 rizikových pacientů po dobu 5 dnů po operaci pomocí metody hodnocení zmatenosti po 3 minutách (3D-CAM), nebo CAM-ICU, a kognitivní screening pomocí Mini-Mental State Examination při příjmu pacienta a při jeho propuštění a Abbreviated Mental Test score (AMTS) po 30 dnech a po 1 roce. Primárním sledovaným parametrem byla incidence pooperačního deliria v kterémkoli z prvních 5 pooperačních dnů. Sekundární sledované parametry zahrnovaly úmrtnost po 1 roce, zhoršení kognitivních funkcí po propuštění z nemocnice, zhoršení kognitivních funkcí po 30 dnech a po 1 roce po operaci, neplánovanou hospitalizaci na jednotce intenzivní péče, dobu hospitalizace a dobu elektroencefalografické suprese burstů.

Výsledky: Incidence pooperačního deliria ve skupině s BIS 50 byla 19% a ve skupině s BIS 35 byla 28% (odds ratio 0,58 [95% interval spolehlivosti: 0,38e0,88]; PĽ0.010). Po 1 roce vykazovali pacienti ze skupiny s BIS 50 významně lepší výsledky kognitivní funkce než osoby ve skupině BIS 35 (9% s AMTS_6 vs 20%; P<0,001).

Závěr: U pacientů, kteří podstupují velký chirurgický zákrok, snižuje cílená lehká anestezie riziko pooperačního deliria a kognitivních poruch po 1 roce od operace.

British Journal of Anaesthesia, 127 (5): 704e712 (2021) DOI:

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
80 %

Ultrazvukem navigovaná spinální anestezie v reálném čase versus ultrazvukem asistovaná spinální anestezie u starších pacientů se zlomeninou kyčelního kloubu: randomizovaná kontrolovaná studie
Luying Chen, Jieling Huang, Yuling Zhang, et al.

Cílem této randomizované studie bylo zhodnotit, která technika spinální anestezie u starších pacientů se zlomeninou kyčelního kloubu byla spojena s vyšší mírou úspěšnosti: USAS (ultrasound assistance) nebo USRTG (real-time ultrasound guidance).Primární sledovaný parametr byla úspěšnost prvního pokusu, analyzovaná pomocí  χ2 testu. Sekundární sledované parametry zahrnovaly úspěšnost prvního průchodu, počet pokusů a průchodů jehlou, dobu lokalizace, dobu procedury, celkový čas, nežádoucí reakce a komplikace, spokojenost pacienta a skóre obtížnosti procedury.

Výsledky: Do studie bylo zahrnuto celkem 114 starších pacientů (≥ 70 let) se zlomeninou kyčelního kloubu. Úspěšnost prvního pokusu (80,7% oproti 52,6 %; 95% CI, pro rozdíl, 11,6-44,6) a úspěšnost prvního průchodu (63,2 % vs. 31,6 %; 95% CI pro rozdíl, 14,2-49) byly obě významně vyšší ve skupině USAS ve srovnání se skupinou USRTG (obě P = .001). Počet pokusů (1 [1-1] vs. 1 [1-3]; P = .001) a medián průchodů (1 vs. 3; P < .001) byly signifikantně nižší ve skupině USAS než ve skupině USRTG. Skupina USRTG měla kratší dobu lokalizace (175 s [129-234 s] vs. 315 s [250-390 s]; P < .001), ale delší dobu procedury (488 s [260-972 s] vs. 200 s[127-328 s];  P < .001) a celkový čas (694 s [421-1133 s] vs. 540 s [432-641 s]; P = .036). Mezi skupinou USAS a skupinou USTRG nebyly zjištěny žádné významné rozdíly v rámci nežádoucích účinků, reakcí a komplikací. Ve skupině USAS mělo více pacientů vysoké skóre spokojenosti 3 až 5 (P = .008). Celkově anesteziologové zhodnotili zákrok ve skupině USRTG jako "obtížnější" (P = .008).

Závěr: U starších pacientů se zlomeninou kyčle bylo zjištěno, že spinální anestezie pomocí techniky USRTG není lepší než technika USAS, protože má nižší míru úspěšnosti, doba procedury je delší, má nižší skóre spokojenosti a je náročnější na provedení. Technika USAS tak může být vhodnější pro starší pacienty.

Anesthesia & Analgesia: November 01, 2021 - Volume - Issue - 10

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
80 %

Prognostické a prediktivní biomarkery u pacientů s koronavirovým onemocněním 2019 léčených tocilizumabem v randomizované kontrolované studii
Jennifer Tom, Min Bao, Larry Tsai

Cílem této exploratorní multicentrické analýzy randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované třetí fáze studie bylo prozkoumat kandidátní prognostické a prediktivní biomarkery u pacientů hospitalizovaných s těžkou koronavirovou pneumonií (IL-6, CRP,LD, feritin, lymfocyty, monocyty, neutrofily, D-dimery a trombocyty). Pacienti byli náhodně přiřazeni v poměru 2:1 k i.v. tocilizumabu 8 mg/kg nebo placebu. Primárním sledovaným parametrem účinnosti byl klinický stav (hodnocený na škále -1, propuštění; 7- úmrtí), mortalita, doba do propuštění z nemocnice a umělé plicní ventilace (pokud nebyla uvedena při randomizaci) do 28. dne.

Výsledky: Kandidátní biomarkery byly měřeny u 295 pacientů ve skupině s tocilizumabem a u 142 pacientů ve skupině s placebem. Modelování ve skupině s placebem ukázalo, že všechny kandidátní biomarkery kromě LD a D-dimerů byly silně prognostické pro klinické výsledky 28. den, tedy mortalitu, nutnost umělé plicní ventilace, klinický stav a dobu do propuštění z nemocnice. Modelování ve skupině s tocilizumabem ukázalo prediktivní hodnotu feritinu pro klinické výsledky 28. dne v úmrtnosti (prediktivní interakce, p = 0,03), u mechanické ventilace (prediktivní interakce, p = 0,01) a klinickém stavu (prediktivní interakce, p = 0,02) ve srovnání s placebem.

Závěr: Bylo identifikováno několik biomarkerů, které mají prediktivní vztah ke klinickému outcomu u pacientů s těžkou koronavirovou pneumonií. Feritin byl identifikován jako prediktivní biomarker pro účinky tocilizumabu v populaci pacientů v COVACTA; vysoké hladiny feritinu byly spojeny s lepšími klinickými výsledky pro tocilizumab ve srovnání s placebem v den 28.

Crit Care Med . 2021 Oct 12.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Hemodynamické odpověď na krystaloidní a koloidní tekutiny během nekardiální operace
Christian Reiterer, Barbara Kabon, Sven Halvorson, et al.

Cílem této subanalýzy bylo zjistit, zdali peroperační aplikace koloidů zvyšuje srdeční index více než aplikace krystaloidů. Byl hodnocen vliv krystaloidních a koloidních bolusů na krevní tlak.

Studie analyzovala údaje od 973 pacientů, z nichž 480 podstoupilo koloidní léčbu a 493 krystaloidní. Podávání tekutin bylo kontrolováno jícnovým dopplerem. Primárním sledovaným parametrem byla průměrná hodnota srdečního indexu během operace ve skupině užívající koloidy a ve skupině užívající krystaloidy. Sekundárními sledovanými parametry byly hodnoty srdečního indexu těsně po podání bolusu, doba, která uplynula mezi bolusy, a průměrná reálná variabilita během operace. Studie zaznamenávala srdeční index, korigovanou dobu průtoku a krevní tlak v 10minutových intervalech a také před a po každém podání bolusu.

Výsledky: Průměrná hodnota srdečního indexu během anestezie byla mírně zvýšená u pacientů, kterým byl podán koloid, než u pacientů, kterým byl podán krystaloid, přičemž rozdíl činil pouze 0,20 l - min-1 - m-2 (95% CI, 0,11 až 0,29; P < 0,001). Riziko potřeby dalších bolusů bylo nižší po podání koloidu (poměr rizik [95% CI], 0,60 [0,55 až 0,66]; P < 0,001). Medián [kvartily] počtu bolusů na pacienta byl 4 [2, 6] pro koloidy a 6 [3, 8] pro krystaloidy, s mediánem rozdílu (95% CI) -1,5 (-2 až -1; P < 0,001). Průměrná variabilita středního arteriálního tlaku se mezi skupinami významně nelišila (rozdíl průměrů [95% CI] -0,03 (-0,07 až 0,02) mmHg, P = 0,229).

Závěr: U pacientů užívající koloidy a krystaloidy nebyly zjištěny klinicky významné rozdíly v srdečním indexu nebo ve variabilitě středního tlaku. Interval mezi jednotlivými bolusy byl u koloidů delší. Koloidy zřejmě nemají podstatný hemodynamický přínos.

 

Anesthesiology. 2021 Nov 1. doi: 10.1097/ALN.0000000000004040.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Vliv koncentrace kyslíku ve směsi užívané pro úvod do celkové anestezie na vznik atelektáz u dětí: prospektivní randomizovaná kontrolovaná studie
Hyun Il Kim, Ji Young Min, Jeong-Rim Lee, et. al.

Cílem této prospektivní randomizované kontrolované studie bylo potvrdit hypotézu platnou u dospělých pacientů a tedy zda u pediatrických pacientů povede snížení kyslíku v inhalované směsi užívané k úvodu do celkové anestezie k nižšímu výskytu atelektáz. Primárním sledovaným parametrem byl výskyt atelektáz na plicní sonografii prováděné ihned po úvodu do celkové anestezie a na konci operačního výkonu.

Výsledky: Celkem 54 pediatrických pacientů bylo náhodně rozděleno do 3 skupin, které odpovídaly následnému procentuálnímu zastoupení kyslíku ve smĕsi inhalované v úvodu do celkové anestezie (60%, 80%, 100%). Po úvodu se tyto skupiny významně lišily mezi sebou (medián [IQR], 2.0 [1.0–2.5], 2.0 [1.0–2.8] a 3.0 [2.0–3.0] u 60%, 80% a 100%, p = .033) a to hlavně mezi 60% a 100% skupinou (p = .015), ale již ne mezi 80% a 100% (p = .074). Nicméně v závěru operačního výkonu mezi skupinami nebyl žádný rozdíl v počtu regionů s atelektázami (2.0 [1.3–3.8], 3.0 [1.8–3.0] a 4.0 [2.0–4.0] u 60%, 80% a 100%; p = .169).

Závěr: Nižší koncentrace kyslíku (která by měla odpovídat alespoň 60% a méně, neboť efekt 80% směsi kyslíku nebyl dostatečný) je asociována s nižší tvorbou atelektáz těsně po úvodu do anestezie, nicméně tento efekt u dětských pacientů do konce operačního výkonu nepřetrvává.

 

Paediatric Anaesthesia (2021) Dec;31(12):1276-1281.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 3
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
76 %

Arteria ulnaris: vhodné místo pro kanylaci pediatrických pacientů
Jennifer Roux, Michael A Kohn, Jina Sinskey, et. al.

Cílem této studie bylo porovnání vhodnosti a.ulnaris a a.radialis ke kanylaci pediatrických pacientů za použití 2D ultrasonografie. Během této studie bylo porovnáno 108 a.radialis a a.ulnaris u dětí ve věku od novorozence do 6 let. Primárním sledovaným parametrem byl předozadní (AP) průměr na transverzálním a longitudinálním pohledu, plocha průřezu a hloubka uložení arterie.

Výsledky: Střední AP průměr byl větší u a.ulnaris než u a.radialis jak při transverzálním pohledu (63,6%, p= .002), tak při longitudinálním pohledu (59,4%, p= .004) i při průřezové ploše (60,4%, p= .006). Střední velikost a.ulnaris byla větší o 7,7% (transverzální pohled, 95% CI 3.1-12.4%), o 8,1% (longitudinální pohled, 3.2-13.0%) a o 12,9% (plocha průřezu, 4.4-21.5%). Bed-side vizuální evaluace byla ve shodě s měřenou plochou průřezu (lineární vážená kappa = 0,73). Střední hloubka a.ulnaris byla v podskupině 13 pacientů mladších 24 měsíců 2,13 mm oproti 1,65 mm v případě a.radialis (tedy rozdílu -0.48 mm, 95% CI 1.08-0.12).

Závěr: U pediatrických pacientů byla nalezena v 60% případů větší a.ulnaris než a.radialis a může být proto považována za výhodnější místo ke kanylaci. Pro optimální výběr tohoto místa u dětí je možné použít 2D ultrasonografii, která u daného pacienta umožní zhodnotit velikost distálních arterií na horní končetině a určit tak nejvhodnější místo ke kanylaci tohoto pacienta.

Paediatric Anaesthesia (2021) Dec;31(12):1357-1363.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
76 %

Point-of-care ultrasonografie
Jose L. Diaz-Gomez, M.D., Paul H. Mayo, M.D. a Seth J. Koenig, M.D.

Cílem tohoto přehledu je shrnout klíčové trendy v technologii POCUS (Point-of-care ultrasonografie), její pokrok v klinické aplikaci a překryv a komplementaritu POCUS a poradní ultrasonografie v hlavních zobrazovacích metodách.

Závěr: Užití POCUS není omezeno na jednu specializaci, protokol nebo orgánový systém. POCUS poskytuje ošetřujícímu lékaři možnost diagnostiky v reálném čase, informace o monitoringu a může být použita ke zvýšení bezpečnosti standartních procedur řízených ultrazvukem.  Zavedení úvodu do tématiky POCUS a výuka na lékařských fakultách a v postgraduálním studiu, zvětšující se počet důkazů o jejím efektu v klinické praxi a pokroky v oblasti ručních systémů upozorňují na možnost, že se POCUS stane standardní pomůckou lékaře. Nicméně bude klíčové určit, které, zda vůbec nějaké, aplikace nakonec prospívají péči o pacienty.

N Engl J Med 2021;385:1593-602. DOI: 10.1056/NEJMra1916062

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Postupy a infekce intravaskulárních katetrů během plného pracovního provozu a ve službě pacientů v kritickém stavu
Niccolo Buetti, Stephane Ruckly, Jean‑Christophe Lucet, et. al.

Primárním cílem této post-hoc analýzy s užitím databází 4 velkých randomizovaných kontrolovaných studií bylo popsat rozdíly mezi pacienty a zavedenými intravaskulárními katetry v plném pracovním režimu (po-pá 8:30-18:00) a za služby (po-pá 18:00-8:30, so 13:00-po 8:30). Sekundárním cílem bylo prozkoumat, zda zavedení katetru ve službě ovlivňuje riziko vzniku infekce katetru. K odhadnutí vlivu doby zavedení (služba vs. plný provoz) na vznik tzv. major catheter-related infections (MCRI) a tzv. catheter-related bloodstream infections (CRBSIs) byly použity multivariabilní marginální Coxovy modely. Tyto jednotky (MCRI, CRBSI) posloužily zároveň jako primární sledovaný parametr této analýzy.

Výsledky: Do této analýzy bylo zahrnuto 7 241 pacientů z 25 JIP (15 208 katetrů, z toho 7 226 zavedených ve službě a 7 982 v plném pracovním provozu). U centrálních žilních katetrů (CŽK), které byly zavedeny ve službě, došlo průměrně k jejich odstranění po 4 dnech (IQR 2, 9) a častějším voleným místem pro katetrizaci byla femorální oblast, oproti tomu CŽK zavedené v plném pracovním provozu zůstaly zavedeny v průměru 6 dní (IQR 3,10; p < 0.01). Stran infekcí bylo shledáno podobné riziko pro obě porovnávané doby katetrizace (MCRI: HR 0.91, 95% CI 0.61–1.37, p = 0.65; CRBSI: HR 1.05, 95% CI 0.65–1.68, p = 0.85). Podobné výsledky byly pozorovány i v případě zkoumání dat u katetrů arteriálních.

Závěr: Zavedení katetru ve službě nezvýšilo riziko katetrové infekce oproti katetrům zavedeným v plném pracovním režimu. Proto není doba zavedení dostatečným argumentem pro předčasné odstranění katetru a to ani v případě, že pro místo katetrizace byla vybrána femorální oblast.

Annals of Intensive Care (2021) 11:153

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Výkon a impakt týmové spolupráce na zajištění dýchacích cest během pandemie COVID-19
Keziah Magor, Tejinder Chhina, Ivan Cacic, et al.

Účelem studie bylo zjistit výkon a impakt týmu pro zajištění dýchacích cest (AMT) u dospělých pacientů, sestaveného během pandemie COVID-19. Provedli jsme retrospektivní kohortový přehled všech dospělých pacientů, kterým byly zajištěny dýchací cesty od AMT (n = 269) formou dotazníku, zaměřeného na lékaře, kteří měli možnost aktivovat AMT (n = 77). Sledovanými parametry byly: úspěšnost intubace, počet pokusů o intubaci, doba nutná k intubaci, dobu odezvy týmu, dobu kontaktu s pacientem, komplikace intubace a nedodržení protokolů osobních ochranných zařízení (PPE). Průzkum lékařů hodnotil relevanci, výkon, přiměřenost a klinickou užitečnost AMT.

Výsledky: AMT intubovalo 231 pacientů. Data ukázala, že 91 % intubací bylo provedeno na první pokus. Průměrná (směrodatná odchylka) doba nutná k intubaci byla 2,1 (0,2) min. Míra komplikací byla minimální. Výskyt porušení položek protokolu PPE byl méně než 6 %. Žádný člen AMT nehlásil příznaky COVID-19. Míra odpovědí na lékařský průzkum byla 36 %. Mezi účastníky panovala shoda, že AMT měla během pandemie COVID-19 značnou klinickou užitečnost.

Závěr: AMT sestavený během pandemie COVID-19 prokázal vysokou způsobilost a účinnost a měl příznivý dopad na hlavní odpovědné lékaře, kteří aktivovali tým.

Can J Anesth/J Can Anesth https://doi.org/10.1007/s12630-021-02144-6

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 2
  • abstrakt: 3
68 %

Přesnost prediktivních výpočtů pro hloubku tracheální intubace dětí
Puneet Khanna, Heena Garg, Bikash Ranjan Ray, et al.

Primárním cílem této prospektivní studie bylo korelovat skutečnou hloubku zavedené endotracheální kanyly s vypočtenou hloubkou zavedení podle rovnic odvozených od délky prostředníku, věku, hmotnosti a výšky u dětí ve věku1 až 4 roky. Sekundárním sledovaným parametrem bylo určení nejpřesnější rovnice z posuzovaných pro přesné zavádění kanyly.

Výsledky: Průměrná délka trachey 6.42 ± 0.96 cm. Průměrná skutečná hloubka zavedení kanyly (12.89 ± 1.09 cm), hloubka zavedení podle délky prostředníku (13.23 ± 1.53cm; p = .001; 95 %CI 0.12–0.50), podle věku (13.31 ± 0.53 cm; 95 %CI 0.37–1.44; p = .001), podle hmotnosti (14.14 ± 1.42 cm; 95 % CI 0.10–0.51; p = .004), a podle výšky (13.73 ± 0.94 cm; 95 % CI 0.15–0.77; p = .004). Výpočty hloubky zavedení podle prostředníku a podle věku byly u většiny pacientů přesné (58 % pro oba parametry). Výpočty podle hmotnosti (74 %) a výšky (64 %) by v uvedených procentech pacientů znamenaly umístění kanyly příliš distálně.

Závěr: Rovnice založené na demografických proměnných a délce prostředníku ukázaly dobrou souvislost se skutečnou hloubkou zavedené kanyly u 1 až 4-letých dětí. Procento přesných umístění kanyly bylo vyšší s použitím výpočtů podle délky prostředníku a věku.

Paediatr Anaesth . 2021 Dec;31(12):1304-1309. doi: 10.1111/pan.14301.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %

Laváž fyziologickým roztokem a recruitment plic při endotracheálním odsávání u dětí: pilotní randomizovaná studie - NLZP publikace
Jessica A. Schults, Marie Cooke, Debbie Long

Cílem pilotní randomizované studie bylo zjistit  účinnost podání fyziologického roztoku (NSI) + pozitivního end-expiratory pressure (PEEP) a recruitment manévru (RM) při endotracheálním odsáváním u dětí na jednotce intenzivní péče. Studie byla provedena na 36 lůžkové jednotce dětské intenzivní péče v Austrálii u zaintubovaných dětí ve věku do 16 let na umělé plicní ventilaci. Primárním výsledkem byla proveditelnost; sekundárními výstupy byly ventilátorová pneumonie (VAP), změna objemu plic na konci výdechu hodnocená pomocí elektrické impedanční tomografie, dynamická poddajnost a poměr saturace kyslíku k frakci vdechovaného kyslíku (SpO2/FiO2).

Výsledky/zjištění:  Děti, které dostávaly NSI, měly snížený výskyt VAP; toto však nedosáhlo statistické významnosti (p = 0,06). NSI byl spojen s významně sníženým poměrem SpO2/FiO2 až 10 minut po odsátí. RM nebyl spojený se sníženým výskytem VAP , ale významně zlepšil objem plic na konci výdechu 2 a 5 minut po odsátí, dynamická shoda a poměr SpO2/FiO2.

Závěr: RM poskytly krátkodobé zlepšení objemu plic a oxygenace na konci výdechu. NSI s odsáváním vedl ke snížení výskytu VAP; pro statistické testování je však zapotřebí definitivní randomizovaně kontrolovanou studii. RCT intervencí ve studii se vyplatí a může být proveditelné s úpravami protokolu včetně rozšíření způsobilosti účastníků.

Australian Critical Care 34 (2021) 530e538

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %

Hodnocení průměru lumen distální radiální arterie u novorozenců a kojenců ultrazvukem a výběr adekvátní velikosti katetru
Ana C. Mavarez, Caroline Ripat, Steven Char, et al.

Cílem studie bylo určit správnou velikost katetru u kojenců do 6 měsíců věku. Studovaným parametrem bylo změření průměru lumen distální radiální arterie. Dále byl zaznamenán postmenstruační a chronologický věk, pohlaví, hmotnost, komorbidity, medikace, lokalita a známky života každého subjektu.

Výsledky: Bylo vyšetřeno 50 dětí ve věku 0-6 měsíců. Průměr jejich radiální arterie odpovídal jejich hmotnosti a věku. Při použití 22G katetru došlo u většiny dětí k úplné okluzi lumen arterie. Použití 24G katetru vedlo k 75-99% okluzi v závislosti na hmotnosti, postmenstruačním a chronologickém věku kojenců.

Závěr: Na základě získaných poznatků doporučujeme změřit průměr radiální arterie pomocí ultrazvuku a na základě toho vybrat nejvhodnější velikost katetru před samotnou kanylací arterie. Takový postup preventivně brání výběru nevhodného katetru a s tím spojených trombotických komplikací.

Paediatr Anaesth : 2021 Dec;31(12):1350-1356. doi: 10.1111/pan.14293. Epub 2021 Sep 20.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
68 %

Potvrzení pozice manžety endotracheální rourky ve vztahu k prstencové chrupavce pomocí point-of-care ultrazvuku u dětské populace
Tariq M. Wani, Jiju John, Saif Ewhman, et al.

Cílem této prospektivní nerandomizované studie bylo zhodnotit, zda by point-of-care ultrazvuk mohl sloužit jako bezpečný a účinný prostředek k zobrazení pozice manžety endotracheální rourky ve vztahu k prstencové chrupavce a tracheálním prstencům a dosáhnout tak ideálního umístění manžety, kdy se její proximální okraj nachází pod úrovní prstencové chrupavky. Po navození anestezie a intubaci trachey byla při neutrální poloze krku pacienta v longitudinální rovině identifikována úroveň proximálního okraje manžety naplněné fyziologickým roztokem a zaznamenána ve vztahu k prstencové chrupavce a tracheálním prstencům. 

Výsledky: Tato studie zahrnula 80 pacientů ve věku 1 až 78 měsíců. U všech pacientů byla rozpoznána manžeta endotracheální rourky, prstencová chrupavka a tracheální prstence. Proximální konec manžety endotracheální rourky se nacházel na úrovni prstencové chrupavky u 16,3 % pacientů, na úrovni prvního prstence u 27,5 % pacientů, na úrovni druhého prstence u 23,8 % pacientů, na úrovni třetího prstence u 17,5 % pacientů a pod čtvrtým prstencem u 15 % pacientů. Počáteční poloha manžety neměla žádnou signifikantní asociaci s věkem, výškou, váhou a velikostí a typem endotracheální rourky.

Závěr: Point-of-care ultrazvuk poskytuje rychlý a účinný prostředek k identifikování pozice manžety endotracheální rourky ve vztahu k prstencové chrupavce. Tato technika může mít využití v perioperační oblasti, na anesteziologicko-resuscitačních odděleních a na jednotkách intenzivní péče.

Paediatr Anaesth . 2021 Dec;31(12):1310-1315. doi: 10.1111/pan.14303

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %

Chyby při obtížném zajišťování dýchací cesty v pediatrii
Lisa Sohn, James Peyton, Britta S. von Ungern-Sternberg, et al.

Cílem přehledu bylo zdůraznit obvyklé nástrahy a chyby při obtížném zajišťování dýchacích cest v pediatrii a navrhnout řešení k optimalizaci postupů. Tyto chyby byly rozděleny do kategorií přípravy, provedení a zběhlosti v provádění úkonů. V rámci přípravy na zajištění dýchací cesty dochází často k podcenění situace a nedostatečnému plánování pro případ komplikací. Až dvě třetiny všech obtížných intubací u dětí jsou neočekávané. Klíčem k úspěchu je vždy očekávat obtížnou dýchací cestu a podle toho dopředu plánovat, jak postup u možných komplikací, stran zajištění pomůcek i lékařů jiných odborností. Časté chyby při provádění intubace zahrnují: lpění na použití přímé laryngoskopie, přestože má lékař k dispozici efektivnější metodu, zbytečné pokusy neúčinné metody a nedostatečná hloubka anestezie. Zběhlost a zkušenost v poskytování péče a provádění jednotlivých úkonů je nezbytná. Zde dochází k zapomínání nepoužívaných technik, a proto je krom osvojení nových dovedností na místě i opakování a procvičování již naučených. Článek rovněž popisuje mechanismy kognitivního bias, jenž je často příčinou zmíněných nedostatků.

Paediatr Anaesth . 2021 Dec;31(12):1271-1275. doi: 10.1111/pan.14289.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 3
  • zpracování: 2
  • abstrakt: 4
64 %

Incidence a ovlivňující faktory poruch kognitivních funkcí následné intenzivní péče - NLZP publikace
Li Yao , Yaling Li , Ruiyuan Yin, et al.

Cílem prospektivní observační studie bylo zhodnotit incidenci a rizikové faktory poruch kognitivních funkcí v krátkodobé následné intenzivní péče (JIP) u pacientů starších 18 let, u kterých se očekávalo, že hospitalizace na JIP bude minimálně 24 hodin.

Výsledky: Skóre Montreal Cognitive Assessment (MoCA) menší než 26 bylo definováno jako porucha kognitivních funkcí při propuštění z nemocnice a. Krátkodobá porucha kognitivních funkcí v následné intenzivní péči byla diagnostikována u 185 ze 409 hodnocených pacientů (45,2 %). Výsledky vícerozměrné analýzy ukázaly, že frekvence a závažnost deliria a pokročilý věk byly rizikovými faktory poruchy kognitivních funkcí v období hospitalizace na JIP; delší doba vzdělávání a včasná aktivní mobilizace byly ochrannými faktory.

Závěry: Výskyt poruch kognitivních funkcí v období hospitalizace na JIP je častější, stejně jako ukazují výsledky výzkumů, je frekvence a závažnost deliria a pokročilý věk rizikovým faktorem poruchy kognitivních funkcí v období hospitalizace na JIP. Delší doba vzdělávání a včasná aktivní mobilizace byly ochrannými faktory před poruchou kognitivních funkcí v období hospitalizace na JIP.

Intensive & Critical Care Nursing 67 (2021) 103106

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
64 %

Platinoví partneři

Zlatí partneři

Další partneři

Adresa:

Nadační fond AKUTNĚ.CZ
Kamenice 5
625 00 Brno
IČ: 29211719, DIČ: CZ29211719
Spisová značka: N 347
vedená u rejstříkového soudu v Brně

Kontakt:

Číslo účtu: 555 000 100/5500 (Raiffeisenbank)
Telefon: +420 728 573 580
(pracovní dny Po–Pá 15:00–17:00)
E-mail: sekretariat@akutne.cz

Nastavení cookies

AKUTNĚ.CZ ISSN 1803-179X

Lidé | Spolupráce a odkazy | Sponzoři

Vytvořil Institut biostatistiky a analýz LF MU

Edukační portál AKUTNĚ.CZ je součástí vzdělávacího obsahu sítě lékařských fakult MEFANET