Články na téma

Dopad pandemie COVID-19 na epidemiologii mimonemocniční srdeční zástavy: systematický přehled a meta-analýza
Seth En Teoh, Yoshio Masuda, Darren Jun Hao Tan, et al.

Cílem této studie bylo zhodnotit dopad pandemie na incidenci a mortalitu  (case fatality rate – CFR),  pacientů, kteří prodělali srdeční zástavu mimo nemocnici (OHCA). Zahrnuty byly studie, které porovnávaly procesy a výsledky OHCA mezi pandemickým a historickým kontrolním obdobím. Metaanalýzy byly provedeny pro primární výsledky [roční incidence, mortalita a případová fatalita (CFR)], sekundární výsledky [ukončení resuscitace v terénu (TOR), návrat spontánního oběhu (ROSC), přežití do přijetí do nemocnice a přežití do propuštění z nemocnice] a klinické charakteristiky (rytmus a etiologie).

Výsledky: Pandemie COVID-19 byla spojena s 39,5% nárůstem souhrnné roční incidence OHCA (p < 0,001). Souhrnná CFR se zvýšila o 2,65 % (p < 0,001), přičemž souhrnné OR pro mortalitu bylo 1,95 [95%CI 1,51-2,51]. Došlo ke zvýšení TOR v terénu (OR = 2,46, 95%CI 1,62-3,74). Došlo ke snížení ROSC (OR = 0,65, 95%CI 0,55-0,77), přežití do přijetí do nemocnice (OR = 0,65, 95%CI 0,48-0,89) a přežití do propuštění (OR = 0,52, 95%CI 0,40-0,69). Bylo zaznamenáno snížení počtu defibrilovatelných (OR = 0,73, 95%CI 0,60-0,88) a zvýšení asfyktické etiologie OHCA (OR = 1,17, 95%CI 1,02-1,33).

Závěr: V porovnání s obdobím před pandemií je COVID-19 významně spojen se zvýšeným výskytem OHCA a horšími outcomy pacientů.

 

Teoh et al. Annals of Intensive Care (2021) 11:169

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Časná léčba Covid-19 pomocí SARS-CoV-2 neutralizační protilátky sotrovimab
Anil Gupta, Yaneicy Gonzalez‑Rojas, Erick Juarez, et al.

Tato probíhající multicentrická, dvojitě zaslepená studie ve fázi 3 měla za cíl zhodnotit, zda monoklonální protilátka sotrovimab zabrání progresi Covid-19 u vysoce rizikových pacientů v rané fázi onemocnění. Nehospitalizovaní pacienti se symptomatickým Covid-19 (≤ 5 dní po propuknutí příznaků) a alespoň jedním rizikovým faktorem pro progresi onemocnění byli náhodně přiřazeni v poměru 1:1 k obdržení jedné infuze 500mg dávky sotrovimabu, nebo k placebu. Primárním sledovaným parametrem byla hospitalizace (pro >24 hodin) z jakéhokoli důvodu nebo úmrtí do 29 dnů po randomizaci.

Výsledky: V této předem specifikované analýze, která zahrnovala 583 pacientů (291 ve skupině se sotrovimabem a 292 v placebo skupině), měli 3 pacienti (1 %) ve skupině se sotrovimabem, v porovnání s 21 pacienty (7 %) v placebo skupině, progresi onemocnění vedoucí k hospitalizaci nebo k úmrtí (relativní pokles rizika (RRR), 85 %; 97,24% CI, 44 až 66; P = 0,002). V placebo skupině bylo 5 pacientů přijato na jednotku intenzivní péče, včetně 1 pacienta, který zemřel do 29. dne. Bezpečnost byla hodnocena u 868 pacientů (430 ve skupině sotrovimab a 438 v placebo skupině). Nežádoucí účinky byly hlášeny u 17 % pacientů ve skupině se sotrovimabem a u 19 % pacientů v placebo skupině, vážné nežádoucí účinky byly méně běžné u sotrovimab skupiny (2 % pacientů) než u placebo skupiny (6 % pacientů).

Závěr: Mezi vysokorizikovými pacienty s lehkou až střední formou Covid-19 snížil sotrovimab riziko progrese nemoci.

N Engl J Med 2021;385:1941-50.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 5
96 %

Spinální anestezie nebo celková anestezie při operaci kyčelního kloubu u starších osob
Neuman, R. Feng, J.L. Carson, et al.

Cílem této pragmatické randomizované studie bylo porovnat spinální anestezii s celkovou anestezií u dříve ambulantních pacientů starších 50 let, kteří podstoupili operaci zlomeniny kyčle ve 46 amerických a kanadských nemocnicích. Pacienti byli náhodně rozděleni v poměru 1:1 do skupin, které obdrželi spinální nebo celkovou anestezii. Primárním sledovaným parametrem byla kombinace úmrtí nebo neschopnosti chodit přibližně 3 m samostatně nebo s chodítkem či holí po 60 dnech. Sekundární sledované parametry zahrnovaly úmrtí do 60 dnů, delirium, dobu do propuštění a schopnost pohybu po 60 dnech.

Výsledky: Do studie bylo zařazeno celkem 1600 pacientů; 795 z nich bylo zařazeno do skupiny se spinální anestezií a 805 do skupiny s celkovou anestezií. Průměrný věk byl 78 let a 67,0 % pacientů tvořily ženy. Formu anestezie, která odpovídala původní randomizaci, obdrželo 666 pacientů (83,8 %) ve skupině se spinální anestezií a 769 pacientů (95,5 %) ve skupině s celkovou  anestezii. Mezi pacienty v modifikované intention-to-treat populaci se primární outcome vyskytl u 132 ze 712 pacientů (18,5 %) ve skupině se spinální anestezií a 132 ze 733 (18,0 %) ve skupině s celkovou anestezií (RR 1,03; 95%CI 0,84 až 1,27; P = 0,83). Neschopnost samostatné chůze po 60 dnech byla zaznamenána u 104 z 684 pacientů (15,2 %), resp. 101 ze 702 pacientů (14,4 %) (RR 1,06; 95% CI, 0,82 až 1,36) a úmrtí do 60 dnů nastalo u 30 ze 768 (3,9 %), resp. 32 ze 784 (4,1 %) (RR 0,97; 95% CI, 0,59 až 1,57). Delirium se vyskytlo u 130 z 633 pacientů (20,5 %) ve skupině se spinální anestezií a u 124 z 629 (19,7 %) ve skupině s celkovou anestezií (RR 1,04; 95% CI, 0,84 až 1,30).

Závěr: Spinální anestezie při operaci zlomeniny kyčelního kloubu u starších dospělých nebyla lepší než celková anestezie, pokud jde o přežití a obnovení schopnosti pohybu po 60 dnech. Incidence pooperačního deliria byla u obou typů anestezie podobná.

N Engl J Med 2021;385:2025-35.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Efekt vysokodávkového IV vitaminu C na mortalitu u pacientů se sepsí: systematický přehled a meta-analýza randomizovaných kontrolovaných studií
Ryota Sato, Daisuke Hasegawa, Narut Prasitlumkum, et al.

Cílem této studie bylo prostřednictvím systematického přehledu a meta-analýzy  zjistit, zda vysoké dávky IV vitamin C zlepšuje krátkodobou mortalitu u pacientů se sepsí. Primárním sledovaným parametrem byla krátkodobá mortalita definována jako 28denní nebo 30denní mortalita nebo úmrtí v nemocnici. Do přehledu byly zařazeny studie splňující následující kritéria: 1) randomizovaná kontrolovaná studie, 2) pacienti se sepsí ve věku ≥ 18 let, a 3) pacienti obdrželi vysoké dávky intravenózní vitamin C vedle standartní péče, nebo samostatnou standartní péči.

Výsledky: V této meta-analýze bylo zahrnuto jedenáct studií (n = 1,737 pacientů). Vysoké dávky IV vitamínu C nebyl spojen s významně nižší krátkodobou mortalitou (RR, 0,88; 95% CI, 0,73–1,06; p = 0,18; I2 = 29 %), ale byl spojen s významně kratší dobou používání vazopresorů (SMD, –0,35; 95% CI, –0,63 až – 0,07; p < 0,01; I2 = 80 %) a s významně vyšším poklesem SOFA skóre (Sequential Organ Failure Assessment score) během 72–96 hodin (SMD, –0,20; 95% CI, – 0,32 až –0,08; p < 0,01; I2 = 16 %). Jedna studie uvedla významnou spojitost s hypernatrémií, ale nežádoucí účinky byly vzácné a vysokodávkový vitamin C je považován za relativně bezpečný.

Závěr: Užití vysokých dávek IV vitaminu C u pacientů se sepsí nebylo spojeno s nižší krátkodobou mortalitou, ale bylo spojeno s významně kratší dobou používání vazopresorů a s vyšším poklesem SOFA skóre během 72–96 hodin.

Critical Care Medicine DOI: 10.1097/CCM.0000000000005263

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Ohodnocení mRNA-1273 SARS-CoV-2 vakcíny u dospívajících
Kashif Ali, Gary Berman, Honghong Zhou, et al.

Cílem této probíhající, placebem kontrolované studie ve fázi 2-3 bylo zhodnocení bezpečnosti, imunogenicity a účinnosti mRNA-1273 vakcíny u dospívající populace. Zdraví dospívající (ve věku 12 až 17 let) byli v poměru 2:1 náhodně přiřazeni k obdržení dvou 100μg dávek mRNA-1273 vakcíny, nebo placeba, podávaných s odstupem 28 dnů. Primárním sledovaným parametrem byla bezpečnost mRNA-vakcíny u dospívajících a noninferiorita imunitní odpovědi u dospívajících vzhledem k imunitní odpovědí u mladých dospělých (ve věku 18 až 25 let) ve fázi 3 studie. Sekundárním sledovaným parametrem byla účinnost mRNA-1273 vakcíny v prevenci Covid-19.

Výsledky: Celkem 3732 účastníků bylo náhodně přiřazeno k obdržení vakcíny mRNA-1273 (2489 účastníků), nebo placeba (1243 účastníků). V mRNA-1273 skupině byly nejčastějšími nežádoucími účinky po první nebo druhé dávce bolest v místě vpichu (u 93,1 % po první dávce, u 92,4 % po druhé dávce), bolest hlavy (u 44,6 % a u 70,2 %) a únava (u 47,9 % a u 67,8 %), v placebo skupině byly nejčastějšími nežádoucími účinky po první nebo druhé dávce bolest v místě vpichu (u 34,8 % po první dávce, u 30,3 % po druhé dávce), bolest hlavy (u 38,5 % a u 30,2 %) a únava (u 36,6 % a u 28,9 %). Nebyly zaznamenány žádné vážné nežádoucí účinky. Geometrický průměr titrů pseudovirových neutralizačních protilátek u dospívajících vzhledem k mladým dospělým byl 1,08 (95% CI, 0,94 až 1,24) a absolutní rozdíl v sérologické odpovědi byl 0,2 procentních bodů (95% CI, -1,8 až 2,4), což splnilo kritérium neinferiority. Nebyly hlášeny žádné případy Covid-19 s nástupem do 14 dní po druhé dávce v mRNA-1273 skupině a v placebo skupině se objevily 4 případy.

Závěr: Vakcína mRNA-1273 měla u dospívajících přijatelný bezpečnostní profil. Imunitní odpověď byla podobná jako u mladých dospělých a vakcína byla účinná v prevenci Covid-19.

N Engl J Med 2021;385:2241-51.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Spinální anestezie s cílenou sedací na základě hodnot bispektrálního indexu ve srovnání s celkovou anestezií s maskovanými hodnotami bispektrálního indexu ke snížení míry deliria: SHARP randomizovaná kontrolovaná studie
Charles H. Brown, Charles Edwards II, Charles Lin, et al.

Cílem této studie bylo zjistit, zda při redukci expozice anestetickým látkám podle hodnot bispektrálního indexu BIS (spinální anestezie s cílenou sedací na základě hodnot BIS) ve srovnání s celkovou anestezií (maskovaná BIS) snižuje delirium. Do této randomizované studie byli zařazeni pacienti ve věku 65 let a více podstupující fúzi bederní páteře. Intervenční skupině byla podána spinální anestezie s cílenou sedací na hodnotu BIS 60 až 70. Kontrolní skupina obdržela celkovou anestezii (maskovaná BIS). Primárním sledovaným parametrem bylo delirium, které bylo hodnoceno pomocí Confusion Assesment Method denně do 3. pooperačního dne se zaslepeným hodnocením.

Výsledky: Do analýzy bylo zahrnuto  217 pacientů, průměrný věk byl 72 let (IQR 69 až 77 let). Medián hodnoty BIS ve skupině spinální anestezie s cílenou sedací na základě hodnot BIS byl 62 (IQR53 až 70) a ve skupině celkové anestezie s maskovanými hodnotami BIS byl 45 (IQRm41 až 50; P < 0,001). Incident deliria se nelišil ve skupině spinální anestezie s cílenou sedací na základě hodnot BIS (25,2 % [28 ze 111] oproti skupině celkové anestezie s maskovanými hodnotami BIS (18,9 % [20 ze 106]; P = 0,259; RR1,22 [95% CI, 0,85 až 1,76]). V předem specifikovaných analýzách podskupin se vliv anestetické strategie lišil podle Mini-Mental State Examination, nikoli však podle Charlsonova indexu komorbidit nebo věku. Dvě cévní mozkové příhody se vyskytly u pacientů, kterým byla podána spinální anestezie, a jedno úmrtí u pacienta, kterému byla podána celková anestezie.

Závěry: Spinální anestezie s cílenou sedací na podkladu hodnot BIS ve srovnání s celkovou anestezií s maskovanými hodnotami BIS nesnížila delirium po lumbální fúzi.

ANESTHESIOLOGY 2021; 135:992–1003

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Koronavirové onemocnění 2019 jako příčina virové sepse: systematický přehled a meta-analýza
Eleni Karakike, Evangelos J. Giamarellos-Bourboulis, Miltiades Kyprianou, et al.

Cílem tohoto systematického přehledu bylo popsat prevalenci sepse související s koronavirovým onemocněním 2019 na JIP nebo standartním oddělení.
Do analýzy byly zahrnuty studie prezentující údaje o pacientech s potvrzeným koronavirovým onemocněním v roce 2019 s diagnózou sepse podle klasifikace sepse-3 nebo podle přítomnosti orgánových dysfunkcí souvisejících s infekcí, které vyžadují orgánovou podporu/náhradu. Sekundárními sledovanými parametry byla potřeba přijetí na jednotku intenzivní péče pacientů původně hospitalizovaných na standartním oddělení a prevalence nového výskytu orgánové dysfunkce na jednotce intenzivní péče. Výsledky byly vyjádřeny jako podíly s příslušným 95% CI.

Výsledky: Z 3 825 článků bylo analyzováno 151, z nichž pouze pět přímo uvádělo výskyt sepse. S ohledem na pozorovanou vysokou heterogenitu byla prevalence sepse související s onemocněním COVID 2019- 77,9 % (95% CI, 75,9-79,8; I2 = 91 %; 57 studií) na jednotce intenzivní péče a 33,3 % (95% CI, 30,3-36,4; I2 = 99 %; 86 studií) na standartním oddělení. Přijetí na JIP bylo nutné u 17,7 % (95% CI, 12,9-23,6; I2 = 100 %) pacientů na oddělení. Nejčastější orgánovou dysfunkcí na jednotce intenzivní péče byl syndrom akutní respirační tísně (87,5 %; 95% CI, 83,3-90,7; I2 = 98 %).

Závěry: Většina pacientů s onemocněním COVID-19  hospitalizovaných na jednotce intenzivní péče splňuje kritéria sepse 3 a je u nich přítomna orgánová dysfunkce spojená s infekcí. Lékařská a vědecká komunita by měla systematicky hlásit virovou sepsi kvůli prognostickým a léčebným důsledkům.

Critical Care Medicine DOI: 10.1097/CCM.0000000000005195

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
84 %

Benefity a rizika neinvazivní oxygenace při léčbě COVID-19: multicentrická, prospektivní kohortová studie (COVID-ICU) ve 137 nemocnicích
COVID-ICU group, for the REVA network, COVID-ICU investigators

Cílem studie byla evaluace vlivu standardní oxygenace, vysokoprůtokovou nosní kanylou (HFNC), a neinvazivní ventilací (NIV)  na míru selhání oxygenoterapie a mortalitu COVID-19 pacientů na jednotkách intenzivní péče. Primárním sledovaným parametrem bylo selhání oxygenační terapie, definované jako nutnost intubace nebo úmrtí pacienta. Dalším parametrem bylo zhodnocení proměnných nezávisle asociovaných se selháním oxygenoterapie a s 90-denní mortalitou.

Výsledky: Zařazeno bylo 4754 COVID-19 pozitivních pacientů na JIP, 1491 z nich nebylo při přijetí intubováno a byli léčeni standardní kyslíkovou léčbou (51%), HFNC (38%), nebo NIV (11%) (P < 0.001). Selhání oxygenační terapie bylo zaznamenáno u 739 (50%) pacientů (678 intubovaných a 61 zemřelých). Pro standardní kyslíkovou terapii, HFNC, a NIV, bylo procento selhání 49%, 48%, a 60% (P < 0.001). Multivariační analýzou, HFNC ([OR] 0.60, 95% [CI] 0.36–0.99, P = 0.013), ale nikoliv NIV (OR 1.57, 95% CI 0.78–3.21) bylo spojeno s nižším rizikem selhání oxygenoterapie. Celková 90-denní mortalita byla 21%. Multivariační analýzou, oxygenoterapie HFNC nesouvisela se změnou mortality (OR 0.90, 95% CI 0.61–1.33), u NIV byla zaznamenána zvýšená mortalita (OR 2.75, 95% CI 1.79–4.21, P < 0.001).

Závěr: U pacientů s COVID-19, při léčbě HFNC byl zjištěn pokles v selhání oxygenoterapie bez zlepšení 90-denní mortality. NIV byla naopak asociována s vyšší mortalitou u těchto pacientů

Critical Care (2021) 25:421

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
84 %

Vliv oboustranného subkostálního bloku a laterálního bloku musculus transversus abdominis na kvalitu rekonvalescence po laparoskopické cholecystektomii: randomizovaná placebem kontrolovaná studie
Jaewoong Jung, Woohyun Jung, Eun Young Ko, et al.

Cílem této studie bylo zjistit, zda přidání oboustranné subkostální a laterální blokády transverzální abdominální roviny TAP (oboustranná duální blokáda TAP [BD-TAP]) k multimodální analgezii zlepší kvalitu zotavení po laparoskopické cholecystektomii. Pacienti byli randomizováni do skupiny BD-TAP nebo do kontrolní skupiny. Skupina BD-TAP obdržela BD-TAP blok s multimodální analgezií v celkové anestezii s použitím 0,25% ropivakainu a kontrolní skupina byla léčena stejnou metodou, jen s tím rozdílem, že dostala sham blok s použitím 0,9% fyziologického roztoku. Obě skupiny měly stejný režim multimodální analgezie, který se skládal z intravenózního dexametasonu, propacetamolu, ibuprofenu a oxykodonu. Primárním sledovaným parametrem bylo skóre QoR-40 po 24 hodinách od operace.

Výsledky: Do každé skupiny bylo zařazeno 38 pacientů. Průměrné skóre QoR-40 se snížilo o 13,6 (95% CI, 8,3-18,8) ve skupině BD-TAP a o 15,6 (95% CI, 6,7-24,5) v kontrolní skupině. Pooperační skóre QoR-40 po 24 hodinách od operace se mezi oběma skupinami nelišilo (skupina BD-TAP, medián [IQR], 170,5 [152-178]; kontrolní skupina, 161 [148-175]; medián rozdílu, 3 [95% CI, -5 až 13]; P = .427). V dimenzi bolesti QoR-40 nebyly mezi oběma skupinami zjištěny žádné rozdíly: ve skupině BD-TAP bylo 30,5 (95% CI, 27-33) a v kontrolní skupině 31 (95% CI, 26-32); medián rozdílu byl 0 (95% CI, -2 až 2); P = .77.

Závěr: Výsledky studie ukazují, že blokáda BD-TAP nezlepšuje kvalitu zotavení ani účinek analgetik po laparoskopické cholecystektomii. Získané výsledky nepodporují rutinní používání BD-TAP bloku při této operaci.

Anesth Analg 2021;133:1624–32

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Paliativní intervence u pacientů na jednotce intenzivní péče
Victoria Metaxa, Despina Anagnostou, Savvas Vlachos, et al.

Cílem tohoto systematického přehledu randomizovaných klinických studií a observačních studií bylo ohodnotit četnost a typy paliativních intervencí zavedených na JIP, zhodnotit jejich vliv na praxi na JIP a vyhodnotit rozdíly v přístupech k paliativní péči v různých zemích.

Výsledky: Celkově 58 článků zahrnovalo 9 randomizovaných studií a 49 kohortových studií, z nichž všechny, kromě 4, byly provedeny v Severní Americe. Intervence byly rozřazeny do pěti okruhů: komunikace (14; 24,6 %), etické konzultace (5; 8,8 %), edukační (18; 31,6%), zapojení týmu paliativní péče (28; 49,1 %) a předběžné plánování péče nebo diskuze o cílech péče (7; 12,3 %). Třicet studií (51,7 %) navrhlo integrativní model, zatímco 28 (48,3 %) uvedlo model konzultativní. Nejčastěji uváděnými parametry byly délka pobytu na JIP nebo v nemocnici (3/55; 60 %), rozhodnutí o limitaci život udržující léčby (22/55; 40 %) a mortalita (15/55; 27,2 %). Kvantitativní ohodnocení shromážděných dat nebylo provedeno kvůli heterogenitě intervencí a výsledků mezi studiemi.

Závěr: Příznivé účinky na nejběžnější parametry byly spojeny se strategiemi pro posílení zapojení paliativní péče, a to buď s integrativním nebo s konzultativním přístupem. Téměř všechny studie byly ze Severní Ameriky, což omezilo zobecnění na jiné systémy zdravotní péče.

Intensive Care Med (2021) 47:1415–1425

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
80 %

Myokarditida po BNT162b2 mRNA vakcíně proti Covid-19 v Izraeli
D. Mevorach, E. Anis, N. Cedar, et al.

Cílem tohoto retrospektivního přehledu bylo analyzovat výskyt myokarditidy prostřednictvím výpočtu RD (risk difference) pro srovnání výskytu po první a druhé dávce vakcíny (s odstupem 21 dní), vypočtu SIR (standardized incidence ratio) pozorovaného a očekávaného výskytu během 21 dnů po první dávce a během 30 dnů po druhé dávce, nezávisle na jistotě diagnózy, a výpočtu RR (rate ratio) 30 dní po druhé dávce v porovnání s neočkovanými osobami.

Výsledky: Z 283 případů s projevy myokarditidy se 142 objevilo po obdržení BNT162b2 vakcíny, z čehož 136 diagnóz bylo definitivních nebo pravděpodobných. Klinický průběh byl posouzen jako lehký u 129 osob (95 %), jeden fulminantní případ byl fatální. Celkový RD mezi první a druhou dávkou byl 1,76 na 100 000 osob (95% CI, 1,33 až 2,19), s největším rozdílem u mužů ve věku 16 až 19 let (13,73 na 100 000 osob; 95% CI, 8,11 až 19,46). Ve srovnání s očekávanou incidencí podle historických údajů byl SIR 5,34 (95% CI, 4,48 až 6,40) a byl nejvyšší po druhé dávce u mužů ve věku 16 až 19 let (13,60; 95% CI, 9,30 až 19,20). Třicet dní po druhé dávce u plně očkovaných recipientů byl RR v porovnání s neočkovanými osobami 2,35 (95% CI, 1,10 až 5,02), RR byl opět nejvyšší u mužů ve věku 16 až 19 let (8,96; 95% CI, 4,50 až 17,83) s poměrem 1 ku 6637.

Závěr: Výskyt myokarditidy, přestože byl nízký, se zvýšil po obdržení BNT162b2 vakcíny, zejména po druhé dávce u mladých pacientů mužského pohlaví. Klinický projev myokarditidy byl po vakcinaci obvykle mírný.

N Engl J Med 2021;385:2140-9.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
80 %

Účinnost neinvazivních a invazivních strategií u dospělých pacientů s akutním hypoxemickým respiračním selháním: systematický přehled a network meta-analýza
Masaaki Sakuraya, Hiromu Okano, Tomoyuki Masuyama, et al.

Cílem přehledu je porovnat účinnost neinvazivních ventilačních metod – vysoce průtokové nosní oxygenace (HFNO), standardní kyslíkové léčby (SOT), tlakové dechové podpory (PSV) kontinuálního přetlaku (CPAP), a invazivní mechanické ventilace (IMV) u pacientů s akutním hypoxemickým respiračním selháním (AHRF). Sledovaným parametrem bylo riziko mortality při poskytování léčby jednotlivými metodami.

Výsledky: Bylo zahrnuto 25 randomizovaných kontrolních studií (3,302 účastníků: 27 srovnání). Při použití SOT jako reference, CPAP ([RR] 0.55; 95% [CI] 0.31–0.95; velmi nízká míra jistoty) byl spojován s výrazně nižším rizikem úmrtí. Ve srovnání se SOT, PSV (RR 0.81; 95% CI 0.62–1.06; nízká míra jistoty) a HFNO (RR 0.90; 95% CI 0.65–1.25; velmi nízká míra jistoty) nebylo nalezeno významně nižší riziko úmrtí. V porovnání s IMV, žádná z neinvazivních technik nebyla spojena s významně nižším rizikem úmrtí, nicméně jistota důkazů byla velmi nízká. Pravděpodobně nejlepší, ve snižování krátkodobé mortality,  se ze všech metod ukázal být CPAP, následován PSV a HFNO; IMV a SOT byly shodně nejhorší (plocha pod křivkou souhrnného pořadí a hodnocení: 93.2, 65.0, 44.1, 23.9, a 23.9).

Závěr: Při poskytování neinvazivní dechové podpory u pacientů s nově vzniklým akutním hypoxemickým respiračním selháním, je důležité se vyhnout excesivním dechovým objemům a následnému poškození plic. Ačkoliv někteří z těchto pacientů potřebují tlakovou ventilační podporu, měla by být užívána s opatrností, neboť může vést právě k nadbytečným dechovým objemům a poškození plic.

Sakuraya et al. Critical Care (2021) 25:414

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
80 %

Slábnutí nabyté imunity proti SARS-CoV-2 v čase od aplikace druhé dávky vakcíny typu BNT162b2 (Pfizer–BioNTech)
Yair Goldberg, Micha Mandel, Yinon M. Bar‑On, et. al.

Cílem této studie bylo odhadnout efekt slábnutí imunity nabyté po aplikaci druhé dávky vakcíny typu BNT162b2 na znovu zvyšující se počet případů závažného průběhu onemocnění SARS-CoV-2.

Výsledky: V této studii byla použita data z národní izraelské databáze pro období 11.-31.července o plně očkovaných obyvatelích Izraele (před 1.červencem 2021). Jednalo se o 4 791 398 lidí, z nichž ve 13 426 případech byla prokázána infekce pomocí pozitivního PCR testu a 403 z těchto pacientů prodělalo těžký průběh onemocnění. Následně byl aplikován Poissonův regresní model k porovnání výskytu potvrzených případů SARS-CoV-2 a případů se závažným průběhem napříč skupinami očkovanými v různých časových obdobích (se stratifikací odpovídající věkové skupině a úpravám pro prevenci vlivu zavádějících faktorů). Mezi jedinci ve věku 60 let a staršími byla četnost infekce u lidí plně očkovaných v lednu 2021 vyšší než u lidí plně očkovaných o dva měsíce později, tedy v březnu 2021 (rate ratio, 1.6; 95% [CI], 1.3 až 2.0). Ve věkovém rozmezí 40 až 59 let bylo rate ratio očkovaných v únoru k očkovaným v dubnu 1.7 (95% [CI], 1.4 až 2.1). Ve skupině od 16 do 39 let, mezi očkovanými v březnu a květnu bylo rate ratio 1.6 (95% [CI], 1.3 až 2.0). Co se týče závažného průběhu nemoci, u věkové skupiny 60 a více let bylo rate ratio očkovaných co nejdříve k očkovaným v březnu 1.8 (95% [CI], 1.1 až 2.9) a ve věkovém rozmezí 40 až 59 let 2.2 (95% [CI], 0.6 až 7.7) - pro nedostatek případů v nižší věkové skupině zde nebylo rate ratio počítáno.

Závěr: Tyto výsledky ukazují, že získaná imunita proti delta variantě viru SARS-CoV-2 se snížila napříč všemi věkovými skupinami v průběhu pár měsíců od aplikace druhé dávky vakcíny.

The New England Journal of Medicine 2021; 385:e85.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
80 %

Slábnutí získané humorální imunitní odpovědi v průběhu 6 měsíců od očkování vakcínou typu BNT162b2 (Pfizer–BioNTech)
Einav G. Levin, Yaniv Lustig, Carmit Cohen, et. al.

Cílem této longitudinální prospektivní studie bylo zjistit, zda stoupající počet případů symptomatické infekce SARS-CoV-2 navzdory vysoké proočkovanosti populace v Israeli může být zapříčiněn postupným slábnutím získané imunity s odstupem času od aplikace druhé dávky vakcíny typu BNT162b2.

Výsledky: Tato studie po dobu 6 měsíců sledovala celkem 4 868 pracovníků ve zdravotnictví, kteří byli každý měsíc testování na přítomnost IgG protilátek proti spike proteinu a neutralizačních protilátek. Z nich 3 808 bylo zahrnuto do analýzy lineárních smíšených modelů, které sloužily k hodnocení dynamiky hladin protilátek a k určení prediktorů pro hladinu protilátek za 6 měsíců. Ačkoliv hladina IgG protilátek klesala konzistentně s časem, neutralizační protilátky prudce poklesly v průběhu 3 měsíců a až následně se jejich pokles relativně zpomalil. Přestože hladiny IgG protilátek vysoce korelovaly s titrem neutralizačních protilátek (Spearmanova korelace mezi 0.68 a 0.75), regresní vztah mezi hladinami IgG a neutralizačních protilátek závisel na čase uplynulém od aplikace druhé vakcíny. Půl roku od této aplikace měli titr neutralizačních protilátek významněji nižší muži (ratio of means, 0.64; 95% [CI], 0.55 až 0.75), lidé ve věku 65 let a starší, oproti skupině 18 až 45 let (ratio of means, 0.58; 95% [CI], 0.48 až 0.70), a u imunosuprimovaných pacientů(ratio of means, 0.30; 95% [CI], 0.20 až 0.46).

Závěr: V průběhu 6 měsíců od aplikace druhé dávky vakcíny typu BNT162b2 došlo k podstatnému snížení získané humorální odpovědi a to převážně u mužů, jedinců ve věku 65 let a starších a u lidí s určitým typem imunosuprese.

The New England Journal of Medicine 2021; 385:e84

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
80 %

Vliv chlazení na výsledek léčby pacientů, kteří prodělali srdeční zástavu mimo nemocnici, s iniciálním defibrilovatelným nebo nedefibrilovatelným rytmem s cíleným teplotním managementem: celostátní multicentrická kohortová studie
Makoto Watanabe, Tasuku Matsuyama , Hikaru Oe, et al.

Cílem této retrospektivní analýzy je zhodnotit účinnost metod chlazení u dvou různých skupin pacientů, kteří byli rozděleni podle jejich původně zdokumentovaného rytmu (defibrilovatelný nebo nedefibrilovatelný).  Metody chlazení byly rozděleny do následujících skupin: povrchové chlazení-SC (ledové obklady, ventilátory, vzduchové přikrývky a povrchové gelové polštářky) a endovaskulární chlazení-EC (endovaskulární katétry a jakákoli dialyzační technika). Primárním sledovaným parametrem bylo 30denní přežití s příznivým neurologickým outcomem definovaným jako skóre Glasgow-Pittsburgh cerebral performance kategorie 1 nebo 2.

Výsledky: Do konečné analýzy bylo zařazeno 1082 pacientů. Z nich 513 (47,4 %) mělo počáteční defibrilovatelný rytmus a 569 (52,6 %) mělo počáteční nedefibrilovatelný rytmus. Podíl pacientů s příznivým neurologickým výsledkem u SC a EC byl 59,9 % vs. 58,3 % (264/441 vs. 42/72), resp. 11,8 % (58/490) vs. 21,5 % (17/79) u pacientů s počátečním defibrilovatelným a počátečním nedefibrilovatelným rytmem. V multivariabilní logistické regresní analýze nebyly pozorovány rozdíly mezi oběma metodami chlazení u pacientů s defibrilovatelným rytmem (AOR 1,51, 95% CI 0,76-3,03), zatímco EC byla spojena s lepším neurologickou prognózou u pacientů s nedefibrilovatelným rytmem (AOR 2,21, 95% CI 1,19-4,11).

Závěr: U pacientů s mimonemocniční srdeční zástavou s počátečním nedefibrilovatelným rytmem bylo použití endovaskulárního chlazení spojeno s lepšími neurologickými výsledky, nikoli však u pacientů s počátečním defibrilovatelným  rytmem. Důležitá může být strategie provádění TTM (target temperature management) na základě počátečního rytmu.

Watanabe et al. Annals of Intensive Care (2021) 11:163

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Myokarditida po Covid-19 vakcinaci ve velké zdravotnické organizaci
Guy Witberg, Noam Barda, Sara Hoss, et al.

Cílem této analýzy bylo prozkoumat spojení mezi myokarditidou a mRNA vakcínami proti Covid-19, frekvenci a závažnost myokarditidy prostřednictvím databáze největší zdravotnické organizace (HCO, health care organization) v Izraeli. Zahrnuty byly diagnózy myokarditidy u pacientů, kteří obdrželi alespoň jednu dávku BNT162b2 mRNA vakcíny (Pfizer-BioNTech) a u kterých se myokarditida vyskytla do 42 dní po první dávce.

Výsledky: Mezi více než 2,5 milionu očkovaných členů HCO ve věku 16 let nebo starší, splňovalo 54 případů kritéria pro myokarditidu. Odhadovaná incidence na 100 000 osob, které obdržely alespoň jednu dávku vakcíny, byla 2,13 případů (95% CI, 1,56 až 2,70). Nejvyšší výskyt myokarditidy (10,69 případů na 100 000 osob, 95% CI, 6,93 až 14,46) byl hlášen u pacientů mužského pohlaví ve věku 16 až 29 let. Celkem 76 % případů myokarditidy bylo popsáno jako lehkých a 22 % jako středních, 1 případ byl spojen s kardiogenním šokem. Po střední době pozorování 83 dnů po propuknutí myokarditidy byl 1 pacient znovu hospitalizován a 1 pacient umřel z neznámých příčin po propuštění. Ze 14 pacientů, kteří měli dysfunkci levé komory na echokardiografii během přijetí, jich 10 mělo stále stejnou dysfunkci v čase propuštění z nemocnice. Z těchto pacientů 5 podstoupilo pozdější testování, které odhalilo normální srdeční činnost.

Závěr: Mezi pacienty ve velkém izraelském systému zdravotní péče, kteří dostali alespoň jednu dávku BNT162b2 mRNA vakcíny, byla odhadovaná incidence myokarditidy 2,13 případů na 100 000 osob, největší výskyt byl mezi mužskými pacienty ve věku 16 až 29 let. Většina případů myokarditidy měla lehkou nebo středně závažnou formu.

N Engl J Med 2021;385:2132-9.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Dlouhodobé přežití a kvalita života u pacientů s těžkým akutním syndromem dechové tísně a podporou veno-venózní mimotělní membránovou oxygenací
Jonathan Rilinger, Klara Krötzsch, Xavier Bemtgen, et al.

Cílem této retrospektivní studie bylo zhodnotit dlouhodobé přežití a se zdravím spojenou kvalitu života (Short-Form Health Survey-36 HRLQ) u pacientů po léčbě VV ECMO. Primárním parametrem bylo zjistit podíl dlouhodobě přeživších léčbu VV ECMO. Sekundárními parametry byly výsledky dotazníků ohledně plicních (St.Georges Respiratory Questionnaire SGRQ) a mentálních funkcí (Hospital Anxiety and Depression Scale HADS), a návrat do zaměstnání.

Výsledky: Celkem 289 pacientů bylo léčeno VV ECMO během zkoumaného období (průměrný věk 55 let, 67% muži, nemocniční přežití 45%). Po období v průměru 3.9 let, 94 ze 129 léčbu přeživších pacientů (73%) bylo vyšetřeno a hodnoceno. Z toho 53 pacientů dokončilo HRQL hodnocení. Tito pacienti dosáhli vysoké 6-ti a 12-ti měsíční míry přežití (89% a 85%). Odhadované procento přeživších po propuštění z jednotky intenzivní péče činilo 68.5% (95%-CI 56.9–80.1%) po 9.7 letech. Tito pacienti uvedli vysoké HRQL (medián SF-36 celkové skóre 73) a pouze jednotlivé plicní (medián SGRQ celkové skóre 19) a mentální omezení (medián HAD-D skóre 2 a HAD-A skóre 3). Celkově 80% bylo opět práceschopných.

Závěr: Tato analýza VV ECMO pacientů ukázala příznivé dlouhodobé přežití a se zdravím spojenou kvalitu života, naznačující slibné vyhlídky pro pacienty léčené VV ECMO.

Rilinger et al. Critical Care (2021) 25:410

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Tři bed-side techniky ke kvantifikování dynamické plicní hyperinflace u pacientů na umělé plicní ventilací s chronickou obstrukční plicní nemocí
L. H. Roesthuis, J. G. Van der Hoeven, C. Guérin, et al.

Cílem studie bylo zhodnotit, zda bed-side techniky, které jsou jednodušší k provedení, umí přesně změřit end-inspirační objem (Vei). Sledovaným parametrem byl Vei měřený u pacientů s CHOPN na protektivní umělé plicní ventiulaci s nulovým end-expiračním tlakem. Použity byly tři metody v pevném pořadí: 1. referenční standard (Veireference): pasivní výdech po nádechu, měřeno v kalibrované skleněné byretě; (2) ventilátorový manévr (Veimaneuver): měření vydechovaného objemu při pasivním výdechu 45s za použití průtokového  senzoru ventilátoru; (3) výpočet rovnicí (Veiformula): (Vt × Pplateau)/(Pplateau − PEEPi),kde Vt je klidový dechový objem, Pplateau je plató tlak po end-inspirační okluzi a PEEPi je intrinsický end-expirační přetlak po end-expirační okluzi.

Výsledky: Veireference byl 1030 ± 380 mL a neměl významnou korelaci s Pplateau (r2 = 0.06; P = 0.3710) nebo PEEPi  (r2 = 0.11; P = 0.2156), a byl nepřímo úměrný Pdrive (Pdrive = Pplateau −PEEPi) (r2 = 0.49; P = 0.0024). Malý bias, ale spíše široké limity shody a docela dobrá korelace byly zjištěny v porovnání Veimaneuver a Veiformula ku Veireference. Vei setrvával stejný (malý bias 15 ml s vysokou shodou (95% limit shody od − 100 do 130 mL) a vysokou korelací (r2 = 0.98; P < 0.0001) mezi měřeními a referenčními hodnotami).

Závěr: U pacientů s CHOPN nejsou tlaky v dýchacích cestách dobrým ukazatelem end inspiračního objemu- Vei. Tři techniky kvantifikování Vei ukázaly malý bias ale široké limity pro shodu.

Roesthuis et al. Annals of Intensive Care (2021) 11:167

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Léčba kortikosteroidy a mortalita pacientů s ARDS s COVID-19 na umělé plicní ventilaci: multicentrická kohortová studie
Gerard Moreno, Raquel Carbonell, Ignacio Martin Loeches, et al.

Cílem studie bylo zjistit klinický efekt kortikosteroidů na mortalitu na jednotkách intenzivní péče u pacientů sARDS na UPV s COVID-19. Primárním sledovaným parametrem byla celková mortalita na JIP. Sekundárními sledovanými parametry pak srovnání mortality u hospitalizovaných, počet dní bez UPV po 28 dnech, respirační superinfekce a délka hospitalizace u pacientů s kortikosteroidní terapií a bez ní.

Výsledky: Bylo zahrnuto 1835 COVID-19-asociovaných ARDS pacientů s UPV, z nichž 1117 (60.9%) dostávalo kortikosteroidy. Po propensity score matching, mortalita na JIP se nelišila mezi pacienty s kortikosteroidní léčbou a bez ní (33.8% vs. 30.9%; p = 0.28). V analýze přežití, léčba kortikosteroidy byla spojena s krátkodobým benefitem (HR 0.53; 95% CI 0.39–0.72), nicméně po 17 dni podávání se tento efekt překlopil a byla zaznamenána vyšší mortalita (HR 1.68; 95% CI 1.16–2.45). Sensitivity analýza posílila tato zjištění. Podskupiny pacientů mladších 60 let s těžkým ARDS a kortikosteroidy + tocilizumabem mohly mít největší benefit z kortikosteroidů. Došlo ke snížení krátkodobé mortality bez dlouhodobého zvýšení nežádoucích účinků. Byla rovněž pozorována delší hospitalizace s kortikosteroidy u zemřelých jak na JIP i všeobecně za hospitalizace. U zbylých sekundárních parametrů nebyly zaznamenány významné rozdíly.

Závěr: Výsledky naznačují, že léčba kortikosteroidy má bifázický časově-dependentní účinek na mortalitu na jednotkách intenzivní péče. Specifické podskupiny ukázaly jasné zlepšení přežití při podávání kortikosteroidů. Je zapotřebí dalšího výzkumu k identifikování podskupin pacientů odpovídajících na léčbu.

Moreno et al. Annals of Intensive Care (2021) 11:159

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Platinoví partneři

Zlatí partneři

Další partneři

Adresa:

Nadační fond AKUTNĚ.CZ
Kamenice 5
625 00 Brno
IČ: 29211719, DIČ: CZ29211719
Spisová značka: N 347
vedená u rejstříkového soudu v Brně

Kontakt:

Číslo účtu: 555 000 100/5500 (Raiffeisenbank)
Telefon: +420 728 573 580
(pracovní dny Po–Pá 15:00–17:00)
E-mail: sekretariat@akutne.cz

AKUTNĚ.CZ ISSN 1803-179X

Lidé | Spolupráce a odkazy | Sponzoři

Vytvořil Institut biostatistiky a analýz LF MU

Edukační portál AKUTNĚ.CZ je součástí vzdělávacího obsahu sítě lékařských fakult MEFANET