Články na téma

Doporučené postupy SCCM pro prevenci a management bolesti, agitace, neuromuskulární blokády a deliria u kriticky nemocných dětských pacientů
Heidi A. B. Smith, James B. Besunder, Kristina A. Betters, et al.

Cílem této studie bylo vytvořit komplexní doporučené postupy pro klinickou praxi pro kriticky nemocné kojence a děti, které hodnotí současnou praxi a poskytují doporučení se zvláštní pozorností na sedm oblastí péče včetně bolesti, sedace/agitace, iatrogenního syndromu z vysazení, neuromuskulární blokády, deliria, prostředí dětské JIP (přítomnost rodiny a spánková hygiena) a časné mobility. Pracovní skupina skládající se z expertů byla rozdělena podle uvedených oblastí do podskupin, které vytvořily otázky prostřednictvím formátu PICO (population, intervention, comparison, outcomes). Podskupiny posoudily literaturu, určily kvalitu důkazů a formulovaly doporučení klasifikovaná jako „silná“ s „doporučujeme“ nebo jako „podmíněná“ s „navrhujeme“.

Výsledky: Pracovní skupina vydala 44 doporučení (14 silných a 30 podmíněných) a pět prohlášení o správné praxi.  Mezi silná doporučení se střední a vysokou kvalitou důkazů například patřilo použití opioidů jako analgetik první volby u dětí na ICU se střední a silnou bolestí, minimalizeace sedace benzodiazepiny, pokud je to možné, rutinní screening deliria pomocí validovaných nástrojů a další.

Závěr: Současná guidelines představují komplexní seznam praktických klinických doporučení pro posouzení, prevenci a management klíčových aspektů pro komplexní kritickou péči kojenců a dětí. Hlavní oblasti, na které jsme se zaměřili, zahrnovaly 1) potřebu pravidelného monitorování bolesti, agitace, abstinenčních příznaků a deliria pomocí validovaných pomůcek, 2) zlepšené užívání protokolované sedace a analgezie a 3) uznání důležitosti nefarmakologických intervencí pro zvýšení pohodlí pacienta a poskytování komplexní péče.

 

Pediatric Critical Care Medicine DOI: 10.1097/PCC.0000000000002873

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
84 %

Pronační polohování neintubovaných spontánně ventilujících pacientů s akutním hypoxemickým respiračním selháním: systematický přehled a meta-analýza
Brigitta Fazzini, Alexandria Page, Rupert Pearse, et al.

Cílem tohoto přehledu a meta-analýzy je hodnocení účinku, načasování, a  výběr populace neintubovaných pacientů s akutním hypoxemickým respiračním selháním, pro které by mohla být pronační poloha přínosná v porovnání s polohou supinační. Sledovanými parametry byla oxygenace (PaO2/FiO2 poměr), mortalita a tracheální intubace.

Výsledky: Bylo zahrnuto 2352 pacientů ze 14 studií; 99 % z nich (n=2332/2352) bylo COVID-19 pozitivních. Z 1041 (44%) pacientů polohovaných do pronační polohy, bylo 1021 SARS-CoV-2 pozitivních. Meta-analýza odhalila výrazné zlepšení PaO2/FiO2 poměru (střední rozdíl -23.10; 95%CI: -34.80 až 11.39; P=0.0001; I2=26%) po polohování do pronace. U pacientů s COVID-19, byla u polohované skupiny zaznamenána nižší mortalita (150/771 pronační vs. 391/1457 supinační [OR] 0.51; 95% CI: 0.32-0.80; P=0.003; I2=48%), ale poměr počtu tracheálních intubací se nezměnil (284/824 pronační vs. 616/1271 supinační; OR 0.72; 95% CI: 0.43-1.22; P=0.220; I2=75%). Celkově pacienti tolerovali pronační polohu průměrně 4 h (IQR: 2 až 16).

Závěr: Pronační poloha může zlepšit oxygenaci neintubovaných pacientů s akutním hypoxemickým respiračním selháním, pokud trvá alespoň 4 hodiny denně během opakovaného polohování. Pronační polohování bdělých pacientů se zdá být bezpečné, nicméně vliv na tracheální intubaci a přežití pacientů zůstává nejistý.

British Journal of Anaesthesia, 128 (2): 352e362 (2022)

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
96 %

Neinvazivní respirační podpora po extubaci u kriticky nemocných dospělých: systematický přehled a network meta-analýza
Shannon M. Fernando, Alexandre Tran, Behnam Sadeghirad, et al.

Cílem tohoto systematického přehledu a metaanalýzy bylo prozkoumat účinnost neinvazivních respiračních strategií, včetně neinvazivní přetlakové ventilace (NIPPV) a vysokoprůtokové nazální kanyly (HFNC), na redukci selhání extubace u kriticky nemocných dospělých pacientů. Použity byly randomizované kontrolované studie (RCTs) hodnotící neinvazivní respirační podpůrné terapie (NIPPV, HFNC, konvenční oxygenoterapie nebo jejich kombinace). Primárním sledovaným parametrem byla reintubace.

Výsledky: Zařazeno bylo 36 RCTs (6806 pacientů). Ve srovnání s konvenční oxygenoterapií snížila NIPPV (OR 0,65 (95% CI 0,52–0,82)) a HFNC (OR 0,63 (95% CI 0,45–0,87)) četnost reintubací (obě se střední kvalitou důkazů). V porovnání s HFNC nebyl u NIPPV shledán žádný rozdíl v incidenci reintubace (OR 1,04 (95% CI 0,78–1,38), nízká kvalita důkazů). V porovnání s konvenční oxygenoterapií nesnížila NIPPV (OR 0,8 (95% CI 0,61–1,04), střední kvalita důkazů) ani HFNC (OR 0,9 (95% CI 0,66–1,24), nízká kvalita důkazů) krátkodobou mortalitu. Konzistentní nálezy byly prokázány napříč mnoha podskupinami, včetně vysoce rizikových a nízkorizikových pacientů. Tyto výsledky se opakovaly při hodnocení neinvazivních strategií pro prevenci (profylaxi), ale ne u rescue postupů (aplikace až po průkazu deteriorace).

Závěr: Data naznačují, že NIPPV i HFNC redukovaly reintubaci u kriticky nemocných dospělých pacientů ve srovnání s konvenční oxygenoterapií. NIPPV nesnížila incidenci reintubace v porovnání s HFNC. Tyto poznatky podporují preventivní aplikaci neinvazivních respiračních podpůrných strategií ke zmírnění selhání extubace u kriticky nemocných dospělých, ale ne u rescue postupů.

Intensive Care Med (2022) 48:137–147

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Prehabilitace u dospělých pacientů podstupující operační výkon: systematický přehled
Daniel I. McIsaac, Marlyn Gill, Laura Boland, et al.

Cílem tohoto přehledu bylo shrnout a vyhodnotit existující důkazy, zda prehabilitace zlepšuje zdravotní stav a snižuje náklady léčby. Do studie byli zařazeni dospělí pacienti, kteří podstoupili chirurgický zákrok, před nímž absolvovali prehabilitaci.

Výsledky: Z 1412 titulů bylo zahrnuto 55 systematických přehledů. Pro pacienty s nádorovým onemocněním podstupující operaci, kteří se účastní jakékoliv prehabilitace, je střední kvalita důkazů podporující zlepšení funkčního zotavení. Důkazy s nízkou až velmi s nízkou jistotou podporují snížení komplikací (smíšené, kardiovaskulární a onkologické operace), propuštění do jiné, než domácí péče (non- home discharge) u ortopedických operací a zkrácení délky pobytu (smíšené, kardiovaskulární a onkologické operace) u prerehabilitujících pacientů. Důkazy s nízkou až s velmi nízkou jistotou naznačují, že nutriční prehabilitace  snižuje riziko komplikací, mortality a zkracuje délku pobytu.

Závěr: Důkazy s nízkou mírou jistoty naznačují, že prehabilitace může zlepšit pooperační výsledky.

British Journal of Anaesthesia, 128 (2): 244e257 (2022)

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Rutinní pooperační neinvazivní respirační podpora a pneumonie po elektivním výkonu: systematický přehled a meta-analýza randomizovaných studií
Sara Hui, Alexander J. Fowler, Richard M. J. Cashmore, et al.

Cílem tohoto přehledu bylo zjistit, zda rutinní neinvazivní respirační podpora je spojena s nižším výskytem pooperační pneumonie. Bylo srovnáno rutinní používání kontinuálního pozitivního tlaku v dýchacích cestách (CPAP), neinvazivní ventilace (NIV) nebo vysokoprůtokové nazální terapie kyslíkem (HFNO) se standardní pooperační péčí u dospělé populace. Primárním sledovaným parametrem byla pneumonie, sekundárním pooperační plicní komplikace.

Výsledky: Zahrnuto bylo 38 studií s celkem 9782 pacienty. Pneumonie se vyskytla u 214/4403 (4,9 %) pacientů,
u kterých byla zajištěna neinvazivní podpora ventilace, ve srovnání s 216/3937 (5 %), kteří obdrželi standardní péči (RD −0.01 [95%CI: −0.02 až 0.00]; I2=8%; P=0.23). Pooperační plicní komplikace se vyskytly u 393/1379 (28 %) pacientů, kterým byla zajištěna neinvazivní podpora ventilace, ve srovnání s 280/902 (31 %) pacienty ve standardní péči (RD −0.11 [−0.23 až 0.01]; I2=79%; P=0.07). Analýzy podskupin neidentifikovaly přínos CPAP, NIV nebo HFNO v prevenci pneumonie.

Závěr: Výsledky této studie nepodporují rutinní používání pooperačního CPAP, NIV nebo HFNO k prevenci pooperační pneumonie u dospělých pacientů. 

British Journal of Anaesthesia, 128 (2): 363e374 (2022)

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Souvislost mezi křehkostí a klinickými výsledky u chirurgických pacientů přijatých na jednotky intenzivní péče: systematický přehled a meta analýza
Rachel Chan, Ryo Ueno, Afsana Afroz, et al.

Do přehledu byli zahrnuti dospělí chirurgičtí pacienti, kteří byli přijati na jednotky intenzivní péče. Primárním sledovaným parametrem byla mortalita. Dalšími sledovanými parametry byly údaje o době umělé plicní ventilace, délce pobytu na jednotce intenzivní péče a v nemocnici, zařízení, kam byli pacienti umístěni po propuštění z nemocnice.

Výsledky:  Kritéria pro zařazení do přehledu splnilo třináct studií. Celkem bylo zahrnuto 58 757 pacientů; 22 793 (39,4 %) z nich bylo křehkých pacientů. Křehkost byla spojena se zvýšeným rizikem krátkodobé mortality ([RR]= 2.66; 95% CI: 1.99-3.56) a dlouhodobé mortality (RR=2.66; 95% CI: 1.32-5.37). Křehcí pacienti byli delší dobu hospitalizováni na jednotce intenzivní péče (průměrný rozdíl [MD]=1.5 dne; 95% CI: 0.8-2.2) a  měli delší celkovou délku hospitalizace (MD=3.9 dne; 95% CI: 1.4-6.5). Doba trvání umělé plicní ventilace byla delší u křehkých pacientů (MD=22 h; 95% CI: 1.7-42.3) a ti byli častěji propuštěni z nemocnice do jiného zdravotnického zařízení (RR=2.34; 95% CI: 1.36-4.01).

Závěr: Křehcí pacienti vyžadující delší pooperační hospitalizaci na jednotce intenzivní péče u elektivních i neelektivních operací měli v průměru zvýšené riziko úmrtí, delší dobu hospitalizace a vyšší pravděpodobnost propuštění do jiné, než domácí péče. Perioperační stratifikace rizika a zhodnocení křehkosti pacienta jsou zásadní pro klinickou rozvahu a utilizaci zdrojů v rámci intenzivní péče.

British Journal of Anaesthesia, 128 (2): 258e271 (2022)

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 3
88 %

Vliv pronační polohy na přežití u dospělých pacientů léčených venovenózní extrakorporální membránovou oxygenací pro syndrom akutní dechové tísně: systematický přehled a meta-analýza
Laurent Papazian, Matthieu Schmidt, David Hajage, et al.

Cílem tohoto systematického přehledu a metaanalýzy bylo prozkoumat vliv pronačního polohování (PP) na přežití u pacientů se syndromem akutní respirační tísně (ARDS) léčených venovenózní extrakorporální membránovou oxygenací (vvECMO). Primárním sledovaným parametrem bylo 28denní přežití u pacientů léčených vvECMO s PP v porovnání s pacienty bez PP (kontrola).

Výsledky: Kritéria pro zařazení do studie splnilo 13 studií s populací 1836 pacientů. PP bylo spojeno se signifikantním zlepšením 28denního přežití (503 přeživších z 681 pacientů v PP skupině (74 %, 95% CI 71–77) vs. 450 přeživších ze 770 pacientů v kontrolní skupině (58 % 95% CI 55–62); RR 1,31 (95% CI 1,21–1,41); I2 22 % (95% CI 0–62 %); P < 0,0001). Přežití se také zlepšilo pro další cílové parametry (60denní přežití, 90denní přežití, přežití na JIP, nemocniční přežití). Naproti tomu byla ale prodloužena doba umělé plicní ventilace u vvECMO pacientů s PP (MD 11,4 dní (95% CI 9,2–13,5); 0,64 (95% CI 0,50–0,78); I2 8%; P <0,0001).

Závěr: Podle této metaanalýzy se šance na přežití zlepšily při použití pronační polohy u ARDS pacientů léčených vvECMO. Vliv této kombinace léčebných postupů na přežití by měl být prozkoumán v prospektivních randomizovaných kontrolovaných studiích.

Intensive Care Med https://doi.org/10.1007/s00134-021-06604-x

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Načasování tracheostomie a klinický outcome u ventilovaných pacientů s COVID-19: systematický přehled a meta-analýza
Yun Ji, Yumin Fang, Baoli Cheng, et al.

Cílem přehledu bylo hodnocení vlivu časné tracheostomie ve srovnání s pozdní tracheostomií na výsledky pacientů s COVID-19. Sledovanými parametry byly délka trvání umělé plicní ventilace, délka hospitalizace na JIP a celková mortalita. Časná tracheostomie byla definována jako tracheostomie provedená během prvních 14 dnů na umělé plicní ventilaci.

Výsledky: Přehled zahrnoval 2371 COVID-19 pozitivních pacientů s tracheostomií ze 14 studií.  Časná tracheostomie ukázala významné zkrácení doby na umělé plicní ventilaci (2098 pacientů; MD − 9.08 dní, 95% CI − 10.91 až − 7.26 dní, p < 0.01) a zkrácení hospitalizace na JIP (1224 pacientů; MD − 9.41 dní, 95% CI − 12.36 až − 6.46 dní, p < 0.01). Mortalita byla sledována u 2343 pacientů a byla srovnatelná u obou skupin (OR 1.09, 95% CI 0.79–1.51, p = 0.59).

Závěr: Výsledky naznačují, že časné provedení tracheostomie u pacientů s COVID-19 bylo spojeno s kratším trváním umělé plicní ventilace a kratší délkou hospitalizace na JIP bez vlivu na mortalitu, v porovnání s pozdní tracheostomií. Tato zjištění mohou zlepšit dostupnost JIP lůžek během pandemie COVID-19.

Ji et al. Critical Care (2022) 26:40

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Molnupiravir pro perorální léčbu Covid-19 u nehospitalizovaných pacientů
A. Jayk Bernal, M.M. Gomes da Silva, D.B. Musungaie et al.

Byla provedena třetí fáze dvojitě zaslepené, randomizované, placebem kontrolované studie pro vyhodnocení účinnosti a bezpečnosti léčby molnupiravirem zahájené do 5 dnů po nástupu známek nebo symptomů u nehospitalizovaných neočkovaných dospělých pacientů s mírnými až středně těžkými příznaky laboratorně potvrzeného onemocnění COVID-19 a nejméně s jedním rizikovým faktorem rozvoje těžkého průběhu onemocnění. Účastníci studie byli náhodně rozděleni tak, aby dostávali 800 mg molnupiraviru nebo placebo dvakrát denně po dobu 5 dnů. Primárním sledovaným parametrem účinnosti byl výskyt hospitalizace nebo úmrtí v den 29; výskyt nežádoucích účinků byl primárním bezpečnostním sledovaným parametrem. Plánovaná průběžná analýza byla provedena, když 50 % z 1550 účastníků (cílový počet) bylo sledováno do 29. dne.

Výsledky: Randomizaci podstoupilo celkem 1433 účastníků; 716 bylo přiřazeno k léčbě molnupiravirem a 717 k léčbě placebem. S výjimkou nerovnováhy v pohlaví byly výchozí charakteristiky v obou skupinách podobné. Převaha molnupiraviru byla prokázána v průběžné analýze; riziko hospitalizace z jakékoli příčiny nebo úmrtí do 29. dne bylo nižší u molnupiraviru (28 z 385 účastníků [7,3 %]) než u placeba (53 z 377 [14,1 %]) (rozdíl -6,8 procentních bodů; 95% CI, -11,3 až -2,4; P = 0,001). V analýze všech účastníků, kteří podstoupili randomizaci, bylo procento účastníků, kteří byli hospitalizováni nebo zemřeli do 29. dne nižší ve skupině s molnupiravirem než ve skupině s placebem (6,8 % [48 ze 709] vs. 9,7 % [68 z 699 ]; rozdíl, -3,0 procentních bodů; 95% CI, -5,9 až -0,1). Výsledky analýz podskupin byly do značné míry v souladu s těmito celkovými výsledky; v některých podskupinách, jako jsou pacienti s prokázanou předchozí infekcí SARS-CoV-2, pacienti s nízkou výchozí virovou náloží a pacienti s diabetem, upřednostnil bodový odhad rozdílu placebo. Jedno úmrtí bylo hlášeno ve skupině s molnupiravirem a 9 bylo hlášeno ve skupině s placebem do 29. dne. Nežádoucí účinky byly hlášeny u 216 ze 710 účastníků (30,4 %) ve skupině s molnupiravirem a 231 ze 701 (33,0 %) ve skupině s placebem.

Závěr:  Včasná léčba molnupiravirem snížila riziko hospitalizace nebo úmrtí u rizikových neočkovaných dospělých osob s Covidem-19.

N Engl J Med 2022;386:509-20. DOI: 10.1056/NEJMoa2116044

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Včasné podání Remdesiviru k prevenci progrese těžkého onemocnění Covid-19 u ambulantních pacientů
R. L. Gottlieb, C. E. Vaca, R. Paredes et al.

Tato randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná studie, zahrnující nehospitalizované pacienty s Covid-19, u kterých se symptomy objevily během předchozích 7 dnů a kteří měli alespoň jeden rizikový faktor pro progresi onemocnění (věk ≥ 60 let, obezita nebo koexistující onemocnění). Pacienti byli náhodně rozděleni do skupin, kterým byl podáván intravenózní remdesivir (200 mg 1. den a 100 mg 2. a 3. den) nebo placebo. Primární sledovaný parametr účinnosti byl kombinací hospitalizace související s Covid-19 nebo úmrtí z jakékoli příčiny do 28. dne. Primárním bezpečnostním sledovaným parametrem byly jakékoliv nežádoucí účinky.

Výsledky: Do analýz bylo zahrnuto celkem 562 pacientů, kteří podstoupili randomizaci a dostali alespoň jednu dávku remdesiviru nebo placeba: 279 pacientů ve skupině s remdesivirem a 283 ve skupině s placebem. Průměrný věk byl 50 let, 47,9 % pacientů byly ženy a 41,8 % byli Hispánci nebo obyvatelé latinoameričané. Nejčastějšími souběžnými onemocněními byly diabetes mellitus (61,6 %), obezita (55,2 %) a hypertenze (47,7 %). Hospitalizace nebo úmrtí z jakékoli příčiny související s Covid-19 se vyskytly u 2 pacientů (0,7 %) ve skupině s remdesivirem a u 15 (5,3 %) ve skupině s placebem (HR, 0,13; 95% CI, 0,03 až 0,59; P = 0,008). Celkem 4 z 246 pacientů (1,6 %) ve skupině s remdesivirem a 21 z 252 (8,3 %) ve skupině s placebem měli lékařskou prohlídku související s Covid-19 do 28. dne (HR 0,19; 95% CI, 0,07 až 0,56). Nežádoucí účinky se vyskytly u 42,3 % pacientů ve skupině s remdesivirem a u 46,3 % pacientů ve skupině s placebem.

Závěr: Mezi nehospitalizovanými pacienty, kteří měli vysoké riziko progrese Covid-19, měl 3 denní cyklus remdesiviru přijatelný bezpečnostní profil a vedl k 87% nižšímu riziku hospitalizace nebo úmrtí než placebo.

N Engl J Med 2022;386:305-15. DOI: 10.1056/NEJMoa2116846

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Vliv doby expozice pronančí polohy v bdělém stavu na klinický outcome pacientů s akutním respiračním selháním při COVID-19 na terapii vysokoprůtokovým nasálním kyslíkem: multicentrická kohortová studie
Mariano Esperatti, Marina Busico, Nora Angelica Fuentes et. al.

Cílem této studie bylo zhodnotit účinek awake pronační poloha (AW-PP) na riziko nutnosti endotracheální intubace a nemocniční mortalitu u pacientů s ARS souvisejícím s COVID-19 léčených HFNO a analyzovali účinky různých dob expozice AW-PP. Primárním sledovaným parametrem byla nutnost endotracheální intubace (ETI); a sekundárním sledovaným parametrem byla nemocniční mortalita.

Výsledky: Bylo zahrnuto 335 pacientů; 187 (56 %) tolerovalo AW-PP po dobu: [medián (p25–75)] 12 (9–16) h/den a 148 (44 %) sloužilo jako kontrola. Propensity analýza IPW ukázala standardizované rozdíly < 0,1 ve všech hodnocených proměnných. Po úpravě o další zkreslující faktory byla OR (95% CI) pro intubaci ve skupině AW-PP 0,36 (0,2–0,7), s progresivním snižováním OR, jak se expozice AW-PP zvyšovala. Upravený OR (95% CI) pro nemocniční mortalitu ve skupině AW-PP ≥ 6 h/den byl 0,47 (0,19–1,31). Expozice poloze na břiše ≥ 8 h/d vedla k dalšímu snížení OR [0,37 (0,17–0,8)].

Závěr: Ve studované populaci awake pronační poloha po dobu ≥ 6 h/den snižovala riziko endotracheální intubace a expozice ≥ 8 h/den snižovala riziko nemocniční mortality.

 

Esperatti et al. Critical Care (2022) 26:16

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
84 %

Transversus abdominis plane blok vs. infiltrace rány lokálním anestetikem k analgezii po císařském řezu: systematický přehled a meta-analýza se sekvenční analýzou studií
Sina Grape, Kyle Robert Kirkham, Eric Albrecht

Cílem této studie je zjistit, zda je lepší analgetickou možností blokáda TAP (transverse abdominis plane block) nebo infiltrace rány lokálním anestetikem po provedení císařského řezu. Primárně sledovaným parametrem bylo skóre bolesti v klidovém stavu (analogová škála, 0 až 10) po 2 hodinách po operaci, analyzované podle techniky blokády TAP (ultrazvukem naváděná/pod kontrolou orientačních bodů), anesteziologické strategie (spinální/celková), intrathekálního fentanylu (ano/ne) a multimodální analgezie (ano/ne). Sekundární sledované parametry zahrnovaly hodnocení bolesti v klidovém stavu po 12 a 24 hodinách a celkovou spotřebu intravenózního morfinu po 2, 12 a 24 hodinách. Sledována byla i míru výskytu komplikací u použití bloku, včetně pooperační infekce, hematomu, viscerálního poranění a toxicitu systémové lokální anestezie.

Výsledky:  Bylo identifikováno sedm studií zahrnující 475 pacientů. Nebyl zjištěn rozdíl ve skóre bolesti v klidovém stavu po 2 hodinách mezi oběma skupinami. Analýzy podskupin neodhalily žádné rozdíly související s technikou bloku TAP (P = 0.64), anesteziologickou strategií (P = 0.53), s podáním intratekálního fentanylu (P = 0.59) nebo s přítomností multimodální analgezie (P = 0.57). Skóre bolesti v klidovém stavu po 12 hodinách a spotřeba intravenózního morfinu po 2 a 12 hodinách byly v obou skupinách shodné. Údaje nebyly dostatečné pro porovnání komplikací po užití bloku. Celková kvalita důkazů byla středně vysoká.

Závěr: Existují středně důkazy se střední mírou jistoty, že TAP blokáda a infiltrace rány anestetikem po císařském řezu mají podobnou pooperační analgetickou účinnost.

Eur J Anaesthesiol 2022; 39:244–251

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 3
80 %

Charakteristiky, outcome a rizikové faktory závažnosti spojené s infekcí SARS-CoV-2 u dětí v US National COVID Cohort Collaborative
Blake Martin, Peter E. DeWitt, Seth Russell, et al.

Cílem této prospektivní kohortové studie bylo prozkoumat charakteristiky, změny v průběhu času, outcomes a rizikové faktory závažnosti SARS-CoV-2 u dětí v rámci National COVID Cohort Collaborative (N3C). Primárními sledovanými parametry byly výskyt a závažnost případů v čase, demografické a komorbidní rizikové faktory závažnosti, vitální funkce a laboratorní trajektorie, klinické outcomes, proměnné pro akutní COVID-19 vs. multisystémový zánětlivý syndrom u dětí (MIS-C) a rozdíly mezi delta a pre-delta variantou u dětí se SARS-CoV-2.

Výsledky: Celkem 1 068 410 dětí bylo testováno pro SARS-CoV-2 a 167 262 výsledků (15,6 %) bylo pozitivních (82 882 (49,6 %) dívek; průměrný věk 11,9 (IQR; 6,0-16,1) let). Mezi 10 245 dětmi (6,1 %), které byly hospitalizovány, splnilo 1423 (13,9 %) kritéria pro závažný průběh: umělá plicní ventilace (796 (7,8 %)), vazopresorová-inotropická podpora (868 (8,5 %)), extrakorporální membránová oxygenace (42 (0,4 %)), nebo smrt (131 (1,3 %)). Mužské pohlaví (OR, 1,37; 95%CI; 1,21-1,56), černá/afroamerická rasa (OR, 1,25; 95%CI; 1,06-1,47), obezita (OR, 1,19; 95%CI; 1,01-1,41), a několik podkategorií pediatrických komplexních chronických stavů (pediatric complex chronic condition, PCCC) bylo spojeno s vyšší závažností onemocnění. Děti s MIS-C měly více zánětlivý laboratorní profil a závažný klinický fenotyp s vyšší mírou invazivní ventilace (117 ze 707 (16,5 %) vs. 514 z 8241 (6,2 %); P < 0,001) a potřebu pro vazoaktivní-inotropickou podporu (191 ze 707 (27,0 %) vs. 426 z 8241 (5,2 %); P < 0,001) v porovnání s těmi, kteří měli akutní COVID-19. Při srovnání dětí během Delta vs. pre-Delta éry nebyly přítomny žádné signifikantní změny v míře hospitalizace (1738 (6,0 %) vs. 8507 (6,2 %); P = 0,18) a měly nižší šance na závažné onemocnění (179 (10,3 %) vs. 1242 (14,6 %) (sníženo faktorem 0,67; 95%CI, 0,57-0,79; P < 0,001).

Závěr: V této kohortové studii dětí se SARS-CoV-2 byly zpozorovány rozdíly v demografických charakteristikách, preexistujících komorbiditách a v počátečních vitálních funkcích a laboratorních hodnotách mezi různými podskupinami. Celkově tyto výsledky naznačují, že včasné identifikace dětí, které mají pravděpodobnost k rozvoji závažného onemocnění, by bylo možné dosáhnout pomocí snadno dostupných datových prvků už v den přijetí. Je zapotřebí další práce k tomu, aby tyto znalosti vylepšily klinickou péči. 

 

JAMA Network Open. 2022;5(2):e2143151. doi:10.1001/jamanetworkopen.2021.43151

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Adrenalin versus noradrenalin u pacientů po srdeční zástavě s post-resuscitačním šokem
Wulfran Bougouin, Kaci Slimani, Marie Renaudier, et al.

Cílem této observační multicentrická studie studie bylo určit, zda upřednostnit adrenalin nebo noradrenalin jako kontinuální intravenózní vazopresor v léčbě post-resuscitačního šoku. Primárními sledovanými parametry byla celková nemocniční mortalita, a sekundárními parametry pak nemocniční mortalita z kardiovaskulárních příčin a nežádoucí neurologický outcome (Cerebral Performance Category 3–5).

Výsledky: Z 766 pacientů v 5 nemocnicích, dostávalo 285 (37%) adrenalin a 481 (63%) noradrenalin. Celková nemocniční mortalita byla značně vyšší ve skupině s adrenalinem (OR 2.6; 95%CI 1.4–4.7; P = 0.002). Kardiovaskulární nemocniční mortalita byla rovněž vyšší u skupiny léčených adrenalinem (aOR 5.5; 95%CI 3.0–10.3; P < 0.001), stejně tak podíl pacientů s CPC 3–5 při propuštění.

Závěr: U pacientů s post-resuscitačním šokem po mimo nemocniční srdeční zástavě, bylo kontinuální podávání adrenalinu spojeno s vyšší celkovou i kardiovaskulární mortalitou v porovnání s noradrenalinem. Intenzivisté by proto měli zvolit raději noradrenalin k terapii post resuscitačního šoku.

Intensive Care Med https://doi.org/10.1007/s00134-021-06608-7

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Prevence ventilátor-asociované pneumonie použitím endotracheální kanyly potažené vzácným kovem: multicentrická randomizovaná dvojitě zaslepená studie
Pierre Damas, Caroline Legrain, Bernard Lambermont

Cílem této studie bylo zhodnotit potenciální přínos potahování endotracheálních kanyl vzácnými kovy pro prevenci VAP. Pacienti byli náhodně intubováni identickými endotracheálními kanylami potaženými slitinou ušlechtilých kovů (NMA) nebo nepotaženými (kontrolní skupina) endotracheálními kanylami (ETT). Primárním sledovaným parametrem byla incidence VAP. Sekundárními sledovanými paramtery byly podíl antibiotických dnů během pobytu na JIP a kolonizace trachey patogenními bakteriemi.

Výsledky: Celkem bylo zařazeno 323 pacientů, 168 ve skupině potažené NMA a 155 v kontrolní skupině. Během ventilace se VAP vyskytla u 11 pacientů (6,5 %) ve skupině potažené NMA a u 18 pacientů (11,6 %) v kontrolní skupině (p = 0,11). Pozdější výskytu VAP byl pozorován ve skupině potažené NMA ve srovnání s kontrolní skupinou pomocí Coxovy regresní analýzy proporcionálních rizik (HR 0,41, 95% CI 0,19–0,88, p = 0,02). Počet dnů léčby antibiotiky byl 58,8 % z 1 928 dnů na JIP ve skupině potažené NMA a 65,4 % z 1 774 dnů na JIP v kontrolní skupině (p = 0,06). Pokud jde o kolonizaci trachei, bakterie se vyskytly u 38 ze 126 pacientů ve skupině potažené NMA (30,2 %) a u 37 ze 109 pacientů v kontrolní skupině (33,9 %) (p = 0,57).

Závěr: Tato studie poskytuje předběžné důkazy na podporu přínosu potahování endotracheálních kanyl ušlechtilými kovy v prevenci VAP. Cenná by byla potvrzující studie na větší populaci.

Damas et al. Annals of Intensive Care (2022) 12:1

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Awake pronační poloha snižuje dechovou práci u pacientů s COVID-19 ARDS se CPAP podporou
Davide Chiumello, Elena Chiodaroli, Silvia Coppola et. al.

Cílem této studie bylo zhodnotit účinky awake pronační polohy při kontinuální ventilaci přetlakem v helmě (CPAP) na inspirační úsilí, výměnu plynů a respirační komfort.

Výsledky: Prospektivně bylo zařazeno 40 po sobě jdoucích pacientů s ARDS v důsledku COVID-19. Výměna plynů, kolísání tlaku v jícnu (ΔPes), dynamický transpulmonální tlak (dTPP), dechová práce (WOB) a respirační komfort, byly zaznamenány v poloze na zádech a po 3 hodinách v poloze na břiše. Medián aplikovaného PEEP s CPAP helmy byl 10 [8–10] cmH2O. PaO2/FiO2 byl vyšší v poloze na břiše ve srovnání s polohou na zádech (supinační: 166 [136–224] mmHg, pronační poloha: 314 [232–398] mmHg, p < 0,001). Dechová frekvence a minutová ventilace se snížily z polohy na zádech do polohy na břiše z 20 [17–24] na 17 [15–19] b/min (p < 0,001) a z 8,6 [7,3–10,6] na 7,7 [6,6–8,6] L/ min (p < 0,001), resp. Poloha na břiše nesnížila ΔPes (supinační: − 7 [− 9 až − 5] cmH2O, pronační: − 6 [− 9 až − 5] cmH2O, p = 0,31) a dTPP (supinační: 17 [14–19] cmH2O, pronační: 16 [14–18] cmH2O, p = 0,34). Naopak mPTP a WOB poklesly ze 152 [104–197] na 118 [90–150] cmH2O/min (p < 0,001) a ze 146 [120–185] na 114 [95–151] cmH2O. U 26 (65 %) pacientů došlo ke snížení WOB o více než 10 %. Celkový pocit dušnosti byl nižší v poloze na břiše (p = 0,005).

Závěr: Awake pronační poloha se CPAP umožňuje snížení dechové práce a zlepšení oxygenace u ARDS souvisejících s COVID-19.

Chiumello et al. Annals of Intensive Care (2021) 11:179

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Účinnost transnazálního vysokotlakého zvlhčovacího ventilátoru (THRIVE) vs. kyslíkových brýlí na bezpečnou apnoi u paralyzovaných obézních pacientů: randomizovaná kontrolovaná studie
Louis Guy, Rebecca Christensen, Ben Dodd, et al.

Do studie byly zařazeny dospělé osoby s BMI > 35 kg/m2 podstupující elektivní bariatrickou operaci. Při apnoe a paralýze obdržela skupina T 70 l/min kyslíku prostřednictvím systému Optiflow THRIVE™. Skupina N dostávala kyslík nosními brýlemi s průtokem 4 l/min. Primárním sledovaným parametrem byl čas do dosažení SpO2 95% při apnoi s mezní hodnotou 360 s. Tato hodnota byla analyzována pomocí analýzy time-to-event.

Výsledky: Do studie bylo zařazeno 42 pacientů. Medián BMI byl 44,8 kg/m2(IQR 40,0 až 50,0) ve skupině T a 42,0 kg/m2 (IQR 39,3 až 45,1) ve skupině N. Medián doby do dosažení SpO2 95 % ve skupině T byl 356 s (165 až ≥360) a ve skupině N 210s (160až 270). Medián time-to-event ve skupině T byl 356 s (95% CI 165 s– horní limit nebyl definován) a 210 s ve skupině N (95% CI 160 až 242 s) P=0.049.

Závěr: V porovnání s kyslíkem podávaným kyslíkovámi brýlemi při průtoku 4 l/min může dodávka kyslíku pomocí systému Optiflow THRIVE™ při průtoku 70 l/min prodloužit bezpečnou dobu apnoe, nicméně výsledky nejsou statisticky průkazné. Optiflow THRIVE™ snížil rychlost poklesu PaO2 během apnoe.

British Journal of Anaesthesia, 128 (2): 375e381 (2022)

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Studie peri-intervenčních výsledků u evropských seniorů: 30-denní prospektivní kohortová studie
POSE-Study group

Cílem studie bylo popsat 30denní mortalitu u evropských pacientů 80letých a starších podstupujících chirurgické i nechirurgické zákroky v anestezii a popsat vliv rizikových faktorů spojených s mortalitou. Primárním sledovaným parametrem byla 30denní mortalita.

Výsledky: Byla analyzována data 9497 pacientů (medián věku, 83.0 let; 52.8% žen) z 177 nemocnic ve 20 zemích. Pacienti se vyznačovali polymorbiditou (77%), křehkostí (14%) a alespoň částečnou nesoběstačností (38%). Odhadovaná 30denní mortalita činila 4.2% (95% CI 3.8 až 4.7). Mezi další nezávislé rizikové faktory 30denní mortality patřila polymorbidita, HR 1.87 (95% CI 1.26 do 2.78), křehkost, HR 2.63 (95% CI 2.10 do 3.30), a omezená mobilita, HR 2.19 (95% CI 1.24 do 3.86). Většina úmrtí (76%) nastala v nemocnici. Riziko úmrtí při neplánovaném přijetí na JIP bylo vyšší, HR 3.57 (95% CI 2.38 do 5.26) než při plánovaném přijetí na JIP,HR 1.92 (95% CI 1.47 to 2.50). V porovnání s dalšími studiemi, výskyt komplikací v nemocnici 17.4%, a 3.9% po propuštění, byl nízký. Přijetí na oddělení s geriatrickou péčí během 30 dní po zákroku bylo asociováno s lepším přežitím během následujících 10 dní.

Závěr: Odhadovaná mortalita 4,2% byla nižší než jaká byla u této vulnerabilní skupiny očekávána.

Eur J Anaesthesiol 2022; 39:198–209

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
76 %

Přežívání viru u kriticky nemocných pacientů nakažených SARS-COV-2: prospektivní observační studie
Duane J. Funk, Jared Bullard, Sylvan Lother et. al.

Cílem této studie bylo určit dobu trvání infekčnosti na základě virové kultivace vzorků z nosohltanu pacientů s COVID-19.Pacientům byl proveden opakovaný odběr vzorků z nosohltanu po 10. dni přijetí na JIP. Byla měřena míra pozitivní kultivace (na základě virové kultury na Vero buňkách v laboratoři úrovně 4) a práh cyklu z RT-PCR.

Výsledky: U devíti pacientů ze 108 vzorků (8,3 %, 95% CI 3,9–15,2 %) vyrostl živý virus v mediánu 13 dnů (IQR 11–19) po jejich počátečním pozitivním testu. 74,1 % pacientů bylo RT-PCR pozitivní, ale kultivace u nich vyšla negativní, a zbývajících (17,6 %) bylo RT-PCR a kultivace u nich vyšla negativní. Prahová hodnota cyklu ukázala vynikající schopnost předpovídat přítomnost živého viru, s Ct < 25 s AUC 0,90 (95% CI 0,83–0,97, p < 0,001). Specificita Ct > 25 pro predikci negativní virové kultury byla 100 % (95% CI 70–100 %).

Závěr: U 8,3 % našich pacientů na JIP s COVID-19 vyrostl živý virus v mediánu 13 dnů po počátečním pozitivním testu RTPCR. Závažnost onemocnění, použití umělé plicní ventilace a doba mezi testy nepředpovídaly přítomnost živého viru. Práh cyklu > 25 měl nejlepší schopnost určit nepřítomnost živého viru u těchto pacientů.

Funk et al. Critical Care (2022) 26:10

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Deníky jednotek intenzivní péče - pomoc pozůstalým rodinným příslušníkům v jejich fázi truchlení: systematický průzkum - NLZP publikace
Alessandro Galazzi , Ileana Adamini , Giacomo Bazzano

Cílem studie bylo prozkoumat souvislost mezi deníky jednotek intenzivní péče a procesem truchlení rodinnými příslušníky dospělých pacientů zemřelých na jednotce intenzivní péče.

Deníky jednotek intenzivní péče se často používají k podpoře pacientů během jejich duševního zotavení. Pobyt na jednotce intenzivní péče může být znepokojující, rušivý, stresující a traumatický jak pro pacienty, tak pro rodinné příslušníky pacientů, zvláště když pacient nepřežije.

Metodika: Systematický přehled literatury podle pokynů PRISMA: PubMed, CINAHL a Cochrane knihovna byla konzultována. Pro hodnocení kvality byl použit Caldwellův rámec (škála).

Výsledky: Toto téma zkoumá pouze šest studií. Potenciální přínosy deníků jednotek intenzivní péče pro rodinné příslušníky v procesu úmrtí členů může být pomocí, aby si uvědomili, jak extrémně nemocný byl jejich milovaný člen rodiny, může poskytnout pohodlí a může pomoci příbuzným vyrovnat se s jejich ztrátou.

Závěr: Použití deníků jednotek intenzivní péče, které pomáhají rodinným příslušníkům ve fázi úmrtí, můžou být užitečným nástrojem, ale další výzkum je nezbytný pro lepší pochopení jejich role a přínosů.

Intensive & Critical Care Nursing 68 (2022) 103121

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
76 %

Nadměrná suplementace kyslíku v prvním dni umělé plicní ventilace je spojena s multiorgánovou dysfunkcí a se smrtí u kriticky nemocných dětí
Daniel R. Balcarcel, Bria M. Coates, Grace Chong, et al.

Cílem této retrospektivní observační kohortové studie bylo zjistit, zda větší kumulativní expozice kyslíku je navzdory adekvátní oxygenaci během prvních 24 hodin umělé plicní ventilace spojena se syndromem multiorgánové dysfunkce (MODS, multiple organ dysfunction syndrome) k 7. dni a s nemocniční mortalitou u kriticky nemocných dětí. Studie se zúčastnili pacienti mladší 18 let, kteří vyžadovali umělou plicní ventilaci do 3 dnů od přijetí. Primárním sledovaným parametrem byl rozvoj MODS do 7. dne od přijetí.

Výsledky: Na umělé plicní ventilaci bylo 5406 pacientů, z nichž 960 (17,8 %) mělo syndrom multiorgánové dysfunkce 7. den po přijetí a 319 (5,9 %) zemřelo během hospitalizace. Kumulativní expozice většímu množství suplementárního kyslíku, zatímco periferní saturace byla 95 % nebo více během prvních 24 hodin umělé plicní ventilace, byla nezávisle spojena se zvýšeným rizikem MODS po 7 dnech, a i s nemocniční mortalitou po úpravě zavádějících proměnných. Pacienti v nejvyšším kvartilu kumulativní expozice kyslíku měli 7. den zvýšenou pravděpodobnost multiorgánové dysfunkce (upravené OR 3,9; 95% CI, 2,7–5,9) a nemocniční mortality (upravené OR 1,7; 95% CI 1,1–2,9) v porovnání s těmi v nejnižším kvartilu kumulativní expozice kyslíku po standardizaci věku, přítomnosti multiorgánové dysfunkce první den umělé plicní ventilace, stavu  imunosuprese a místa studie.

Závěr: Větší kumulativní expozice nadměrnému množství suplementárního kyslíku prvních 24 hodin umělé plicní ventilace je nezávisle spojena se zvýšeným rizikem multiorgánové dysfunkce 7. den po přijetí a nemocniční mortality u kriticky nemocných dětí.

 

Pediatric Critical Care Medicine DOI: 10.1097/PCC.0000000000002861

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Postupy v sedaci, analgezii, mobilizaci, u delirií a spánkové deprivace u dospělých pacientů na JIP (SAMDS-ICU): mezinárodní průzkum před a během pandemie COVID-19
Mariana Luz, Bruna Brandao Barreto, Roberta Esteves Vieira de Castro, et al.

Cílem bylo zkoumat postupy dle současné praxe  a adekvátnosti doporučení z roku 2018 na téma sedace, analgézie, mobilizace, delirium a spánková deprivace u pacientů na JIP a zjistit, zda  pandemie COVID-19 praktiky změnila.

Výsledky: Bylo analyzováno 1768 dotazníků a 1539 (87%) bylo úplných. Před pandemií COVID-19 bylo vyplněno 1476 dotazníků a 292 bylo předloženo později. Před pandemií byly pozorovány následující postupy: the Visual Analog Scale (VAS) (61.5%), the Behavioral Pain Scale (BPS) (48.2%), the Richmond Agitation Sedation Scale (RASS) (76.6%), and the Confusion Assessment Method for the Intensive Care Unit (CAM-ICU) (66.6%) byly nejčastěji používané nástroje k hodnocení bolesti, míry sedace, a deliria; midazolam a fentanyl byly nejčastěji používaná léčiva k navození sedace a analgézie (84.8% a 78.3%), zatímco haloperidol (68.8%) a atypická antipsychotika (69.4%) byla nejvíce předepisovaná léčiva k léčbě deliria; někteří lékaři běžně předepisovali hypnotika (19.1%) nebo rutinně užívali mechanické omezovací prostředky (6.2%) u pacientů na umělé plicní ventilaci; nefarmakologické postupy byly často používány při léčbě bolesti, deliria, a spánkové deprivace. Během pandemie COVID-19, byl obor intenzivní medicíny nezávisle asociován s nejlepšími postupy. Navíc, více se uplatňovala mechanická ventilace, pacientům byla častěji podávána analgosedace (94% versus 86.1%, p < 0.001) a cíle sedace byly častěji debatovány. Morfin byl léčivem volby u analgézie (77.2%), a sedativa, jako midazolam, propofol, ketamine a quetiapine, byla používána častěji.

Závěr: Většina postupů při sedaci, analgézii a léčbě deliria byly srovnatelné před a během pandemie. Obor intenzivní medicíny byl proměnnou nezávisle spojovanou s nejlepšími postupy. Ačkoliv mnoho zjištění bylo v souladu s evidence-based medicine, některé postupy stále vyžadují zlepšení.

Luz et al. Annals of Intensive Care (2022) 12:9

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
72 %

Změny na intenzivních péči v začlenění sester v procesu rozhodování ukončení života mezi lety 1999 a 2016 - NLZP publikace
Julie Benbenishty, Freda DeKeyser Ganz, Matthew H. Anstey

Cílem popisné srovnávací studie bylo porovnání sesterského začlenění v procesu rozhodování o ukončení života v Evropských zemích zapojených do ETHICUS I -1999 a ETHICU II – 2015. Jednalo se o prospektivní observační studii 22 evropských JIP zařazených do ETHICUS-II a I. Údaje byly shromažďovány podle protokolů ETHICUS-I a ETHICUS-II. Čtyři otázky v rámci daného témata byly analyzovány protokoly ETHICUS týkající se zapojení sestry do rozhodování o ukončení života. Jedná se o srovnání změn v zapojení sestry v rozhodnutích o ukončení života od roku 1999 do roku 2015.

Výsledky: Celkem bylo zahrnuto 4592 případů z 22 center. Zatímco bylo více shody mezi sestrami a lékaři v ETHICUS-I v porovnání s ETHICUS-I, méně diskusí proběhlo se zdravotními sestrami v ETHICUS-II. Četnost rozhodnutí o konci života, které byli projednány se sestrami klesl ve všech třech regionech mezi ETHICUS-I a ETHICUS-II.

Závěr: Na základě výsledků současné studie by sestry měly být dále povzbuzovány k tomu, aby zvýšily své zapojení do rozhodování otázky o ukončení života, zejména v jižní Evropě.

Intensive & Critical Care Nursing 68 (2022) 103138

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Hodnocení závažnosti bolesti u kriticky nemocných pacientů na mechanické ventilaci - NLZP publikace
Yumi Ito , Koji Teruya b, Emiko Nakajima, et al.

Cílem observační studie bylo objasnit, jak je spojena závažnost onemocnění, respirační stav nebo hemodynamika pacientů se skóre bolesti kriticky nemocných pacientů. Jednalo se o observační studii pacientů na umělé plicní ventilaci po operacích. V klidu a při otáčení byla bolest pacienta hodnocena pomocí stupnice Behavioural Pain Scale (BPS) a Critical-Care Pain Observation Tool (CPOT). Související faktory byly shromážděny z lékařských záznamů a byly analyzovány.

Zjištění: Byla provedena vícenásobná logistická regresní analýza s využitím údajů ze 127 scénářů. Zvýšení >2 ve skóre BPS při otáčení bylo ovlivněno hodnocením Acute Physiology and Chronic Health Evaluation (APACHE) II skóre (ratio [OR] = 0,864), systolický krevní tlak v klidu (OR = 1,032), BPS v klidu (OR = 0,638), rozdíl srdeční frekvence (OR = 1,124) a rozdíl dechového objemu (OR = 0,548). Zvýšení >2 v CPOT při otáčení skóre bylo spojeno se skóre APACHE II (OR = 0,894), Sequential Organ Failure Assesment score (SOFA) (OR = 1,248), systolický krevní tlak v klidu (OR = 1,025), srdeční frekvence rozdíl (OR = 1,096) a rozdíl dechového objemu (OR = 0,578).

Závěr: Stupnice behaviorální bolesti a škály pro pozorování bolesti v kritické péči byly spojeny se závažnosti onemocnění a hemodynamikou u pacientů. Snížení dechového objemu může být užitečné při posuzování bolesti.

Intensive & Critical Care Nursing 68 (2022) 103118

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Syndrom vyhoření, syndrom únavy ze soucitu a pracovní distres koordinátorů dárcovství orgánů a transplantace - NLZP publikace
Vanessa Silva e Silva, Laura Hornby, Ken Lotherington

Kvalitativní studie zkoumala zkušenosti a poznatky koordinátorů vztahující se k syndromu únavy ze soucitu, syndromu vyhoření a odolnosti související s jejich každodenní prací.

Výsledky: Sedm z deseti koordinátorů se podílelo na této studii. Všichni koordinátoři se shodli, že pracují pod velkým tlakem, a náročné prostředí a neustálé vystavení pracovnímu stresu a smutku vede u většiny z nich k rozpoznání znaků a příznaků syndromu vyhoření a syndromu únavy ze soucitu objevující se v celé jejich profesi. Účastníci popisovali jejich emocionální náročnost pracovní zátěže a těžké případy vedli k využití různých obranných strategií k vlastní ochraně a k podpoře duševní rovnováhy. Také se shodli, že je potřeba více strategií, které by pomohly zmírnit pracovní zátěž a prevenci syndromu vyhoření a syndromu únavy ze soucitu a vedení a instituce by měli rozvíjet a zdokonalovat takové intervence.

Závěr: Výsledky popisují, jak je duševní zdraví koordinátorů vázané na jejich každodenní práci. V rámci dalších výzkumů je třeba komplexně definovat pracovní zátěže a vytvořit následná opatření k podpoře a rozvinutí intervencí, které zmírní syndrom vyhoření a syndrom únavy ze soucitu mezi koordinátory dárců orgánů a tkání.

Intensive & Critical Care Nursing 68 (2022) 10312

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Platinoví partneři

Zlatí partneři

Další partneři

Adresa:

Nadační fond AKUTNĚ.CZ
Kamenice 5
625 00 Brno
IČ: 29211719, DIČ: CZ29211719
Spisová značka: N 347
vedená u rejstříkového soudu v Brně

Kontakt:

Číslo účtu: 555 000 100/5500 (Raiffeisenbank)
Telefon: +420 728 573 580
(pracovní dny Po–Pá 15:00–17:00)
E-mail: sekretariat@akutne.cz

Nastavení cookies

AKUTNĚ.CZ ISSN 1803-179X

Lidé | Spolupráce a odkazy | Sponzoři

Vytvořil Institut biostatistiky a analýz LF MU

Edukační portál AKUTNĚ.CZ je součástí vzdělávacího obsahu sítě lékařských fakult MEFANET