Články na téma

Cílená regulace tělesné teploty po srdeční zástavě: systematický přehled a Bayesovská meta-analýza
Anders Aneman , Steven Frost, Michael Parr, et al.

Cílem tohoto přehledu a Bayesovské meta-analýzy bylo zhodnotit účinek cílené regulace tělesné teploty (TTM, target temperature management) na přežití a neurologický outcome u pacientů ve srovnání s léčbou bez použití TTM v péči o dospělé komatózní přeživší po srdeční zástavě. Nulová hypotéza tvrdící, že není rozdíl mezi pacienty léčenými TTM při 32-34 °C a TTM při ≥ 36 °C byla porovnána s alternativní hypotézou tvrdící, že hypotermická TTM přináší větší přínos. Zařazeny byly klinické studie s dospělými přeživšími po srdeční zástavě, kteří podstoupili TTM po dobu alespoň 12 hodin, srovnávající skupiny s TTM vs. skupiny bez TTM nebo s rozdílem > 2 °C mezi intervenčními a kontrolními skupinami. Primárním sledovaným parametrem bylo RR a 95% CI pro úmrtí, sekundárním sledovaným parametrem bylo RR a 95% CI pro nepříznivý neurologický outcome. Parametry byly vystihnuty pomocí definic původních studií kontrolovaných až do 180 dní po srdeční zástavě. Bias bylo posouzeno pomocí aktualizovaného Cochrane risk-of-bias tool pro randomizované studie a jistota důkazů byla hodnocena pomocí metodologie GRADE.

Výsledky: V sedmi studiích (tři nízké bias, tři střední bias, jedna vysoká bias, velmi nízká až nízká kvalita důkazů) zahrnujících 3 792 pacientů bylo RR u TTM 32–34 °C 0,95 (95% CrI 0,78–1,09) pro úmrtí a RR 0,93 (95 % CrI 0,84–1,02) pro nepříznivý neurologický outcome. Posteriorní pravděpodobnost žádného přínosu (RR ≥ 1) u TTM 32–34 °C byla 24 % pro úmrtí a 12 % pro nepříznivý neurologický outcome. Posteriorní pravděpodobnosti příznivých účinků léčby TTM 32–34 °C byly nejvyšší pro absolutní snížení rizika o 2–4 %  pro úmrtí (šance 28–53 %) a nepříznivý neurologický outcome (šance 63–78 %). Vyloučení čtyř studií bez aktivního zabraňování  horečce v kontrolní větvi studie snížilo pravděpodobnost dosažení absolutní redukce rizika > 2 % pro úmrtí nebo nepříznivý neurologický outcome na ≤ 50 %.

Závěr: Distribuce posteriorní pravděpodobnosti nepodpořily užití TTM při 32–34 °C ve srovnání s 36 °C včetně aktivní kontroly horečky ke snížení rizika mortality a nepříznivého neurologického outcome po 90-180 dnech. Jakýkoli pravděpodobný přínos hypotermické TTM je menší, než se dosud cílilo v randomizovaných kontrolovaných studiích.

 

Aneman et al. Critical Care (2022) 26:58

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
84 %

Management teploty u pacientů po srdeční zástavě u dospělých: guidelines ERC-ESICM
Claudio Sandroni, Jerry P. Nolan, Lars W. Andersen, et al.

Cílem těchto pokynů je poskytnout evidence-based doporučení pro teplotní management u dospělých po resuscitaci, jež se odehrála v nemocnici nebo mimo nemocnici, bez ohledu na základní srdeční rytmus. U pacientů po srdeční zástavě  doporučujeme průběžně monitorovat teplotu jádra a aktivně předcházet horečce (definované jako teplota > 37,7 °C) po dobu nejméně 72 hodin. Nebyl k dispozici dostatek důkazů pro, nebo proti udržování tělesné teploty mezi 32-36 °C nebo časnému chlazení po srdeční zástavě. Nedoporučujeme aktivně zahřívat pacienty s mírnou hypotermií po návratu spontánního oběhu (ROSC) za účelem dosažení normotermie. Doporučujeme nepoužívat přednemocniční chlazení rychlým podáním  velkých objemů studených intravenózních tekutin bezprostředně po ROSC.

Intensive Care Med (2022) 48:261–269

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Fyzická rehabilitace na jednotkách intenzivní péče: systematický přehled a meta-analýza
Yi Tian Wang, Jenna K. Lang, Kimberley J. Haines

Cílem přehledu randomizovaných kontrolních studií bylo zjistit vliv fyzické rehabilitace u pacientů na JIP na jejich outcome, dále vliv specifického tréninku a profil cvičení a dávky-odpovědi. Primárním sledovaným parametrem byla délka hospitalizace a pobytu na JIP. V druhé řadě byly sledovány fyzická funkce, svalová síla, doba umělé plicní ventilace, mortalita a kvalita života ze zdravotního hlediska.

Výsledky: Do přehledu bylo zahrnuto 60 studií s 5,352 pacienty. Analýza modelu náhodných efektů ukázala, že fyzická rehabilitace zlepšila fyzický stav při propuštění z nemocnice (standardizovaný průměrný rozdíl, 0.22; 95% CI, 0.00–0.44), zkrátila délku pobytu na JIP o 0.8 dní (průměrný rozdíl, –0.80 d; 95% CI, –1.37 to –0.23 d), a dobu hospitalizace o 1.75 dní (průměrný rozdíl, –1.75 d; 95% CI, –3.03 to –0.48 d). Fyzická rehabilitace neměla vliv na další sledované parametry. Intervence byla účinnější ve studiích, v nichž kontrolní skupina rehabilitovala v nízkých dávkách a ve studiích, které zkoumaly funkční cvičení.

Závěr: Fyzická rehabilitace pacientů na JIP zlepšuje fyzické funkce a zkracuje délku pobytu na JIP a v nemocnici, nicméně neovlivňuje další outcomy.

Critical Care Medicine DOI: 10.1097/CCM.0000000000005285

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Role akutní hyperkapnie u mortality a krátkodobé fyziologie u pacientů na umělé plicní ventilaci pro ARDS: systematický přehled a meta-analýza
Segolene Gendreau, Guillaume Geri, Tai Pham et al.

Cílem této meta-analýzy bylo prozkoumat klinické důsledky akutní hyperkapnie u dospělých pacientů ventilovaných pro syndrom akutní dechové tísně (ARDS). „Permisivní hyperkapnie“ byla použita jako definice hyperkapnie ve studiích, kde skupina s hyperkapnií byla ventilována pomocí strategie protektivní ventilace (PV) (nižší VT cílená na 6 ml/kg předpokládané tělesné hmotnosti), zatímco skupina bez hyperkapnie ventilována neprotektivní ventilací (NPV, non-protective ventalation); „vynucená hyperkapnie“ definovala hyperkapnii ve studiích, kde měli hyperkapničtí a nehyperkapničtí pacienti podobnou ventilační strategií.

Výsledky: Celkem bylo zařazeno 10 101 pacientů z 29 studií.  Studie testující permisivní hyperkapnii (celkem 8 studií) uváděly nižší mortalitu u hyperkapnických pacientů léčených PV ve srovnání s nehyperkapnickými pacienty léčených NPV: OR = 0,26; 95% CI (0,07–0,89). Naproti tomu studie uvádějící vynucenou hyperkapnii pod PV (celkem 21 studií) uváděly zvýšenou mortalitu u hyperkapnických pacientů léčených PV ve srovnání s nehyperkapnickými pacienty, kteří byli také léčeni PV: OR = 1,54; 95% CI (1,15–2,07). Byla přítomna významná spojitost mezi mechanismem hyperkapnie a vlivem na mortalitu.

Závěr: Klinické efekty hyperkapnie jsou protichůdné v závislosti na jejím mechanismu. Permisivní hyperkapnie byla spojena se zlepšenou mortalitou na rozdíl od vynucené hyperkapnie při protektivní ventilaci, což naznačuje významnou roli protektivní ventilační strategie na klinický outcome.

Intensive Care Med https://doi.org/10.1007/s00134-022-06640-1

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Intravenózní podávání vitaminu C kriticky nemocným pacientům: systematický přehled a meta-analýza
Jayshil J. Patel, Alfonso Ortiz-Reyes, Rupinder Dhaliwal

Cílem přehledu randomizovaných kontrolních studií bylo zhodnotit vliv intravenózního podávání vitaminu C na outcome kriticky nemocných pacientů. Sledovaným parametrem byla celková mortalita při podávání IV vitaminu C ve vysokých a nízkých dávkách a kombinované terapii v porovnání s placebem.

Výsledky: Přehled zahrnul 15 studií a celkem 2,490 pacientů. V porovnání s placebem, IV podání vitaminu C je spojeno se snížením celkové mortality (RR, 0.87; 95% CI, 0.75–1.00; p = 0.06; Test heterogenity I2 = 6%). Vysoké dávky IV vitaminu C souvisely s významným poklesem celkové mortality (RR, 0.70; 95% CI, 0.52–0.96; p = 0.03), kdežto nízké dávky IV vitaminu C žádný efekt neměly (RR, 0.94; 95% CI, 0.79–1.07; p = 0.46; test podskupinových rozdílů, p = 0.14). Podání vitamínu C v monoterapii ukázalo významně sníženou celkovou mortalitu (RR, 0.64; 95% CI, 0.49–0.83; p = 0.006), zatímco u IV vitamínu C v kombinované terapii se účinek neprokázal. Žádná ze studií nezaznamenala vzestup četnosti nežádoucích událostí v souvislosti s vitaminem C.

Závěr: Intravenózní podávání vitaminu C se zdá být bezpečné a ukazuje trend ke snížení celkové mortality. Vysoké dávky vitamínu C v monoterapii mohou být asociovány se snížením celkové mortality. Je však třeba dalších randomizovaných studií.

Critical Care Medicine DOI: 10.1097/CCM.0000000000005320

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Nárůst incidence ventilátorových pneumonií u pacientů s COVID-19: multicentrická kohortová studie
Charles-Hervé Vacheron, Alain Lepape, Anne Savey, et al.

Cílem studie bylo zjištění epidemiologických dat ventilátorových pneumonií, jak četnosti, tak etiologie, u COVID-19 pozitivních pacientů a porovnání se skupinami pacientů COVID-19 negativními. Primárním parametrem byla incidence ventilátorové pneumonie, sekundárními kumulativní incidence, riziko rozvoje první a druhé ventilátorové pneumonie, mikrobiální etiologie a vzorce rezistence.

Výsledky: Do studie bylo zahrnuto 1879 pacientů do každé skupiny. Celková incidence ventilátorové pneumonie u COVID-19 pozitivních pacientů byla vyšší (25.5; 95% CI [23.7–27.45] vs. 15.4; 95% CI [13.7–17.3] ventilátorových pneumonii na 1,000 dní umělé ventilace). Kumulativní incidence byla vyšší pro první a druhé ventilátorové pneumonie mezi COVID-19 pozitivními pacienty (respektivní Gray test < 0.0001 a 0.0167). Mikrobiální etiologie a rezistence byly srovnatelné mezi skupinami s predominancí Enterobacterales a G- nefermentujících bakterií. Zaznamenané antibiotické rezistence se podobaly, s výjimkou nižšího výskytu MRSA u COVID-19 pozitivních pacientů (6% vs 23%; p = 0.013).

Závěr: Byla zaznamenána vyšší incidence ventilátorových pneumonií mezi pacienty s COVID-19 v porovnání s ostatními pacienty léčenými na JIP. Mikrobiální etiologie i antibiotické rezistence byly podobné.

Critical Care Medicine DOI: 10.1097/CCM.0000000000005297

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
84 %

Balancované vs. nebalancované roztoky u kriticky nemocných dětí: systémový přehled a meta-analýza
Anab Rebecca Lehr, Soha Rached-d´-Astous, Nick Barrowman, et al.

Cílem přehledu kontrolovaných a observačních studií bylo porovnat vliv balancovaných a nebalancovaných roztoků pro intravenózní terapii na změny koncentrace sérového bikarbonátu a pH krve v prvních 24 hodinách u kriticky nemocných dětí. Primárním sledovaným parametrem byla změna koncentrace sérového bikarbonátu a pH krve. Sekundární parametry zahrnovaly výskyt hyperchlorémie, akutní poškození ledvin, náhradu funkce ledvin a mortalitu.

Výsledky: V meta-analýze 3 randomizovaných kontrolovaných studií čítajících 162 pacientů, byl zjištěn větší průměrné změny v hladině bikarbonátu v séru (sdružený odhad 1.60 mmol/L; 95% CI, 0.04–3.16; p = 0.04) a hladině pH (sdružený střední rozdíl 0.03; 95% CI, 0.00–0.06; p = 0.03) po 4–12 hodinové rehydrataci balancovanými roztoky oproti nebalancovaným. Nebyly zjištěny rozdíly v hladině chloridů v séru, mortalitě, akutním poškození ledvin nebo nutnosti náhrady ledvinných funkcí.

Závěr: Byly nalezeny důkazy o zlepšení hodnot pH a bikarbonátu u kriticky nemocných dětí po bolusové terapii, nebo 4-12 hodinovém podání balancovaných roztoků oproti nebalancovaným. Nicméně je nezbytné provést randomizované kontrolované studie k určení, zda tato zjištění mají vliv na klinické outcome.

Pediatric Critical Care Medicine DOI: 10.1097/PCC.0000000000002890

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Efekt optimalizace dávkování piperacilinu/tazobaktamu založené na terapeutickém monitorování léčiv na orgánovou dysfunkci související se sepsí: randomizovaná kontrolovaná studie
Stefan Hagel, Friedhelm Bach, Thorsten Brenner, et al.

Tato randomizovaná multicentrická kontrolovaná studie měla za cíl ohodnotit, zda antibiotická léčba řízená terapeutickým monitorováním léčiv (TDM – therapeutic drug monitoring) zlepšuje outcome pacientů. Dospělí pacienti v sepsi či v septickém šoku byli náhodně přiřazeni v poměru 1:1 k obdržení kontinuální infuze piparacilinu/tazobaktamu s řízeným dávkováním podle denního TDM piperacilinu, nebo ke kontinuální infuzi s fixní dávkou (13,5 g/24 h, pokud eGFR ≥ 20 ml/min).  Primárním sledovaným parametrem byl průměr denního celkového SOFA skóre do 10. dne.

Výsledky: U 249 hodnotitelných pacientů (66,3 ± 13,7 let; ženy 30,9 %) nebyl žádný signifikantní rozdíl v průměrném SOFA skóre mezi pacienty s TDM (7,9 bodů; 95% CI 7,1–8,7) a bez TDM (8,2 bodů; 95% CI 7,5–9,0) (p = 0,39). Pacienti s řízenou terapií podle TDM vykazovali nižší 28denní mortalitu (21,6 % vs. 25,8 %, RR 0,8; 95% CI 0,5–1,3; p = 0,44) a vyšší míru klinického (OR 1,9; 95% CI 0,5–6,2; p = 0,30) a mikrobiologického vyléčení (OR 2,4; 95% CI 0,7–7,4; p = 0,12), ale tyto rozdíly nedosáhly statistické významnosti. Dosažení cílové koncentrace bylo častější u pacientů s TDM (37,3 % vs. 14,6 %, OR 4,5; CI 95%, 2,9–6,9; p <0,001).

Závěr: Terapie řízená TDM neprokázala žádný příznivý efekt u pacientů se sepsí a s kontinuální infuzí piperacilinu/tazobaktamu s ohledem na průměrné SOFA skóre. Jsou zapotřebí další studie s vyšším počtem pacientů k rozpoznání pacientů, kteří by mohli nejvíce profitovat z TDM řízené antibiotické terapie.

Intensive Care Med (2022) 48:311–321

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Léčba rytmických a periodických EEG vzorců u komatózních přeživších po srdeční zástavě
B.J. Ruijter, H.M. Keijzer, M.C. Tjepkema‑Cloostermans, et al.

Cílem této open- label studie bylo zjistit, zda léčba potlačením rytmických a periodických elektroencefalografických (EEG) vzorců zjištěných při kontinuálním monitorování EEG u komatózních přeživších po srdeční zástavě zlepšuje outcome těchto pacientů. Pacienti byli náhodně přiřazeni v poměru 1:1 k postupné strategické léčbě antikonvulzivy k potlačení této aktivity po dobu alespoň 48 po sobě jdoucích hodin plus standartní péči (skupina léčby), nebo pouze ke standartní péči (kontrolní skupina). Standartní péče zahrnovala cílenou regulaci tělesné teploty v obou skupinách. Primárním sledovaným parametrem bylo skóre neurologického outcome hodnoceného podle CPC (Cerebral Performance Category) škály po 3 měsících, hodnocené jako dobrý outcome (CPC skóre vykazující žádné, mírné nebo střední postižení) nebo špatný outcome (CPC skóre vykazující těžké postižení, kóma nebo smrt). Sekundárními sledovanými parametry byly mortalita, délka pobytu na jednotce intenzivní péče (JIP) a délka trvání umělé plicní ventilace.

Výsledky: Do studie bylo zařazeno 172 pacientů, z nichž 88 bylo zařazeno do skupiny léčby a 84 pacientů do kontrolní skupiny. Rytmická nebo periodická EEG aktivita byla pozorována 35 hodin (medián) po srdeční zástavě; 98 z 157 pacientů (62 %) s dostupnými daty mělo myoklonus. Úplné potlačení rytmické a periodické EEG aktivity pro 48 po sobě jdoucích hodin se vyskytlo u 49 z 88 pacientů (56 %) ve skupině léčby a u 2 z 83 pacientů (2 %) v kontrolní skupině. Po 3 měsících, 79 z 88 pacientů (90 %) ve skupině léčby a 77 z 84 pacientů (92 %) v kontrolní skupině mělo špatný outcome (rozdíl 2 procentní body; 95% CI −7 až 11; P = 0,68). Mortalita po 3 měsících byla 80 % ve skupině léčby a 82 % v kontrolní skupině. Průměrná délka pobytu na JIP a průměrná délka trvání umělé plicní ventilace byly mírně delší u skupiny léčby než u kontrolní skupiny.

Závěr: U komatózních přeživších po srdeční zástavě se incidence špatného neurologického outcome po 3 měsících signifikantně nelišila mezi strategií potlačení rytmické a periodické EEG aktivity s použitím antikonvulziv po dobu alespoň 48 hodin plus standartní péče a strategií samostatné standartní péče.

N Engl J Med 2022;386:724-34. DOI: 10.1056/NEJMoa2115998

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
84 %

Randomizovaná kontrolovaná studie: neostigmin jako léčba intraabdominální hypertenze u akutní pankreatitidy
Wenhua He, Peng Chen, Yupeng Lei, et al.

Cílem této randomizované monocentrické kontrolované studie bylo zhodnotit účinnost neostigminu na intraabdominální hypertenzi (IAH) u pacientů s akutní pankreatitidou (AP). Pacienti ve studii s IAH dostávali během 2 týdnů od propuknutí AP konvenční léčbu po dobu 24 hodin. Pacienti s trvalým intraabdominálním tlakem (IAP) ≥ 12 mmHg byli náhodně přiřazeni k podávání intramuskulárního neostigminu (1 mg každých 12 hodin, v závislosti na odpovědi navýšeno na každých 8 nebo 6 hodin) nebo k pokračování v konvenční léčbě po dobu 7 dnů. Primárním sledovaným parametrem byla procentuální změna IAP 24 hodin po randomizaci.

Výsledky: Celkem 80 pacientů bylo přiřazeno buď k podání k neostigminu (n = 40), nebo ke konvenční léčbě (n = 40). Nebyl přítomen žádný významný rozdíl ve výchozích parametrech. Rychlost poklesu IAP byla signifikantně vyšší ve skupině s neostigminem ve srovnání s konvenční skupinou po 24 hodinách (medián s 25.-75. percentilem: −18,7 % (− 28,4 až – 47 %) vs. – 5,4 % (− 18,0 % až 0), P = 0,017). Tento efekt byl výraznější u pacientů s výchozí IAP ≥ 15 mmHg (P = 0,018). Analýza podle protokolu tyto výsledky potvrdila (P = 0,03). Objem stolice během 7denního pozorovacího období byl konzistentně vyšší ve skupině s neostigminem (P < 0,05). Další sekundární sledované parametry se mezi skupinami významně nelišily.

Závěr: Neostigmin snížil IAP a podpořil defekaci u pacientů s AP a IAH.  Tyto výsledky vyžadují větší, placebem kontrolovanou, dvojitě zaslepenou fázi III studie.

 

He et al. Critical Care (2022) 26:52

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
84 %

Klinická škála křehkosti (CFS) indikovala křehkost spojenou se zvýšenou nemocniční a 30denní úmrtností u pacientů s COVID-19: systematický přehled a meta-analýza
Mate Rottler, Klementina Ocskay, Zoltan Sipos, et al.

Cílem této studie bylo shrnout důkazy o účinnosti nástrojů pro hodnocení křehkosti u pacientů s COVID-19. Hlavními sledovanými paramentry byly mortalita, délka hospitalizace (LOH) a přijetí na jednotku intenzivní péče (JIP) u křehkých pacientů s COVID-19. Křehkost byla také porovnávána u přeživších a nepřeživších pacientů.

Výsledky: Z 3640 identifikovaných záznamů bylo 54 zahrnuto do kvalitativní a 42 do kvantitativní syntézy.  Ve 46 studiích byla použita škála klinické křehkosti (CFS), ve 4 studiích skóre nemocničního rizika křehkosti (HFRS), ve 3 studiích multidimenzionální prognostický index (MPI) a ve třech studiích bylo použito jiné skóre. Bylo zjištěno, že pacienti s křehkostí (CFS 4-9 nebo HFRS ≥ 5) mají vyšší riziko úmrtí (CFS: OR: 3,12; CI 2,56-3,81; HFRS OR: 1,98; CI 0,89-2,07). U pacientů s křehkostí (CFS 4-9) byla nižší pravděpodobnost přijetí na jednotku intenzivní péče (OR 0,28; CI 0,12-0,64).Kvantitativní syntézu pro LOH nebylo možné provést. Většina studií nesla vysoké riziko bias.

Závěr: Křehkost, hodnocená podle CFS, je silně spojena s mortalitou, a proto by měl být do mezinárodních pokynů pro léčbu COVID-19 zahrnut management pacientů zohledňující právě jejich křehkost.

 

Rottler et al. Annals of Intensive Care (2022) 12:17

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Předpověď dobrého neurologického outcome u přeživších pacientů po srdeční zástavě: systematický přehled
Claudio Sandroni, Sonia D’Arrigo, Sofia Cacciola, et al.

Cílem tohoto přehledu je posoudit schopnost klinického vyšetření, krevních biomarkerů, elektrofyziologie nebo neurozobrazení metod do 7 dnů od návratu spontánního oběhu (ROSC) předpovědět dobrý neurologický outcome. Tento byl definovaný jako žádné, mírné nebo středně těžké postižení (CPC 1-2 nebo mRS 0-3) při propuštění z jednotky intenzivní péče, nebo později u dospělých, kteří přežili srdeční zástavu.

Výsledky: Celkem bylo zahrnuto 37 studií. Vzhledem k heterogenitě doby záznamu, prahových hodnot prediktorů a definice některých prediktorů nebyla provedena metaanalýza. Úhyb nebo lokalizace motorické odpovědi na bolest bezprostředně nebo za 72-96 hodin po ROSC, normální krevní hodnoty neuron-specifické enolázy (NSE) v krvi za 24 -72 hodin po ROSC, amplituda vlny N20 somatosenzorických evokovaných potenciálů (SSEP) s krátkou latencí > 4 μV nebo souvislé pozadí bez výbojů na elektroencefalogramu (EEG) do 72 hodin od ROSC, a absence difúzní  nost restrikce v kontexu nebo hluboké šedé hmotě na MRI ve 2.-7. dnu po ROSC předpovídaly dobrý neurologický outcome s více než 80% specificitou a senzitivitou nad 40% ve většině studií. Většina studií měla střední nebo vysoké riziko bias.

Závěr: U pacientů v kómatu, kteří přežili srdeční zástavu, identifikovaly klinické, biomarkerové, elektrofyziologické a zobrazovací metody s vysokou specifičností pacienty s budoucím dobrým neurologickým outcome během prvního týdne po srdeční zástavě.

Intensive Care Med https://doi.org/10.1007/s00134-022-06618-z

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Profylaktické podávání melatoninu při deliriu v intenzivní péči (Pro-MEDIC): randomizovaná kontrolovaná studie
Bradley Wibrow, F. Eduardo Martinez, Erina Myers, et al.

Cílem této studie bylo zjistit, zda podávání melatoninu snižuje výskyt deliria u kriticky nemocných pacientů. Tekutý melatonin (4 mg; n = 419) nebo placebo (n = 422) byl podáván enterálně ve 21:00 hodin po dobu 14 nocí nebo do propuštění z JIP. Primárně sledovaným parametrem byl podíl hodnocení pacientů bez deliria jako ukazatele prevalence deliria během 14 dnů nebo před propuštěním z JIP. Delirium bylo hodnoceno dvakrát denně pomocí skóre Confusion Assessment Method pro jednotky intenzivní péče (CAM-ICU). Sekundární sledované parametry zahrnovaly kvalitu a kvantitu spánku, dobu hospitalizace a pobytu na jednotce intenzivní péče a hospitalizační a 90denní mortalitu.

Výsledky: Do analýzy bylo zahrnuto 841 pacientů. Základní charakteristiky účastníků byly podobné. Mezi skupinami s melatoninem a placebem nebyl zjištěn významný rozdíl v průměrném podílu hodnocení bez deliria na pacienta (79,2 vs. 80%, p = 0,547). Nebyl zjištěn žádný významný rozdíl v žádných sekundárních sledovaných parametrech, včetně doby pobytu na jednotce intenzivní péče (medián: 5 vs. 5 dní, p = 0,135), doby pobytu v nemocnici (medián: 14 vs. 12 dní, p = 0816), mortalita v jakémkoli časovém bodě včetně 90 dní (15,5 vs. 15,6 % p = 0,948), ani v množství nebo kvalitě spánku. V žádné ze skupin nebyly hlášeny žádné závažné nežádoucí příhody.

Závěr: Enterální podání melatoninu do 48 hodin od přijetí na jednotku intenzivní péče nesnížilo výskyt deliria ve srovnání s placebem. Tato zjištění nepodporují rutinní časné užívání melatoninu u kriticky nemocných.

Intensive Care Med https://doi.org/10.1007/s00134-022-06638-9

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Účinnost vakcíny BNT162b2 proti kritickému průběhu Covid-19 u adolescentů
S.M. Olson, M.M. Newhams, N.B. Halasa et al.

S použitím case-control, test-negativního designu byla posuzována účinnost vakcíny proti onemocnění Covid-19, vedoucímu k hospitalizaci, přijetí na jednotku intenzivní péče (JIP), použití intervencí podporujících životní funkce (umělá plicní ventilace, vazopresory a mimotělní membránová oxygenace), nebo smrti. Účinnost vakcíny jsme odhadli porovnáním pravděpodobnosti případů pacientů, kteří obdrželi předchozí plnou vakcinaci (dvě dávky BNT162b2) ve srovnání se dvěma kontrolními skupinami v nemocnici: pacienty, kteří měli příznaky podobné Covid-19, ale negativní výsledky testování na SARS-CoV- 2 (test-negativní) a pacienty, kteří neměli příznaky podobné Covid-19 (syndrom-negativní).

Výsledky: Celkem bylo zařazeno 445 případových pacientů a 777 kontrol. Celkově bylo plně očkováno 17 případových pacientů (4 %) a 282 kontrol (36 %). Z případových pacientů bylo 180 (40 %) přijato na JIP a 127 (29 %) vyžadovalo podporu životních funkcí; pouze 2 pacienti na JIP byli plně očkovaní. Celková účinnost vakcíny BNT162b2 proti hospitalizaci kvůli Covid-19 byla 94% (95% interval CI, 90 až 96); účinnost byla 95% (95% CI, 91 až 97) u kontrol s negativními testy a 94% (95% CI, 89 až 96) u kontrol s negativními syndromy. Účinnost byla 98% proti přijetí na JIP a 98% proti onemocnění Covid-19, které vyžadovalo podporu životních funkcí. Všech 7 úmrtí se vyskytlo u pacientů, kteří nebyli očkovaní.

Závěr: Mezi hospitalizovanými dospívajícími pacienty byly dvě dávky vakcíny BNT162b2 vysoce účinné proti hospitalizaci související s COVID-19 a přijetí na JIP nebo stavu, který vyžadoval podporu životních funkcí.

N Engl J Med 2022;386:713-23. DOI: 10.1056/NEJMoa2117995

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
84 %

Respirační nežádoucí účinky u dětí po vyjmutí laryngeální masky: randomizovaná studie porovnávající propofol a sevofluran
Cynthia Karam, Carine Zeeni, Vanda Yazbeck-Karam

Cílem této randomizované, dvojitě zaslepené studie dětí ve věku 6 měsíců až 7 let, bylo potvrdit nebo vyvrátit hypotézu, zda při zachování optimálních podmínek je totální intravenózní anestezie (TIVA) pomocí propofolu pro pacienta bezpečnější než anestezie sevofluranem. Primárním cílem této studie bylo porovnání obou skupin stran výskytu alespoň jednoho respiračního nežádoucího účinku, prevalence individuálních nežádoucích účinků a skóre hyperaktivity dýchacích cest po vyvedení z anestezie. Sekundární sledované parametry zahrnovaly obtížnost zavedení LMA, kvalitu anestezie během udržovací fáze, hemodynamickou stabilitu, čas do vytažená LMA a incidenci emergentního deliria.

Výsledky: U pacientů ze skupiny s TIVA byla významně nižší incidence (10,8.% vs. 36,2%; relativní riziko, 0,29; 95% CI [0,14–0,64]; P = .001) a nižší závažnost (P = .01) respiračních nežádoucích účinků v porovnání se skupinou v inhalační anestezii sevofluranem. V sekundárních sledovaných parametrech nebyly pozorovány statisticky významné rozdíly vyjma výskytu emergentního deliria, které bylo častější u pacientů v anestezii sevofluranem (P < .001).

Závěr: Dle výsledků této studie by měl být úvod a vedení anestezie pomocí propofolu protektivní s minimálním rizikem rozvinutí respiračních komplikací během operace v porovnání se sevofluranem

Anesthesia and analgesia, 2022

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
84 %

Trénink subglotického zajištění dýchacích cest a zhodnocení udržení nově nabytých dovedností pomocí učení založeného na simulacích
Carlee A. Clark, Robert A. Mester, Amanda T. Redding

Celkem 60 anesteziologů trénovalo v rámci simulačního kurzu s tzv. mastery-based pedagogikou (student nepostupuje dále, pokud neprokáže dostatečné porozumění již přednesené látce), který byl zaměřen na 2 krizové techniky subglotického zajištění dýchacích cest: tzv. transtracheální jet ventilace (TTJV) a krikotyreotomie s použitím bougie (BC). Hodnocení výkonu zahrnovalo: hodnocení před testem, po testu, sledování chyb u jednotlivých kroků při specifických dovednostech a opětovné testování po 15 měsících. Všichni byli hodnoceni před testem a zaučeni na Melkerově krikotyreotomickém setu (MC).

Výsledky: Iniciální testování stanovilo procento úspěšnosti 14.8% pro TTJV, 19.7% pro BC a 25% pro MC. Po mastery-based cvičení každý z účastníků úspěšně invazivně zajistil dýchací cesty pomocí TTJV, BC a MC. Opakování jednotlivých procedur zvýšilo rychlost a snížilo bezpečností gaps na 0%. BC se ukázalo být nejrychlejší ze všech technik. O 15 měsíců později 80,4% účastníků úspěšně zajistilo dýchací cesty pomocí TTJV a 82,6% pomocí BC. U MC došlo z důvodů bezpečnosti, průměrného času zavedení a ceny k vyřazení.

Závěr: Bylo zjištěno, že pouze ~20% anesteziologů bylo schopno v simulované krizové situaci úspěšně invazivně zajistit dýchací cesty. Pomocí 2,5 hodinové simulace založené na tzv.mastery-based pedagogice byla úspěšnost zvýšena na 100% společně se zkrácením času potřebného k úspěšnému zahájení ventilace. Také bylo stanoveno, že za 15 měsíců se z nabytých dovedností udrželo 80%, což poukazuje na fakt, že při použití této metody výuky vydrží nabyté znalosti alespoň jeden rok než je třeba trénink opakovat.

 

Anesthesia and analgesia, 2022 doi: 10.1213/ANE.0000000000005928

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
84 %

Celková anestezie vs. sedace (obojí s kontrolou hemodynamiky) během intraarteriální terapie cévní mozkové příhody (CMP): GASS randomizovaná studie
Axelle Maurice, François Eugčne, Thomas Ronzičre

Cílem této jednoduše zaslepené randomizované studie bylo potvrdit hypotézu, zda endovaskulární terapie CMP v sedaci je asociována s lepšími výslednými funkčními parametry po 3 měsících od výkonu v porovnání s výkony v celkové anestezii. Kontroly krevního tlaku byly standardizovány v obou skupinách. Primárním sledovaným parametrem bylo modifikované Rankin skore rovné nebo menší než 2 (0 = bez symptomů, 5 = závažné postižení) zhodnocené 3 měsíce po terapii. Mezi sekundární sledované parametry patřily komplikace, úmrtnost, výsledky reperfuze a NIHSS skóre 1. a 7. den po terapii.

Výsledky: Do analýzy bylo zahrnuto 345 pacientů. Primární sledovaný parametr se objevil u 129 z 341 (38%) pacientů: 63 (36%) ve skupině sedace a 66 (40%) u pacientů po celkové anestezii (RR, 0,91 [95% CI, 0,69 až 1,19]; P = 0,474). Pacientům v celkové anestezii se častěji objevila perioperační epizoda hypo- nebo hypertenze s tím že kumulativní délka se nelišila (střed ± SD, 36 ± 31 vs. 39 ± 25 min; P = 0,079). Čas od začátku příznaků a od příjezdu do nemocnice byl delší u skupiny v celkové anestezii (střední rozdíl, 19 min [tedy −00:19] [95% CI, −0:38 až 0] vs. střední rozdíl, 9 min [95% CI, −0:18 až −0:01]). Čas od vzniku příznaků do rekanalizace byl podobný v obou skupinách. Rekanalizace byla úspěšnější u skupiny s celkovou anestezií (144 z 169 [85%] vs. 131 z 174 [75%]; P = 0,021). Incidence symptomatického intrakraniálního krvácení byla obdobná v obou skupinách.

Závěr: Funkční outcome 3 měsíce po endovaskulární terapii cévní mozkové příhody byly podobné těm získaným z výkonů v celkové anestezii a sedaci. Tyto výsledky nicméně naznačují, že je v praxi možné použít oba přístupy.

Anesthesiology (2022), 136:567–76 doi:10.1097/ALN.0000000000004142

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Epidemiologie a outcome kriticky nemocných dětí s rizikem rozvoje syndromu akutní dechové tísně: studie incidence a epidemiologie pediatrického ARDS
Steven L. Shein, Aline B. Maddux, Margaret J. Klein, et al.

Cílem studie bylo charakterizovat četnost a outcomy dětí splňující kritéria rizika pediatrického ARDS definovaných podle The Pediatric Acute Lung Injury Consensus Conference. Primární sledované parametry tvořily četnost dětí splňující tato kritéria z kriticky nemocných dětí a míra následného rozvoje ARDS. Sekundárním sledovaným parametrem byla identifikace faktorů sdružených s rozvojem následného ARDS z rizikové skupiny.

Výsledky: Podíl dětí v riziku rozvoje ARDS činil 3.8% (95% CI, 3.4–5.2%) z 8,122 kriticky nemocných dětí, které byly vyšetřeny a 5.8% (95% CI, 5.2–6.4%) z 5,334 dětí na vysokoprůtokové oxygenaci nebo PEEP. U 310 dětí v riziku, činil průměrný věk 2.1 roku (IQR, 0.5–7.3 roku). Následně  bylo diagnostikováno s ARDS 66 dětí (21.3%), v průměru o 22.6 hodin (IQR, 9.8–41.0 hod) později. Následný ARDS byl spojován se zvýšenou mortalitou (21.2% vs 3.3%; p < 0.001) a delší dobou invazivní ventilace a pobytem na JIP. Míra následného rozvoje ARDS se nelišila modalitou dechové podpory v momentě splnění kritérií pro riziko rozvoje ARDS, ale byla nezávisle asociována s nižší počátečním poměrem saturace: Fio2, progresivní tachykardií a časným podáním diuretik

Závěr: Kritéria rizika pediatrického ARDS podle The Pediatric Acute Lung Injury Consensus Conference rozpoznávají kriticky nemocné děti s vysokým rizikem rozvoje a špatnými outcome. Intervenční zkoušky zaměřené na prevenci dětského ARDS by měly cílit na pacienty v časné fázi onemocnění a zahrnovat pacienty na vysokoprůtokovém kyslíku a PEEP ventilaci.

Critical Care Medicine DOI: 10.1097/CCM.0000000000005287

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Ischemické poškození horní části trávicího traktu po mimonemocniční srdeční zástavě: prospektivní multicentrická studie
D. Grimaldi, S. Legriel, N. Pichon, et al.

Cílem této studie bylo určit rizikové faktory a následky ischemického poškození horní části gastrointestinálního traktu po mimonemocniční srdeční zástavě (OHCA). Pacienti podstoupili ezofago-gastro-duodenoskopii 2 až 4 dny po OHCA pro možnost přítomnosti ischemických lézí v horní části gastrointestinálního traktu. Léze byly apriori definovány jako závažné, pokud se vyskytovala ulcerace nebo nekróza, a středně závažné, pokud byl přítomen edém nebo erytém sliznice. U tří skupin pacientů (bez lézí, se středně těžkými a těžkými lézemi) byly srovnávány proměnné spojené s ischemickým poškozením gastrointestinálního traktu pomocí multivariační regresní analýzy. Dále byl porávnáván výskyt orgánového selhání během pobytu na jednotce intenzivní péče a neurologický stav při propuštění z nemocnice.

Výsledky: Z 214 pacientů zahrnutých do analýzy mělo 121 (57%, 95% CI 50-63%) ischemickou lézi horní části gastrointestinálního traktu, nejčastěji na fundu. Ischemické léze byly závažné u 55/121 (45%) pacientů. V multivariační regresi byla vyšší dávka adrenalinu podaná během kardiopulmonální resuscitace (OR 1,25 na mg (1,08-1,46)) nezávisle spojena se zvýšenou pravděpodobností závažných ischemických lézí horního gastrointestinálního traktu; předchozí užívání inhibitorů protonové pumpy (OR 0,40 (0,14-1,00)) a sérový bikarbonát v 1.den (OR 0,89 (0,81-0,97)) byly spojeny s nižší pravděpodobností ischemických lézí. Pacienti se závažnými lézemi měli vyšší skóre SOFA během hospitalizace na jednotce intenzivní péče a horší neurologický outcome při propuštění z nemocnice.

Závěr: Více než polovina úspěšně resuscitovaných pacientů po OHCA měla ischemické poškození horní části gastrointestinálního traktu. Přítomnost ischemických lézí byla nezávisle spojena s množstvím podaného adrenalinu během resuscitace. Pacienti s těžkými lézemi měli vyšší skóre orgánového selhání během hospitalizace na jednotce intenzivní péče a horší prognózu.

Grimaldi et al. Critical Care (2022) 26:59

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
80 %

Úspěšnost a čas do dodání kyslíku pro skalpel-prst-kanyla a skalpel-prst-bužie přístup z přední části krku: randomizovaná crossover studie se simulovaným scénářem "nelze intubovat, nelze oxygenovat" na modelu figuríny s nehmatnou anatomií krku
Jinbin Zhang, Shimin Ong, Han Toh, et al.

Cílem této studie bylo srovnání 2 technik přístupu na přední části krku (FONA) při nehmatné anatomii krku, které jsou založeny na vertikálním středočárovém řezu, po němž následuje disekce prstem a následně buď kanylou, nebo skalpelem je provedena punkce do krikothyreoidální membrány. Anesteziologové prováděli krikothyrotomii skalpelem a kanylou (SFC) a skalpelem a prstem (SFB). Primárními sledovanými parametry byly doba do podání kyslíku a úspěšnost prvního pokusu.

Výsledky: SFC byl spojen s kratší dobou do dodání kyslíku na základě jednorozměrné (medián -61,5 s; 95% CI, -84,7 až -38,3; P < 0.001) a multivariační analýzy (průměrný časový rozdíl, -62,1 s; 95% CI, -83,2 až -41,0; P < 0.001). Vyšší úspěšnost prvního pokusu byla zaznamenána u SFC než u SFB (47 z 65 [72,3%] oproti 18 z 65 [72,3%]). Účastníci měli také vyšší šanci na dosažení úspěchu při prvním pokusu u SFC než u SFB (poměr šancí [OR], 10,7; 95% CI, 3,3-35,0; P < 0.001). Úspěšné dodání kyslíku po prohlášení "nelze intubovat, nelze oxygenovat" (CICO) během 3 pokusů a 180 sekund bylo vyšší (84,6% vs. 63,1%) a pravděpodobnější u SFC (OR, 5,59; 95% CI, 1,7-18,9; P = 0.006). Při analýze pouze úspěšných případů bylo u SFC dosaženo kratší doby do podání kyslíku (průměrný časový rozdíl -24,9 s; 95% CI, -37,8 až -12,0; P < 0.001), ale delší doby do zavedení manžety (průměrný časový rozdíl +56,0 s; 95% CI, 39,0-73,0; P < 0.001). Po simulačním tréninku dávala většina účastníků přednost SFC u pacientů s neprostupnou anatomií krku (75,3% vs. 24,6%).

Závěr: Při simulaci nehmatné anatomie krku a krvácení na figuríně SFC postup demonstroval lepší účinek při dodávání kyslíku a byl také preferován většinou účastníků studie. Výsledky studie podporují použití kanyly na bázi FONA pro dosažení okysličení v situaci CICO, přičemž předpokladem je, že je k dispozici odpovídající školení a vybavení.

Anesth Analg 2022;00:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Klonidin vs. midazolam v premedikaci a pooperační negativní behaviorální změny (NBC) u mladších dětí: randomizovaná kontrolovaná studie
Caroline Zickerman, Ann-Catrin Hult, Lars Hedlund

Cílem této prospektivní randomizované kontrolované zaslepené studie, bylo prokázat, zda je klonidin (4 μg/kg) úspěšnější v prevenci pooperačních negativních behaviorálních změn (NBC, primární sledovaný parametr), než midazolam (0,5 mg/kg). Data byla shromažďována pomocí pomocí dotazníku Post Hospital Behavior Questionnaire (PHBQ, 1 týden, 1 měsíc a 6 měsíců po operaci). Sekundárním sledovaným parametrem byla preindukční úzkost, která byla sledována pomocí modifikované škály Yale Preoperative Anxiety Scale (mYPAS).

Výsledky: Zahrnuto bylo 155 pacientů, ve věku 24-95 měsíců a jejich rodiče. V primárním sledovaném parametru se neprokázal statisticky signifikantní rozdíl mezi skupinou s klonidinem oproti skupině s midazolamem (12/59, tedy 20% vs.7/56, tedy 13%, OR 1,39, 95% CI, 0,75–2,58; P = .32). Stran sekundárního sledovaného parametru bylo sledováno zvýšení preindukční úzkosti u klonidinové skupiny (mYPAS >30, 43/59, tedy 71% vs. 12/56, tedy 21%; P < .001).

Závěrem: Výsledky neukázaly klinicky nebo statisticky významný rozdíl mezi kohortami premedikovanými midazolamem vs. klonidinem

Anesthesia and analgesia 2022 doi: 10.1213/ANE.0000000000005915

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
80 %

Rozhodovací algoritmus pro přístup k zajištění dýchacích cest pro obtížný management 2022
William H. Rosenblatt, N. David Yanez

Americká společnost aneteziologů (ASA) vytvořila rozhodovací nástroj, který pomůže navést anesteziologa v algoritmu pro obtížné zajištění dýchacích cest. Tento nástroj může pomoci anesteziologovi ke zvážení rizika obtíží při laryngoskopii (přímé či nepřímé) a tracheální intubaci, ventilaci obličejovou maskou nebo supraglotickými pomůckami, možné aspirace a náhlé desaturace. Při každém zajištění dýchacích cest je potřeba zvážit mnoho aspektů, jako je zkušenost lékaře, dostupné vybavení, anatomie a komorbidity pacienta a dalších významných atributů. Awake intubace by měla být zvážena v případě, že je u pacienta očekávaná obtížná intubace a je splněna některá z následujících podmínek: obtížná ventilace, vysoké riziko aspirace a/nebo náhlá desaturace. Předložený nástroj by mohl zlepšit komunikaci mezi anesteziologem a ostatním personálem pomocí jasné identifikace rizikových faktorů a na ně navazujícího rozhodování

Anesthesia and analgesia, 2022 doi: 10.1213/ANE.0000000000005930

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
80 %

Zhodnocení funkce bránice po interskalenické blokádě liposomálním bupivakainem: randomizovaná kontrolovaná studie
Aaron A. Berg, James M. Flaherty, Jason M. Habeck

Cílem této dvojitě zaslepené studie bylo zhodnotit, zda u pacientů, kterým byla provedena interskalenická blokáda jak bupivakainem, tak liposomálním bupivakainem (10 ml 0.5% bupivakain + 10 ml liposomální bupivakain), bude během 24 hodin patrné snížení exkurzí bránice v porovnání se samotným bupivakainem (20 ml 0.5%). Hodnocení bráničních exkurzí (ultrasonograficky) a spirometrie probíhalo před blokádou, na postanestetické jednotce péče a 24 hodin po blokádě. Primárním sledovaným parametrem byly exkurze bránice.

Výsledky: Do analýzy bylo zahrnuto 22 pacientů. Po 24 hodinách měl medián pacientů ze skupiny liposomálního bupivakainu procentuálně větší změnu v bráničních exkurzích v porovnání se skupinou samotného bupivakainu (–24% [–30, –9] vs. 9% [–8, 26]) rozdíl v lokaci 32 (95% CI, 12 až 52), P = 0,007. 5 pacientů ze skupiny liposomálního bupivakainu mělo ve 24. hodině redukci bráničních exkurzí větší než 25% oproti 0% u skupiny se samotným bupivakainem. Také zde bylo pozorováno ve 24. hodině významné snížení FEV1 a FVC v porovnání se samotným bupivakainem (medián snížení o 22% vs. 2%, P = 0,006 a medián snížení 19% vs. 1%, P = 0,049).

Závěr: Přidání liposomálního bupivakainu k bupivakainu použitému v interskalenické blokádě vyústilo ke statisticky významnému snížení exkurzí bránice a testů plicních funkcí 24 hodin od začátku blokády. Nicméně tato redukce se stále pohybuje v mezích normální funkce bránice.

Anesthesiology (2022) 136:531–41 doi: 10.1097/ALN.0000000000004118

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
80 %

Strategie a výsledky časného nasazení vazopresorů u kriticky nemocných s těžkým posttraumatickým poškozením mozku
Camilo Toro, Tetsu Ohnuma, Jordan Komisarow et al.

Cílem této retrospektivní kohortové studie bylo porovnání výběru vazopresorů, zejména fenylefrinu a noradrenalinu, u pacientů s těžkým posttraumatickým poškozením mozku (sTBI). Primárním sledovaným parametrem byla mortalita při hospitalizaci, sekundárními parametry délka hospitalizace a délka pobytu na jednotce intenzivní péče.

Výsledky: Byla analyzována data od 66 610 pacientů z období roku 2009 až 2018. Podle dostupných dat byly 24,718 (37.1%) podány vazopresory v průběhu prvních 2 dní hospitalizace. Z těchto pacientů, 60.6% (n = 14,991) dostávalo pouze fenylefrin, 10.8% (n = 2668) pouze noradrenalin, 3.5% (n = 877) jiný vazopresor, a 25.0% (n = 6182) kombinaci vazopresorů. Ve sledovaném období celkové používání vazopresorů vzrostlo.V propensity-matched analýze, používání noradrenalinu bylo asociováno s vyšším rizikem úmrtí při hospitalizaci v porovnání s fenylefrinem (OR, 1.65; CI, 1.46–1.86; P &lt; .0001).

Závěr: Časné použití vazopresorů u  pacientů s těžkým potraumatickým poškozením mozku je běžné, v průběhu minulé dekády bylo stále častější, četnost se liší v jednotlivých nemocnicích. V porovnání s fenylefrinem, použití noradrenalinu bylo spojeno s vyšší hospitalizační mortalitou. Analýza navrhuje, na základě široké proměnlivosti v používaní vazopresorů a možných rozdílech v účinnosti, uspořádání randomizovaných kontrolních studií k získání lepších informací k výběru vazopresorů.

Anesth Analg2022;00:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Jednoduché skóre rizik pro předvídání neurologického outcome u pacientů se srdeční zástavou mimo nemocnici po cíleném managementu teploty
Chung-Ting Chen, Jin-Wei Lin, Cheng-Hsueh Wu, et al.

Cílem této retrospektivní observační kohortové studie bylo vytvoření skórovacího modelu k individuálnímu hodnocení rizik pacientů přeživších srdeční zástavu mimo zdravotnické zařízení brzy po cíleném managementu teploty, s ohledem na obvykle špatný neurologický nález po propuštění. Sledovanými parametry byla predikce neurologického outcome pomocí identifikovaných, snadno dostupných proměnných a srovnání těchto proměnných se skutečným stavem.

Výsledky: Na základě poměru šancí byly 5 identifikovaným proměnným připsány vážené body. Jednalo se o tyto proměnné: iniciální nedefibrilovatelný rytmus, počet leukocytů < 4 nebo > 12 x 10 3/μL po cíleném managementu teploty, celková dávka adrenalinu ≥ 5 mg, absence dalších osob při resuscitaci, a délka resuscitace ≥ 20 min). Součet bodů tvořil celkové skóre rizik – SLANT skóre ( 0–21 bodů) pro každého pacienta. Na základě predikce podle skóre byly pacienti rozděleni do 3 kategorií: středně rizikové skupiny (0–7), skupiny s vysokým rizikem (8–14), a velmi vysokým rizikem (15–21). Podle Cochran-Armitage testu trendu (p < 0.001 and p > 0.001) byla schopnost navrženého modelu odhadnout míru neurologického postižení a mortality značná.

Závěr: Riziko špatného neurologického outcome a hospitalizační mortality je u pacientů po mimo nemocniční srdeční zástavě a cíleném teplotním managementu snadno zhodnotitelné pomocí skórovacího modelu při použití snadno dostupných informací. Pro klinické využití je potřeba dalšího výzkumu.

Critical Care Medicine DOI: 10.1097/CCM.0000000000005266

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Role bezbuněčného hemoglobinu a haptoglobinu u akutního renálního selhání u kriticky nemocných dospělých s ARDS a terapií VV ECMO
Jan A. Graw, Philip Hildebrandt, Alexander Krannich, et al.

Cílem této kohortové studie bylo posoudit spojitost bezbuněčného hemoglobinu (CFH, cell-free hemoglobin) a haptoglobinu s akutním selháním ledvin (AKI) u pacientů se syndromem akutní dechové tísně (ARDS), kteří vyžadovali terapii pomocí VV ECMO. Další cíle zahrnovaly určení cílové koncentrace haptoglobinu pro ochranu před AKI spojenou s CFH. Byli vybráni pacienti s měřením CFH a haptoglobinu před zahájením ECMO terapie z kohorty 1044 pacientů s ARDS. Tito pacienti byli rozděleni do tří skupin podle koncentrace CFH a za použití stratifikace rizika. 

Výsledky: Z celkově 273 pacientů mělo 154 (56,4 %) AKI při zahájení ECMO. Výskyt AKI se postupně zvyšoval se stoupajícími koncentracemi CFH dosahujícími plató při 15mg/dl. Ve srovnání s pacienty s nízkými (< 5 mg/dl) koncentracemi CFH měli pacienti se středními (5–14 mg/dl) a vysokými (≥ 15 mg/dl) koncentracemi CFH troj- až pětinásobně zvýšené riziko AKI (upravené OR střední vs. nízké; 2,69 (95% CI, 1,25–5,95), P = 0,012 a OR vysoké vs. nízké; 5,47 (2,00–15,9), P = 0,001). Mezi pacienty se zvýšenou koncentrací CFH byly plazmatické hladiny haptoglobinu nižší u pacientů s AKI ve srovnání s pacienty bez AKI. Koncentrace haptoglobinu vyšší než 2,7 g/l ve skupině se střední a 2,4 g/l ve skupině s vysokou koncentrací CFH byla určena jako klinická hraniční hodnota k ochraně před AKI asociovanou s CFH (senzitivita 89,5 % (95% CI, 83–96) pro skupinu se střední koncentrací a 90,2 % (95% CI, 80–97) pro skupinu s vysokou koncentrací).

Závěr: U kriticky nemocných pacientů s ARDS vyžadujících VV ECMO byla zvýšená plazmatická koncentrace CFH identifikována jako nezávislý rizikový faktor pro AKI. U pacientů se zvýšenými koncentracemi CFH mohou vyšší koncentrace haptoglobinu v plazmě chránit před AKI asociovanou s CFH, což by mělo být předmětem budoucího výzkumu.

Graw et al. Critical Care (2022) 26:50

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Amplitudy SSEP N20 a P25 předpovídají špatný a dobrý neurologický outcome po srdeční zástavě
Sarah Benghanem, Lee S. Nguyen, Martine Gavaret, et al.

Cílem této monocentrické prospektivní studie je zhodnotit prognostickou hodnotu SSEP (somatosenzorických evokovaných potenciálů) u neurologického outcome za použití nejlepší hodnoty kategorie cerebrální výkonnosti          (Cerebral Performance Categories CPC1 nebo 2 jako dobrý výsledek) po 3 měsících (hlavní sledovaný parament) a 6 měsících (sekundární sledovaný parametr).  Do studie byli zahrnuti všichni pacienti v komatu 72 hodin po srdeční zástavě se záznamem alespoň jednoho SSEP (konkrétně N20-baseline a N20-P25).

Výsledky: Z 82 pacientů mělo po 3 měsících špatný outcome (CPC 3-5) 78%. Medián doby do zaznamenání SSEP byly 3 (2-4) dny po srdeční zástavě, přičemž u 19 pacientů byl vzorec "oboustranně nepřítomný", u 4 pacientů "jednostranně přítomný" a u 59 pacientů "oboustranně přítomný". Medián amplitud N20-b se lišil mezi pacienty se špatným a dobrým outcomem, tj. 0,93 [0-2,05]μV vs. 1,56 [1,24-2,75]μV (p < 0,0001), stejně jako medián amplitud N20-P25 (0,57 [0-1,43]μV u pacientů se špatným outcomem vs. 2,64 [1,39-3,80]μV u pacientů s dobrým outcomem p < 0,0001). Hodnota N20-b>2 μV předpovídala dobrý outcome se specificitou 73% a mírnou senzitivitou 39%, ačkoli hodnota N20-P25 > 3,2 μV byla 93% specifická a pouze 30% senzitivní. Nízké napětí N20-b < 0,88 μV a N20-P25 < 1 μV předpovídaly špatný outcome s vysokou specificitou (sp = 94% a 93%) a střední senzitivitou (se = 50 % a 66 %). Spojení vzorců "oboustranně chybějící nebo nízké napětí SSEP" významně zvýšilo senzitivitu ve srovnání se samotným "oboustranně chybějícím" SSEP (se = 58 vs. 30%, p = 0,002) pro predikci špatného outcome.

Závěr: U pacienta v komatu po srdeční zástavě mohou amplitudy N20-b i N20-P25 předpovědět dobrý i špatný neurologický outocme s vysokou specificitou, ale nízkou až střední senzitivitou. Výsledky naznačují, že je třeba opatrnosti, pokud jde o amplitudy SSEP v klinické praxi, a že tyto ukazatele by se měly používat v multimodálním přístupu k prognóze po srdeční zástavě.

Benghanem et al. Annals of Intensive Care (2022) 12:25

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Vysoce citlivý troponin I po kardiochirurgické operaci a 30-denní mortalita
P.J. Devereaux, A. Lamy, M.T.V. Chan et al.

Tato mezinárodní prospektivní kohortová studie zahrnula pacienty ve věku 18 let nebo starší, kteří podstoupili srdeční operaci. Vysoce citlivé měření srdečního troponinu I (horní referenční limit, 26 ng na litr) byly získány 3 až 12 hodin po operaci a ve dnech 1, 2 a 3 po operaci. Byla provedena Coxova analýza pomocí regresní spline, která zkoumala vztah mezi vrcholovými hladinami troponinů a 30 denní mortalitou.

Výsledky: ​​Z 13 862 pacientů zařazených do studie, 296 (2,1 %) zemřelo do 30 dnů po operaci. Mezi pacienty, kteří podstoupili izolovaný bypass koronární tepny nebo náhradu nebo opravu aortální chlopně, byla prahová hladina troponinu, měřená během 1. dne po operaci, která byla spojena s upraveným poměrem rizika více než 1,00 pro úmrtí do 30 dnů, 5 670 ng na litr (95% CI, 1045 až 8260), úroveň 218 násobku horní referenční hranice. Mezi pacienty, kteří podstoupili jinou kardiochirurgickou operaci, byla odpovídající prahová hladina troponinu 12 981 ng na litr (95% CI, 2 673 až 16 591), což je hladina 499 krát vyšší než horní referenční limit.

Závěr: Hladiny vysoce citlivého troponinu I po operaci srdce, které byly spojeny se zvýšeným rizikem úmrtí do 30 dnů, byly podstatně vyšší, než hladiny v současnosti doporučené k definování klinicky významného periprocedurálního poškození myokardu.

N Engl J Med 2022;386:827-36. DOI: 10.1056/NEJMoa2000803

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Extrakorporální náhrada funkce ledvin jako léčba akutního selhání ledvin
Stéphane Gaudry, Paul M Palevsky, Didier Dreyfuss

Cílem tohoto přehledu je poskytnout nejnovější informace o extrakorporální náhradě funkce ledvin včetně technik, indikací, intenzity a načasování léčby a léčebných postupů u kriticky nemocných pacientů s akutním selháním ledvin (AKI).

Závěr: Větší znalost indikací léčby a zvýšená dostupnost různých léčebných přístupů umožní racionálnější využití náhrady funkce ledvin a povede ke snížení nákladů na zdravotní péči. Dobře provedené randomizované, kontrolované studie a metaanalýzy ukázaly, že při absenci závažných komplikací AKI lze použít strategii watchful waiting. Kontinuální léčba s objemem efluentu větším než 20 až 25 ml/kg/h nebo přerušovaná léčba prováděná častěji než třikrát týdně s adekvátní dávkou léčby není spojená s lepšími výsledky. S výjimkou vzácných okolností neexistují žádné důkazy o tom, že by kontinuální léčba byla nadřazená léčbě intermitentní nebo naopak, což naznačuje, že konkrétní léčba by měla být založena na místních odborných znalostech a rozvaze ošetřujícho personálu.

 

N Engl J Med 2022;386:964-75. DOI: 10.1056/NEJMra2104090

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Analýza lidského faktoru coby skryté bezpečnostní hrozby na pediatrické jednotce intenzivní péče
Patricia L. Trbovich, Jessica N. Tomasi, Lauren Kolodzey, et al.

Cílem této prospektivní observační studie trvající 5 měsíců bylo zhodnotit a kategorizovat skryté hrozby v praxi na pediatrické jednotce intenzivní péče.

Výsledky: Pozorováno bylo 226 unikátních skrytých hrozeb, které byly rozděleny do 13 klinických aktivit a přispívajících faktorů jako: ,,organizace” (n = 83; 37%) ,,úkol” (n = 52; 23%), ,,nástroje/technologie” (n = 40; 18%), ,,člověk” (n = 32; 14%)a ,,prostředí”(n = 19; 8%). Z toho 23% skrytých hrozeb bylo identifikováno v situaci, kdy personál dodržoval doporučené postupy (,,legální” chování) a 77% v případě, kdy došlo k odchýlení od těchto protokolů a doporučení (,,ilegální-normální” chování).

Závěr: Skryté bezpečnostní hrozby se vyskytují napříč různými aktivitami v pediatrické intenzivní péči a jako jejich příčinu je možné označit mnohé faktory v celém systému. Tyto hrozby jsou přítomny jak v případě, kdy zaměstnanci jednají podle doporučených postupů a protokolů, tak v případě, kdy se od nich odchylují. Tyto data naznačují, že pouhé trvání na dodržování zavedených opatření nemusí být pro prevenci dostatečné. Lepší by bylo zavést intervence, zabývající se jednotlivými hrozbami na úrovni pracovních systémů. Tato analýza observačních dat je vhodným nástrojem k identifikaci a pochopení skrytých bezpečnostních hrozeb a může být použita i v jiných klinických aplikacích.

Pediatric Critical Care Medicine DOI: 10.1097/PCC.0000000000002832

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Pooperační neurologické symptomy (PONS) operované paže po operaci ramene v interskalenické blokádě (ISB): systematický přehled
Thomas Mutter, Gabrielle S. Logan, Sam Neily

Cílem tohoto systematického bylo porovnat rizika pooperačních neurologických symptomů u interskalenické blokády v porovnání s jinými technikami a relativní bezpečnost při použití různých agens u ISB. Primárním sledovaným parametrem byl PONS zjištěný minimálně 1 týden po operaci. Heterogenita stanovení diagnózy PONS (od jednoho týdne až do jednoho roku) a použitých diagnostických kritérií znemožnila provedení meta-analýzy.

Výsledky: Do systematického přehledu bylo zahrnuto přehledu 55 studií s celkem 6,236 pacienty [medián 69, rozmezí 30–910]). Nejčastější definice PONS zahrnovala jedno nebo více z následujících: parestezie, senzorický deficit a deficit motoriky; se objevovala pouze ve 29% studií (16/55). Riziko bias bylo nízké v 9%  studií (5/55) případů a vysoké v 65% studií (36/55).

Závěr: Data z tohoto systematického přehledu podtrhují potřebu pro standardizovanou definici pooperačních neurologických symptomů- PONS, jejich parametrů a definovanou délku následného sledování.

 

Can J Anesth/J Can Anesth https://doi.org/10.1007/s12630-022-02229-w

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %

Platinoví partneři

Zlatí partneři

Další partneři

Adresa:

Nadační fond AKUTNĚ.CZ
Kamenice 5
625 00 Brno
IČ: 29211719, DIČ: CZ29211719
Spisová značka: N 347
vedená u rejstříkového soudu v Brně

Kontakt:

Číslo účtu: 555 000 100/5500 (Raiffeisenbank)
Telefon: +420 728 573 580
(pracovní dny Po–Pá 15:00–17:00)
E-mail: sekretariat@akutne.cz

Nastavení cookies

AKUTNĚ.CZ ISSN 1803-179X

Lidé | Spolupráce a odkazy | Sponzoři

Vytvořil Institut biostatistiky a analýz LF MU

Edukační portál AKUTNĚ.CZ je součástí vzdělávacího obsahu sítě lékařských fakult MEFANET