Články na téma

Vitamin C u dospělých kriticky nemocných pacientů v sepsi
F. Lamontagne, M.-H. Masse, J. Menard, et al.

Cílem této randomizované kontrolované studie bylo stanovit, zda existuje vliv i.v. podávaného vitaminu C (50mg/kg á 6 hodin po dobu 96 hodin) u pacientů v sepsi s vazopresorickou podporou oběhu na mortalitu a přetrvávající orgánovou dysfunkci (primární sledovanými parametr). Orgánová dysfunkce byla stanovena na základě potřeby vazopresorů, umělé plicní ventilace a nové RRT ve 28. dni.

Výsledky:  Do studie bylo zařazeno 973 pacientů. Primární sledovaný parametr se vyskytl u 191 pacientů (44,5%) u skupiny dostávající vitamin C a u 167 pacientů (38,5%) v kontrolní skupině (RR 1,21; 95% [CI], 1,04 až 1,40; p = 0,01). Ve 28. dni nastala smrt u 152 (35,4%) pacientů ze skupiny s vitaminem C a u 137  (31,6%) pacientů z kontrolní skupiny (RR 1,17; 95% CI, 0,98 až 1,40) a přetrvávající orgánová dysfunkce byla u 39 pacientů (9,1%) ve skupině s vitaminem C a 30 pacientů v kontrolní skupině (6,9%) (RR 1,30; 95% CI, 0,83 až 2,05). Ve skupině dostávající vitamin C se vyskytla jedna epizoda závažné hypoglykémie a jedna závažná anafylaktická reakce.

Závěr: U dospělých pacientů v sepsi na JIP s podporou vazopresory bylo zvýšené riziko úmrtí nebo přetrvávající orgánové dysfunkce v prvních 28 dnech oproti skupině dostávající placebo.

N Engl J Med 2022;386:2387-98. DOI: 10.1056/NEJMoa2200644

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
96 %

Srovnání lokálních anestetik s velmi nízkou, nízkou a vysokou koncentrací pro epidurální analgezii při porodu: systematické hodnocení a meta analýza
L. Halliday, M. Kinsella, M. Shaw, et al.

Lumbární epidurální anestesie je zlatým standardem porodní analgezie. Tato meta analýza zkoumala, zda snížení koncentrace lokálního anestetika může zlepšit outcome matky a novorozence, aniž by došlo ke zhoršení analgezie. Bylo provedeno systematické vyhledávání v databázích pro randomizované kontrolované studie srovnávající vysokou (>0,1 %), nízkou (>0,08 % až ≤0,1 %) nebo velmi nízkou (≤0,08 %) koncentraci lokálního anestetika (bupivakain nebo ekvivalent) pro porodní epidurál.

Výsledky: Kritéria pro zařazení splnilo celkem 32 studií (3665 žen). Celková dávka podaného lokálního anestetika se zvyšovala se zvyšující se koncentrací; ultranízká ve srovnání s nízkou (vážený průměrný rozdíl -14,96 mg, 95% CI [-28,38 až -1,00]) a nízká koncentrace ve srovnání s vysokou koncentrací skupinou (vážený průměrný rozdíl -14,99 [-28,79 až -2,04]), ačkoli mezi skupinami nebyl žádný rozdíl v počtu podaných rescue terapiích. V  porovnání s vysokou koncentrací byla lokální anestetika s velmi nízkou koncentrací spojena se zvýšenou pravděpodobností spontánního vaginálního porodu (OR 1,46 [1,18 až 1,86]), sníženou motorickou blokádou (Bromage skóre>0; OR 0,32 [0,18 až 0,54]) a zkrácením doby trvání druhé doby porodní (vážený průměrný rozdíl -13,02 min [-21,54 až -4,77]). V porovnání s nízkou a ultranízkou koncentrací lokálního anestetika byly podobné odhady pro trvání druhé doby porodní (vážený průměrný rozdíl -1,92 min [-14,35 až 10,20]); spontánní vaginální porod (OR 1. 07 [0,75 až 1,56]; asistovaný vaginální porod (OR 1,35 [0,75 až 2,26]); císařský řez (OR 0,76 [0,49 až 1,22]); bolest (škála 1-100, vážený průměrný rozdíl -5,44 [-16,75 až 5,93]) a spokojenost matky.

Závěr: Ačkoli bylo zaznamenáno nižší riziko pro Apgarové skóre < 7 v 1. minutě (OR 0,43 [0,15 až 0,79]) u velmi nízké koncentrace ve srovnání s nízkou koncentrací, toto riziko se nepotvrdilo v 5. minutě (OR 0,12 [0,00 až 2,10]). Lokální anestetikum o ultranízké koncentraci pro porodní epidurál dosahuje podobných nebo lepších outcome u matek a novorozenců jako nízká a vysoká koncentrace, ale se sníženou spotřebou lokálního anestetika.

Anaesthesia 2022, 77, 910–918 doi.org/10.1111/anae.15756

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
96 %

Restrikce i.v. tekutin u pacientů v septickém šoku na JIP
T.S. Meyhoff, P.B. Hjortrup, J. Wetterslev, et al.

Cílem této mezinárodní randomizované studie bylo stanovit vliv i.v. podávaných tekutin na mortalitu pacientů v septickém šoku hospitalizovaných na JIP. Primárním sledovaným parametrem byla povšechná mortalita do 90. dne od randomizace.

Výsledky: Do studie bylo zařazeno 1554 pacientů. Data pro posouzení primárního sledovaného parametru byla k dispozici u 1545 pacientů (99,4%). Skupině s omezením příjmu tekutin byl podán medián 1798 ml i.v. tekutin (IQR 500 až 4366), kontrolní skupině byl podán medián 3811 ml (IQR 1861 až 6762). Do 90. dne nastala smrt u 323 (42,3%) pacientů ze skupiny s restrikcí a u 329 pacientů (42,1%) z kontrolní skupiny (95% [CI], −4,7 až 4,9; p = 0,96). Závažné nežádoucí události nastaly minimálně jednou u 221 pacientů (29,4%) u skupiny s restrikcí a u 238 (30,8%) pacientů u standardní skupiny (99% CI, −7,7 až 4,3).

Závěr: U dospělých pacientů v sepsi na JIP nebyla restrikce i.v. tekutin spojena s poklesem 90ti denní povšechné mortality.

 

N Engl J Med 2022;386:2459-70. DOI: 10.1056/NEJMoa2202707

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
96 %

Úroveň extravaskulární plicní vody je asociována s mortalitou: systematický přehled a meta-analýza
Francesco Gavelli, Rui Shi, Jean‑Louis Teboul, et al.

Tento systematický přehled a meta-analýza hodnotila studie, které se zabývaly extravaskulární plicní vodou (EVLW), měřenou transpulmonální termodilucí (TPTD). Sledovanými parametry byla hodnota OR pro EVLW jako rizikový faktor mortality, hodnota EVLW u přeživších a nepřeživších.

Výsledky: Bylo zahrnuto 18 studií s celkem 1296, OR bylo extrahováno z 11 studií, zahrnujících 905 pacientů (464 přeživších vs. 441 nepřeživších). Pooled OR pro ELWL pro mortalitu byla 1,69 (95% CL [1.22; 2.34], p < 0.0015).  ELWL byla signifikantně nižší u přeživších, než u nepřeživších pacientů se středním rozdílem −4.97 ml/kg (95% CI [−6.54; −3.41], p < 0.001). Výsledky byly konzistentní i po analýze podskupin.

Výsledky: Hodnota plicní vody (EVLW) měřená pomocí transpulmonální termodiluce (TPTD) byla asociována s mortalitou u kriticky nemocných pacientů a byla signifikantně vyšší u nepřeživších pacientů oproti přeživším. Tyto výsledky mohou být nepřímým průkazem spolehlivosti TPTD pro bed-side hodnocení EVLW. Mnoho studií nicméně měno vysoké riziko bias a tedy i nižší kvalitu důkazů.

Gavelli et al. Critical Care (2022) 26:202

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Výzva dechového objemu pro predikci preload responzivity u pacientů se syndromem akutní respirační tísně v pronační poloze
Rui Shi, Soufia Ayed, Francesca Moretto, et al.

Tato prospektivní studie si dala za cíl zhodnotit schopnost variace pulzového tlaku (PPV) a jejich změn během výzvy dechového objemu (TVC- zvýšení dechového objemu ze 6ml/kg na 8ml/kg), určit tekutinovou respozivitu a pacientů s ARDS v pronační poloze.

Výsledky: Bylo hodnoceno 84 setů měření u 58 pacientů. Před polohováním do pronační polohy PaO2/FiO2 ratio bylo 104 ± 27 mmHg. V době zahrnutí do stduie byly pacienti v pronační poloze po dobu 11 (2–14) hodin.  Noradrenalin byl podáván v  83% případů v dávce 0.25 (0.15–0.42) µg/kg/min.  PEEP byl 14 (11–16) cmH2O, driving pressure byl 12 (10–17) cmH2O a complience respiračního systému byla 32 (22–40) ml/cmH2O. Preload responzivita byla detekována ve 42 případech. Absolutní změna v PPV ≥ 3.5%  během TVC vyhodnotila fluid responzivitu  (AUROC) 0.94 ± 0.03 (sensitivita: 98%, specificita: 86%), lépe než baseline hodnotaPPV (0.85 ± 0.05; p = 0.047). V 56 případech byla baselina hodnota PPV neprůkazná (≥ 4% a < 11%), ΔPPV TVC6–8 ≥ 3.5%  v těchto případech pomohla spolehlivě zhodnotit fluid responzivitu  (AUROC: 0.91 ± 0.05, sensitivita: 97%, specificita: 81%; p < 0.01 vs. baseline PPV).

Závěr: U pacientů s ARDS při ventilaci nižšími ventilačními objemy během pronační polohy, změny ve variaci puzového tlaku (PPV) během TVC mohou spolehlivě zhodnotit fluid responzivitu bez nutnosti měření cardiac output.

Shi et al. Critical Care (2022) 26:219

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Efektivita a bezpečnost neuromuskulární stimulace při prevenci tlakových poranění u kriticky nemocných pacientů: randomizovaná kontrolní studie
Miriam Viviane Baron, Paulo Eugenio Silva, Janine Koepp, et al.

Tato studie si dala za cíl zhodnotit efektivitu a bezpečnost neuromuskulární stimulace (NMES) pro prevenci tlakových poranění (PIs) u kriticky nemocných pacientů. Pacienti byli náhodně rozděleni v poměru 1:1 k neuromuskulární stimulaci (NMES skupina) a běžné péči- kontrolní skupina (CG). Hodnocena byla tloušťka svalu gluteus maximus pomocí ultrazvuku. Pro hodnocení bezpečnosti byly kontrolovány vitální funkce a kůže na přítomnost popálenin ve stimulovaných oblastech. Klinické outcome byly hodnoceny jako doba umělé plicní ventilace, mortalita a doba pobytu na ICU. Hodnoceno bylo relativní riziko vziku PI a number needed to treat NNT.

Výsledky: Celkem bylo zahrnuto 149 pacientů, 76 do skupiny NMES. PI byly u 26 pacientů (35,6%) v kontrolní skupině a u 4 pacientů (5,3%) ve skupině NMES (p ˂ 0.001). NMES skupina měla RR 0.15 (95% CI 0.05–0.40) pro vznik PI a NNT = 3.3 (95% CI 2.3–5.9). NMES skupina měla rovněž kratší délku pobytu na ICU  Δ = − 1.8 ± 1.2 dsní, p = 0.04. Nebyl prokázán významný rozdíl mezi tloušťkou gluteus maximus mezi skupinami (CG: Δ = − 0.37 ± 1.2 cm vs. NMES: Δ = 0 ± 0.98 cm, p = 0.33).

Závěr: Použití neuromuskulární stimulace je efektivní a bezpečné pro prevenci tlakových poranění u kriticky nemocných pacientů a zkracuje délku pobytu na ICU.

Baron et al. Annals of Intensive Care (2022) 12:53

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Izoelektrická elektroencefalografie u kojenců a batolat během chirurgické anestezie – mezinárodní observační studie
Ian Yuan, Ting Xu, Justin Skowno et al.

Cílem této prospektivní observační studie bylo zjistit prevalenci izoelektrického EEG u malých dětí během anestezie. Patnáct nemocnic zařadilo pacienty ve věku ≤ 36 měsíců k operaci s použitím anestezie sevofluranem nebo propofolem. Bylo zaznamenáno frontální čtyřkanálové EEG pro izoelektrické události.

Výsledky: Izoelektrické příhody se vyskytly u 32% (206/648) pacientů, významně se lišily mezi jednotlivými pracovišti (9-88%) a nejčastěji se vyskytovaly v období před incizí (117/628, 19%) a při udržovací operaci (117/643, 18 %). Izoelektrické příhody byly pravděpodobnější u [poměr šancí-OR (95% interval spolehlivosti-CI)] kojenců <3 měsíce [4,4 (2,57-7,4) p<0,001], při použití endotracheální rourky [1,78 (1,16-2,73) p=0.008], při bolusu propofolu pro zavedení dýchacích cest po indukci sevofluranem [2,92 (1,78-4,8) p<0,001] a méně pravděpodobně s použitím svalového relaxancia pro intubaci [0,67 (0,46-0,99) p=0,046]. Expirovaný sevofluran byl vyšší u pacientů s izoelektrickými příhodami [průměrný rozdíl (95% CI)]během preincize [0,2 % (0,1, 0,4) p=0,005] a udržovacího chirurgického výkonu [0,2 % (0,1, 0,3) p=0,002]. Izoelektrické příhody byly spojeny se středně těžkou (8/12, 67%) a těžkou hypotenzí (11/18, 61%) během preincize [OR: 4,6 (1,30-16,1) p=0,018; 3,54 (1,27, 9,9) p=0,015] a během chirurgického výkonu [OR: 3,64 (1,71-7,8) p=0,001; 7,1 (1. 78- 28,1) p=0,005] a nižší skóre PedsQL [medián rozdílů (95% CI)] na začátku u pacientů 0-12 měsíců [-3,5 (-6,2, -0,7) p=0,008] a 25-36 měsíců [-6,3 (-10,4, -2,1) p=0,003] a 30denní sledování v 0-12 měsících [-2,8 (-4,9, 0) p=0,036]. Izoelektrické příhody nesouvisely s chováním při emergenci ani s anestetikem (sevofluran vs. propofol).

Závěr: Izoelektrické příhody byly u malých dětí během anestezie celosvětově běžné a souvisely s věkem, specifickými anesteziologickými postupy a intraoperační hypotenzí.

Anesthesiology August 2022, Vol. 137, 187–200.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
88 %

Nikotinové náplasti u pacientů na umělé plicní ventilaci pro těžký průběh COVID-19: randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná, multicentrická studie
Guylaine Labro, Florence Tubach, Lisa Belin, et al.

V této multicentrické, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studii provedené na 18 jednotkách intenzivní péče byli náhodně rozděleni dospělí pacienty (nekuřáci, nevapeři nebo ti, kteří přestali kouřit/vapovat alespoň na 12 měsíců) s prokázanou COVID -19 pneumonií na umělé plicní ventilaci trvající po dobu až 72 hodin k aplikaci transdermálních náplastí obsahujících buď nikotin v denní dávce 14 mg nebo placebo, následně až do 48 hodin po úspěšném odpojení od plicní ventilace, nebo maximálně po dobu 30 dnů, po kterých následují 3 týdny snížení dávky o 3,5 mg týdně. Primárním sledovaným parametrem byla mortalita 28. den. Hlavní předem specifikované sekundární sledované parametry zahrnovaly 60 denní mortalitu, dobu do úspěšné extubace, dny naživu a dny bez umělé ventilace, renální substituční terapii, vazopresorickou podporu nebo orgánové selhání 28. den.

Výsledky: Do analýzy  bylo zahrnuto 218 pacientů (152 [70 %] mužů): 106 pacientů do skupiny s nikotinem a 112 do skupiny s placebem. Mortalita ve 28. dni se mezi oběma skupinami nelišila (30 [28 %] ze 106 pacientů ve skupině s nikotinem vs. 31 [28 %] ze 112 pacientů ve skupině s placebem; OR 1,03 [95%CI 0,57 – 1,87], p = 0,46). Medián počtu “dny bez ventilátoru - 28 dnů” byl 0 (IQR 0–14) ve skupině s nikotinem a 0 (0–13) ve skupině s placebem (s odhadovaným rozdílem mezi mediány 0 [95% CI -3 –7]). Nežádoucí účinky pravděpodobně související s nikotinem byly vzácné (3 %) a podobné mezi oběma skupinami.

Závěr: U pacientů, u kterých se rozvinula závažná pneumonie COVID-19 vyžadující invazivní umělou plicní ventilaci, transdermální nikotin významně nesnížil mortalitu 28. den.

Intensive Care Med (2022) 48:876–887

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
84 %

Vodicí drát s rovným hrotem versus vodicí drát s hrotem J pro centrální žilní katetrizace u novorozenců a malých dětí: randomizovaná kontrolovaná studie
Eun-Hee KimM, Pyoyoon KangM, In Sun Song, et al.

Cílem tétu studie je potvrzení předpokladu, že vodicí drát s rovným hrotem může usnadnit zavádění vodicího drátu a zlepšit úspěšnost prvního pokusu o centrální žilní katetrizaci. Do studie jsme zařadili kojence s hmotností nižší než 5 kg podstupující celkovou anestezii. Pacienti byli náhodně rozděleni do skupin s přímým hrotem nebo s J-hrotem. Katetrizace pod ultrazvukovou kontrolou byla provedena pomocí přiděleného vodicího drátu. Primárním sledovaným parametrem byla úspěšnost prvního pokusu o centrální žilní katetrizaci. Sekundární sledované výsledky zahrnovaly počet pokusů o zavedení vodicího drátu, dobu potřebnou k úspěšnému zavedení vodicího drátu a celkovou dobu zavedení centrálního žilního katétru.

Výsledky: Do studie  bylo zařazeno 88 pacientů. Skupina s rovným hrotem vykazovala vyšší míru úspěšnosti prvního pokusu než skupina s J-hrotem (86,3% vs. 61,3%, P=0,007, poměr šancí 4,0, 95% CI, 1,4 až 11,4]. Počet pokusů o zavedení vodicího drátu byl vyšší ve skupině s J-hrotem než ve skupině s rovným vodicím drátem (P=0,002, poměr šancí 9,6, 95% CI, 7,9 až 92,9). Ačkoli doba zavádění vodicího drátu byla delší ve skupině s J-hrotem (P=0,003, medián rozdílu 23,0 s, 95% CI, 7,0 až 48,0), celková doba katetrizace byla díky dodatečnému procesu výměny vodicího drátu ve skupině s rovným hrotem podobná (P=0,676).

Závěr: U novorozenců nebo kojenců s hmotností nižší než 5 kg může centrální žilní katetrizace pomocí flexibilního vodicího drátu s přímou špičkou zlepšit úspěšnost prvního pokusu ve srovnání s vodicím drátem s J špičkou.

Eur J Anaesthesiol 2022; 39:656–661

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
84 %

Kombinovaná terapie vysokoprůtokovou nosní kanylou a elevací horní části těla u pooperačních poruch dýchání ve spánku: randomizovaná crossover studie
Yuichi Sakaguchi, Natsuko Nozaki-Taguchi, Makoto Hasegawa, et al.

Cílem této studie bylo prozkoumání vlivu vysokoprůtokové nosní kanyly (20 l /min, FiO2 40%) s elevací horní části těla u pacientů se středně těžkou až těžkou OSA na modifikovaný index apnoe hypopnoe založený výhradně na signálu průtoku vzduchu bez kritérií arteriální saturace kyslíkem (index apnoe hypopnoe založený na průtoku, primární outcome). Předoperační spánkové studie byly provedeny doma (kontrola, bez elevace hlavy lůžka) a v nemocnici (elevace hlavy lůžka o 30 stupňů). První a druhou pooperační noc byla aplikována vysokoprůtoková nosní kanyla s 30stupňovou elevací hlavy u lůžka nebo bez ní, která byla náhodně přidělena 23 způsobilým účastníkům.

Výsledky: Dvaadvacet z 23 (96 %) pacientů tolerovalo vysokoprůtokovou nosní kanylu. Čtyři účastníci od studie odstoupili. Kontrolní index apnoe s hypopnoí na základě průtoku (průměr ± SD, 60 ± 12 příhod - h-1; n = 19) se snížil o 15 (95% CI, 6 až 30) příhod/h při samotném zvednutí hlavy na lůžku (P=0,002), 10. 9 (95% CI, 1 až 21) příhod /h pouze s vysokoprůtokovou nosní kanylou (P=0,028) a 23 (95% CI, 13 až 32) příhod · h/h s kombinací elevace hlavy lůžka a vysokoprůtokové nosní kanyly (P<0,001). Ve srovnání s pouhou vysokoprůtokovou nosní kanylou další intervence s elevací hlavy lůžka významně snížila index apnoe s hypopnoí na základě průtoku o 12 příhod /h (95% CI, 2 až 21; P = 0,022). Nosní kanyla s vysokým průtokem samotná nebo v kombinaci s elevací hlavy lůžka rovněž zlepšila noční oxygenaci. Nebyly pozorovány žádné škodlivé příhody.

Závěr: Kombinace vysokoprůtokové nosní kanyly a elevace horní části těla snížila závažnost OSA a noční hypoxemie, což naznačuje její význam jako alternativní strategie pooperačního zajištění dýchacích cest.

Anesthesiology 2022; 137:15–27

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
84 %

Antimykotická terapie řízená dle hladin (1 → 3)‑β‑d‑glukanu v séru (BDG) u dospělých pacientů v sepsi: multicentrická randomizovaná kontrolovaná klinická studie CandiSep
Frank Bloos, Jurgen Held, Stefan Kluge, et al.

Cílem této studie bylo stanovit, zda terapie invazivní candidové infekce (ICI) vedená dle hladin beta- d- glucanem (BDG) zkracuje čas k podání antimykotické terapie a následkem toho i snižuje mortalitu septických pacientů s vysokým rizikem ICI. Primárním sledovaným parametrem byla 28 denní mortalita.

Výsledky: Bylo zahrnuto 339 pacientů s vysokým rizikem ICI z celkem 18 JIP. ICI byla diagnostikována 48 pacientům (14,2%) během 96 hodin od příjmu. V BDG skupině dostalo antimykotika během prvních 96 hodin 84 pacientů (48,8%) oproti 10 (6%) pacientům z kontrolní skupiny. Úmrtí v prvních 28 dnech nastalo v BDG skupině u 58 pacientů ( 33,7%) a u 51 pacientů (30,5%) v kontrolní skupině (RR 1,10; 95% CI, 0,80-1,51; p = 0,53). Střední čas do podání antimykotické terapie byl 1,1 dní v BDG skupině [1,0–2,2] a 4,4 [2,0–9,1, p < 0,01] dní v kontrolní skupině.

Závěr: Terapie řízená hladinou BDG v séru nezlepšila 28 denní mortalitu u pacientů v sepsi s rizikovými faktory pro neočekávaně nízký výskyt ICI. Na základě výsledků této studie se není možné vyjádřit k možným benefitům této terapie u více selektované rizikové populace.

 

Intensive Care Med (2022) 48:865–875

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Účinky předchozí infekce a očkování na symptomatické omikronové infekce
Heba N. Altarawneh, Hiam Chemaitelly, Houssein H. Ayoub, et al.

Byla provedena národní, test-negativní, case control studie, pro vyhodnocení účinnost očkování pomocí BNT162b2 (Pfizer–BioNTech) nebo mRNA-1273 (Moderna), přirozenou imunitu v důsledku předchozí infekce jinými variantami než omikron a hybridní imunitu (předchozí infekce a očkování) proti symptomatické omikronové infekci a proti těžkému, kritickému nebo fatalnímu Covid-19 onemocnění.

Výsledky:  Účinnost předchozí infekce samotné proti symptomatické infekci BA.2 byla 46,1 % (95%CI, 39,5 až 51,9). Účinnost očkování dvěma dávkami BNT162b2 a bez předchozí infekce byla zanedbatelná (−1,1 %; 95% CI, −7,1 až 4,6), ale téměř všechny osoby dostaly druhou dávku o více než 6 měsíců dříve. Účinnost tří dávek BNT162b2 a žádné předchozí infekce byla 52,2 % (95% CI, 48,1 až 55,9). Účinnost předchozí infekce a dvou dávek BNT162b2 byla 55,1 % (95% CI, 50,9 až 58,9) a účinnost předchozí infekce a tří dávek BNT162b2 byla 77,3 % (95% CI, 72,4 až 81,4). Samotná předchozí infekce, samotná vakcinace BNT162b2 a hybridní imunita vykázaly silnou účinnost (>70 %) proti těžkému, kritickému nebo fatálnímu Covid-19 v důsledku infekce BA.2. Podobné výsledky byly pozorovány v analýzách účinnosti proti infekci BA.1 a vakcinaci mRNA-1273.

Závěr: Nebyly pozorovány žádné rozdíly v ochraně proti symptomatické infekci BA.1 a BA.2 u předchozí infekce, vakcinace a hybridní imunity. Očkování zvýšilo ochranu u osob, které prodělaly předchozí infekci. Hybridní imunita vyplývající z předchozí infekce a nedávné přeočkování poskytla nejsilnější ochranu.

 

N Engl J Med 2022;387:21-34. DOI: 10.1056/NEJMoa2203965

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Oxygenace vs. driving pressure pro určení pozitivního end-expiračního tlaku u syndromu akutní respirační tísně
Saida Rezaiguia‑Delclaux, Leo Ren, Aurelie Gruner, et al.

Cílem této prospektivní longitudinální studie bylo porovnat driving pressure a absolutní hodnotu PaO2/ FiO2 ratio pro určení nejvíce vyhovující úrovně pozitivního end- expiračního tlaku (PEEP). Nejlepší PEEP byl definován jako nejvyšší PaO2/FiO2 ratio (PEEPO2) a nejnižším driving pressure (PEEP DP).

Výsledky: Celkem bylo zařazeno 122 pacientů s ARDS, PEEP byl zvyšován, pokud plateau tlak nedosáhl 30 cm H2O při konstantním dechovém objemu, poté byl snižován v 15ti minutových intervalech na 15, 10, 5 cm H2O. Nejlepší PEEPO2 hodnota byla 11.9 ± 4.7 cmH2O  v porovnání s 10.6 ± 4.1 cmH2O pro nejlepší PEEP DP: střední rozdíl = 1.3 cmH2O (95% CI, 0.4–2.3;  P = 0.36). Pouze 46 hodnot PEEP bylo stejných za použití obou metod (37.7%; 95% CI 29.6–46.5). Hodnota PEEP byla  ≥ 15 cmH2O u 61 (50%) pacientů s  PEEPO2 a 39 (32%) pacientů s PEEP DP (p = 0.001).

Závěr: V závislosti na typu zvolené metody se hodnoty PEEP lišily. Nejlepší hodnota PEEP posle driving pressure byla nižší, než nejlepší hodnota PEEP podle PaO2/FiO2 ratio. Výpočet driving pressure je jednodušší, rychlejší a méně invazivní, než měřit hodnotu PaO2. Nicméně výsledky této studie nepoukazují na to, že by jedna metoda zasluhovala preferenci nad druhou v rámci ovlivnění outcome pacientů.

Rezaiguia‑Delclaux et al. Critical Care (2022) 26:214

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Vliv časné úrovně středního arteriálního tlaku na výskyt závažného akutního poškození ledvin po mimonemocniční srdeční zástavě
Guillaume Geri, Alain Cariou, Mathieu Jozwiak

U pacientů s mimonemocniční srdeční zástavou (OHCA) stále není stanovena optimální úroveň časného středního arteriálního tlaku (MAP) z hlediska funkce ledvin. Cílem bylo zhodnotit souvislost mezi časnou hladinou MAP a výskytem závažného akutního poškození ledvin (AKI) u pacientů s OHCA.

Výsledky: U 568 po sobě jdoucích pacientů bylo z kontinuálního měření MAP vypočteno procento času stráveného pod předem definovaným prahem MAP a odpovídající plocha pod prahem (ABT). Obě proměnné odvozené od MAP byly vypočteny pro různé prahové hodnoty MAP (65, 75 a 85 mmHg) a pro časové úseky (prvních 6 a 12 po přijetí na JIP). U 274 (48%) pacientů se vyvinulo závažné AKI definované jako stupeň 3 podle KDIGO. ABT i procentuální doba byly nezávisle spojeny s těžkým AKI, a to bez ohledu na prahovou hodnotu MAP a uvažované časové období. Nejvyšší upravené poměry šancí pro rozvoj těžkého AKI byly pozorovány při zohlednění prvního 6hodinového období. Pro prvních 6 h zvyšoval každý 100 mmHg-h nárůst ABT při prahových hodnotách MAP 65, 75 a 85 mmHg riziko závažného AKI o 69% (OR=1,69; 95% CI 1,26-2,26; p<0,01), resp. 13% (OR=1,13; 95% CI 1,07-1,20; p<0,01) a 4 % (OR=1,04; 95% CI 1,02-1,06; p<0,01). Každé 10% zvýšení procentuálního času stráveného pod prahovými hodnotami MAP 65, 75 a 85 mmHg zvýšilo riziko závažného AKI o 19% (OR=1,19; 95% CI 1,06-1,33; p<0,01), resp. 12% (OR=1,12; 95% CI 1,04-1,19; p<0,01) a 8% (OR=1,08; 95% CI 1,02-1,14; p<0,01).

Závěr: Závažnost i délka trvání časné arteriální hypotenze po přijetí na JIP zůstaly spojeny s výskytem závažného AKI při zohlednění prahové hodnoty MAP až 85 mmHg po OHCA.

Dupont et al. Annals of Intensive Care (2022) 12:69

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Časná neuromuskulární elektrická stimulace jako doplněk časné mobilizace zlepšuje funkční stav a snižuje počet dnů hospitalizace kriticky nemocných pacientů
Débora R. Campos, Thatiana B. C. Bueno, Jackeline S. G. G. Anjos, et al.

Cílem bylo zhodnotit dopad dodatečného použití časné neuromuskulární elektrické stimulace (NMES) na protokol časné mobilizace (EM). Do studie bylo zařazeno sto třicet devět po sobě jdoucích mechanicky ventilovaných pacientů během prvních 48 hodin od přijetí na jednotku intenzivní péče. Pacienti byli rozděleni do dvou skupin: EM a EM+NMES. Obě skupiny dostávaly EM denně. Ve skupině EM+NMES pacienti navíc dostávali NMES 5 dní v týdnu po dobu 60 minut, počínaje prvními 48 hodinami od přijetí na JIP až do propuštění z JIP.

Výsledky: Hodnotil se funkční stav, svalová síla, délka pobytu na jednotce intenzivní péče a v nemocnici, četnost deliria, počet dnů na mechanické ventilaci, úmrtnost a kvalita života. Pacienti ve skupině EM+NMES vykazovali signifikantně vyšší skóre funkčního stavu měřeného pomocí škály Functional Status Score for ICU ve srovnání se skupinou EM v první den bdění: 22 (15-26) oproti 12 (8-22) (p=0,019); při propuštění z JIP: 28 (21-33) oproti 18 (11-26) (p=0,004); a při propuštění z nemocnice: (27-35) oproti 25 (17-33) (p=0,014). Měli také lepší funkční stav měřený pomocí škály Testu fyzických funkcí na JIP, během pobytu na JIP potřebovali méně dní na vstávání a měli významně kratší dobu hospitalizace, nižší frekvenci slabosti získané na JIP a lepší celkovou svalovou sílu.

Závěr: Dodatečná aplikace časné NMES podpořila lepší výsledky funkčního stavu první den po probuzení a při propuštění z JIP a z nemocnice. Pacientům ve skupině EM+NMES také trvalo méně dní, než se postavili na nohy, a měli kratší dobu hospitalizace, nižší četnost slabosti na JIP a lepší svalovou sílu. K objasnění účinků terapií spojených s EM, zejména k posouzení dlouhodobých výsledků, je třeba provést ještě další studie.

Critical Care Medicine DOI: 10.1097/CCM.0000000000005557

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
80 %

Klíčové charakteristiky ovlivňující přežití COVID-19 na mimotělní membránové oxygenaci
Herrmann J., Lotz Ch. et al.

Cílem této studie bylo identifikovat faktory ovlivňující přežití pacientů s COVID-19 ECMO na JIP. Zdokumentovány byly údaje o klinických charakteristikách, doplňkových terapiích, komplikacích a výsledcích. K identifikaci proměnných souvisejících s přežitím na JIP byla použita bloková logistická regresní analýza.

Výsledky: Bylo zahrnuto  673 pacientů COVID-19 ARDS ECMO léčených ve 26 centrech  Většina pacientů byla ve věku 50 až 70 let. Poměr PaO2/FiO2 před ECMO byl 72 mmHg (IQR:58–99). Přežití na JIP bylo 31,4 %. Během 2. vlny pandemie COVID-19 bylo přežití výrazně nižší. Podskupina 284 (42 %) pacientů splňujících modifikovaná kritéria EOLIA měla vyšší přežití (38 %) (p = 0,0014, OR 0,64 (CI 0,41–0,99)). Přežití se lišilo mezi středisky s nízkým, středním a velkým objemem s 20 %, 30 % a 38 % (p = 0,0024). Léčba ve vysokoobjemových centrech vedla k poměru šancí 0,55 (CI 0,28–1,02) ve srovnání s nízkoobjemovými centry. Další faktory spojené s přežitím byly nižší věk, kratší doba mezi intubací a zahájením ECMO, BMI > 35 (ve srovnání s < 25), absence renální substituční terapie nebo závažné krvácení/tromboembolické příhody.

Závěr: Strukturální faktory a faktory související s pacientem, včetně věku, komorbidit a objemu případů ECMO, určovaly přežití ECMO COVID-19. Tyto faktory v kombinaci s liberálnější indikací ECMO během 2. vlny mohou vysvětlit přiměřeně celkově nízkou míru přežití. Pečlivý výběr pacientů a léčba ve velkoobjemových centrech ECMO byla spojena s vyšší pravděpodobností přežití na JIP.

 

Herrmann et al. Critical Care (2022) 26:190

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Tekutinová výzva u kriticky nemocných pacientů na monitoraci hemodynamiky: systematický přehled a porovnání dvou dekád
Antonio Messina, Lorenzo Calabró, Luca Pugliese, et al.

Cílem této studie bylo zhodnotit dostupná data, navržení studií, populaci pacientů, charakteristiku tekutinové výzvy a monitoraci. Tekutinová výzva byla definována jako podání definovaného množství infuze (v ml nebo v ml/kg) za danou časovou jednotku (minuty), jejíž výsledek byl hodnocen jako  předem definovaná změna hemodynamických parametrů.

Výsledky: Zahrnuto bylo 124 studií s celkem 6086 pacienty, 50,6% pacientů mělo diagnózu sepse. Tekutinová výzva se většinou sestávala z podání 500 ml (76.6%) krystaloidů (56.6%) rychlostí infuze  25 ml/min. Responzivita byla definována jako zvýšení poměru cardiac output/index (CO/CI) ≥ 15% (70.9%). Rychlost podání infuze byla rychlejší (15 min vs. 30 min) a krystaloidy byly častěji podávané v letech 2011-2011 v porovnání s obdobím 2000-2010.

Závěr: V rámci literatury se sestává tekutinová výzva většinou z podání 500 ml krystaloidu v bolusu po dobu kratší, než 20 min. Pozitivní odpověď na výzvu je  uváděna u 52% ICU pacientů a většinou je definovaná, jako nárůst CO/CI ≥ 15%. V porovnání s roky 2000-2010, byla tekutinová výzva v letech 2011-2021 podávána kratší dobu a krystaloidy byly používány více častěji.

Messina et al. Critical Care (2022) 26:186

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Perioperační hypotenze je spojena s přetrvávající akutní onemocněním ledvin po nekardiální operaci: multicentrická kohortová studie
Andrew D. Shaw, Ashish K. Khanna, Nathan J. Smischney, et al.

Cílem této retrospektivní kohortové studie s využitím údajů z nekardiologických, neporodnických operací bylo zhodnotit souvislost mezi perioperační hypotenzí a akutním onemocněním ledvin (AKD), definovaným jako přetrvávající porucha funkce ledvin po dobu až 3 měsíců po expozici.

Primárním sledovaným parametrem byla asociace mezi intraoperačním hypotenzí při třech prahových hodnotách MAP (≤75, ≤65 a ≤55 mm Hg) a následujícími dvěma podtypy AKD: (i) perzistentní (počáteční výskyt AKI do 7 dnů po operaci, s pokračováním mezi 8. a 90. dnem po operaci) a (ii) opožděný (porucha funkce ledvin bez AKI do 7 dnů, s výskytem AKI mezi 8. a 90. dnem po operaci). Sekundární výsledky zahrnovaly využití zdrojů zdravotní péče u pacientů s oběma podtypy AKD nebo bez AKD.

Výsledky: Do studie bylo zařazeno celkem 112 912 operací. Zaznamenáno bylo 2,2% míru opožděné AKD a 0,6% míru přetrvávající AKD. Perioperační hypotenze byla významně spojena s přetrvávající AKD při MAP ≤55 mm Hg (poměr rizik 1,1; 95% interval spolehlivosti: 1,38-1,22; P<0,004). IOH však nebyla významně spojena s opožděnou AKD v žádné z prahových hodnot MAP.  Pacienti s opožděnou nebo přetrvávající AKD měli vyšší využití zdravotní péče jak v rámci hospitalizace, tak v rámci hospitalizace na jednotce intenzivní péče ve srovnání s pacienty bez AKD.

Závěr: Peri-operační hypotenze je spojena s přetrvávajícím, ale ne opožděným akutním onemocněním ledvin. Oba typy akutního onemocnění ledvin jsou zřejmě spojeny se zvýšenou potřebou zdravotní péče. Korekce intraoperační hypotenze je potenciální příležitostí ke snížení pooperačního poškození ledvin.

British Journal of Anaesthesia, 129 (1): 13e21 (2022)

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Neurologické manifestace COVID-19 u kriticky nemocných pacientů: výsledky prospektivního multicentrického registru PANDEMIC
Konstantinos Dimitriadis , Jan Meis, Hermann Neugebauer, et al.

Cílem tohoto sdělení bylo charakterizovat prevalenci, rizikové faktory a ovlivnění outcome u kritických pacientů s neurologickou manifestací onemocnění COVID-19. Data byla sbírána v rámci prospektivního, multicentrického observačního registru PANDEMIC a podrobena deskriptivní a explorativní analýze.

Výsledky: Do analýzy bylo zahrnuto 392 pacientů, z toho 70,7% (277/392) bylo mužů a střední věk byl 65.3  (SD ± 3.1) let. Celkem 2681 pacientů bylo léčeno v rámci 15 center. Nové neurologické onemocnění bylo identifikováno u 350 pacientů, prevalence tedy byla 12,7%. Nejčastěji identifikovanými kategoriemi byla encefalopatie 46.2%; 181/392), cerebrovaskulární (41.0%; 161/392) and neuromuskulární onemocnění (20.4%; 80/392). Při PCR analýze likvoru na SARS-COv-2, byly pouze 3 testy pozitivní. Nemocniční mortalita byla 36,0% (140/389), fuknční outcome (mRS 3 to 5) u přeživších pacientů při propuštění bylo špatné u 70,9% (161/227). Intrakraniální krvácení (OR 6.2, 95% CI 2.5–14.9, p < 0.001) a akutní ischemická ataka (OR 3.9, 95% CI 1.9–8.2, p < 0.001) byly silnými prediktory pro špatný outcome.

Závěr: Na základě dat z této dobře zmapované kohorty COVID-19 kriticky nemocných ICU pacientů, u 12,7% se projevila neurogenní manifestace, zvyšující mortalitu a morbiditu. Nebyly důkazy o přímém ovlivnění CNS virem. Tyto neurologické  mohou být součástí  přímé a nepřímé sekvence infekce u kriticky nemocných pacientů. Po neurologických manifestacích by se mělo aktivně pátrat a měly by být léčeny.

Dimitriadis et al. Critical Care (2022) 26:217

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Epidemiologie neonatologického ARDS: prospektivní multicentrická observační mezinárodní kohortová studie
Daniele De Luca, David G. Tingay, Anton H. van Kaam

Cílem této studie bylo popsat epidemiologii, klinický obraz, terapii a následky ARDS u novorozenců. Typ ARDS byl klasifikován jako přímý/nepřímý, infekční/neinfekční, perinatální/s pozdním nástupem (>72 hodin po porodu). Primární sledované parametry byly 1) přežívání 30 dní od stanovení diagnózy 2) přežívání v nemocnici 3) přežívání 30 dní od stanovení diagnózy bez použití ECMO. Sekundárními sledovanými parametry byly respirační komplikace a běžné dětské nemoci vyjma nemocí plic.

Výsledky: Do studie bylo zahrnuto 239 pacientů z celkem 15 pracovišť, splňujících definiční Montreux kritéria. Střední prevalence ARDS mezi novorozenci přijímanými na JIP byla 1,5%, 1,5x častěji se jednalo o chlapce. Terapie ARDS byla obdobná napříč gestačními věky. Přímé novorozenecké ARDS (51,5% novorozenců) bylo častější. Nepřímé ARDS bylo častěji způsobeno infekcí a častěji se vyskytovalo u nedonošenců. Třicetidenní nemocniční přežití a přežití bez použití ECMO byly 83.3% a 79.5%. Horší outcome mělo nepřímé ARDS v porovnání s přímým ARDS. Přímé a neinfekční ARDS bylo asociováno s nejhoršími respiračními outcome u gestačního věku 36. až 40. týdne (datace dle menstruačního věku).

Závěr: Přežívání novorozeneckého ARDS jsou podobné jako u pediatrického ARDS. Podtypy aktuálně používané v klasifikaci mohou být asociovány s významnými klinickými následky s odlišnou distribucí u donošených a nedonošených novorozenců.

 

Pediatr Crit Care Med. 2022 Jul 1;23(7):524-534

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Léčba středně těžkých až těžkých traumatických poranění mozku: aktualizace pro intenzivistu
Meyfroidt G., Bouzat P. et al.

Současný klinický management u pacientů s těžkým traumatickým poraněním mozku (TBI) se zabývá především snížením sekundárních inzultů a optimalizací rovnováhy mezi dodáním substrátu a spotřebou. V posledních desetiletích se stalo multimodální monitorování široce dostupným a byly publikovány protokoly klinického managementu, které doporučují potenciální intervence k úpravě patofyziologických poruch. I když důkazy z randomizovaných klinických studií pro mnoho doporučených intervencí stále chybí, tyto protokoly a algoritmy mohou být užitečné pro definování jasného standardu terapie, kam lze přidat nové intervence nebo se s nimi srovnávat. V posledním desetiletí byla věnována větší pozornost holistickému managementu, při kterém jsou detekovány a odpovídajícím způsobem léčeny hemodynamické, respirační, zánětlivé nebo koagulační poruchy. Existuje značná variabilita s ohledem na trajektorie zotavení. I když k většině zotavení dochází v prvních měsících po TBI, v pozdější fázi mohou stále nastat podstatné změny. Neuroprognostika je u těchto pacientů náročná, pro obávané riziko sebenaplňujících se proroctví. Tento článek poskytuje komplexní a praktický přehled současné nejlepší praxe v klinické léčbě a dlouhodobých výsledků středně těžké až těžké TBI u dospělých pacientů přijatých na jednotku intenzivní péče.

Intensive Care Med (2022) 48:649–666

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Zvýšené riziko ventilátorem asociované pneumonie (VAP) u pacientů po srdeční zástavě a terapii v mírné hypotermii
Julia Hasslacher, Fabian Steinkohl, Hanno Ulmer, et al.

Cílem této prospektivní observační studie  pacientů v komatu na JIP po úspěšné kardiopulmonální resuscitaci, bylo potvrdit nebo vyvrátit teorii, zda terapeutická hypotermie (33°C po dobu 24 hodin/normotermie s farmakoterapií horečky ≥38°C) může zvýšit riziko VAP. Primárním sledovaným parametrem byl rozvoj VAP. Diagnóza byla stanovena na základě: umělé plicní ventilace ≥48 hodin v kombinaci s klinickými a radiologickými kritérii. V případě mikrobiologicky potvrzené VAP (mcVAP) byly ke stanovení nutné pozitivní mikrobiologické kultury.

Výsledky: U 23% ze 171 zahrnutých pacientů se rozvinulo VAP, 6% z nich mělo mc VAP. VAP byla asociována s delším pobytem na ICU (ICU-LOS) (9 (5–14) vs. 6 (3–9) dní; p < .01), množstvím dní závislosti na ventilátoru (6 (4–9) vs. 4 (2–7) dní; p < .01) a délkou antibiotické terapie (9 (5–13) vs. 5 (2–9) dní; p < .01), ale již ne s mortalitou (OR 0,88 (95% CI: 0,43–1,81); p = .74). Pacienti s terapií hypotermií (47%) měli častější výskyt VAP (30% vs. 17%; p = .04) a mcVAP (11% vs. 2%; p = .03). Terapeutická hypotermie byla asociovaná s VAP multivariabilní logistické regresní analýze s OR 2,67 (95% CI: 1,22–5,86); p = .01.

Závěr: VAP je častou komplikací pacientů po srdeční zástavě v kombinaci s vyšším počtem dnů závislosti na ventilátoru, prodloužené ATB terapii a ICU-LOS. Terapeutická mírná hypotermie byla významně asociovaná s rozvojem VAP.

Acta Anaesthesiol Scand. 2022;66:704–712

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 2
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
64 %

Platinoví partneři

Zlatí partneři

Další partneři

Adresa:

Nadační fond AKUTNĚ.CZ
Kamenice 5
625 00 Brno
IČ: 29211719, DIČ: CZ29211719
Spisová značka: N 347
vedená u rejstříkového soudu v Brně

Kontakt:

Číslo účtu: 555 000 100/5500 (Raiffeisenbank)
Telefon: +420 728 573 580
(pracovní dny Po–Pá 15:00–17:00)
E-mail: sekretariat@akutne.cz

Nastavení cookies

AKUTNĚ.CZ ISSN 1803-179X

Lidé | Spolupráce a odkazy | Sponzoři

Vytvořil Institut biostatistiky a analýz LF MU

Edukační portál AKUTNĚ.CZ je součástí vzdělávacího obsahu sítě lékařských fakult MEFANET