Monitoring článků

Ashish Khanna, Shane W. English, Xueyuan S. Wang et al.

Vazodilatační šok nereagující na vysokodávkovanou vazopresorickou terapii je asociován s vysokou mortalitou. Cílem studie bylo zhodnotit efektivitu angiotenzinu II k terapii pacientů ve vazodilatačním šoku. Pacienti s vazodilatačním šokem, kterým byl aplikován noradrenalin v dávce >0.2 μg/kg/min, nebo ekvivaletní dávka jiného vazopresoru byli randomizováni do intervenční skupiny  (angiotenzin II) a kontrolní skupiny (placebo). Primárním cílem byla hodnota středního arteriálního tlaku (MAP) za 3 hodiny od iniciace infuze, kde pozitivní odpověď byla definována vzestupem ≥10 mm Hg, nebo vzestupem na ≥75 mmHg MAP, bez zvýšení dávky inciálního vazopresoru. Z celkového počtu 344 zařazených pacientů bylo 321 randomizováno do intervenční skupiny (n=163) a do kontrolní skupiny (n=158). Primární cíl byl dosažen u 69,9% pacientů v intervenční skupině (114/163) ve srovnání s 23,4% (37/158) v kontrolní skupině ((odds ratio, 7.95; 95% [CI], 4.76-13.3; P<0.001).  Zlepšení v kardiálním SOFA skóre v době 48 hodin od příjmu bylo signifikantně vyšší v intervenční skupině (−1.75 vs. −1.28, P = 0.01). Míra asociovaných nežádoucích účinků byla 60.7% v intervenční skupině vs. 67.1% v kontrolní skupině. Mortalita pacientů v intervenční skupině na 28.-den byla 46% (75/163) vs. 54% (85/158) (HR 0.78; 95% CI, 0.57 to 1.07; P = 0.12).

Závěrem: Angiotenzin II vedl k efektivnímu vzestupu krevního tlaku u pacientů s vazodilatačním šokem nereagující na vazopresorickou terapii konvenčními vazopresory.

N Engl J Med 2017;377:419-30.