Cílem studie bylo popsat praxi endotracheální intubace v emergentních podmínkách. Data byli prospektivně sbírané formou registru - The Australian and New Zealand Emergency Department Airway Registry [ANZEDAR]), do kterého bylo zapojeno 43 jednotek intenzivní péče v Austrálii a na Novém Zélandu v průběhu 24 měsíců. Mezi sledované data patřili demografické parametry, indikace k intubaci, predikce obtížnosti, rapid sequence induction, metoda intubace, léky použité k indukci, pomůcky k obtížnému zajištění DC a asociované komplikace. Celkem bylo identifikováno 3710 emergentních intubací, z toho 3533 u dospělých pacientů (95.2%) z toho 2835 (76.4%) z interní indikace a 810 (21.8%) z důvodu traumatu. Celkem u 3127 pacientů (84.3%) byla intubace úspěšná na první pokus, z toho majorita pacientů byla intubována lékařem z oddělení urgentního příjmu (2654, 72.1%). Celkem bylo provedeno 10 chirurgických přístupů do dýchacích cest se 100% úspěšností (všechno krikothyroidotomie). Propofol, thiopental, nebo ketamin byli nejčastějí používaným indukčním agens (srovnatelné zastoupení). Nejčastěji použitým relaxans bylo suxamethonium. Nežádoucí účinky byli detekovány u 964 pacientů (26%), z toho nejčastěji desaturace a hypotenze.
Závěrem: Majorita intubací byla provedena lékařem na oddělení urgentní medicíny, v algoritmu rapid sequence induction. Úspěšnost prvního pokusu byla srovnatelná mezi jednotlivými ICU a je porovnatelná s publikovanými daty. Asociované komplikace byli frekventní. Monitorace a analýza emergentních intubací může vést k dalšímu zvýšení kvality a bezpečnosti této vysoce rizikové techniky.
Téma: 5
Přínos/převratnost: 3
Impact: 2
Zpracování: 3
Abstrakt: 4
říjen
2017