Monitoring článků

Glenn S. Murphy, Torin Shear a Jeffrey Katz

Cílem review článku bylo popsat aktuální klinickou praxi týkající se indikace a použití myorelaxancií v anestezii u geriatrických pacientů a doporučit strategii k optimalizaci zotavení dané populace v pooperačním období. Je k dispozici vícero studií, které se věnovali vlivu věku na délku trvání efektivní svalové blokády. Bylo například srovnávané zotavení z blokády indukované cis-atrakuriem vs. rocuroniem/vekuroniem u dané skupiny pacientů. Detekovaná variabilita v délce blokády byla významnější ve skupině s aminosteroidy. U starších pacientů po podání rokuronia/vekuronia dochází frekventně k prolongaci blokády, ale taky efekt trvání blokády je v dané kohortě značně variabilní. Aktivní reverze blokády cestou inhibice cholinesterázy vyžaduje k efektivnímu účinku prolongovaný čas aplikace-účinek. Vše uvedené vede ke zvýšení rizika výskytu pooperační reziduální blokády u geriatrických pacientů po operaci. Pacienti, kteří v době extubace nedosahují reverzi blokády stanovenou dle train-of-four (TOF) ≥0.9 (90%) mají vyšší riziko hypoxemie, obstrukce dýchacích cest a známek svalové slabosti. Reverze blokády indukované aminosteroidy pomoci sugammadexu vede k redukci výskytu reziduální pooperační blokády, nicméně doba zotavení je u pacientů na 70 let prodloužená.

Závěrem: U geriatrických pacientů dochází ke změně farmakokinetiky a farmakodynamiky. Po aplikaci myorelaxancií, ze skupiny aminosteroidů, je délka trvání blokády významně variabilní a čas potřebný k plnému zotavení prodloužen. Pacienti ve věku >65 let jsou ve zvýšeném riziku pooperační reziduální blokády a její asociovanými komplikacemi. Zvýšená pozornost, dávkování relaxancií, monitorace a aktivní reverze je potřebná k pozitivnímu ovlivnění outcome geriatrických pacientů v perioperačním období.  

Curr Anesthesiol Rep (2017) 7:350–356