Monitoring článků

Philipp Stein, Jan-Dirk Studt, Roland Albrecht et al.

Aktuálně je k dispozici nedostatek dat o vlivu přednemocničího podání kyseliny tranexamové (TXA) u pacientů s civilním traumatem. Cílem studie bylo zhodnotit změnu koagulačního stavu po těžkém trauamatu během transportu z místa do nemocnice po aplikaci TXA. Data byla srovnána s výsledky předchozí studie, která testovala koagulační status u traumatizovaných pacientů bez TXA. Celkem bylo do studie zařazeno 70 pacientů (1g TXA i.v.), kteří byli srovnání se skupinou 38 pacientů bez TXA. S cílem zohlednit rozdíly ve skupinách (etiologie traumatu, krystaloidní a koloidní tekutinová resuscitace) byli vytvořeny skupiny po 24 pacientů. Koagulační stav bylo hodnocen rotační trombelastometrií (ROTEM), standardními koagulačními testy a analýzou krevních plynů na místě a na oddělení urgentního příjmu (OUP). Epidemiologie traumatu se u pacientů nelišila mezi skupinami. Hodnoty koagulačních testů byli na místě traumatu mezi skupinami srovnatelné. Přednemocniční hyperfibrinolýza byla potlačena u všech (4) pacientů v TXA skupině. Hodnota definující sílu koagula (maximum clot firmness – MCF) ve FIBTEM testu (ROTEM), reprezentující funkční hladinu firinogenu, nebyla signifikantně odlišná v čase traumatu a při příjezdu na OUP v TXA skupině , nicméně v kontrolní skupině došlo k poklesu MCF o 3.7 [1.8] mm. Tento pokles byl signifikantně redukován v TXA skupině v EXTEMu o 9.2 (7.2–11.2) mm (P < .001) a v INTEMu o 6.8 (4.7–9.0) mm (P < .001) ve prospěch TXA skupiny. Produkce fragmentů fibrinogenu (D-dimerů) byla signifikantně nižší v TXA skupině.

Závěrem: Časná přednemocniční aplikace TXA vede k stabilizaci koagula a k redukci fibrinolytické aktivity, která vede k redukci degradaci fibrinu.

Anesth Analg 2018;126:522–9