Monitoring článků

Antoine Vieillard‑Baron a John Boyd

Ačkoliv ojediněle jako primární diagnóza, vyskytuje se fibrilace síní (AF) frekventně u pacientů v intenzivní péči. Dle publikovaných dat se v souboru 1341 kriticky nemocných pacientů bez předchozí kardiologické anamnézy vyskytla supraventrikulární arytmie v 8,4% případů, z toho v 77% byla diagnostikována jako AF. U pacientů v sepsi je nejvyšší riziko vzniku de novo AF a popisované riziko je 10, 22 a 40% pro pacienty v sepsi, těžké sepsi a septickém šoku. Nejčastěji se AF vyskytuje v prvních 3 dnech hospitalizace a je asociována se zvýšenou 30-, 90-denní a 1-roční mortalitou. Daná asociace trvá i po adjustaci na věk, komorbidity, závažnost onemocnění, malignity a kardiovaskulární morbiditu. Nově vzniklá AF u pacientů v intezivní péči je taky spojená se zvýšenou nemocniční mortalitou a délkou pobytu v nemocnici. Ačkoliv je možné, že nově vzniklá AF je jednoduše jenom známka závažnosti onemocnění, může nově vzniklá AF negativně ovlivňovat outcome dekompenzaci chronického srdečního selhání a rizikem CMP, TEN a event. infarktu myokardu v situaci nepoměru dodávky a spotřeby kyslíku. Nežádoucí účinky antiarytmik (B-blokátorů a amiodaronu) a antikoagulační terapie můžou být taky přímo spojeny s negativním ovliněním outcome u fragilních pacientů, obzvláště pak u pacientů s preexistujícím chronickým srdečním selháním. Vzhledem na nejasnosti stran risk vs. benefitu aktuálně není k dispozici jasné doporučení pro nejlepší terapeutický postup u pacientů s nově vzniklou AF, ačkoliv u pacientů s oběhovou nestabilitou je doporučena okamžitá kardioverze. Daný postup je obzvláště přínosný u pacientů v sepsi s kombinací se srdečním selhání, alterací mikrocirkulace a změnami vazomotorického tonusu, kde0 je zvýšené riziko antiarytmik ve srovnání s běžnou populaci kriticky nemocných pacientů. Elektrická kardioverze je asociovaná s nízkou úspěšnosti verze a vysokým rizikem rekurence AF. Prevence TEN u daných pacientů bývá komplikované vzhledem na vysoký výskyt DIC a obtížného dosažení cílových hladin antikoagulace.

Intensive Care Med (2018) 44:94–97 DOI 10.1007/s00134-017-4986-7