Monitoring článků

Flávia R. Nogueira, Leandro G. Braz, Kátina M. Souza et al.

Aktuálně není dostatek dat popisujících efekt kombinace desflurane + oxid dusnatý (N20) vs. desflurane na oxidativní stres a genetický kód pacientů (DNA). Cílem studie bylo porovnat efekt anestezie desfluranem s/bez N20 na poškození DNA (primární outcome) a inoxidativní stres (sekundární outcome) u pacientů podstupujících miniinvazivní operační výkon. Do prospektivní randomizované studie bylo celkem zařazeno 40 pacientů ASA 1 ve věku 18-50 let indikovaných k elektivní septoplastice. Pacienti byli randomizováni do skupiny s desfluranem (n=20), nebo desfluranem+N20 (n=20). Vzorky krve k testováni byli odebrány před úvodem do anestezie (T1), 1,5 hodiny po indukci do anestézie (T2) a první pooperační den ráno (T3). Bazální a oxidativní poškození DNA (fomamidopyrimidin-DNAglykosyláza k detekci oxidovaných purinů a endonukleáza III k detekci oxidovaných pyrimidínů) byla vyšetřena pomocí comet assay. Oxidativní stres byl hodnocen pomocí peroxidace lipidů (4-hydroxynonenal a 8-iso-prostaglandin F2α [8-isoprostane] , karbonylace proteinů a hodnocení antioxidační obrany (spektrometrie Fe-redukční antioxidační síly). Nebyl detekován rozdíl v poškození DNA mezi skupinami (−1.7 [95% CI, −7.0 až 3.5]), oxidaci DNA pyrimidinů (−1.8 [95% CI, −12.5 až 8.9]), purinů, (−1.9 [95% CI, −13.9 až 10.1]), 4-hydroxynonenalů (−0.2 [95% CI, −2.8 až 2.4]), 8-isoprostanů (549 [95% CI, −2378 až 3476]), carbonylace proteinů  (0.2 [95% CI, −2.1 až 2.3]), nebo síle Fe-redukční antioxidační kapacity (24 [95% CI, −52.0 až 117.2]).

Závěrem: Aplikace N20 v 60% k desfluranu nevedlo ke zvýšenému poškození DNA, nebo negativnímu ovlivnění redoxní kapacity ve srovnání s desfluranem (bez N20).

Anesth Analg 2018;126:1198–205