Monitoring článků

C. Roger, L. Muller, P. Deras et al.

Optimální resuscitační tekutina k časné terapii život ohrožujícího krvácení zůstává neidentifikována. Cílem studie bylo srovnat účinek reverze šokového stavu při použití ringer-láktátu (RL) ve srovnání s hydroxyetylškrobem 130/0.4 (HES) v časné fázi hemoragického šoku. K zhodnocení vaskulární permeability měřili autoři plasmatickou hladinu endoteliálního růstového faktoru (VEGF) . Ve studii bylo intervenováno 36 prasat, u kterých byl vyvolán hemoragický šok (krevní ztráta 30ml/kg) k udržení MAP 40 mmHg po dobu 30 minut a následně byli randomizovány do dvou skupin: HES a RL 1ml/kg/min až do doby dosažení inciálního MAP a následně jeho udržení po dobu 60 minut.  Čas k dosažení inciálního MAP byl signifikantně nižší v HES skupině (4x) ve srovnání s RL skupinou. Během iniciální resuscitace bylo podáno 279ml HES a 1011ml RL, během stabilizační fáze bylo podáno 119 ml HES a 541ml RL. Dosažení cíleného MAP bylo rychlejší v HES skupině při použití menšího objemu infudované tekutiny. Hodnoty VEGF byli stejné u obou skupin, nebyl identifikován rozdíl ve vaskulární permeabilitě.

British Journal of Anaesthesia 112 (6): 1015–23 (2014)