Monitoring článků

Alexander Zarbock, Jay L. Koyner, Eric A. J. Hoste et al.

Akutní renální selhání (AKI) v perioperačním období je frekventní komplikací asociovanou se zvýšenou mortalitou a morbiditou. Standardní definice včetně stagingu založena na redukci diurézy a/nebo vzestupu sérového kreatininu byla přijata a inkorporována do klinické praxe. Aktuálně je k dispozici vícero biomarkerů, které je možno použít k časné detekci poškození ledvin, a to již před změnou její funkce s cílem predikce rozvoje AKI. U chirurgických pacientů je stran AKI vícero asociovaných rizikových faktorů, jako např. akutní a rozsáhlé operační výkony u kriticky nemocných pacientů. Mezi další rizikové faktory patří chronické renální selhání (CHRI) a chronické srdeční selhání v anamnéze, terapie diuretiky, kontrastní látky a jiné nefrotoxické léky, které jsou běžně používané v perioperačním období. Před a během operace je nutno optimalizovat pacienta, včetně terapie hypovolémie a korekce anémie. Je nutno vyvarovat se epizodám hypotenze, protože i krátkodobá epizoda hypotenze je rizikovým faktorem vzniku AKI. Během intraoperačního období se může vyskytnout oligurie s AKI/bez AKI u pacientů, kteří pozitivně reagují na tekutinovou resuscitaci, ale taky u non-respondérů. Tekutiny je potřeba aplikovat s cílem zamezit hypovolémii, ale taky hypervolémii. Mezi možné preventivní strategie (The Kidney Disease: Improving Global Outcomes guidelines) u vysoce rizikových pacientů patří optimalizace hemodynamiky, obnovení a udržení adekvátního cirkulujícího objemu, implementace funkčního měření hemodynamiky a minimalizace nefrotoxických léků a hyperglykémie. Implementace daných postupů vedle u daných pacientů k redukci výskytu AKI v perioperačním období.

Anesth Analg 2018;127:1236–45