Monitoring článků

Antonio Messina, Corrado Pelaia, Andrea Bruni et al.

Zhodnocení volémie v perioperačním období patří mezi rutinní anesteziologickou praxi. Dané hodnocení je možno provádět pomocí dynamických indexů založených na kardiopulmonálních interakcí během umělé plicní ventilace (pokud jsou dostupné), nebo aplikací tzv. tekutinové výzvy – fluid challenge (FC). FC v perioperačním období je aplikována s cílem optimalizace předdefinovaných hemodynamických parametrů (cílená terapie – Goal-directed therapy/GDT), nebo ke korekci hemodynamické nestability (non-GDT). Cílem systematického review meta-analýzy bylo zhodnotit komponenty FC v strategii GDT a non-GDT. Dalším cílem meta-analýzy bylo zhodnotit efektivitu dynamických indexů variability pulzového tlaku (PPV), tepového objemu (SV) a variability tepového objemu (SVV) v predikci pozitivní odpovědi na tekutinovou výzvu (fluid-responsiveness). Do meta-analýzy bylo celkem zahrnuto 35 studií v non-GDT a 33 studií v GDT skupině (5017 pacientů). V majoritě sledovaných studií byla FC založena na podání koloidů (85,7% v non-GDT a 90,9% v GDT skupině). V celkem 29 non-GDT studiích byl jako koloid použit 6% hydoxyetylškrob (HES) (96,6% v dané skupině) a mezi 20 studiemi v GDT skupině byl HES aplikován ve 66,7% a želatina v 16,7%. V non-GDT skupině byla medián aplikované dávky roztoku 500ml a čas, nebo hemodynamický cíl nebyl standardizován. V GDT skupině byl aplikován objem 250ml koloidu (48,8%) v průběhu 10 minut (45,4%) s cílem zvýšení SV >10% (57,5%). Průměrná hodnota PPV k predikci fluid responsiveness byla 10,5% (8-15%) se senzitivitou 0.80 (0.74–0.85) a specificitou 0.83 (0.73–0.91). Pro hodnotu SVV byla cut-off hodnota k detekci fluid-responsiveness 11,3% při senzitivitě 0.82 (0.75–0.89) a specificitě 0.77 (0.71–0.82). 

Závěrem: Klíčové komponenty tekutinové výzvy, jako typ roztoku (koloidy, nejčastěji hydroxyetylškrob), objem (250 a 500ml) a době infuze (10 minut) jsou na operačním sále standardizovány. Senzitivita a specificita PPV a SVV je limitací

Anesth Analg 2018;127:1353–64