Monitoring článků

Giovanni Mistraletti , Michele Umbrello, Silvia Salini et al.

Ideální hladina sedace u kriticky nemocných pacientů v intenzivní péči je, pokud jsou pacienti klidní, při vědomí a spolupracující. Enterálně aplikovaná sedace může minimalizovat riziko oversedace a být adekvátní s intravenózní sedací, při redukci komplikací a nákladů na terapii. Cílem multicentrické single-blind randomizované studie bylo zhodnotit efektivitu a bezpečnost enterální versus intravenózní sedace u pacientů v intenzivní péči. Do studie byli zařazeni kriticky nemocní pacientů s předpokládanou délkou UPV ˃72 hodin v době příjmu a s předpokládanou mortalitou > 12% (Simplified Acute Physiology Score II > 32 bodů) během prvních 24 hodin hospitalizace. Pacienti byli randomizováni do intravenózní skupiny (midazolam, propofol) a enterální skupiny (hydroxyzin, lorazepam a melatonin) sedace. Primárním outcome byla doba v cílené hladině sedace dle Richmond Agitation-Sedation Scale (RASS) = cíl RASS ±1. Mezi sekundární outcome byla realizovatelnost v klinické praxi, počet delirium-free a koma-free dnů, náklady na terapii, délka hospitalizace v intenzivní péči a délka hospitalizace a 1-roční mortalita. Do studie bylo celkem zařazeno 348 pacientů. Nebyl detekován signifikantní rozdíl v primárním outcome mezi skupinami: enterální 89.8% (74.1–100) vs. intravenózní 94.4% (78–100), p = 0.20. U pacientů v enterální skupině bylo identifikováno více odchylek od léčebného protokolu (n = 81 (46.6%) vs 7 (4.2%), p < 0.01)), více self-extubací (n = 14 (8.1%) vs 4 (2.4%), p = 0.03)  a nižší náklady na terapii (2.39 (0.75–9.78) vs 4.15 (1.20–20.19) €/den na UPV, p = 0.01).

Závěrem: Ačkoliv je enterální sedace levnější a vede k nižší hladině sedace, není superiorní ve srovnání s intravenózní sedaci k dosažení cílené hladiny sedace dle RASS cíle.

Mistraletti et al. Critical Care (2019) 23:3 https://doi.org/10.1186/s13054-018-2280-x