Monitoring článků

T.D. Girard, M.C. Exline, S.S. Carson et al.

K dispozici jsou konfliktní data týkající se efektu antipsychotické terapie na výskyt a průběh deliria u kriticky nemocných pacientů . Cílem randomizované kontrolované studie u pacientů s akutním respiračním selháním, nebo šokem a hypoaktivní, nebo hyperaktivní delirium bylo zhodnotit efekt terapie haloperidolem (maximální dávka 20mg/den), ziprasidonem (maximální dávka 40mg/den ), nebo placebem. Objem a dávka studiového léku byla redukována, nebo navýšena o polovinu ve 12 hodinových intervalech v závislosti od klinického stavu pacienta (dle Confusion Assessment Method for the ICU). Primárním cílem byl počet dnů bez deliria, nebo koma v průběhu 14 dnů. Mezi sekundární outcome patřilo 30-denní a 90-denní přežití, čas weaningu z UPV a čas k propuštění z intenzivní péče a z nemocnice. Bezpečnostní faktory byl výskyt extrapyramidových symptomů a excesivní sedace. Celkem 1183 pacientů/zákonných zástupců podepsalo informovaný souhlas se studií a delirium se vyvinulo u 566 pacientů (48%) z toho hypoaktivní u 89% a hyperkativní u 11% pacientů. Z celkového počtu 566 pacientů bylo 184 randomizováno do skupiny s placebem, 192 do skupiny s haloperidolem a 190 do skupiny se ziprasidonem. Medián délky expozice studiové medikace byl 4 dny. Počet dnů bez deliria, nebo komatu byl 8.5 (95% confidence interval [CI], 5.6 - 9.9) v skupině s placebem, 7.9 (95% CI, 4.4 - 9.6) ve skupině s haloperidolem a 8.7 (95% CI, 5.9 - 10.0) v skupině s ziprasidonem (P = 0.26). Haloperidol, nebo ziprasidon ve srovnání s placebem neměli signifikantní vliv na sledovaný primární outcome (počet dnů bez deliria) (OR 0,88, 95 CI 0,64-1.21 a OR 1,04, 95% CI 0,73-1,48).

Závěrem: Haloperidol, nebo ziprasidon ve srovnání s placebem u pacientů s akutním respiračním selháním, nebo šokem a hypoaktivním, nebo hyperaktivním deliriem v intenzivní péči nevedl k signifikantnímu ovlivnění délky deliria.

N Engl J Med 2018;379:2506-16. DOI: 10.1056/NEJMoa1808217