Monitoring článků

S. Grape, K. R. Kirkham, J. Frauenknecht et al.

Perioperační podání remifentanilu je spojeno s nutností zvýšeného pooperační podávání analgetik a spotřebou opioidů. Dexmedetomidin se zdá mít charakteristiky, které naznačují možnost jeho využití při celkové anestezii namísto remifentanilu. Současná literatura však přináší protikladné výsledky. Tato meta analýza se zabývala otázkou, zda celková anestezie zahrnující podání dexmedetomidinu bude vést k nižšímu podávání analgetik v postoperačním období, než při celkové anestezii vedené na remifentanilu. Tato studie zahrnula efekt náhodných modelů, prozkoumala databázi MEDLINE a PubMed a zahrnula randomizované studie, zabývající se tématikou porovnání dexmedetomidinu a remifentanilu u celkové anestezie. Primárním zkoumaným paramentrem bylo skóre bolesti v klidu 2 hodiny po výkonu (visual analogue scale, VAS 0-10b). Další sledované parametry zahrnovaly VAS 24 hodin po výkonu, spotřebu opioidů 2 a 24 hodin po výkonu, výskyt hypotenze, bradykardie, třesu a postoperační nauzei a vomitu (PONV).

Výsledky: Zahrnuto bylo 21 randomizovanch studií s celkem 1309 pacienty. Skóre bolesti bylo lepší u pacientů po celkové anestezii vedené za použití dexmedetomidinu, střední hodnota 0,7 ( 1.2 až 0.2, 95% CI, , I2 = 85%, p = 0.004, se střední kvalitou důkazů). Také sekundární analgetické sledované parametry byly superiorní při použití dexmedetomidinu oproti remifentanilu, stejně jako nutnost postoperační analgezie. Indicence hypotenze, třesu a PONV byla alespoň dvakrát častější u celkových anestezií vedených za použití remifentanilu.  Výskyt epizod bradykardie byl srovnatelný u obou použitých léčiv.

Závěr: Toto je průkaz střední kvality o tom, že perioperační použití dexmedetomidinu během celkové anestezie zlepšuje management bolesti během prvních 24 hodin po operačním výkonu v porovnáním s remifentanilem, zároveň s výskytem méně nežádoucích účinků.

Anaesthesia 2019, 74, 793–800