Monitoring článků

Y. Shehabi, B.D. Howe, R. Bellomo et al.

Sedace dexmedetomidinem (DEX) vede k sedaci s možností probuzení a spolupráce pacientů, co může být spojeno s redukci délky umělé plicní ventilace (UPV) a deliria u pacientů v intenzivní péči. Použití dexmedetomidinu jako single sedativní medikace u pacientů na UPV nebyl extenzivně testováno. Do prospektivní randomizované studie byli zařazeni kriticky nemocní pacienti na UPV ˂ 12 hodin, u kterých byl předpoklad délky trvání UPV ˃ 24 hodin. Pacienti byli randomizování do intervenční skupiny DEX (sedace DEX), nebo do kontrolní skupiny (propofol, midazolam, nebo jiné sedativum). Cíl sedace byl hodnocen dle Richmond Agitation and Sedation Scale. Primárním outcome byla 90-denní mortalita. Do studie bylo celkem zařazeno 4000 pacientů. Medián intervalu mezi splněním inclusion podmínek a randomizací byl 4,6 hodiny. Dle výsledků modifikované intention-to-treat analýzy (3904 pacientů) se primární outcome (90-denní mortalita) vyskytl u 29,1% pacientů (566/1948) v DEX a 29,1% (569/1956) v kontrolní skupině. U pacientů v DEX skupině byl v 64% případů aplikován propofol, ve 3% midazolam a v 7% případů oba během prvních 2 dnů po randomizaci s cílem dosažení adekvátní hladiny sedace. V kontrolní skupině byl propofol aplikován v 60%, midazolam v 12% a jejich kombinace ve 20% případů. Bradykardie a hypotenze patřili mezi nejčastější nežádoucích účinky terapie v DEX skupině.

Závěrem: U pacientů na UPV v intenzivní péči byla časná sedace dexmedetomidinem asociována se srovnatelnou 90-denní mortalitou se standardní sedací a vyžadovalo aditivní sedativní medikaci k dosažení klinického cílu sedace. Ve skupině s dexmedetomidinem bylo zaznamenáno více nežádoucích účinků ve srovnání s kontrolní skupinou.

N Engl J Med 2019;380:2506-17. DOI: 10.1056/NEJMoa1904710