Monitoring článků

Sara Clivio, Alessandro Putzu, Martin R. Tramér

Zůstává nejasné, do jaké míry lidokain zabraňuje kašli, do jaké míry je tento efekt závislý na dávce a zda je zde riziko poškození pacienta. Autoři vyhledali randomizované studie,  srovnávající použití lidokainu a placeba v prevenci kašle u chirurgických pacientů. Primárním sledovaným parametrem byla incidence kašle. Data byla analyzována s použitím modelu náhodného efektu a byla vyjádřena jakožto risk ratio (RR) a počet nutný k léčbě(number needed to treat (NNT) s 95% confidence  intervalem (CI).

Výsledky: U 20 studií s dospělými pacienty (n = 3062) a 5 studiích u dětí (n = 445) bylo intravenózní podání lidokainu v dávce 0.5–2 mg·kg-1 testováno jako prevence kašle vzniklého při intubaci, extubaci a kašle indukovaného opioidy. Lidokain byl asociován s nižší incidencí kašle v porovnání s placebem u dospělých i dětí, nezávisle na dávce a etiologii kašle. Data od dospělých poukazovala na efekt vázaný na dávku podaného lidokainu – při dávce 0.5 mg·kg−1, bylo RR 0.66 (0.50–0.88) a NNT bylo 8 (5.4–14.3); při dávce 1 mg·kg−1, bylo RR 0.58 (0.49–0.69) a NNT bylo 7 (4.6–8.9); při dávce 1.5 mg·kg−1, bylo RR 0.44 (0.33–0.58) a NNT bylo 5 (3.3–5.2); a při dávce 2 mg·kg−1, RR bylo 0.39 (0.24–0.62) a NNT bylo 3 (2.0–3.4).

Závěr: V rozmezí dávek 0.5–2 mg·kg−1 zabraňuje intravenózně podaný lidokain kašli, vzniklému při intubaci, extubaci a kašli indukovanému opioidy, a to v závislosti na podané dávce jak u dospělých, tak dětí s NNT v rozmezí  8 – 3. Riziko poškození u vysoce rizikových pacientů zůstává neznámé.

Anesth Analg 2019;129:1249–55