Monitoring článků

Aidan M. Sharkey, Naveed Siddiqui et al.

Tato dvojitě zaslepená randomizovaná klinická studie se zabývala podáváním ekvipotentních bolusových dávek fenylefrinu a noradrenalinu v prevenci a terapii spinální anestezií navozené hypotenze u císařského řezu.  Zahrnula celkem 112 žen, které byly rozděleny do dvou skupin , kdy u při hypotenzi   obdržely ženy v první skupině  100 µg Fenylefrinu (PE), ve druhé skupině  6 µg Noradrenalin (NE). Mimo to byl ženám v obou skupinách podán intravenózně efedrin, pokud byl jejich tep pod 60 tepů za min nebo systolický tlak <80% normy během 2 po sobě jdoucích měření. Primárním sledovaným parametrem byl výskyt bradykardie(tep <50 tepů za minutu). Sekundární sledované parametry zahrnovaly: výsky  hypertenze (systolický tlak > 120% normy), tachykardie (tep > 120% normy), >2 epizody bradykardie, nauzey, zvracení, měření hodnot krevních plynů a Apgar skóre novorozenců.

Výsledky: Incidence bradykardie byla nižší ve skupině s NE než s PE (10.7% vs 37.5%; P < .001; [95% CI, −26.8% [−41.8% až −11.7%]), odhadem došlo k 71% relativnímu snížení (95% CI, 35%–88%). Další testování ukázalo, že pacientky v PE skupině měly vyšší riziko vícečetných epizod bradykardie (≥2) v porovnání se skupinou NE (19.6% PE vs. 3.6%  NE; P = 0.008). Podíl pacientek vyžadujících podání záchranného bolusu efedrinu byl nižší u skupiny NE (7.2% NE vs 21.4% PE; P < .03; rozdíl [95% CI], −14.3% [−27.0% to −1.6%]). Mezi dvěma testovanými skupinami nebyly pozorovány žádné rozdíly v ostatních sekundárních sledovaných parametrech.

Závěr: Při použití v režimu intermitentního bolusu v prevenci a léčbě spinální anestezií indukované hypotenze u císařského řezu, podání noradrenalinu vedlo k signifikantnímu snížení incidence bradykardie v porovnání s ekvipotentním bolusovým režimem podání fenylefrinu. Autoři došli k závěru, že hemodynamický profil noradrenalinu je při císařském řezu ve spinální anestezii  výhodnější než fenylefrin, díky menším výkyvům srdeční frekvence a zřejmě  také v srdečního výdeje.

Anesth Analg 2019;129:1312–8