Monitoring článků

Brittany M. Stopa, Rianne G. F. Dolmans, Marike L. D. Broekman. et al.

Do tohoto systematického přehledu bylo zahrnuto 11 studií, které všechny hodnotily podání hyperosmonálrního NaCl a 4 z nich hodnotili podávání hyperosmolárního NaCl a manitolu, přičemž se významně lišilo dávkování, koncentrace i schéma podávání těchto látek mezi jednotlivými studiemi. Pět studií bylo prospektivních, avšak pouze jedna porovnávala přímo podání manitolu a hypertonického NaCl.

Výsledky: Devět studií zaznamenalo, že podání hypeosmolárního NaCl snížilo intrakraniální tlak (ICP), dvě studie reportovali snížení ICP po podání manitolu. Klinické outcomy pacientů se lišily napříč studiemi.  U pacientů léčených hyperosmolárním NaCl byla umělá ventilace potřebná po dobu 6.9-9 dní, dekompresní kraniektomie u 6.25-29.3% pacientů, doba pobytu na JIP byla 8.0-10.6 dní, nemocniční mortalita 10-48%  a 6 ti měsíční mortalita se pohybovala mezi 7-17%. U skupiny pacientů léčených manitolem byla průměrná délka pobytu 9.5 dne, nemocniční mortalita byla 56% a měsíční mortalita byla 19%.

Závěr: Zdá se, že použití hyperosmolárního NaCl, stejně jako použití manitolu, snižuje intrakraniální tlak a zlepšuje outcome pediatrických pacientů se závažným traumatickým poraněním mozku.  Avšak výsledky jsou značně nejednotné, ať už v otázce terapeutické metody, nebo hodnocení klinického outcomu. Vzhledem k nedostatečnému množství kvalitních dat, je nesnadné definitivně rozhodnout, která léčebná modalita je lepší, a který léčebný protokol zvolit

Crit Care Med 2019; XX:00–00