Monitoring článků

Sacha Rozencwajg, Amélie Guihot, Guillaume Franchineau et al.

Tato monocentrická randomizovaná klinická studie zkoumala různé nastavení ventilace u pacientů se závažným syndromem respirační tísně napojených na vénózní mimotělovou měmbránovou oxygenaci (ECMO). Po napojení na ECMO byli pacienti převedeni na bi level ventilaci v módu 1 sekunda 24 cmH2O a 2 s 12 cm H2O po dobu 24 hodin. Počítač pacienty náhodně rozdělil do následujících 3 experimentálních ventilačních kroků: 1)vyšší tlak 24 cm H2O a dále nízké tlaky 20 cmH2O (vyšší pozitivní end expirační tlak-velmi nízký driving pressure), 2)vysokých tlak 24 cm H2O a nízké tlaky 5 cm H2O (nízký end expirační tlak -vyšší driving pressure) 3)vyšší tlak 17 cm H2O a nižší 5 cm H2O (nižší end expirační tlak-nízký driving pressure). Plasmatické hladiny a hodnoty z bronchoalveolární laváže rozpustného receptoru pro konečné glykační produkty (soluble receptor for advanced glycation end-products), plazmatický interleukin-6, a chemotactický protein-1 monocytů, byly odebrány před zavedením ECMO a 12 hodin po každém z výše uvedených kroků.

Výsledky: ECMO umožňuje ultraprotektivní plicní ventilaci, která kombinuje signifikantně nižší plateau tlaky, dechové objemy a driving pressure. Tato strategie významně limituje plicní barotrauma, a tím může snižovat ventilátorem indukované poškození plic. Nicméně optimální ultraprotektivní ventilace pacienta po jeho napojení na EMCO vyžaduje další výzkum.

Crit Care Med 2019;47:1505–1512