Monitoring článků

Marco Daverio, Francesca Sperotto et al.

Účelem tohoto systematického přehledu bylo popsat použití dexmedetomidinu pro prodloužení sedace na pediatrické JIP a učinit metaanalýzu jeho bezpečnostního profilu. Zahrnuty byly studie o pacientech v kritickém stavu ve věku 18 a méně let, u kterých byl použit dexmedetomidin v prodloužené infuzii (≥ 24 hr). Extrakce dat zahrnovala charakteristiky studie, demografii pacientů, způsob použití dexmedetomidinu, související podrobnosti o analgezii a sedaci, vyhodnocení pohodlí a výběr stupnice hodnocení, symptomy a vedlejší účinky.

Výsledky: Celkem bylo zařazeno 32 studií s 3267 pacienty. Většina studií byla monocentrická (91%) a retrospektivní (88%), jedna byla randomizovaná. Minimum a maximum infuzních dávek se pohybovaly mezi 0.1-0.5 mikrogramů / kg / h až 0.3-2.5 mikrogramů / kg / h. Střední doba trvání/medián  byl 25 - 540 hodin. Použití úvodního bolusu bylo zaznamenané v 8 studiích (25%) (rozsah, 0,5-1μg / kg), režim weaningu  u 11 (34%), a čas weaningu u 6 z 11 (55%; rozsah 9 -96 hodin). Prevalence bradykardie byla 2,6% (n = 10 studií; 14/387 pacientů; 95% CI, 03 - 7,3; I₂ = 75%), prevalence hypotenze byla 6,1% (n = 8 studií; 19 / 304 pacientů; 95% CI, 0,8 - 15,9; I₂ = 84%). Tři studie (9%) zaznamenaly čas do nástupu vedlejších účinků, který byl ve všech případech do dvanácti hodin od začátku infuze.

Závěr: Chybí vysoce kvalitní data o použití dexmedetomidinu na prodloužení sedace a konsensus o správném dávkování a protokol o weaningu u dětí. Infuze dexmedetomidinu lze u detí považovat za relativně bezpečnou, a to i při podáváním delším jak 24 hodin.
 

Pediatr Crit Care Med 2020; XX:00–00