Cílem této studie bylo zhodnotit přesnost tekutinové optimalizace pro snížení indicence hypotenze při úvodu do anestezie. Zahrnuto bylo 283 pacientů podstupujících radikální cystektomii, kteří byli náhodně rozděleni na cílenou (n = 142) nebo standardní tekutinovou terapii (n = 141). Pacienti s cílenou tekutinovou terapií podstoupili optimalizaci tekutin na základě změny ejekční frakce po testu pasivního zvednutí nohou; ti s pozitivní odpovědí dostali i.v. bolusy krystaloidů, dokud nebyla ejekční frakce optimalizována. Střední arteriální tlak se měřil ráno před operaci a po příchodu na operační sál. Tato post-hoc analýza definovala hemodynamickou nestabilitu buď jako > 30% relativní pokles arteriálního tlaku ve srovnání s výchozí hodnotou, nebo jako absolutní střední arteriální tlak <55 mmHg, do 15 minut od úvodu do anestezie. Čtyřicet dva pacientů (30%) ze skupiny s cílenou terapií podstoupilo optimalizaci tekutin po zjištění intravaskulárního deficitu po testu pasivního zvednutí nohou; 106 (75%) pacientů se skupiny s cílenou a 112 (79%) pacientů se standardní tekutinovou terapií splňovali kritéria hemodynamické nestability. Mezi skupinami nebyly významné rozdíly po změření poklesu absolutního středního artieriálního tlaku pod 55 mmHg (p = 0.58) ani po předoperačním testování či hodnoceni předoperačního středního arteriálního tlaku jako výchozího (p = 0.21, p = 0.89, samostatně). Významný rozdíl byl však ve výskytu hemodynamické nestability po použití výchozího středního arteriálního tlaku měřeného na operačním sále (p = 0,004). Jako závěr vyplývá, že optimalizace tekutin před uvedením do celkové anestezie významně neovlivňuje hemodynamickou nestabilitu.
Téma: 5
Přínos/převratnost: 3
Impact: 5
Zpracování: 3
Abstrakt: 3
duben
2020