Monitoring článků

Peter Horby, Wei Shen Lim, Jonathan R. Emberson,et al.

Tato kontrolovaná open-label studie zkoumá možnost terapie pacientů hospitalizovaných s COVID-19 pomocí glukokortikoidů jakožto modulátorů zánětu, které by mohly snížit progresi onemocnění do respiračního selhání a úmrtí. Pacienti byli náhodně rozděleni na skupinu užívající dexametazon orálně či intravenózně (v denní dávce 6 mg) během až 10 dnů a na skupinu, která dostávala pouze obvyklou terapii bez glukokortikoidů. Primárním sledovaným parametrem byla 28denní mortalita. Článek přináší předběžné výsledky tohoto srovnání.

Výsledky: 2014 pacientů bylo zařazeno do testované skupiny užívající dexametazonu a na kontrolní skupinu léčenou obvyklou terapií v počtu 4321 pacientů. Během 28 dnů zemřelo 482 (22.9%) pacientů v testované skupině a 1110 (25.7%) pacientů v kontrolní skupině (věku upravený poměr, 0.83; 95% CI, 0.75 až 0.93;P<0.001). Proporční a absolutní rozdíl v úmrtí mezi skupinami se významně lišil v závislosti na stupni respirační podpory, kterou pacienti přijímali ve sledovaném období. V tomto ohledu byla incidence úmrtí v testované skupině užívající dexametazon menší u pacientů s invazivní mechanickou ventilací oproti pacientům bez dexametazonové terapie (29.3% vs. 41.4%; četnostní poměr, 0.64; 95% CI, 0.51 až 0.81) a stejně tak i u pacientů s neinvazivní oxygenoterapií (23.3% vs. 26.2%; četnostní poměr, 0.82; 95% CI, 0.72 až 0.94), avšak ne u pacientů bez respirační podpory (17.8% vs. 14.0%; četnostní poměr, 1.19; 95% CI, 0.91 až 1.55).

Závěr: Užití dexametazonu vedlo ke snížení úmrtnosti u pacientů s COVID 19 během sledovaných 28 dnů, pouze pokud byli současně napojeni na invazivní mechanickou ventilaci či dostávali samotnou oxygenoterapii. Naopak u pacientů bez respirační podpory nemělo užití dexametazonu vliv na incidenci úmrtí.

DOI: 10.1056/NEJMoa2021436