Srdeční zástava během hospitalizace (IHCA) je hlavní nežádoucí příhodou s vysokou mírou úmrtnosti pokud není správně léčena. Cílem této souhrnné studie je zhodnotit využití extrakorporální kardiopulmonální resuscitace (ECPR) při srdeční zástavě a její dopady na neurologický outcome. Primárním sledovaným parametrem byl neurologický outcome po provedení ECPR kdykoli po propuštění z nemocnice definované dle CPC skóre (the Cerebral Performance Category score). Skóre 1 a 2 bylo hodnoceno jako příznivý outcome. Sekundárním sledovaným parametrem byla úmrtnost v období po propuštění z nemocnice.
Výsledky: Do tohoto systematického přehledu bylo zahrnuto 19 studií, průměrná míra přežití byla 30% (95% CI 28–33%, I2 = 0%, p = 0.24). U přeživších pacientů bylo procento příznivého neurologického outcome 84% (95% CI 80–88%, I2 = 24%, p = 0.90).
Závěr: ECPR jakožto terapie pro srdeční zástavu v nemocnici je spojena s vysokým poměrem pacientů s dobrým neurologickým outcome. Vysoký poměr příznivého neurologického outcome by mohl být vysvětlen výběrem pacientů pro provedení ECPR. Dále je v případě ECPR míra přežití vyšší než uvádí literatura pro konvenční kardiopulmonální resuscitaci. Pokud se budou indikační kritéria pro ECPR rozšiřovat i na starší a zranitelnější pacienty, měl by být proveden výzkum zaměřený na zvýšení míry přežití se současnou podporou optimálního neurologického outcome.
Téma: 5
Přínos/převratnost: 4
Impact: 5
Zpracování: 5
Abstrakt: 4
srpen
2020