Monitoring článků

Claude Guérin , Richard K. Albert, Jeremy Beitler, et al.

U ARDS pacientů změna z polohy na zádech na polohu na břiše vytváří rovnoměrnější distribuci vzdušné tkáně v dependentních a nondependentních osách a více homogenní distribuci stresu a napětí plic. Změna do pronační polohy je obecně doprovázena zřetelným zlepšením arteriálních krevních plynů, což je především díky lepší celkové rovnováze mezi ventilací a perfuzí. Zlepšení okysličení a redukce mortality jsou hlavními důvody k zavedení polohy na břiše u pacientů s ARDS. Hlavní příčina vysvětlující sníženou mortalitu je menší rozpětí v nondependentních plicních oblastech a méně cyklického otevírání a zavírání v dependentních oblastech plic. Jedinou absolutní kontraindikací pro polohu na břiše je nestabilní fraktura páteře. Manévr pro změnu z polohy na zádech na břicho a opačně vyžaduje zkušený tým 4-5 pečovatelů. Nejčastější nepříznivé události jsou otlaky a otok obličeje. Nedávno se využití pozice na břiše rozšířilo na neintubované spontánně dýchající pacienty postižené COVID-19 ARDS. Efekt tohoto zákroku na outcome je stále nejistý.

Závěr: Pronační poloha se ukazuje efektivní u pacientů se středně závažnou, až závažnou formou ARDS, kteří jsou na umělé plicní ventilaci, s kontinuálním podáváním neuromuskulárních relaxans a s malými dechovými objemy. Pronační poloha má své místo v managementu ARDS a je důležité potvrdit, zda z ní benefitují také neintubovaní pacienti.

Intensive Care Med, https://doi.org/10.1007/s00134-020-06306-w