Monitoring článků

Manuel Taboada, Mariana González, Antía Álvarez, et al.

Cílem této studie bylo zhodnotit potenciál pronační polohy zlepšit oxygenaci u bdělých pacientů na JIP se středním či těžkým ARDS způsobeným COVID-19.

Výsledky: Bylo zahrnuto sedm pacientů se středním nebo těžkým ARDS. Všichni byli alespoň jednou uvedeni do pronační polohy. Celkově byla pronační poloha u těchto 7 pacientů po dobu trvání studie16krát. Medián jejího trvání byl 10 hodin. U všech byl podáván k lehké sedaci dexmedetomidine. Oxygenace stoupla ve všech 16 případech. Poměr parciálního tlaku arteriálního kyslíku k inspirační koncentraci kyslíku (Pao2/Fio2) výrazně stoupl během pronační polohy (změna z baseline 110 s 97.5% CI, 19-202) a po pronační poloze, ačkoliv ne výrazně (změna z baseline 38 s 97.5% CI, -9.2 až 85), v porovnání s předchozí polohou na zádech. Podobně se při pronační poloze lehce zlepšila i oxygenace tkání (změna z baseline 2.6% s 97.5% CI, 0.69-4.6) bez významných změn po pronační poloze. U dvou pacientů byla potřeba intubace. Všichni pacienti byli propuštěni z JIP.

Závěr: Bylo zjištěno, že pronační poloha zlepšila oxygenaci u pacientů JIP s COVID-19 a středním či těžkým ARDS. Pronační poloha byla pacienty poměrně dobře tolerována a mohla by být snadnou strategií zlepšení okysličování při snaze o snížení počtu pacientů na umělé plicní ventilaci a zkrácení doby pobytu na JIP, zvláště během COVID-19 pandemie.

Anesth Analg 2021;132:25–30