Monitoring článků

Ivor S.Douglas, Chester A. Rosenthal, Diandra D. Swanson, et al.

Cílem této retrospektivní monocentrické studie bylo určit bezpečnost a asociované klinické outcome u prolongované ventilace v pronační poloze bez každodenního přetáčení do supinní polohy u syndromu akutní respirační tísně při infekci COVID 19.  Primárním sledovaným parametrem vznik a závažnost tlakových poranění (stupeň 1-4). Sekundárními sledovanými parametry  bylo nemocniční přežití, délka nemocničního pobytu, výskyt faciálního a končetinového edému, nozokomiální nákazy, dislokace kanyly a parametry ventilace a oxygenace bez každodenní změny pozice.

Výsledky: V rámci této studie bylo 87COVID-19 pozitivních pacientů na umělé plicní ventilaci. Šedesát jeden pacient bylo ventilov8n v pronační poloze.  Přežilo 42 pacientů (68,9%). Medián (IQR) času od intubace do ventilace v pronační poloze byl 0,28 d (0,11–0,80 d). Celková doba ventilace na břiše byla 4,87 d (2,08–9,97 d). Ventilace v poloze na břiše byla použita pro 30,3% (18,2– 42,2%) z prvních 28 dnů. Pao2: Fio2 se 3.dnem významně rozcházel u přeživších 147 (108–164) a nepřeživších 107 (85–146), průměrný rozdíl –9,632 (95% CI, –48,3 až 0,0; p = 0,05). Věk, driving  pressure, Pao2: Fio2 1.den a 3.den byly prediktory doby úmrtí. U třiceti osmi (71,7%) se vyvinuly ventrální tlaková poranění, které byly spojeny s dobou ventilace v poloze na břiše SOFA skóre 3. den. Slabost končetin se vyskytla u 58 (95,1%) s paralýzou brachiálního plexu u pěti (8,2%). Nozokomiální infekce jiné než infekce krevního oběhu související s centrálním žilním katetrem byly vzácné.

Závěr: Prodloužená ventilace v pronační poloze byla proveditelná a relativně bezpečná s implikací pro širší přijetí při léčbě kriticky nemocných s COVID19 a ARDS jiné etiologie.

Critical Care Medicine DOI: 10.1097 / CCM.0000000000004818