Monitoring článků

Danny J. N. Wong, Kariem El-Boghdadly, Ruth Owen, et al.

Tato multicentrická kohortová studie se snažila popsat postup při krizové intubaci u COVID-19 pozitivních pacientů, odhadnout míru úspěšnosti, komplikace a určit rozdíly v postupu a výsledcích mezi zeměmi s nízkými, středními a vysokými příjmy.

Výsledky: Úspěšné tracheální intubace na první pokus bylo dosaženo ve 4 017/4 476 (89,7%) případů, přičemž u 23 ze 4 476 (0,5%) případů vyžadovala intubace čtyři nebo více pokusů. Bylo hlášeno deset případů emergentního chirurgického zajištění dýchacích cest - přibližná incidence  je 1 ze 450 (10 z 4 476). Selhání intubace (definované jako emergentní chirurgické zajištění dýchacích cest, čtyři nebo více pokusů  o intubaci, nebo nutnost použití supraglotické pomůcky pro zajištění dýchacích cest) se vyskytovala přibližně u 1 ze 120  případů (36 z 4 476). Úspěšný první pokus byl pravděpodobnější během rapid sequence induction než u non-rapid sequence induction (upravené OR, 1,89 [95% CI, 1,49 až 2,39]; P <0,001) a když byla prováděna zdravotníky s více zaznamenanými COVID-19 intubacemi (upravené OR, 1,03 pro každou další předchozí intubaci [95% CI, 1,01 až 1,06]; P = 0,015). U intubací prováděných v zemích s nízkými nebo středními příjmy, byla menší pravděpodobnost úspěšné intubace na první pokus, než v zemích s vysokými příjmy (upravené OR, 0,57 [95% CI, 0,41 až 0,79]; P = 0,001).

Závěr:  Studie uvádí míru selhání tracheální intubace a emergentního chirurgického zajištění dýchacích cest u pacientů s COVID-19 vyžadujících krizový managementu dýchacích cest, a identifikuje faktory spojené se zvýšenou mírou úspěchu.

ANESTESIOLOGY 2021; XXX: 00–00