Monitoring článků

John Harwood Scott, Matthew Gordon, Robert Vender, et al.

Cílem tohoto systematického přehledu bylo prozkoumat data a zhodnotit reportovanou míru přežití do propuštění u pacientů  se srdeční zástavou v souvislosti s masivní plicní embolií (PE) při použití venoarteriální extrakorporální membránové oxidace (VA-ECMO).

Výsledky: Do  přehledu bylo zahrnuto 301 pacientů ze 77 vybraných studií. Z toho 183 pacientů (61%) přežilo až do propuštění. Pacienti (n = 51), kteří obdrželi systémovou trombolýzu před kanylací, měli podobnou mortalitu, jako pacienti, kteří ji neobdrželi (67% oproti 61%; p = 0,48). Nebyl žádný významný rozdíl v riziku úmrtí, pokud byla PE hlavním důvodem přijetí nebo ne (OR 1,62; p = 0,35) a pokud k ECMO kanylaci došlo na urgentním příjmu, oproti jiným nemocničním lokacím (OR, 2,52; p = 0,16). Neurologicky  intaktních bylo 53 z 60 pacientů (88%)při propuštění nebo následném sledování. Multivariační analýza prokázala trojnásobné zvýšení rizika úmrtí u pacientů starších 65 let (upravené OR, 3,08; p = 0,03) a šestinásobné zvýšení, pokud došlo ke kanylaci během kardiopulmonální resuscitace (upravené OR, 5,67; p = 0,03).

Závěr: Venoarteriální extrakorporální membránová oxygenace má nastupující roli v léčbě srdeční zástavy, související s masivní plicní embolií s 61% přežitím. Systémová trombolýza, předcházející  VA- ECMO, nepřinesla statisticky významné zvýšení rizika úmrtí, avšak věk nad 65 let a kanylace během kardiopulmonální resuscitace byly spojeny se trojnásobným a šestinásobným zvýšením rizika úmrtí.

Critical Care Medicine DOI: 10.1097 / CCM.0000000000004828