Monitoring článků

Arnaud W. Thille, Stephanie Barrau, Clément Beuvon, et al.

Hlavním cílem této prospektivní observační kohortové studie bylo porovnat spánek mezi pacienty, u kterých se po extubaci rozvinulo respirační selhání nebo u kterých byla nutná reintubace, a ostatními.

Výsledky: Během 3 letého období podstoupilo kompletní polysomnografii 52 pacientů, z nichž se u 12 (23%) po extubaci rozvinulo respirační selhání a u 8 (15%) byla nutná reintubace. Mezi nimi mělo 10 (19%) atypický spánek, 15 (29%) nemělo hluboký spánek a 33 (63%) nemělo REM fázi spánku. Celková doba spánku byla v mediánu 3,2 hod [IQR 2,0-4,4] u pacientů, u kterých se po extubaci rozvinulo respirační selhání oproti 2,0 hod [1,1-3,8] u pacientů, kteří byli úspěšně extubováni (p = 0,34). Celková doba spánku a trvání hlubokého a REM fáze spánku se mezi pacienty, kteří potřebovali reintubovat a ostatními, nelišily. Počet reintubací byl 21% (7/33) u pacientů bez REM fáze spánku a 5% (1/19) u pacientů s REM fází spánku (rozdíl, -16% [95% CI -33% až 6%]; p = 0,23).

Závěr: Hodnocení spánku pomocí polysomnografu po extubaci ukázalo dramaticky nízkou celkovou, hlubokou a REM dobu spánku. Spánek se nelišil mezi pacienty, kteří byl úspěšně extubováni a pacienty, u kterých se po extubaci rozvinulo respirační selhání nebo kteří potřebovali reintubovat.

Thille et al. Ann. Intensive Care (2021) 11:71