Monitoring článků

Danny J. N. Wong, Kariem El-Boghdadly, Ruth Owen

Cílem této studie bylo popsat praxi pro akutní intubaci, odhadnout úspěšnost a komplikace a určit rozdíly v praxi a výsledcích mezi zeměmi s vysokými, nízkými a středními příjmy. Hypotézou bylo, že úspěšný akutní management zajištění dýchacích cest u pacientů s COVID-19 je spojen s geografickými a procedurálními faktory. Zkoumala se souvislost mezi intubací a charakteristikou provozovatele a úspěšnost prvního pokusu.

Výsledky: Úspěšného provedení tracheální intubace na první pokus bylo dosaženo v 4 017 ze 4 476 (89,7%) případech, zatímco 23 ze 4 476 (0,5%) případů vyžadovalo 4 nebo více pokusů. Bylo hlášeno 10 akutních chirurgických zajištění DC - přibližně 1 výskyt na 450 (10 ze 4 476). Neúspěšná intubace (definována jako akutní chirurgické zajištění DC, 4 nebo více pokusů nebo supraglotické zajištění DC jako finální prostředek) nastala přibližně u 1 ze 120 případů (36 ze 4 476). Úspěšný první pokus byl pravděpodobnější v průběhu RSI oproti klasické intubaci (aOR 1,89 [95% CI 1,49 až 2,39]; P < 0,001), kdy provozovatelé použili poháněné respirátory čistící vzduchu oproti klasickým respirátorům (OR 1,60 [95% CI 1,16 až 2,20]; P = 0,006) a když byl proveden provozovateli s více zaznamenanými intubacemi pacientů s COVID-19 (OR 1,03 pro každou další předchozí intubaci [95% CI 1,01 až 1,06]; P = 0,015). Intubace prováděné v zemích se středními a nízkými příjmy měly menší pravděpodobnost úspěšné intubace na první pokus než v zemích s vysokými příjmy (OR 0,57 [95% CI 0,41 až 0,79]; P = 0,001).

Závěr: Tato studie uvádí míru neúspěšné intubace a akutního chirurgického zajištění DC u pacientů s COVID-19 vyžadující akutní management zajištění DC a identifikuje faktory spojené se zvýšenou úspěšností. Při terapii pacientů s COVID-19 je třeba vzít v úvahu rizika selhání tracheální intubace a úspěšnost.

ANESTHESIOLOGY 2021; XXX:00–00