Monitoring článků

Lisa D. Burry, Wei Cheng, David R. Williamson, et al.

Cílem bylo porovnat efekt preventivních intervencí na výskyt deliria u kriticky nemocných dospělých pacientů. Primárním sledovaným parametrem byl výskyt deliria, sekundární sledované parametry zahrnovaly trvání deliria a umělé plicní ventilace, délku pobytu, mortalitu  a nežádoucí účinky.

Výsledky: Kritéria pro zařazení splnilo 80 studií, z toho 67.5% se zaměřilo na farmakologické intervence, 31.3% non-farmakologické a 1.2% mix farmakologických a non-farmakologických intervencí. V rámci výskytu deliria, bylo v network analýze zkoumáno 11 farmakologických intervencí (38 studií, N = 11,993). V porovnání s placebem zřejmě pouze dexmedetomidin snižuje výskyt deliria (OR 0.43, 95% CrI 0.21–0.85; střední jistota). Dexmedetomidin rovněž zkracuje délku pobytu na JIP v porovnání s placebem (RoM  0.78, CrI 0.64–0.95; střední jistota) a v porovnání s antipsychotiky (RoM 0.76, CrI 0.61–0.98; nízká jistota). Žádná z intervencí neovlivnila umělou plicní ventilaci, mortalitu, nebo výskyt arytmií.

Závěr: V porovnání s placebem a benzodiazepiny bylo podání dexmedetomidinu zřejmě spojeno se snížením výskytu deliria u kriticky nemocných pacientů. V porovnání s benzodiazepiny by měly strategie minimalizace sedace snížit výskyt deliria, nicméně k tomuto tvrzení jsou nejisté důkazy.

Intensive Care Med (2021) 47:943–960