Monitoring článků

Ramandeep Kaur, David L. Vines, Sara Mirza et al.

Cílem této randomizované kontrolované studie bylo srovnání outcome u pacientů s COVID-19, u kterých se pronační polohování (awake prone positioning – APP) zavedlo časně (do 24 hodin od spuštění vysokoprůtokové nosní kanyly (HFNC) vs. později. Zařazeni byli dospělí pacienti s akutním hypoxemickým respiračním selháním v důsledku onemocnění COVID-19, u kterých se zavedlo APP po dobu alespoň jedné hodiny. Primárním sledovaným parametrem byla 28denní mortalita a četnost nutnosti intubace.

Výsledky: Zahrnuto bylo 125 pacientů (79 mužů) s průměrným věkem 62 let. Z nich 92 (73,6 %) bylo polohováno do pronace časně a 33 (26,4 %) později. Medián času od zahájení HFNC do APP byl 2,25 (0,8–12,82) vs. 36,35 (30,2–75,23) hodin u časné a pozdější APP skupiny (p < 0,0001). Průměrná délka APP byla 5,07 (2,0–9,05) a 3,0 (1,09–5,64) hodin denně u časné a pozdější APP skupiny (p < 0,0001). Časné polohování do pronace bylo spojeno s nižší mortalitu ve srovnání s pozdější APP skupinou (26% vs. 45%, p = 0,039), ale nebyl nalezen žádný rozdíl v četnosti nutnosti intubace. Pokročilý věk (OR 1,12 (95% CI 1,0–1,95), p = 0,001), intubace (OR 10,65 (95% CI 2,77–40,91), p = 0,001), delší čas do zahájení APP (OR 1,02 (95% CI 1,0–1,04), p = 0,047) a užití hydrokortisonu (OR 6,2 (95% CI 1,23–31,1), p = 0,027) byly spojeny s vyšší mortalitou.

Závěr: Časné polohování do pronace (< 24 hodin HFNC) u akutního hypoxemického respiračního selhání v důsledku onemocnění COVID-19 zlepšuje 28denní mortalitu.

Kaur et al. Crit Care (2021) 25:340.