Monitoring článků

Gerard Moreno, Raquel Carbonell, Ignacio Martin Loeches, et al.

Cílem studie bylo zjistit klinický efekt kortikosteroidů na mortalitu na jednotkách intenzivní péče u pacientů sARDS na UPV s COVID-19. Primárním sledovaným parametrem byla celková mortalita na JIP. Sekundárními sledovanými parametry pak srovnání mortality u hospitalizovaných, počet dní bez UPV po 28 dnech, respirační superinfekce a délka hospitalizace u pacientů s kortikosteroidní terapií a bez ní.

Výsledky: Bylo zahrnuto 1835 COVID-19-asociovaných ARDS pacientů s UPV, z nichž 1117 (60.9%) dostávalo kortikosteroidy. Po propensity score matching, mortalita na JIP se nelišila mezi pacienty s kortikosteroidní léčbou a bez ní (33.8% vs. 30.9%; p = 0.28). V analýze přežití, léčba kortikosteroidy byla spojena s krátkodobým benefitem (HR 0.53; 95% CI 0.39–0.72), nicméně po 17 dni podávání se tento efekt překlopil a byla zaznamenána vyšší mortalita (HR 1.68; 95% CI 1.16–2.45). Sensitivity analýza posílila tato zjištění. Podskupiny pacientů mladších 60 let s těžkým ARDS a kortikosteroidy + tocilizumabem mohly mít největší benefit z kortikosteroidů. Došlo ke snížení krátkodobé mortality bez dlouhodobého zvýšení nežádoucích účinků. Byla rovněž pozorována delší hospitalizace s kortikosteroidy u zemřelých jak na JIP i všeobecně za hospitalizace. U zbylých sekundárních parametrů nebyly zaznamenány významné rozdíly.

Závěr: Výsledky naznačují, že léčba kortikosteroidy má bifázický časově-dependentní účinek na mortalitu na jednotkách intenzivní péče. Specifické podskupiny ukázaly jasné zlepšení přežití při podávání kortikosteroidů. Je zapotřebí dalšího výzkumu k identifikování podskupin pacientů odpovídajících na léčbu.

Moreno et al. Annals of Intensive Care (2021) 11:159