Monitoring článků

Claudio Sandroni, Sonia D’Arrigo, Sofia Cacciola, et al.

Cílem tohoto přehledu je posoudit schopnost klinického vyšetření, krevních biomarkerů, elektrofyziologie nebo neurozobrazení metod do 7 dnů od návratu spontánního oběhu (ROSC) předpovědět dobrý neurologický outcome. Tento byl definovaný jako žádné, mírné nebo středně těžké postižení (CPC 1-2 nebo mRS 0-3) při propuštění z jednotky intenzivní péče, nebo později u dospělých, kteří přežili srdeční zástavu.

Výsledky: Celkem bylo zahrnuto 37 studií. Vzhledem k heterogenitě doby záznamu, prahových hodnot prediktorů a definice některých prediktorů nebyla provedena metaanalýza. Úhyb nebo lokalizace motorické odpovědi na bolest bezprostředně nebo za 72-96 hodin po ROSC, normální krevní hodnoty neuron-specifické enolázy (NSE) v krvi za 24 -72 hodin po ROSC, amplituda vlny N20 somatosenzorických evokovaných potenciálů (SSEP) s krátkou latencí > 4 μV nebo souvislé pozadí bez výbojů na elektroencefalogramu (EEG) do 72 hodin od ROSC, a absence difúzní  nost restrikce v kontexu nebo hluboké šedé hmotě na MRI ve 2.-7. dnu po ROSC předpovídaly dobrý neurologický outcome s více než 80% specificitou a senzitivitou nad 40% ve většině studií. Většina studií měla střední nebo vysoké riziko bias.

Závěr: U pacientů v kómatu, kteří přežili srdeční zástavu, identifikovaly klinické, biomarkerové, elektrofyziologické a zobrazovací metody s vysokou specifičností pacienty s budoucím dobrým neurologickým outcome během prvního týdne po srdeční zástavě.

Intensive Care Med https://doi.org/10.1007/s00134-022-06618-z