Monitoring článků

Aaron A. Berg, James M. Flaherty, Jason M. Habeck

Cílem této dvojitě zaslepené studie bylo zhodnotit, zda u pacientů, kterým byla provedena interskalenická blokáda jak bupivakainem, tak liposomálním bupivakainem (10 ml 0.5% bupivakain + 10 ml liposomální bupivakain), bude během 24 hodin patrné snížení exkurzí bránice v porovnání se samotným bupivakainem (20 ml 0.5%). Hodnocení bráničních exkurzí (ultrasonograficky) a spirometrie probíhalo před blokádou, na postanestetické jednotce péče a 24 hodin po blokádě. Primárním sledovaným parametrem byly exkurze bránice.

Výsledky: Do analýzy bylo zahrnuto 22 pacientů. Po 24 hodinách měl medián pacientů ze skupiny liposomálního bupivakainu procentuálně větší změnu v bráničních exkurzích v porovnání se skupinou samotného bupivakainu (–24% [–30, –9] vs. 9% [–8, 26]) rozdíl v lokaci 32 (95% CI, 12 až 52), P = 0,007. 5 pacientů ze skupiny liposomálního bupivakainu mělo ve 24. hodině redukci bráničních exkurzí větší než 25% oproti 0% u skupiny se samotným bupivakainem. Také zde bylo pozorováno ve 24. hodině významné snížení FEV1 a FVC v porovnání se samotným bupivakainem (medián snížení o 22% vs. 2%, P = 0,006 a medián snížení 19% vs. 1%, P = 0,049).

Závěr: Přidání liposomálního bupivakainu k bupivakainu použitému v interskalenické blokádě vyústilo ke statisticky významnému snížení exkurzí bránice a testů plicních funkcí 24 hodin od začátku blokády. Nicméně tato redukce se stále pohybuje v mezích normální funkce bránice.

Anesthesiology (2022) 136:531–41 doi: 10.1097/ALN.0000000000004118