Monitoring článků

Axelle Maurice, François Eugčne, Thomas Ronzičre

Cílem této jednoduše zaslepené randomizované studie bylo potvrdit hypotézu, zda endovaskulární terapie CMP v sedaci je asociována s lepšími výslednými funkčními parametry po 3 měsících od výkonu v porovnání s výkony v celkové anestezii. Kontroly krevního tlaku byly standardizovány v obou skupinách. Primárním sledovaným parametrem bylo modifikované Rankin skore rovné nebo menší než 2 (0 = bez symptomů, 5 = závažné postižení) zhodnocené 3 měsíce po terapii. Mezi sekundární sledované parametry patřily komplikace, úmrtnost, výsledky reperfuze a NIHSS skóre 1. a 7. den po terapii.

Výsledky: Do analýzy bylo zahrnuto 345 pacientů. Primární sledovaný parametr se objevil u 129 z 341 (38%) pacientů: 63 (36%) ve skupině sedace a 66 (40%) u pacientů po celkové anestezii (RR, 0,91 [95% CI, 0,69 až 1,19]; P = 0,474). Pacientům v celkové anestezii se častěji objevila perioperační epizoda hypo- nebo hypertenze s tím že kumulativní délka se nelišila (střed ± SD, 36 ± 31 vs. 39 ± 25 min; P = 0,079). Čas od začátku příznaků a od příjezdu do nemocnice byl delší u skupiny v celkové anestezii (střední rozdíl, 19 min [tedy −00:19] [95% CI, −0:38 až 0] vs. střední rozdíl, 9 min [95% CI, −0:18 až −0:01]). Čas od vzniku příznaků do rekanalizace byl podobný v obou skupinách. Rekanalizace byla úspěšnější u skupiny s celkovou anestezií (144 z 169 [85%] vs. 131 z 174 [75%]; P = 0,021). Incidence symptomatického intrakraniálního krvácení byla obdobná v obou skupinách.

Závěr: Funkční outcome 3 měsíce po endovaskulární terapii cévní mozkové příhody byly podobné těm získaným z výkonů v celkové anestezii a sedaci. Tyto výsledky nicméně naznačují, že je v praxi možné použít oba přístupy.

Anesthesiology (2022), 136:567–76 doi:10.1097/ALN.0000000000004142