Cíl: Zjistit krátkodobé a dlouhodobé komplikace způsobené standardní (≤24 hodin) a prodlouženou (>24 hodin) polohou na zádech u pacientů s COVID-19. Metody: Retrospektivní kohortová studie provedená na všeobecné jednotce intenzivní péče v Itálii. Zařazeni byli pacienti na umělé plicní ventilaci, kteří byli léčeni pronační polohou. Zaznamenali jsme krátkodobé komplikace ze souboru dat a dlouhodobé komplikace z plánované kontrolní návštěvy, tři měsíce po propuštění z intenzivní péče.
Výsledky: Do studie bylo zařazeno celkem 96 pacientů. Medián doby každého cyklu pronační polohy (302 cyklů) činil 18 (16-32) hodin. U 37 (38 %) pacientů byl realizován alespoň jeden cyklus prodloužené pronace. Pacientů s alespoň jedním dekubitem způsobeným pronační polohou bylo 38 (40 %). U pacientů s proleženinami byl zjištěn statisticky významný rozdíl v délce pobytu na jednotce intenzivní péče, počtu dnů na mechanické plicní ventilaci, počtu cyklů pronační polohy, celkové době strávené v pronační poloze a použití prodloužené pronační polohy ve srovnání s pacienty bez proleženin. Všechny léze byly nízkého stupně. Nejvíce postiženými místy byly lícní kosti (18 %) a brada (10 %). Kontrolní návštěva, naplánovaná tři měsíce po propuštění z intenzivní péče, byla možná u 58 pacientů. U všech pacientů bylo možné vyšetřit všech 12 svalových skupin pomocí vyšetření podle škály Medical Research Council. Žádný pacient neuvedl ztrátu citlivosti nebo přítomnost neuropatické bolesti horních končetin.
Závěry: Prodloužená pronační poloha je proveditelná a mohla by snížit pracovní zátěž zdravotnického personálu bez významného zvýšení závažných komplikací souvisejících s pronační polohou.
Téma: 5
Přínos/převratnost: 2
Impact: 3
Zpracování: 3
Abstrakt: 3
duben
2022