Monitoring článků

Stirparo G., Nazzareno F. et al.

Tato studie si klade za cíl pochopit, zda byly záchranné standardy kardiopulmonální resuscitace (KPR) a mimonemocniční srdeční zástavy (OHCA) řešeny během pandemie odlišně ve srovnání s předchozím rokem.Analyzováno bylo, kde došlo k zástavě srdce, kdy začala KPR a zda kolemjdoucí používali veřejný přístup k defibrilaci (PAD).

Výsledky: V průběhu roku 2020 došlo ke snížení KPR provedených přihlížejícími (OR= 0,936 [95%CI 0,882–0,993], p = 0,029) a v návratu spontánního oběhu (ROSC ) (OR = 0,621 [95 % CI 0,563–0,685], p < 0,0001), přičemž nedošlo k významnému snížení užívání PAD. Při analýze pouze března, období první vlny COVID, srovnání ukazuje snížení KPR přihlížejících (OR = 0,727 [95 % CI 0,602–0,877], p = 0,0008), použití PAD (OR = 0,441 [95 % CI 0,272 –0,716], p = 0,0009) a v ROSC (OR = 0,179 [95 % CI  0,124–0,257], p < 0,0001). Tyto jevy by mohly být ovlivněny různými prostředími, ve kterých se OHCA vyskytly; ve skutečnosti ty, které se vyskytly na veřejných místech s povinnou PAD, byly výrazně sníženy (OR = 0,49 [CI95 %, 0,44–0,55], p < 0,0001).

Závěry: COVID-19 měl hluboký dopad na časově závislou síť záchrany OHCA. Během první pandemické vlny poklesly CPR a PAD používané kolemjdoucími. Tyto rozdíly mohou částečně vysvětlit různé kontexty, ve kterých se OHCA vyskytly.

Acta Anaesthesiol Scand. 2022;66:1124–1129.