Monitoring článků

Gloria-Beatrice Wintermann, , Frank Martin Brunkhorst, , Katja Petrowski

V prospektivní kohortové studii autoři sledovali výskyt akutní stresové poruchy u pacientů po chronické kritické nemoci v době od 4 týdnů do 6 měsíců od data překladu z akutní intenzivní péče na oddělení následné postresuscitační péče. Cílem bylo popsat a zhodnotit klinické a demografické rozdíly. Pacienti byli po překonání akutní fáze kritické nemoci přijati na oddělení následné poresuscitační péče k weaningu z UPV. Do studie bylo zařazeno celkem 90 pacientů v postakutní fázi kritické nemoci s polyneuropatií kriticky nemocných nebo myopatií kriticky nemocných s a nebo bez diagnózy těžké sepse ve věku mezi 18 a 70 lety a délkou pobytu na ICU delší než 5 dní. Akutní stresová a posttraumatická stresová porucha byly diagnostikovány dle Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders, 4th Edition kritérií trénovaným a zkušeným klinickým psychologem dle semistrukturovaného rozhovoru (Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders). Dle výsledků měli 3% pacientů akutní stresovou poruchu diagnostikovanou 4 týdny po překladu na poresuscitační péči. Posttraumatická porucha byla diagnostikována v rámci follow-upu u 7% pacientů po 3 měsících a u 12% pacientů po 6 měsících. Celkem 18% pacientů vykazovalo opožděný nástup posttraumatické stresové poruchy. Nejvýznamnější rizikový faktor vzniku posttraumatické stresové poruchy ve 3 měsících po kritické nemoci byla identifikována přítomnost sepse. 

Závěrem: Pravidelný screening stresové poruchy pacientů po kritické nemoci by měl být implementován při propuštění jako integrální součást managementu poresuscitační péče.

Crit Care Med 2015; 43:1213–1222