Cílem prospektivní studie bylo otestovat hypotézu jestli vede asfyxie ke krvácení cestou hyperfibrinolytické diseminované intravaskulární koagulopatie.
Skupina 49 tonocích pacientů byla srovnávaná se skupinou 116 pacientů v poresuscitační péči a skupinou 83 pacientů s akutní promyelocytární leukémií. Dále u 20 dobrovolníků autoři testovali uvolňování tkáňového aktivátoru plasminogenu v experimentální novozené hypoxii lokalizované na předloktí testovaného subjektu. U 80% utonutých pacientů s asfyxii došlo během prvních 24 hodin k vzniku diseminované intravaskulární koagulopatie (DIC). Ve srovnání s kontrolníma skupinama měli tonoucí pacienti 13krát vyšší výskyt DIC v době příjmu (55% vs. 4%) a měli prodloužený aktivovaný parciální tromboplastínový čas (124s). Hyperfibrinolýza u tonoucích pacientů byla potvrzena více jak 1000násobní elevaci hladin D-dimerů, více jak 5-ti násobnou elevaci hladin plasminu a absenci tvroby koagula dle tromboelastometrie, která byla revertována antifibrinolytiky a heparinázou. Experimentální ischémie předloktí v délce 30minut vedla k 31násobné elevaci tkáňového aktivátoru plasminogenu.
Závěrem: majorita tonoucích pacientů vykazovala výskyt hyperfibrinolytické DIC z důvodů hypoxii indukované zvýšené aktivity tkáňového aktivátorou plasminogenu. Antifibrinolytiká a heparináza vedly k normalizaci vzorcu koagulace. Prodloužený aktivivaný parciální tromboplastinový čas může být marker kombinované hyperfybrinolytické afibrinogenémie a autoheparinizace u tonoucích a utonutých pacientů s asfyxii.
Téma: 4
Přínos/převratnost: 4
Impact: 5
Zpracování: 3
Abstrakt: 3
říjen
2015